POV Sophia

Už jsou to skoro dva týdny, co jsem se s Jodie pohádala a ona se mnou ještě nemluvila. Zkoušela jsem jí volat a psát SMS, ale nic, úplně se mi vyhýbá. Dnes mě Sonoko a Ran pozvali, abych s nimi strávila den, a já jsem to kupodivu přijala, také proto, že mě už nebaví být zavřený doma s Akaiem.

Teď jsem v knihovně, kde vždycky byl můj otec, ale kterou momentálně obývá Akai; čte si knihu a pije svou obvyklou sklenku bourbonské whisky. Zatímco čekám na Sonoko a Ran, snažím se zavolat Jodie, ale ta moje hovory bohužel stále odmítá.

Sophia: "odpověz Jodie!!" vykřikl jsem netrpělivě

Subaru / Akai: "Je pro tebe zbytečné zoufat, znáš Jodie, odpoví ti, až když se uklidní."

Sophia: "Drž hubu, je to tvoje chyba, že jsem se pohádala se svou přítelkyní" řekla jsem, podrážděně si povzdechla a dala mobil zpátky do tašky.

Akai pokračoval ve čtení své knihy v tichosti, a tak, unavená čekáním na Sonoko a Ran, jsem se rozhodla ho naštvat tím, že jsem mu vlaza jeho milovanou sklenku bourbonu. Akai se natáhl, aby získal sklenici, přesvědčen, že ji najde tam, kde ji nechal, ale nic nenašel, vzhlédl a nakonec si uvědomil, že ji mám.

Akai: "dej mi to"

Sophia: "Ne" odpověděla jsem vzdorovitě

Akai: "Nechceš mě vyzvat"

Kvůli tvrzení, které právě nechal uklouznout, se také připlížím ke knize, kterou četl, a konečně vstávám ze židle tváří v tvář mně.

Sophia: "Už ti někdy řekli, že si někdy máš moc velké ego?"

Akai: "Řekl ti někdy někdo, že dokážeš být někdy otravná?"

Sophia: "neodpovíš na otázku jinou otázkou" usměje se potěšeně

Akai: "No tak, nebuď dítě," řekla svým obvyklým tónem hlasu.

Vím, že mi nedovolí vypít tuto whisky v klidu také proto, že je to poslední sklenka. Je to úžasné, vypil skoro celou láhev a vůbec nevypadá opilý. Hodím jeho knihu do vzduchu a zatímco je rozrušen, aby vzal zpět spadlou knihu, využívám příležitosti a vypiju jeho sklenici bourbonu na jeden doušek, jakmile skončím, uvědomím si, že se na mě dívá zvláštním způsobem.

Sophia: Co se děje?

Akai není člověk, který se hodně usmívá, ale obvykle, když je se mnou, vždy na mě hází své sarkastické úsměvy, dnes působí velmi vážně.

Akai: "Budeš to muset koupit zpátky," řekl s odkazem na svou whisky.

Sophia: "Pít a kouřit je škodlivé, tak ne, nic ti nekoupím" odpověděla jsem, napomenula ho a položila ruce v bok.

"Omlouvám se, jestli ruším, Sophio san, jsme připraveni vyrazit" Náhle slyším Ranův hlas

"AHH !!! Viděla jsem Ran říkala jsem to, já jsem to věděla," jásá, jako by právě vyhrála v loterii.

"Subaru san je Sophiin přítel a s omluvou univerzity požádá Shinichiho, aby zůstal v tomto domě jen proto, aby byl se svou milovanou!" Říká, Sonoko a chová jako detektiv a vydělává si zamračení od Ran.

Nemohu přijít na to, ale musela si vypít mozek z toho, že ji můj bratr použil jako loutku k řešení mnoha případů, stejně jako Goro „slavný" detektiv transu.

Sonoko: „Nyní musím všechno říct Yusaku sanovi," řekla a vytáhla mobil z tašky "Uvidíme, měla bych mít zaregistrované jeho číslo," řekla a hledala v kontaktech číslo mého otce.

Sophia: "Cože?! H- Hej ne Sonoko počkej!!" zvolala jsem, když ode mě utekla co nejdál a dál hledala číslo mého otce na svém mobilním telefonu.

Ran: "SONOKO PŘESTAŇ!" Řekla, a běžela za Sonoko, aby ji zastavila.

