Kristhyne zprudka otevřela oči. Co se to stalo? Nevěřícně se rozhlédla kolem sebe a spatřila na kraji jejího lože sedět její služebnou. Co tady dělá?
„Co se stalo?” vyhrkla a pokusila se vstát.
„Byla jste otrávena.” vysvětlila druhá dívka „A nehýbejte se, má lady. Nevím, zda protijed zabral úplně a teď by jste měla odpočívat.”
„Takže jsi mě zachránila?” dávala si souvislosti dohromady Kristhyne „Moje vlastní teta mě otrávila?”
Služebná přikývla, namočila kus hadru do misky s horkou vodou a přiložila jí obklad na čelo.
„Proč to vůbec děláš? Kdo jsi?” zapřemýšlela blondýnka.
„Moje jméno vás moc nepotěší, ale jsem Shiyra. Před měsícem jsem utekla z Železných ostrovů, abych varovala blízké vesnice a také vašeho otce. Rod Greyjoyů totiž jako jediný neohnul dříve koleno před Robertem Baratheonem z čisté nenávisti k tomuto rodu. A právě proto chtěli napadnout Stannise Baratheona. Toho jsem šla také varovat a on mi přikázal hlídat vás před Lannistery, kteří se vás určitě budou chtít zbavit.”
„To dává smysl.” kývla blondýnka.
Měla sto chutí uškrtit tu malou služku, kvůli které se ocitla daleko od domova a kvůli které to všechno začalo. Nemohla se ale na ni za to zlobit. Ona za to nemohla.
„Co ale teď budeme dělat?” nadhodila Kristhyne a s chutí přijala krajíc chleba se sušeným masem.
„Mohla by jste jet za otcem, má lady.” řekla služka.
Kristhyne vstala opatrně z postele. Celé tělo jí pálilo a bylo zesláblé a tak se musela krotit, aby nevyjekla bolestí. Nechala se ustrojit a učesat. Rozhodla se, že se ještě trochu nají a tak se znovu zakousla do výborného vepřového masa.
Chuť masa jí hořkla v ústech a tak jídlo odložila a spolu se Shiyren začala diskutovat o dalších krocích.

V Rudé baště bylo dusno, jako ještě nikdy předtím. To právě probíhala pomyslná válka o železný trůn.
Na proti sobě stály dvě strany. Lannisteři, pyšný a hlavně velmi bohatý rod. Na druhé Baratheon, jediná dívka, snažící se dopomoct otci k železnému trůnu, který mu právem náleží.
Kristhyne usedla naproti těžkým dřevěným dveřím v Cerseiinině pracovně a vyčkávala. Uběhla necelá hodina, když se dveře otevřely a vešla jimi sama královna regentka.
„Co tady děláš? Ty jsi se uzdravila?” řekla více než překvapeně Cersei a falešně se usmála.
„Taky tě ráda vidím, tetičko.” zacukrovala taktéž falešně blondýnka.
„Co ode mně potřebuješ?” zeptala se Cersei a usedla na druhou stranu stolu, kde obvykle seděli její hosté.
„Vzdáš se dobrovolně nebo ne?” přešla rovnou k tématu dívka „Víc než dobře víš, že můj otec je jediný mužský potomek rodu Baratheonů a je právoplatný dědic železného trůnu.”
„Tommen jím je.” namítla Cersei.
„Tommen je čistokrevný Lannister a každý to ví. Jak dlouho myslíš, že bude chtít lid následovat jeho? Lid chce mít na trůnu Baratheona!”
Kristhyne opět začala zvyšovat hlas a její schopnost se ovládat byla najednou ta tam.
„Požaduji od tebe, aby jsi se vzdala trůnu dobrovolně, nebo si ho vezmeme s otcem násilím.”
„Trůn je můj!” rozčílila se Cersei, vstala a pevně uchytila hrany stolu, jakoby ho chtěla po Kristhyne každou chvíli hodit. Chvíli na sebe koukaly. Kristhyne nebyla schopna slova a Cersei přemýšlela, zda bylo vhodné říkat zrovna tuto větu.
„Ne na dlouho.” zacvrlikala Krosthyne a prudce vstala, až se židle převrátila a s hlasitým buchnutím spadla na zem.

