POV Sophia

Nanami: "Hej Amuro !" vykřikne a běží směrem k těm dvěma chlapcům.

Amuro: "Děje se něco?"

Nanami: "Jak se ti chutnal dort, který udělala moje nová kolega?"

Amuro: "Musím říct, že to bylo skvělé, odvedla skvělou práci."

Nanami: "dokonalé! Vykřikne. Jsi ten správný člověk!"

Správná osoba ?

Amuro: "správná osoba pro co?" ptá se zmateně

Pozoruji, jak se Nanami blíží k Amurově uchu a něco šeptám, snažím se číst pohyby rtů, ale nedaří se mi to, protože si Nanami dává ruku před ústa.

Vidím, jak se Amurův výraz mění z tváře bez emocí na vážnou, ustaranou tvář

Co se děje? myslím si pro sebe

Nanami: "Hej Irene pojď sem!"

Sophia: "Nanami ztiší hlas, všichni na nás zírají, vyčítám jí otráveně."

Nanami: "promiň" odpoví a rozpačitě se poškrábe na krku.

Sophia: "Tak co, potřebuješ něco?"

Nanami: "Vzhledem k tomu, že ingredience na dort jsou hotové a ty toto město dobře neznáš, napadlo mě, že by tě Amuro mohl vzít do supermarketu."

Hiromitsu: "ale nemůžeme ztrácet čas, na někoho čekáme a za chvíli by měl dorazit, říká při pohledu na hodinky."

Nanami: "Ten člověk může počkat."

Sophia: "Nanami, neměla bys je otravovat kvůli těmhle nesmyslům, můžu tam jít sama."

Amuro: "Pro mě to není problém, můžu tě doprovodit" říká a vstává ze židle.

Dívám se, jak Nanami mrká a vzdychá

Sophia: "Dobře, tak jdeme."

•••

*Po dokončení nákupu *

Sophia: "Promiň, nechtěla jsem tě obtěžovat."

Amuro: "To nic, a pak jsem chtěl vrátit včerejší laskavost."

Sophia: "Chápu"

Amuro: "Tak co ty?" Zeptá se a pokračuje v chůzi vedle mě

Sophia: "Kromě toho, že se jmenuji Irene, je mi 20 let a mám šíleného bratra, který se přidal ke zločinecké organizaci, co bys o mně chtěl ještě vědět?"

Amuro: "Irene... jako Irene Adler v románech Conana Doyla."

Sophia: „Ano, mé jméno je inspirováno ní.

Můj otec byl Holmesův fanatik," říkám s úsměvem.

Amuro: "Byl?"

Sophia: "Ano, zemřel už dávno na srdeční chorobu" řeknu smutným tónem.

Amuro: "Je mi líto, že jsem nechtěl, aby sis pamatovala smutné věci."

Sophia: "Teď je po všem."

Amuro: "Proč jsi tady?"

Sophia: "Co tím myslíš?"

Amuro: "Proč jsi se přestěhovala s tím šíleným bratrem, který se připojil k naší organizaci? Za jakýkoli jeho špatný krok se organizace zaměří i na tebe."

Sophia: "Protože můj bláznivý velký bratr je jediný člověk, který z mé rodiny zbyl...

Moje matka zemřela při mém narození a po smrti mého otce se o mě Dai staral. Nemůžu ho opustit a nikdy neopustím."

Amuro: "Má štěstí, že tě má, ne každý by něco takového udělal."

Amuro: "Poslouchej Irene, nepřipadáš mi jako špatný člověk, tak ti chci jako příteli poradit, nikdy nikomu v tomhle městě nevěř dobře?" Říká a dívá se mi do očí.

Ty oči... vypadají tak povědomě, ale kde jsem je už viděla?

Sophia: "To je pro mě novinka, takhle jsem si členy nebezpečné organizace nepředstavovala. Proč jsi na mě milý?"

Amuro: "Protože mi někoho moc připomínáš"

Sophia: "Ach ano? A koho?"

Amuro: "to je jedno nenecháme tvého šíleného bratra čekat"

Sophia: "Přestaň mu tak říkat to můžu udělat jen já!"

Smějící se vejdeme do baru a cítíme na nás Akaiův ponurý pohled.

Nanami: "jsi zpět!" běží mým směrem a bere mi nákupní tašku z rukou.

Akai: "Vidím, že jsi měl příležitost poznat moji sestru," říká vážným tónem

Nanami: "Ano, a je laskavější a společenštější než ty."