Akai: "Vzpomínám si, že ses vždycky bála svého otce, i když jsme spolu chodili," řekl s potěšeným úsměvem při scéně, která se před ním odehrávala.

Sophia: "Otři si ten hloupý úsměv z tváře Akai! Neznáš mého otce, velmi chrání svou jedinou dceru, teď musím jít a zabránit katastrofě, uvidíme se později!" řekla jsem ve spěchu.

...

Když jsem dorazila k dívkám, uvědomila jsem si, že si ze mě Sonoko dělá legraci.

Sonoko: "Dělala jsem si srandu, nemám číslo tvého otce, ale přesto můžu zavolat tvému bratrovi nebo spíše Ran příteli a všechno mu nahlásit."

Sophia / Ran: "ZASTAV!"

Tahle dívka se ani trochu nezměnila, byla

kvůli této postavě se často hádala se Shinichim.

Ran: "Odpusť nám Sophio, pokud jsme vstoupili do tvého domu bez dovolení,ale dveře byly otevřené a Sonoko tak naléhala jen proto, že tě chtěla špehovat," řekl Ran s rozpaky.

Sophia: "Nemusíš si dělat starosti, Ran a potom jsou dedukce Sonoko úplně špatné, Subaru není můj přítel a přestaň se mnou být formální, známe se už velmi dlouho."

Sonoko: "Znamená to, že ti můžeme říkat Sophia chan?"

Sophia: "Ano, udělím ti tu čest" řekla jsem sarkasticky

Sonoko: "Určitě jsi ženská verze Shinichiho, taky mi vždycky odpovídal."

Sophia: "ano ano, jak říkáš" řekla jsem a zívla

Sonoko: "Změním téma, kam jdeme?" Zeptala se a obrátila se k Ran

Ran: "Káva Poirot, ta pod mým domem, chlapec, který nedávno přišel, vaří opravdu dobře," řekla s tónem nadšení.

Sonoko: "ahhhh, mluvíš o okouzlujícím číšníkovi?"

Sophia: "Okouzlující číšník?"

Sonoko: "Jo, brzy to uvidíš."

...

„Vítejte v kavárně Poirot!" zvolala dívka

Dívka se na mě nevěřícně dívala

Sophia / Azusa: "Ale ty jsi...

Azusa: "Sophia chan!"

Sophia: "Azusa chan!"

Ran: "Znáte se?" Zeptal se a zvědavě se na nás podíval.

Azusa: "Jak dlouho! Můžu vědět, co se ti stalo?" Řekla a vřele mě objala.

Sophia: "Je to dlouhý příběh, odpovídám na Raninu otázku, Azusa a já se známe od střední školy,

Azusa navštěvovala stejnou střední školu, kterou jsem navštěvovala a potkali jsme se v klubu karate."

Azusa: "Ano, jsem menší než Sophia a dokonale si pamatuji, že si ze mě karate klub dělal legraci kvůli mému věku a mé výšce, Sophia, která byla v té době kapitánkou týmu karate, mě vždy bránila před tyrany, to je jak jsme se stali přáteli"

Sonoko: "Vážně? Vypadáš jako já a Ran, taky mě vždy brání před všemi svými úžasnými pohyby bojových umění." Řekla s chichotáním

Dívám se, jak nám Azusa přináší pití a přisedá si k nám.

Sophia: "Shinichi mi řekl, že jsi se také stala kapitánem klubu karate, můj kompliment Ran!" řekla jsem a pochválila ji.

Ran: "Když už mluvíme o Shinichim, víš, co se mu stalo?"

Flashback

Conan: onee chan, kdyby se tě Ran náhodou zeptala, co se mi stalo, řekni jí, že jsem zaneprázdněn řešením složitého případu.

Konec flashbacku

Sophia: "Shinichi je stále zaneprázdněn řešením případu," odpověděla jsem stručně, abych se vyhnula dalším otázkám.

Sonoko: "Ale trvá to příliš dlouho, je tento případ opravdu tak těžký?"

Sophia: "Zřejmě..." řekla jsem a usrkávala šťávu

Ran: "Proč mu nepomůžeš, ten případ vyřešit?" Zeptala se a dívala se mi do očí, dychtivý po odpovědi.

Azusa: "To je pravda, když o tom teď přemýšlím, než jste se stala agentem FBI, byla jste také velmi dobrá středoškolským detektivem."

