POV Sophia

Yukiko: „Vstaň a posviť mi sluníčko!" vykřikla matka a otevřela okna

Sophia: "Mami! Je devět hodin" řeknu ospale, "nech mě spát trochu déle a zavři okna, je mi zima"

Slyším, jak se Shinichi vřítil do mého pokoje a začal skákat na postel.

Shinichi: "Sophiaa onee chan !! Pospěš si, vstávej!

Slíbila jsi, že mě dnes vezmeš do parku, abys mi přečetla dobrodružství Sherlocka Holmese."

Otráveně si povzdechnu a konečně se mi podaří otevřít oči, aby se přizpůsobily slunečnímu záření.

Proč nemůžu mít chvilku klidu v tomto domě? Kontroluji svůj mobil, zatímco Shinichi pokračuje a skáče na postel.

3 zmeškané hovory od Akaie a zpráva od Jamese:

Sejdeme se ve 12 v Akaiově domě, mám pro tebe a Shuichi něco důležitého

James

Sophia: "Je mi líto Shinichi, ale Sherlock Holmes bude muset počkat, dnes mám na práci něco důležitějšího."

Shinichi: "Ale slíbila jsi to, proč se mnou nikdy nechceš trávit čas?"

Sophia: "Chtěla bych s tebou trávit čas, ale mám práci, kterou absolutně nemůžu odložit"

"A nedělej ten obličej, přečtu ti Holmesova dobrodružství dnes večer, než půjdeš spát, ano?"

Shinichi: "Dobře" řekne smutným tónem.

Yukiko: "Přestaň klábosit a pospěš si, snídaně je hotová," prohlásí moje matka nadšeným tónem.

Sophia: "Jak můžeš být tak energická v časných ranních hodinách mami?" zeptám se unaveným hlasem a zívnu.

Yukiko: "Roky a roky zkušeností miláčku" odpovídá se smíchem.

Na rozdíl od ní jsem velmi líná...

Sophia: "Dobře, teď se musím připravit" "Pojď pospěš!" Říkám, tlačím Yukiko a Shinichi k východu a zavírám dveře.

Poté, co jsem se osprchovala a připravil se na setkání s Jamesem a Akai, jdu dolů do kuchyně na snídani. Zahlédnu svého otce, jak čte noviny jako každé ráno.

Yusaku: "dobré ráno miláčku" pozdraví a pokračuje ve čtení novin.

Sophia: "Dobré ráno tati" pozdraví zívání a rozhlíží se po Yukiko a Shinichi.

„Ale kam ti dva šli?" ptám se otce, když si sedám ke snídani.

Yusaku: "Vaše matka měla schůzku s Eri Kisaki a protože Shinichi neměl co dělat, rozhodl se ji půjde doprovodit."

Sophia: "Chápu..."

"No, musím říct, že máma je skvělá kuchařka, tyhle palačinky jsou vynikající!!"

O 20 minut později...

Podívám se na hodiny a zjistím, že je pozdě!

Sophia: "Ale ne, jdu pozdě!"

"Musím si pospíšit" říkám a běžím k východu z Kudo vily.

Yusaku: "Ahoj a nechoď pozdě!"

...

Nasedám do auta a ve spěchu dělám všechno směrem k Akaiovu domu.

Zazvoním a můj nejlepší přítel z dětství a pracovní partner Shuichi Akai otevírá dveře. Akai a já máme vztah bratr/sestra, známe se celý život, jak to nemohlo být jinak.

Akai: "Zase máš 20 minut zpoždění." Řekne vyčítavým tónem.

Sophia: "Omlouvám se, že jsem ztratila pojem o čase..." odpovídám rozpačitě.

James: "No, teď, když jsi tady, mám pro tebe úkol. Varuji tě, že to nebude snadné a musíš být opatrná ve všech pohybech, které děláš, jasné?" Říká autoritativním a vážným tónem.

Sophia: "Co je to za pohřební tvář? Nikdy v životě jsem neviděla Jamese tak vážného," zašeptám Shuichimu.

Akai: "buď zticha"

Sophia: "Stalo se něco?"

James: "Jodie provedla průzkum organizace, kterou jsme v poslední době sledovali, a našli jsme současnou pozici tří členů..."

Akai: "Tři členové? Co o nich víš?"

James: „Nemáme k dispozici mnoho informací, ale víme, co je nutné...

Máme místo, kde se nachází dívka jménem Akemi Miyano, Japonka, středně vysoká, bruneta a modré oči.

Máme pozici chlapce, kterému říká organizace Bourbon, blond a modré oči, nedávno se připojil k organizaci a vždy ho doprovází japonský kluk, kterému říkají Scotch," říká James a čte si vzkaz od Jodie "Sophio, umíš se dobře oblékat a hrát, tak jsem si myslel, že tento úkol by pro tebe byl vhodnější."

Sophia: "o čem to je?"

James: "Budeš se jmenovat Irene Moroboshi, budeš pracovat v baru, kde jsme si všimli, že Bourbon a Scotch jsou zvyklí tam chodit, neboj, už jsem mluvil s majitelem baru a on souhlasil, že tě zaměstná." .

Budete si muset získat jejich důvěru a vzít si co nejvíce informací od Bourbona a Scotche, buďte opatrní, moc o nich nevíme, žádám vás, abyste jednali opatrně."

Sophia: "Ano! Počítejte se mnou."

James: "Akai, budeš se jmenovat Dai Moroboshi a budeš bydlet se svou sestrou Irene Moroboshi, pověřuji tě úkolem infiltrovat se do organizace úplně. Budeš pro ně muset nějakou dobu pracovat a zjistit více pokud možno v rámci organizace.