Akai: "ta otázka nebyla pro tebe"

Amuro: „Teď už dost žvanění, Hiromitsu,

Pojď, jdeme, čekají na nás"

Nanami: "huh? Kdo na tebe čeká?"

Sophia: "Pojď Nanami, přestaň obtěžovat zákazníky," říkám, když od nich tahám Nanami pryč.

Nanami: "Ale Amuro a Hiromitsu nejsou jen zákazníci, vždy sem chodí na snídani a jsou to moji oblíbení zákazníci."

Sophia: "Vážně? A z jakého důvodu právě tady?"

Nanami: "Vlastně nevím, možná proto, že Amuro bydlí poblíž... každopádně jak probíhala procházka s tvou novou láskou? Byla jsem dobrá v organizaci všeho?"

Sophia: "Nanami, prosí, jsme v práci."

Nanami: "Dobře, ale později mi budeš muset všechno říct."

Sophia: "Ano, ale teď pojďme do práce."

•••

POV Sophia

Po skončení práce jsem se připravila na večeři s Akemi a teď na ni čekám.

Akemi: "Tady jsi, Irene toto je moje malá sestra Shiho Miyano."

Sophia: "Je mi potěšením tě poznat Shiho"

Shiho: "Potěšení je moje, Irene"

Akemi: "Dobře, no tak, já znám jednu Mexickou restauraci, která dělá lahodné věci, "vykřikne a vezme mě a Shiho za paži.

Překvapuje mě její gesto, jsme si jisti, že tato dívka je součástí zločinecké organizace, vypadá velmi slunečně, laskavě a dobře. Trochu mi to připomíná Jodie.

Sophia: "Vidím, že máš dnes dobrou náladu."

Akemi: "Možná proto, že jsem si dlouho nenašla nové přátele"

Shiho: "Líbí se mi tvůj styl"

Sophia: "Jestli chceš, můžeme jednoho dne jít nakupovat spolu, co myslíš?"

Akemi: "Říkám, že je to v pořádku," říká s úsměvem

Shiho: "Ano i pro mě"

Po klidné procházce jsme dorazili do mexické restaurace a objednali si jídlo a pití.

Sophia: "Omlouvám se za nepřímou otázku, ale jsi také Shiho členem organizace?"

Shiho: "Ano" říká a smutně se dívá dolů

Sophia: "Nevypadáš moc šťastně...všimla jsem si, že Akemi takto reagovala i v nemocnici, proč jsi se přidala k organizaci?"

Shiho: "Mluvíš, jako bychom měli na výběr," řekne stroze a věnuje mi špinavý pohled

Akemi: "Shiho! Vykřikne vyčítavým tónem."

Sophia: "Co tím myslíš?"

Shiho: "Proč bychom ti měli věřit?"

Sophia: "Promiň, nechtěla jsem být dotěrná, jen jsem zvědavá, ale pokud mi nevěříš, chápu tě."

Asi po 2 minutách ticha Akemi začne vše vyprávět

Akemi: „Naši rodiče byli vědci a zahájili výzkum velmi konkrétní drogy, což upoutalo pozornost organizace. Jednoho dne se stala nehoda, naši rodiče zemřeli při požáru a většina jejich výzkumu byla zničena. Nyní organizace chce, abychom já a moje sestra pokračovaly ve výzkumu zahájeném našimi rodiči..."

Shiho: "Co je s tebou?! Proč jí to všechno říkáš? Potkala jsi ji teprve včera! A navíc má ještě bratra, který se přidal k té zatracené organizaci!!!!

Akemi: "Jestli je něco, co jsem se během svého pobytu na této zemi naučila, je to schopnost rozeznat dobré lidi od špatných a Irene vůbec nevypadá jako špatný člověk."

Akemi...

Sophia: "Nanami Fukuda, jsi také jejich členem?"

Jakmile vyslovím její jméno Shiho a Akemi zblednou.

Shiho: "Jak to víš?"

Sophia: "Nevěděla jsem, ale podle tvých výrazů usuzuji, že je to tak," řeknu s potěšeným úsměvem

Shiho: "Kdo jsi?"

Sophia: "Jsem jen velmi zvědavá dívka"

Akemi: "Irene... nesmíš jí z žádného důvodu věřit, je zlá a velmi mazaná. Její krycí jméno je Vermouth."

Sophia: "Vermouth?"