Sonoko: "když už jsi věděla, že bys neodolala tak složitému případu, proč ses nezkusila alespoň podívat?" Zeptala se a zvědavě se na mě podívala

Tyhle dívky mě vyslýchají, teď chápu, jak se cítí vrah, když se ho ptáte na příliš mnoho otázek...

"Možná to nevíš, ale detektivům se nelíbí představa, že někdo může strkat nos do jejich osobních případů, raději si je vyřeší sami, jinak by to nebyla žádná legrace," řekl známý hlas, málem jsem se udusila šťávu, kterou jsem pila.

On zase ne...

Ran: "Je všechno v pořádku Sophia chan? Zeptala se znepokojeným tónem, když si všimla mé náhlé změny nálady při pohledu na Amura."

Sonoko: "možná byla okouzlena krásou Amura" zašeptala Ran a zoufale si povzdechla.

Azusa: "Amuro san, jsi zpět! Oh, tohle je Sophia Kudo, moje drahá stará přítelkyně." Řekla a otočila se k němu s úsměvem. "Sophia chan tohle je Amuro Tooru, je to můj nový kolega, určitě ti už dívky řekly, že je výjimečný kuchař," řekla a otočila se ke mně.

Jako bysme se neznali.

Amuro: „Je mi potěšením potkat Sophii san"

Tato scéna pro mě není nová, vyměnili jsme si role...

Sophia: "zvláštní, mám pocit, že jsem tě už někde viděla, ale možná to bude jen můj dojem" řekla jsem sarkasticky.

Amuro: "Považuji to za nepravděpodobné,"

Azusa: "Mohl bys přinést holkám něco k jídlu, pokud ti to nebude vadit"

Amuro: "Jasně, postarám se o to."

Pozoruji ho, jak jde za barový pult, aby nám připravil jídlo, a pořád na něj zírám, když dopíjím svůj džus. Ale prosím... byl to ten okouzlující číšník, o kterém mluvila Sonoko? A můžu vědět, proč mezi Jodie, Jamesem, Camelem a Akai musím být vždy tím, kdo s ním má tato nečekaná setkání.

Ne že by mi to vadilo...

Azusa: "Hej posloucháš mě?!" Vykřikla a mávla mi rukou před očima.

Sophia: "a-ano, byla jsem ztracená v myšlenkách, odpusťte mi, můžeš to zopakovat?"

Azusa: "Řekla jsem... co se stalo tvému příteli, neříkej mi, že jste se rozešli?"

Sophia: "co? Ale o kterém chlapovi to mluvíš?" zeptala jsem se ve snaze skrýt paniku ve svém hlase.

Azusa "Nepamatuji si jeho jméno, počkej, jak se jmenoval..." řekla, položila si ruku na bradu a snažila se vzpomenout si na své jméno.

Sonoko: "SOPHIA KUDO MĚLA KLUKA A NIKDY NÁM NIC NEŘEKLA?!" Vykřikla zklamáním a Ran si povzdechla

Ran: "Prosím, Sonoko ztiš hlas. Možná to měla, když byla v Americe, takže nám nic neřekla," odpověděla Ran na mou obranu.

Azusa: "ne, v té době ještě žila v Japonsku ..."

ALE PROČ AZUSA NEZMLČÍ!

Doufám, že si to jméno nepamatuješ, zvlášť teď, když je tady i Amuro...

Azusa: "SHUICHI AKAI !! Tak se jmenoval!!" Vykřikla a upoutala tím pozornost Amura, Ran a Sonoko, kteří se na mě teď zvědavě dívali.

Sakra Azuso!! V duchu jsem jí vynadala a věnovala ji jeden ze svých špinavých pohledů, které jsem na ni házela na střední škole.

Sonoko / Ran: "Shuichi Akai??!?" zeptali se v úžasu.

Ran: "Také se tak jmenoval Masumiin starší bratr!"

Sonoko: "A on byl také agentem FBI jako ty!"

Sophia: "Co? Řekla jsi Masumi?"

Kde jsem to jméno už slyšela...

FLASHBACK před 7 lety

POV Sophia:

Dnes je krásný slunečný den, a jak mi Akai řekl, že Shukichi a jeho rodina se vrátili z Londýna, aby zde zůstali na pár dní v Japonsku, jedu se s ním setkat k moři, protože jsem ho dlouho neviděla.

