Přišel den, kdy měl uprchnout údajný travič krále Joffreyho. Nebyl to nikdo, jiný než Tyrion Lannister, známý tak jako Skřet, nebo Ostuda Lannisterů.
Pokus o záchranu nebyl ani zdaleka tak lehký, jak Kristhyne předpokládala. Jelikož kobky se nacházely pod hradem, museli ho dostat přes řadu stráží.

„Dnes, hodinu před půlnocí budeme čekat.” pošeptala Kristhyne Varysovi do ucha.
„Dobře, má lady.” kývl na souhlas.
„Kristhyne! Kristhyne!” volala za dívkou Cersei a v ruce držela číši.
Zřejmě byla opilá. Zase.
„Tetičko Cersei?” přicupitala za ní blondýnka a s přehnanou sladkostí, jakou ukazovala pouze před Cersei, na ní zamrkala.
Královna regentka jí silou zatáhla do zatuchlé místnosti, kterou nazývala Královskou komnatou.
„Posaď se.” pobídla jí  a sama se posadila vedle ní.

Cersei usnula vedle Kristhyne během téměř minuty. Blondýnka se postavila. Teď měla ještě spoustu času a pokoj Královny regentky byl pro ni téměř neprobádaným územím. Opatrně otevřela velkou skříň, ale v ní našla pouze velké slavnostní šaty. V další skříňi našla pouze soukromé věci, avšak v posledním šuplíku, který byl pečlivě zamčený, něco zachratilo.
Na stolku však ležel malý zlatý klíček. Cersei nejspíš nebyla zrovna tak chytrá, když ho tam nechala jen tak povalovat.
Kristhyne odemkla šuplík a našla v něm dopis a dýku. Jemně uchopila dýku do své drobné ruky a tělem jí projelo zvláštní zachvění. Ostří dýky bylo z Valyrijské oceli, aneb z toho nejlepšího materiálu, jaký mohla ta dýka mít. Rukojeť byla zdobená tenkými zlatými ornamenty, které se leskly na zapadajícím slunci.
Na jejím hřbetě byly jemnými prsty vytesány malé runy neznámého jazyka.
Kristhyne opatrně přejela prsty po runách a dala si za úkol, že musí zjistit, co tam je napsáno.
Schovala tedy dýku zpátky do šuplíku a vyndala z něj dopis, na kterém se odrážel čas sám.
V duchu si začala pročítat úhledně napsané řádky.

Já, Aemon Targaryen,
předávám tímto dopisem rodinnou dýku zvanou Rhÿga do rukou mé první lásky Margaret Lannister a doufám, že jí předá naší dceři, tedy Rianně Lannister. Nechť je čepel této dýky spjata s rodem Tyrgaryenů a Lannisterů, jako náznak přátelství, ve které doufám.
Podepsán právoplatný dědic Železného trůnu, syn krále Sedmi králoství,
Aemon Targaryen.

Kristhyne sebrala ze šuplíku dýku a rychle jej zamkla. Dýku nechala ve své dlani a nenápadně, aby se Cersei nevzbudila, vyplula z jejího pokoje. V hlavě jí běžely myšlenky jedna přes druhou a blondýnka jen stěží věnovala pozornost svým krokům a toho, že se pomalu ale jistě blížila jedenáctá hodina.

Ve své komnatě se zamkla a opět se jala do prohlížení dýky. Byla hmatatelným důkazem, stejně jako dopis, že je nejen Baratheon, ale i částečný Targaryen. Její matka, Rianna Lannister je krví draka a lva.
Kolik toho Kristhyne o své rodině ještě neví? A ví o dýce i sama Kristhynina matka, nebo jí to Cersei zatajila?

Kristhyne se rozhodla, že žluté šaty se na tajnou záchranu zrovna moc nehodí a tak se jala do převlékání. Vybrala si lehké zelené šaty, které často nosila ve Vysoké zahradě. Kéž by, kdyby se teď mohla ještě vrátit do té bezstarostné doby.
Přehodila přes sebe plášť s kápí, který dostala jako dar od Yary Greyjoy a jelikož bylo téměř deset hodin večerních, vydala se do kobek.
Chodby byly tiché a sem tam ticho přerušovaly kroky strážných na chodbě.
Kristhyne to vzala zkratkou a před těžkými poželezněnými dveřmi vyndala z držáku jednu z pochodní, které osvětlovaly chodbu.

Schodby byly kluzké a pokryté plísní. Blondýnka si ještě víc natáhla kápi přes obličej. Tmavou chodbou se ozývaly její sebejisté kroky. Míjela cely s občany. Všechny byly plné.
„Zachraňte mě.” ozývalo se z jedné.
„Ne, zachraňte mmě, prosím.”natahoval muž ruku z druhé.
Kristhyne ignorovala jejich prosebné nářky a soustředila se pouze na záchranu Tyriona Lannistera.

Skřet ležel v klubíčku uprostřed své cely.
„Tyrione?” zašeptala zkusmo Kristhyne a přiblížila svou pochodeň k jeho cele.
„Jsi to ty, Kristhyne?” zašeptal tiše skřet a dobelhal k mřížím své cely „Přišla jsi mě zachránit? Pro Sedm bohů, řekni že ano.”
Dívka kývla a odvrátila zrak od pohublého strýce. Nemohla uvěřit, že jeho vlastní sestra ho nechala takhle ošklivě zmrzačit.
„Pojď!” pobídla svého strýce, když odemykala klíčemi od strýčka Jaimeho celu „Čeká na tebe loď.”
„Kde jsi vzala ty klíče?” otázal se.
Kristhyne odpověděla: „Od strýčka Jaimeho. Nejsem jediná, kdo ti chce pomoct. Za chvíli se setkáme dole u lodi, já musím ještě odlákat stráže.”
Kristhyne chvíli vystvětlovala cestu a pak odbočila doleva a chystala se odejít.
„Kristhyne.” zastavil ji „Děkuji.”
Kristhyne kývla a vydala se dál. Za chvíli už měli být u lodi.

Kristhyne netrpělivě překračovala u tajných dveří, vedoucí dolů k lodi.
„Promiň za to zdržení.” běžel k ní Tyrion.
„Kde jsi tak dlouho byl?” vyzvídala Kristhyne a podívala se na kuši v jeho rukou „A proč máš tu kuši?”
„Vyskytl se menší problém.” odpověděl a uhýbal pohledem „Pojďme už.”
Kristhyne se radši dál nevyptávala a ztěžka otevřela málopoužívané dveře.
„Jdi.” pokývla na Tyriona a podala mu do ruky pochodeň „Za rohem na tebe čeká Varys.”
„Varys?” podivil se Tyrion „Počkat, Kristhyne, kam mě vlastně poveze.”
„Daleko od Králova přístaviště.” vysvětlila Kristhyne Cersei Baratheon.
Tyrion objal svou oblíbenou neteř: „Děkuji ti za všechno má lady a slibuji, že svůj dluh jednou splatím. Lannister vždy platí své dluhy.”
Blondýnka se usmála.
„Doufám, že budeš královna.” řekl už vážněji Tyrion „Vím stejně jako ty, že jsi tady v Rudé baště jediný Baratheon.”
Kristhyne kývla a postrčila Tyriona směrem k Varysovi.
Nebyla s to, loučit se se svým strýcem. Nechtěla opustit jediného člověka se kterým si mohla normálně promluvit. Jasně, ještě tu byla její matka, ale chyběla jistota, že by se neprořekla Cersei.
Kristhyna Cersei Baratheon se tedy obrátila a zmizela v roušce tmy.