Týden na to byla Kristhyne pevně rozhodnuta opustit Královo Přístaviště. Navíc v tomto městě plné falše, se našla nová církev, která se rozhodla potrestat každého, prptože přeci jen každý člověk, má nějakou tu chybu. A tak si Kristhyne, den na to, co jí uvěznili její tetu, sbalila vše potřebné. Do vnitřní kapsy jejích černých šatů z dob, kdy ji unesla Yara Greyjoy, si zastrčila dýku. Naposledy přejela prsty po rámě její postele a židle. Tento pokoj měl být pro ní minulostí. I její matka pro ni měla být minulostí. Ani se nenamáhala, jít se s ní rozloučit. Nikdy spolu neměly takový vztah, jaký by nejspíše měly mít. Byly si blízké, ale nikdy ne dost na to, aby se jí Kristhyne s čímkoliv svěřovala nebo radila. Navíc tady, v Králově přístavišti se jí nic stát nemůže. Cersei ji má ráda víc, než kdy měla ráda Kristhyne a až jí propustí z těch jejich kobek opět shledají.
Kristhyne dlouho zamýšlela, jestli se má rozloučit alespoň s Tommenem. Dospěla ale k závěru, že za to, co se právě chystá udělat, by jí dvakrát moc nepoděkoval.

V doprovodu své věrné služky, kterou v poslední době jmenovala svou lady pobočnicí, scházela z dlážděnÿch schodů směrem na nádvoří. Dnes bylo prázdné, jelikož se konal soud samotné královny regentky a to si nikdo prostě nemohl nechat ujít. Avšak vojáci dnes měly volno. Nebo alespoň většina. Stáli rozestavění v řadách a čekali na příchod Baratheona. Nijak se netajili tím, že Lannister se na trůn nehodí a skutečnost, že existuje ještě nějaký Baratheon jim dodávala naději.
Kristhyne se postavila na vyvýšené pódium: „Vítejte.”
Šum vojáků náhle ustal a jejich dychtivé obličeje se obrátili k blondýnce.
„Vítejte, milí vojáci, jenž se už nelíbí být pod tvrdou nadvládou pyšných a zlatemzaslepených lannisterů.” pokračovala a sbírala kolem sebe veškerou sílu, kterou mohla. Dnešní projev byl pro ni velice důležitý. Chtěla přesvědčit co možná nejvíce vojáků a přivést je jako dar jejímu otci.
„Dnes jste se zde sešli, protože jsme se rozhodli následovat pravý královský rod a tím je možná ten nejúspěšnější rod Baratheonů. Jen vzpomeňte, jak louky a lesy vzkvétaly pod nadvládou tohoto rodu a jak dnes země upadá pod lannistery.”
Z davu se ozval souhlasný řev.
Kristhyne se nepatrně usmála, přece jen zde byla nějaká ta naděje: „Můj plán je prostý, připojit se k vojsku Stannise Baratheona a dobýt Královo přístaviště zpět. Zpět do rukou pravého vládce.”
Čím déle Kristhyne hovořila, tím víc vojáci souhlasně pořvávali a vůdci kývali hlavami.
Kristhyne zvedla svou pravou ruku s dýkou a připoutala k sobě tak stovky zvědavých rytířských očí: „Kdo se přidá? Kdo chce zpátky právoplatného vládce?”
Rytíři souhlasně zvedli své meče k obloze. Kristhyne se vítězně usmála. Dav vytvořil malou uličku pro Kristhyne a jejího lady pobočníka.
„Princezna Západozemí!” křičeli jeden přes druhého a natahovali ruce směrem k ní.
„Sláva, sláva princezně.” hulákali ostatní.

Kristhyne vítězně nasedla na předem připraveného koně. Vojáci jeden podruhém nasedli a za sebe připoutali těžké vaky se zbraněmi a jídlem. Dnešek byl osudovým dnem pro celé Západozemí.

Král si jde pro trůn. S pomocí jeho dcery to jistě zvládne. Kristhyne odjížděla s pěti tisíci vojáky. A to není zrovna málo, ale ani dost na dobytí města. Však Kristhyne ještě  určitě cestou vezme nějaké dobrovolné vojáky.
Svého otce určitě potěší. Teď jí však ještě čeká těžká cesta, aby mohla splnot svůj slib, kterým bylo, že dostane svého otce na trůn, který mu právem náleží.