Doufala jsem, že můj přítel přijede a vyzvedne mě svým autem, ale bohužel ho doháním autobusem, protože:

- Za prvé, ještě jsem si neudělala řidičský průkaz.

- Za druhé, můj velmi milý přítel se z nějakého zvláštního důvodu neobtěžoval mě vyzvednout.

Kromě toho telefonuji s tátou, který se nemůže smířit s tím, že je mi už skoro sedm měsíců 18 a jsem dost stará na to, abych se o sebe postarala.

Yusaku: "a nedělej si problémy jako vždycky"

Sophia: "Chápu tati, nemusíš mi pokaždé povídat, není to moje chyba, že se vždycky setkávám s vraždami" odpověděla jsem mrzutě.

Evidentně jsem mu neřekla, že jdu s přítelem na pláž, on o jeho existenci ani neví, řekla jsem mu, že jdu na pláž s Azusou.

Yusaku: "Musím už jít, uvidíme se večer doma."

Sophia: "na vaše rozkazy, šéfe!"

Konečně dorážím do cíle a snažím se zahlédnout Shuichi Akaie uprostřed toho všeho davu a konečně vidím jeho malou hlavičku položenou na plážové posteli.

Sophia: "ale podívej se na něj, zatímco jeho ubohá přítelkyně umírala horkem v tom pekelném autobuse a dělala všechno, aby se k tobě dostala, ty jsi tu blaženě stál a ukazoval své okouzlující břišní svaly celé pláži?" Řekla jsem nuceně k úsměvu

Akai: "Omlouvám se, nemohl jsem pro tebe přijít, bojoval jsem se svou násilnickou matkou, protože není ráda, že se chci připojit k FBI."

Sophia: "Správně, za pár týdnů se budeš muset vrátit do Ameriky a zase mě necháš na pokoji," řekla jsem smutně.

Shuichi se pohne, aby mi udělal místo a já si sednu vedle něj.

Akai: "Tak za pár měsíců se ke mně přidáš, jo? Není důvod být smutný" řekl a přesunul mi vlasy za ucho, aby se mi podíval do očí.

Sophia: "Správně, můj táta musí přijet do Los Angeles za prací a souhlasil, že mě vezme s sebou, abych mohla pokračovat ve škole v Americe, získat americké občanství a také se připojit k FBI." Řekla jsem, že se od něj snažím dostat pryč, protože z nějakého zvláštního důvodu je mi to nepříjemné

Akai: "Mám důvod se připojit k FBI, ale proč ty?"

Sophia: "Vždy jsem chtěla být elitní ženou" zašeptala jsem svůdným tónem

Akai: "Věř tomu nebo ne, pro mě jsi už elitní žena, nepotřebuješ titul, abys jí byla" odpověděl a popadl mě za náhrdelník, který mi dal v den, kdy jsme se dali dohromady, a snažil se mě dostat blíž k sobě a políbil mě.

Náš polibek přeruší někdo, kdo předstírá kašel

"Už je to nějaký čas, Shuichi niisan a..." přestal vědět, co má říct, když mě uviděl, nezdálo se, že by mě poznal.

Akai: "Ano, je to 7 let, co jsi vyrostl v Shukichi." Řekl svým obvyklým tónem hlasu

Sophia: "Už na mě můj nejlepší kamarád z dětství zapomněl?" Řekla jsem a položila si ruku na hruď, abych předstírala, že jsem zraněná a uražená.

Shukichi: "S- Sophia chan!?! J-Jsi to opravdu ty?!" zeptal se užasle.

Se sladkým úsměvem přikývnu a na rozdíl od Shuichiho, který nevstal, aby pozdravil svého bratříčka, vstanu já, abych ho pevně objala.

Shukichi: "Vyrostla jsi tak, že jsem tě nepoznal," řekl a pevně mě stiskl ve svém objetí.

Sophia: "Moc jsi mi chyběl!"

Akai: "Hej, nezapomeň, že máš přítele," řekl, což jeho bratra znepokojilo.

Sophia: "Ohhh, ale přestaň, ani nezačínej se svým bratrem teď, "řekla jsem a odfrkla si

Shukichi: " toto je vaše první setkání, že?" Řekl a otočil se k holčičce, která se celou tu dobu schovávala za jeho nohou.