Shiho: "Bylo to hezké, ale teď musíme jít, Akemi pojď."

Akemi: "Odpusť mé sestře, ona se jen bojí a nedůvěřuje lidem snadno, bylo hezké s tebou trávit čas Irene san"

Sophia: "Neboj je to srozumitelné, děkuji za důvěru a ujišťuji tě, že nemám žádné špatné úmysly."

Když Akemi a Shiho šli domů, zůstala jsem o něco déle, abych dopila láhev bourbonu, kterou jsme začali, a možná jsem to přehnala...

Po pár skleničkách mi zčervenaly bledé tváře.

Alkohol jsem nikdy nezvládala.

Když jsem se vrátila domů, nemohla jsem vstát a uvědomila jsem si, že klíče jsem nechala Shuichimu a on se ještě nevrátil.

Perfektní, zůstala jsem venku, sama, uprostřed noci a opilá. Zavolám Suichimu.

Akai: Chceš vědět, jak se mám? Protože se mám dobře

Sophia: kde jsi?

Akai: Jsem zaneprázdněn, musím jít.

Sophia: poč-

Zavěsil! Akai Shuichi mi právě zavěsil do obličeje!

Když skončím proklínání Akaie za to, že zavěsil, slyším, jak se mi před nohama zastavilo auto.

Neznámý: "ale podívej, co tady máme, co dělá tak okouzlující žena sama."

Sophia: "Ach ne, jen jsme potřebovali starého zvrhlíka" zašeptám znechuceně.

Neznámý: "Pojď dovnitř, bavíme se" říká s úšklebkem

Sophia: "Promiň, jestli zklamu tvoje očekávání, ale jsem jen opilá, nejsem děvka. Možná jsi ve věku mého otce, drž své hormony na uzdě, „směju se.

Neznámý: "Nestyď se," říká, když vystupuje z auta

"Omlouvám se, ale ona zůstává se mnou" Slyším známý hlas, jak říká, otočím se a uvidím, Amura?

Neznámý: "hm, ztratil jsem tě miláčku" odpoví, znovu nastoupí do auta a odjíždí.

Sophia: "Co tady děláš? Chyběla jsem ti?" říkám s úsměvem

Amuro: "Vlastně tady bydlím, co tu děláš sama?"

Začnu se smát jako blázen a vysloužila jsem si zmatený pohled od Amura.

Sophia: "Sranda, můj soused je členem nebezpečné organizace a je taky sexy"

Amuro: "Jsi opilá?"

Sophia: "Ale jak jsi chytrý Amuro !" řeknu svůdným hlasem.

Amuro: "pojď, vezmu tě domů" říká a bere mě za ruku.

Sophia: "můj drahý velký bratr má klíče a já na něj musím počkat"

Amuro: "Nemůžeš tu zůstat sama, vezmu tě ke mně domů, dokud se tvůj bratr nevrátí."

Sophia: "uummm ookayy, ale jen pokud chytíš" vykřiknu, jak běžím a směju se pořád

Amuro: "Irene vrať se sem" říká ve zjevném nervovém zhroucení

Zatímco běžím jako blázen a Amuro mě pronásleduje, klopýtnu na chodníku a riskuji, že spadnu na zem, ale Amuro mě včas chytí.

Amuro: „Jsi k smíchu" říká se sarkastickým tónem v hlase.

Špatně chodím, chodím nakřivo, takže mě naštvaný Amuro bere do náruče.

Dojdeme k jeho domu a on mě položí na zem.

Amuro: "pojď, udělám ti něco na kocovinu."

Po chvíli, kdy na něj zíral, mi řekl:

Amuro: "Víš, že je neslušné zírat na lidi?"

Sophia: "mhm už ti někdo řekl, že jsi sexy, velmi, velmi sexy" Ztratila jsem rozum a stále jsem říkala nesrozumitelné věci, kterým Amuro nevěnoval moc pozornosti.

Amuro: "Budu to mít na paměti a také budu mít na paměti, že neumíš zacházet s alkoholem," říká a podává mi šálek čaje.

Sophia: "mhm ano ano, jak říkáš"

Když dopiji čaj, vstanu a přejdu k němu.

Amuro: "Co je s tebou teď?" Evidentně trapná otázka

Sophia: "Amuro kun Cítím se tak sama a potřebuji obejmout, napůl omámená jsem objala Amura, oba padáme na zem a já usínám v jeho náručí."

