Vyhladovělá, špinavá a celá rozlámaná z kostrbatých cest, přesně taková byla dnešní ráno Kristhyne. Probudila se na hřbetě unavené kobyly Bouře.
Unaveně zašmátrala do levé boční kapsy na sedle a zjistila, že již má poslední díl žitného chleba a čutora je prázdná.
Těžce si povzdychla.

Bouře se zastavila, odmítajíc udělat další krok.
„Jeď.” kopla jí zoufale do slabin Kristhyne. Nic. Ještě to párkrát zopakovala, než seskočila z kobyly a poplácala jí po krku: „Chápu tě.” zašeptala a odsedlala jí. Do huby jí strčila poslední kus chleba a brašnu si dala za krk.
Podle seschlé trávy a výraznějšího tepla dívka poznala, že je již poblíž svého cíle. Králova přístaviště.

---

„Proč bych měl dávat povolení?” zeptal se nezaujatě Joffrey „Je mi jedno co se jí stane.”
Král seděl na velkém Železném trůně a palcem jemně přejížděl po hladkém madle.
„Je to tvoje příbuzná.” poprosila Sansa a utírala si své hořké slzy „Vždyť je pryč téměř měsíc.”
„No a co?” odsekl Joffrey. Sansino divadlo ho začalo nudit.
„Zmiz!” sykl a mávl na Ohaře.
„Ne.” vzdychla Sansa a začala se zuřivě zmítat v pevném sevření sera Cleagena.
„Prosím, Joffrey. Prosím tě.” křičela v slzách lady Stark.
Ohař ji hrubě vystrčil ze sálu a zavřel za ní těžké dveře.

Sansa sklíčeně seděla za dveřmi, dokud nenašla v sobě trochu síly, která jí pomohla vstát. Kristhyne jí v Rudé baště opravdu chyběla. Je pravda, že tu měla Margaery, jenže ta ani zdaleka nemohla zaplnit prázdnotu, která jí po její nejlepší přítelkyni zbyla. Je ještě vůbec Kristhyne naživu? Co když je její tělo někde pohozené v křoví u cesty?
Dle názoru lady Stark, by měla být Kristhyne naživu. Přeci jen v Sansině nitru ji slabý hlásek našeptával opak.

Chodbou se ozývaly nepravidelné kroky.
„Kdo je tam?” otočila se vyděšeně Sansa.
„Sanso?” ozval se hlas z druhé strany chodby. Ze stínu se vynořila postava
blonďaté dívky, jejíž vlasy byly po dlouhé době značně špinavé a rozcuchané.
„Kristhyne.” vyjekla nadšeně zrzka a obejmula svou jedinou opravdovou přítelkyni „Chyběla jsi mi.”
„Musím si jít lehnout.” zachraptěla Kristhyne. Nohy se jí lámaly a motaly. Záda jí bolela z celodenní jízdy a suchem v puse jí popraskaly rty.

Během hodiny lady Tyrell ležela ve své komnatě a vyprávěla Sanse svůj příběh.
„A co se stalo tady?” zeptala se na oplátku lady Tyrell.
„Vzala jsem si Tyriona.” polkla Sansa.
„Cože?” zhrozila se starší dívka „Ale na druhou stranu je to dobrý muž. Mimochodem, proč mě nikdo nehledal?”
Nebylo pravda, že Kristhyne toužila po tom, aby jí někdo hledal, jenže pomyšlení na to, že byla její rodině naprosto ukradená, jí štvalo.
„Joffrey nevydal rozkaz.”
„Aha.” zašeptala Kristhyne než usla.

---
 
Všude bylo pusto. Pusto, ale hlavně nesnesitelné vedro.
V dálce však dívka spatřila ještě něco. Zaostřila a všimla si stáda koní s jezdci.
Kristhyne zamžourala kolem sebe. Kde to vlastně je?
Koně s jezdci se rychle přibliživali a po chvíli mohla rozeznat jednotlivé siluety postav.
Úplně vepředu jel bělostný kůň, na němž seděla dívka se stejnou barvou vlasů jako byla barva koně.
„Co tady dělám?” zeptala se sama sebe Kristhyne.
Koně s jezdci byli téměř u ní, ale jakoby jí přehlíželi.
„Prosím pomozte mi.” zamávala Kristhyne na dívku sedící vepředu „Nevím, kde jsem.”
Dívka na koni se začala rozhlížet kolem sebe, avšak zdroj hluku nezahlédla.
Kristhyne zahlédla na posledním voze zkamenělá vejce.
Chvilku před tím, než se jí obraz rozplynut zahlédla na nebi kometu. Rudou kometu. Kde se tam ale vzala?

---

Kristhyne zprudka otevřela oči a otřela si pot ze zpoceného čela. Na posteli vedle ní seděla Cersei a Rianna Lannister a starostlivě si jí měřily pohledem.
Kristhyne vstala a zprudka otevřela dveře od balkónu. Do očí ji udeřila slumeční záře. Mezi paprsky Slunce však spatřila ještě něco. Rudou kometu.
„Vítej doma.”objala ji zezadu Rianna Lannnister „Spala jsi téměř dva dny.”
„Počkat, cože?” zhrozila se Kristhyne.
Matně zazpomínala na události z posledního měsíce.
Byla unešena, jela domů, ztratila oba dva koně, ale něco jí tam scházelo. Už si vzpoměla. Byl to pergamen. Pergamen s pečetí rodu Baratheonů.
Rázem zapomenula na podivný sen a vrhla se ke stolku, kde ležel dopis.
„Víte, já...” začala.
„Sansa nám všechno řekla.” dořekla královna regentka „Teď, jak vidím, však potřebuješ notnou dávku soukromí. Uprav se a za tři hodiny je oběd.”

Když za sebou slyšela Kristhyne cvaknutí dveří, porušila pečeť a rozevřela pergamen.
Chvíli přejížděla pohledem po úhledném písmě. Zelenohnědé oči jí kmitali ze strany na stranu a hltala téměř každé slovo.
„To snad není pravda...” zhrozila se, když dopis dočetla.