"Ráda tě poznávám, já jsem Masumi," řekla svým malým hláskem a červenala se stydlivostí.

Akai: "Kdo je ta dívka?"

Shukichi: "Jak bys řekl, kdo je ta dívka...zapomněl jsi? Je to tvoje sestra, poslal jsem ti pár fotek."

Jak si může nepamatovat, že má sestru

Akai: "Když si vzpomenu, máma měla velké břicho, než jsem odjel do Ameriky"

Sophia: "Jsi opravdu úžasný Akai Shuichi!" Řekla jsem tvrdě, káral jsem ho a pak jsem se znovu přiblížila k holčičce, která se schovává za Shukichiho nohou.

Shukichi: "Nestyď se Masumi. Je to Sophia Kudo, moje velmi drahá kamarádka z dětství, opravdu víc než kamarádka, vždy mi byla jako sestra a zřejmě je momentálně také přítelkyní tvého bratra," řekl nepřesvědčivě a hodil pohled na mě a pak na Akai.

Sophia: "Ale jak roztomile vypadáš jako ženská verze Shuichii!!" zvolala jsem tónem plným nadšení.

Masumi: "i..o b..eh t-děkuji," koktala a červenala se. Nakonec pustila Shukichiho nohu a blížila se ke mně a jeho hloupému bratrovi, který ani nevěděl o její existenci.

Shukichi: "No, jak se něco takového mohlo stát? Shuichi mi řekl, že má přítelkyni, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že tou dívkou jsi ty, vy dva jste nedělali nic jiného, než že jste se neustále hádali a teď jste spolu, ne nikdy mě nepřestane udivovat," řekl a zasmál se a pravděpodobně mu to přišlo vtipné

Sophia: "Toto je důkaz, že na tomto světě se může stát cokoliv"

Shukichi: „Můžeš to říct nahlas, kde vůbec je Mary?" zeptal se a rozhlížel se po své matce.

Sophia: "Nevím, právě jsem přijela."

Akai: "Pohádali jsme se v hotelu, dobře mě zasáhla, podívej se sem" řekl a sundal si sluneční brýle a ukázal nám škrábnutí na levém oku

Shukichi: "Neuvěřitelné, vy dva neděláte nic jiného, než že neustále bojujete!"

Akai: "Ale i já jsem reagoval, pravděpodobně si bude dávat na rány led," řekl se smíchem, když najednou ucukl, když slyšela Maryin hlas.

Mary: "Ty jsi ten, kdo potřebuje dostat trochu ledu na hlavu," řekla chladným tónem a objevila se po naší pravici.

Mary byla vždy zastrašující osoba, pamatuji si, že když jsem byla malá, nedělala nic jiného, než že mě a Shukichimu nadávala, protože jsme se dostávali do problémů, Shuichi byl místo toho ten vážný, který se nezaplet do našich hloupostí trochu jako nyní. Jsem si však jistá, že Mary se o své děti hodně stará, i když jim neprojevuje příliš velkou náklonnost, od toho má Shuichi.

Mary: "Dovolila jsem ti studovat v zahraničí, protože jsi řekl, že chceš jít do školy v Americe, ale teď mi říkáš, že jsi tam opravdu chtěl jet jen proto, abys vyšetřil případ svého otce? A ze všeho nejvíc se chceš připojit k FBI po tom co absolvuješ, jsi jako člověk očarovaný shinigami," prohlásila přísně s vážným tónem a pohledem.

Akai: "Zelenou kartu a americké občanství jsem již získal, stačí mi tři roky praxe." Řekl nenuceně

Mary si zhluboka povzdechla a vrhla další pohled na svého syna, pak si mě konečně všimla.

Mary: "Musíš být přítelkyně mého syna, máš velmi známou tvář, kdo jsi?" Zeptala se mžourala a snažila se vzpomenout si

Sophia: "Mary san je mi potěšením tě znovu vidět, já jsem Sophia Kudo, nepamatuješ si mě?" Odpověděla jsem mírně rozpačitě.

Mary: "Ach ty jsi Sophia, samozřejmě si vzpomínám, hodně jsi vyrostla. Nemyslíš na svou přítelkyni? Jak s ní budeš, když pojedeš do Ameriky a přidáš se k FBI?!" Zeptala se a obrátila se k Shuichimu a hledala způsob, jak ho přimět změnit názor.