Amuro: "divný způsob, jak usnout" říká, zvedne mě a nese mě na pohovce.

Akai POV

Vracím se domů po dokončení první mise, kterou mi organizace svěřila, přijíždím domů, ale po Sophii není ani stopy, tak se rozhoduji jí zavolat.

Akai: Můžeš mi říct kde jsi, jsou skoro dvě ráno!

Amuro: Já jsem Amuro.

Amuro? Možná mám špatné číslo, dvakrát zkontroluji svůj mobil, ale vidím na něm napsané jméno Irene

Akai: Proč máš její telefon, stalo se něco?

Amuro: Uklidni se, tvoje sestra je v pořádku, jen je opilá. Čekala na tebe před domem, protože neměla klíče a já si myslel, že by byl špatný nápad nechat ji v tomto stavu samotnou, tak jsem se rozhodl vzít ji domů a teď spí.

Akai: Přijdu si pro ni, kde bydlíš?

Amuro: Nebudeš muset nikam chodit protože bydlím vedle tebe.

Pak mi Sophia bude muset dát nějaké vysvětlení...

Jakmile se dostanu do Bourbonova domu, vezmu do náruče spící Sophii.

Akai: "Díky, že ses o ni postaral"

Sophia: "Ne! Jsem Holmesova žákyně!" Slyšel jsem, jak Sophia říká ve spánku.

Zhluboka si povzdechnu a Amuro se krátce zasměje, zamířím k východu s ní v náručí a vrátím se domů a vezmu ji do její postele. Zítra ji bude pěkně bolet hlava.

•••

POV Sophia

6:00

Jsem v koupelně a taky zvracím duši, strašně mě bolí hlava, v duchu si vyčítám, že jsem to včera přehnala s alkoholem...

Asi po 5 minutách zvracení slyším za dveřmi Akaijuv hlas "Jsi v pořádku?"

Sophia: "Ano, víceméně... Dám si sprchu a jdu ven"

Když jsem se osprchovala a připravila jsem se do práce, jdu do kuchyně a jsem ohromena tím, co vidím, Akai Shuichi udělal snídani!

Sophia: "Akai Shuichi, který vaří, báječné! Doufejme, že to není otrávený nebo ještě horší, třetí světová válka," říkám sarkasticky

Akai: "zábava jako vždy."

Sophia: "Kdo ví, jak budou chutnat tyto palačinky"

Akai: "Jen jez, dlužíš mi nějaké vysvětlení, když budeš jíst"

Sophia: "Promiň mami, ale jaká vysvětlení?"

Akai: "Co se stalo minulou noc?"

Sophia: „Aha, mám spoustu novinek. Uvidíme, kde můžu začít...

Nanami je členkou organizace, její kódové jméno je Vermouth, to je jeden z důvodů, proč do našeho baru vždy chodí Skotchem a Bourbonem, druhým důvodem může být-

Akai: "Mohl by to být ten druhý fakt, že Bourbon je náš soused?" Zeptá se a přeruší mě

Sophia: "Ano... jak to víš?"

Akai: "Kdo si myslíš, že tě včera večer vzal domů?"

Sophia: "včera v noci?" ptám se, když si vzpomenu na předchozí noc, bolí mě hlava a sotva si pamatuji... počkej! "Ó můj bože!" říkám vstávám z rozpačité židle.

Akai: "Vidím, že si začínáš vzpomínat" komentuje to s úšklebkem

Sophia: "Jak se budu dívat Amurovi do tváře"

Akai: "No, to není můj problém..."

Sophia: "Včera jsem se také dozvěděla o Akemi a její malé sestře Shiho Miyano."

Akai: "Pokračuj"

Sophia: "Jsou to jen ubohé dívky, kterým byla ukradena svoboda...

Potřebují pomoc, "řeknu vážným tónem a začnu podrobně popisovat rozhovor s Akemi, včetně Shihiny reakce.

Akai: „Rozumím, už jsi se hlásila tuto informaci Jamesovi?"

Sophia: "Ano, volala jsem mu včera večer, než jsem zašla příliš daleko s alkoholem."

Akai: „Nech to na mně, já se postarám o Akemi a ty se postarej o ty dva.

Jste si jistá, že ti Bourbon včera v noci nezkontroloval telefon, nebo ještě hůř, naboural ho, když jsi spala? "

Sophia: „Byla jsem opilá, ne hloupá.

Vzala jsem si s sebou náhradní telefon, ne můj skutečný."