Jodie dokázala najít způsob, jak se s nimi spojit, poslala žádost, aby vás dostala do organizace."

Akai: "Proč zapojovat i Sophii? Vystačím si sám."

Sophia: "Akai Shuichi, kdo se o mě stará? To je od tebe hezké, ale už mi není 7."

Jsi to ty, o koho by se měli více starat, na rozdíl ode mě, že prostě budu muset brát informace z Bourbonu a Scotch, máš složitější a nebezpečnější úkol než já.

Riskuješ svůj život víc než já."

James: "Věřím ti, koneckonců jste moji nejlepší agenti, ať bychom zasáhli jakkoli, nebojte se."

Sophia: "Díky za důvěru Jamesovi."

James: "za týden začneš buď připravená a Sophio ať nemeškáš, zdravím tě."

James odejde a nás nechá o samotě.

Sophia: " Shuichi, chtěl bys, kdybychom spolu šli na oběd? Už jsme spolu dlouho netrávili čas" ptám se Shuichiho, ale nedostávám žádnou odpověď.

"Proč tak mlčíš?" zeptám se znovu.

Akai: "Sophio, neměla bys akceptovat, že je to nebezpečné, i když se z toho dostaneš živá, budou tě dál pronásledovat."

Sophia: "Akai, neboj se o mě, pak nebudu sama, budeš tam se mnou taky."

Akai: "Tak mi neříkej, že jsem tě nevaroval."

Sophia: "Ano ano, teď jen myslet na budoucnost a pojďme se najíst."

Vezmu Akaie za paži a odtáhnu ho k východu, který ho vede do pěkné restaurace.

•••

Po obědě s Akai se vracím domů v naději, že najdu svou rodinu a oznámím, že za pár dní budu muset odjet na novou misi.

Sophia: "Jsem doma!!" říkám, když si zouvám boty.

Ran / Shinichi: "One chan !!!" Oba vykřikli, že běží mým směrem a objímají mě.

Sophia: "Ran, dlouho jsme se neviděli, hodně jsi vyrostla," prohrábnu jí vlasy a nechám ji zčervenat.

Ran pro mě vždy byla jako malá sestra, znala jsem ji od jejího narození a starala jsem se o ni a Shinichiho, když byli naši rodiče pracovně vytížení.

Vydala jsem se do knihovny rodičů a zavřela za sebou dveře.

Sophia: „Musím vám říct něco důležitého.

Dnes ráno jsem dostala zprávu od Jamese, má pro mě a Akai novou práci, nemohu vám říci více, omlouvám se, mohu vám pouze říct, že budu pryč nějakou dobu, roky nebo možná měsíce ... jen vás žádám, aby jste si o mě nedělali starosti."

Yusaku: "Vždy jsem k tobě byl ochranitelským otcem, miláčku, ale teď jsi vyrostla a naučil jsem se ti věřit, moc dobře vím, že se o sebe dokážeš postarat. Jediné, oč se tě ptám, je jen být opatrná."

Yukiko: „Tvůj otec má pravdu, jsme na tebe tak pyšní, jsi mix obojího," říká hrdě a usmívá se, „jsi skvělá herečka stejně jako já a máš skvělý nos na vyšetřování stejně jako tvůj otec.

Věříme ti, pokud jsi se takto rozhodla, budeme to nakonec respektovat, je to tvoje práce...

Jediný, kdo to nebude brát dobře, bude Shinichi, budeš si s ním o tom muset promluvit."

Sophia: "Díky za důvěru, kterou ve mě máte, nezklamu vás." Říkám s úsměvem a odcházím z knihovny.

Po tomto krátkém rozhovoru s rodiči jdu za Shinichi, který se dívá na televizi.

Sophia: "Už je Ran doma?"

Shinichi: "Ano" odpoví krátce melancholickým tónem.

Sophia: "Proč jsi najednou smutný? Neříkej mi, že jsi zase chtěl být s Ran?" Ptám se bez odpovědi.

Zůstane zticha 3 minuty a nakonec se rozhodne promluvit

Shinichi: "Slyšel jsem všechno."

Sophia: "o čem to mluvíš?"

Shinichi: "Půjdeš pryč? Necháš mě na pokoji?"

Sophia: "Je mi líto, tentokrát to není mise jako každá jiná, je velmi důležitá a já ji absolutně nemohu odmítnout."

Ještě 2 minuty mlčí a pak zase začne mluvit

Shinichi: "Nemůžu udělat nic, abych změnil tvůj názor?"

Sophia: "Ne, ale slibuji, že se brzy vrátím."

Shinichi: "Slíbila jsi, že před spaním mi přečteš Holmesova dobrodružství, proč nezačneš tento slib dodržovat?" Řekne a povzdechne si s obvyklým výrazem tváře.

Sophia: "Dobře dobře"

Vezmu si knihu a začnu číst:

Záhada údolí Boscombe

Jednou ráno, když jsem snídal s manželkou, mi číšnice podala telegram. Bylo to od Sherlocka Holmese...

O 45 minut později

Vše nasvědčuje tomu, že jeho syn a Alice budou žít šťastně až do smrti, aniž by si byli vědomi černého mraku, který vířil nad jejich minulostí.

Když dočtu, zavřu knihu a vzhlédnu a vidím Shinichiho, jak spí na pohovce. Sladce se usměju a vezmu ho do náruče a nesu ho na posteli.

Sophia: Dobrou noc bratříčku.