„Vypadá to nadějně po dvou letech. Chloe Flur se svým koněm Queen se dostává vpřed. Aaaaaa..... Ale ne. Předjel ji nový závodník s číslem 23. Flash Glass. To je, ale smůla. Další prohra pro Chloe Flur a jejího koně Queen. Vypadá to že má velkou smůlu již dva roky. Gratulace pro vítěze. Flash Glass a jeho kůň All" dořekl moderátor.

„Co to má být? Chloe?" přišla ke své osmnáctileté dceři, její rozčílená matka. „Já nevím, prostě smůla a...." matka ji zarazila. „Ne Chloe. My s otcem si myslíme, že je lepší když pojedeš na tábor. Je to akademie, ale naučí tě tam vyhrávat" zapíchla do její hrudi ukazováček. „Ale, mami, tati. To nejde. Ne" vzdorovala. „Prostě to tak bude" řekl její otec a spolu odešli.

~~~~~~~~~~

„Chloe!" zakřičel do domu její otec. Čekal na ni v autě, za kterým byl připnutý přívěs s Queen. „Už jdu" řekla naštvaně. Sedla si na přední sedadlo a do mobilu zapojila sluchátka. Svého otce celou cestu ignorovala. Chvíli pozorovala míhající se domy, krajinu, než usla. Probudilo ji až zastavení auta a neznámá vůně z venku. „Jsme tady" oznámil ji otec a oba vystoupili z auta. „Áaa... Dobrý den pane Flure, jsem ráda, že jste dorazili" řekla žena stejného věku jako otec Chloe. „Dobrý den" podali si ruce. „Ty musíš být Chloe" natáhla k ní rulu. „No nic. My už se o vše postaráme" usmála se žena.

„Jsem paní Winter a výtám tě tady u nás" znova se usmála. „Petere?!" zakřičela do stájí. „Ano teto?" vystoupil kluk ve věku Chloe. „Budu ráda, když ubytuješ Chloenina koně do stáje a pak ji tu provedeš" usmála se paní Winter. Pan Flur vyndal z auta všechny kufry a počkal až kluk koně odvede stranou. „Měj se zlatíčko" mávl na Chloe a odjel pryč. Chloe se ocitla uprostřed dvora, vedle ní byli její kufry. „Emm... Vezmeš si ty kufry?" podrbal se na zátylku Peter. „Jo jasně" ušklíbla se na něj. Do ruky vzala jeden z pěti a šla kamsi.

„Myslel jsem, že mi pomůžeš, ale jdeš špatně" zasmál se, rukou ukázal na opačnou stranu než se vydala. „Emm... Díky" došla ke klukovi a vzala další kufr s taškou. „Ukážu ti tvůj pokoj" pousmál se.

Vkročili do budovi, která byla vysoká. Oba dva vytáhli zavazadla do posledního patra. Tam byly pouze dva pokoje. Peter jedny otevřel a vkročil do místnosti. „Tak tohle je tvůj pokoj. Kdyby jsi něco potřebovala, jsem naproti" ukázal za sebe. Chloe mlčky kývla, zatočila se v pokoji. „Ujde to" řekla. Odhrnula závěsy a do pokoje vtrhly sluneční paprsky. Peter mezitím vyšel na chodbu.

„Kde jsi?" křikla do chodby, když si uvědomila, že tam ten kluk není. Z druhého pokoje uslyšela dva hlasy. „Ne. Ji? Vžádným případě" vzdoroval. „Petere musíš. Prosím" hlas toho kluka hned poznala a později i paní Winter.

Cvakla klika a otevřely se dveře. „Chloe, jsem ráda, že jsem tě zastihla. Peter ti vše ukáže" mile se usmála a odešla pryč. Později se ve dveřích objevil i Peter. „Jdeš?" koukl na ni. Svým pomalým krokem došel ke schodišti.

„Až jsem jsou pokoje. Nalevo je klubovna, neboli odpočinková místnost? Dalo by se to tak říct. Naproti je jídelna a kuchyň. No a rovně jsou schody dolů a pak ven. Ale můžeš jít i jinou cestou" uculil se a vyskočil z okna. Chloe seběhla schody až dolů. „Myslím, že budu používat normální východ" kmitlla rameny. „Fajn. Tady je skušební tréninkový plac. Támhle jsou stáje, za nimi je louka. Vedle stáje je tréninkový plac a tamtou cestou se jezdí na výlety a tak dál" usmál se, po okolí různě ukazoval svou rukou.

„Jdu za Queen" rozešla se ke stájím. „Počkkej, neznáš její číslo a nemáš klíč" zastavil ji v chůzi. „Jaké číslo" udiveně se na něj podívala. „Má číslo šedesát a klíč ti dám" došel k Chloe a předal ji klíč. „Snídaně je od 8:00, 9:00 do 10:00. Oběd od 12:00, 13:00 do 14:00. No a večeře je od 18:00,19:00 do 20:00. Mezitím jsou lekce a projížďky, volná jízda, trénink. Čekám tě za hodinu na louce, jen ty a Queen. Jasný?" podíval se jí do očí, načemž jen mlčky přikývla a odešla za svým koněm.

Peter se vydal za tetou. Jeho skleslý výraz naznačoval, že se mu zrovna dvakrát nelíbí, že má na starosti Chloe. „Jak to šlo?" koukla na něj teta, mezitím co ochutnával jídlo od kuchařek. „Dobře. Zatím. Jen jsem ji to tu ukazoval a za hodinu máme sraz na louce, kvůli tréninku" koukl na ni a pokusil se o úsměv. Téže ochutnala jídlo. „Uvidíš, že je dobrá. Jinak by nevyhrávala, ne?" snažila se mu dát nějakou naději. „Hmm... Přemýšlel jsem. Táta říkal, že by mne rád viděl soutěžit, ale mne to nepřijde fér, když mne učil ten nejznámější trenér Zag Will a moje báječná teta Tiana Winter/Will" usmál se. „Nezapomeň, že tvá matka je úspěšná jezdkyně" opravila ho. „No to je ten důvod. Při závodě zazmatkovala a proto ji Zia schodila. Víš jak nesnáším hluk, zvlášť od lidí a London taky ne" vzal do ruky dvě jablka a do jednoho se zakousl. „Nesmíš se..." přerušil svou tetu.

„Já vím. Nesmím se bát" usmál se a vydal se na odchod.