Akai: "dobré vědět"

Sophia: "Jak probíhala schůzka s organizací a jaké krycí jméno ti dali?"

Akai: "Moje kódové jméno je Rye, jakmile jsem dorazil, dali mi úkol, takže jsem ti včera večer zavěsil."

Sophia: "Ach jo, byl jsi velmi hrubý a řeknu ti... budu tě muset naučit vařit."

Akai: "velmi laskavá jako vždy"

Sophia: "Ano, teď už musím jít, jinak přijdu pozdě."

Akai: "počkej"

Sophia: "Ehm?"

Akai: "Buď opatrná s Nanami, dobře?"

Sophia: "ano Shuu neboj se o mě, buď taky opatrný."

•••

Bůh žehnej Jamesovi za to, že se snažil najít mi domov poblíž práce, jinak bych vždy chodila pozdě.

Nanami: "Dobré ráno Irene!"

Sophia: "Dobré ráno" pozdrav předstírá úsměv

Když připravuji jídlo, koutkem oka zahlédnu Amura a Hiromitsua, kteří se chystají vstoupit do baru, a zrudnu rozpaky. Co mám dělat teď, nemůžu se Amurovi podívat do tváře po tom, co se stalo minulou noc.

Sophia: "emm Nanami musím na záchod."

Nanami: "Jasně, klidně jdi."

Dobře, Sophio, byla jsi na to vycvičená, dokážeš to, koneckonců to bylo také součástí mého plánu, dobýt Bourbona, abych měla přístup k dalším informacím. Zhluboka se nadechnu a poté, co jsem si dodala odvahu, vyjdu ven, otevřu dveře koupelny a do někoho vrazím.

Akai: "Ach ty jsi tady, vypadla jsi odsud zbaběle, schoval ses kvůli Bourbonovi?"

Sophia: 1) "Neschovávala jsem se kvůli Bourbonovi, chtěla jsem jen na záchod" říkám bezostyšně lhát.

2) "Nejsem zbabělec a ty to dobře víš."

3) "Co tady děláš?"

Akai: "Mám misi se Skotchem a Bourbonem, takže jsem tady. Teď jdi, Nanami na tebe čeká."

Nanami: "Konečně jsi zpátky, čekala jsem na tebe, mohla bys jít prosím pro Amuro a Hiromitsuovu objednávku?"

Sophia: "Jasně"

Amuro: "Ahoj Irene"

Sophia: "Amuro ..." pozdravím, když se na sebe díváme asi 30 sekund a pak slyším Hiromitsu kašlat

Hiromitsu: "Jsem neviditelný?"

Sophia: "Hiromitsu dobré ráno. Co si dnes chceš objednat?"

Amuro / Hiromitsu: „stejně jako včera"

Sophia: "Okamžitě ti to přinesu a Amuro... promiň, že jsem včera nebyla ve mně"

Amuro: "Ano, všiml jsem si, neboj."

Hiromitsu: "Co se stalo minulou noc?" Zaujatá otázka

Sophia: "Řekla jsem včera něco divného? Byla jsem omámená a moc si toho nepamatuji..." zeptám se Amura a zcela ignoruji Hiromitsuovu otázku.

Hiromitsu: "ano... zřejmě jsem neviditelný" říká poraženě

Amuro: "Kromě toho, že stále dokola opakujem, že jsem sexy a objímáš mě... ne, neřekla jsi nic divného," odpovídá s úsměvem.

Tváře mi zčervenají a cítím, jak se Hiromitsu brání smíchu, jaké rozpaky!!

Sophia: "Dobře, přinesu ti dort" řeknu rozpačitě a jdu za Nanami

Nanami: "ara ara Irene je všechno v pořádku?"

Sophia: "ano" odpovídám a vracím se ke své obvyklé pokerové tváři

Když připravuji dort, všimnu si, že Nanami má v pravém uchu sluchátko.

Sophia: „Nanami, proč máš v pravém uchu sluchátka, posloucháš hudbu?" ptám se nevinně a předstírám, že nevím, že jde o sluchátka pro komunikaci s někým.

Nanami: "Shh Irene, tajemství dělá ženu ženou" zašeptá mi do ucha a vrátí se, aby udělala to, co dělala předtím...

Otevřu oči dokořán, protože tuhle větu jsem už dávno slyšela...

______________________________________

Doufám, že se vám to líbilo.

Nenechte si ujít další kapitolu! :)