Akai: "Toho se nemusím bát, protože Sophia se ke mně za pár měsíců přidá, ona se chce taky přidat k FBI," řekl, chytil mě za ruku a přinutil mě, abych si znovu sednula vedle něj.

Mary: "Je to neuvěřitelné..." řekla poraženě

Uběhlo asi deset minut a během těchto deseti minut Masumi udělala vše, aby upoutala Shuichiho pozornost, ale on se jí stále vyhýbal. Unavená jeho citovým chladem vůči rodině jsem ho šťouchla do žaludku.

Akai: "Co je s tebou teď?" zeptal se s mírným podrážděním

Sophia: "Proč jsi ke své rodině tak chladný?"

Akai: "Co ode mě očekáváš, že vstanu, obejmu a políbím všechny, jeden po druhém?"

Sophia: "To jsem neřekla, zapomeň na to!"

Vstala jsem, abych zůstala s Masumi a Mary, ale najednou nebo jsem v dálce zahlédla známou tvář a okamžitě jsem se vrátila a skryla svou tvář na Akaiově hrudi.

Akai: "Samozřejmě, že jsi dnes opravdu zvláštní, chápu, že se ode mě nemůžeš držet dál, ale tohle mi přijde přehnané."

Neexistuje žádný lék na jeho ego...

Sophia: "Drž hubu, moje matka je tady! Když mě uvidí, řekne mému otci všechno a můj otec zjistí, že jsem mu lhala."

Jak pravděpodobné bylo, že potkám svou matku na pláži plné lidí, to procento je opravdu velmi nízké a to svědčí o tom, že mám opravdu velkou smůlu!!!

Slyšela jsem, jak Yukiko říká věci Mary a pak konečně jde hledat Shinichiho.

Pokud je tam také ten malý škůdce, určitě bude poblíž dělat Sherlocka Holmese, musím odtud pryč, jinak mě najde. Znovu se vzdaluji od Shuichiho a jdu do Shukichimu.

Sophia: "Shukichi, co myslíš, když se půjdeme podívat do obchodů v okolí?"

Shukichi: "Dobře, už mě nebaví stát tady nic nedělat a vidět svou matku zírat na Shuichiho."

Masumi: "Můžu taky?"

Sophia: "Samozřejmě" odpověděla jsem a chytla ji jemně za ruku

Masumi a Shuichi mají velmi podobné rysy jako Mary, Shukichi je místo toho jediný, koho dostal od svého otce.

Masumi: "Promiňte slečno, jste opravdu přítelkyně mého bratra?" zeptala se nesměle.

Sophia: "Ano jsem" odpověděla jsem a sladce se na ni usmála

Pošeptala mi něco, co jsem neslyšela, tak jsem se sklonila do její výšky, abych lépe slyšela.

Sophia: "Promiň zlato, můžeš to prosím zopakovat"

Masumi: "Na rozdíl od Shukichi niisan, Shuichi se vůbec nesměje, a protože jsi jeho přítelkyně, chtěla jsem se tě zeptat, jestli existuje způsob, jak ho rozesmát" zamumlala stydlivě a přinutila mě se usmát.

Sophia: "No, málokdy se směje, ale můžeš ho rozesmát, jdi a promluv si s ním, uvidíš, že vyloudí pár úsměvů" potvrdila jsem sebevědomě

Masumi: "ale zkusila jsem všechno, vyhýbal se mi a ani nevstal, aby mě pozdravil, možná mě nenávidí..."

Sophia: "Také mám bratříčka ve tvém věku a taky si myslí, že ho někdy nemiluji, ale víš, co jsem mu jednoho dne řekla?"

Masumi: "co?"

Sophia: "Ukaž mi tvoji ruku"

Poslouchá a ukazuje mi ruku

Sophia: "Nyní předstírej, že tato ruka představuje tvoji rodinu a představ si, že každý prst této ruky je členem tvojí rodiny, prsteníček je Shukichi a prostředníček Shuichi. No a teď, kdybys sis měla vybrat, který z těchto dvou uřízneš , který bys sis vybrala?"

Masumi: "Žádné, protože bych se zranila" odpověděla nevinně.

Sophia: "O to jde, ublížila by sis. Jen užaslý člověk by se rozhodl uříznout si prst na ruce ze své vlastní vůle. To pro mě znamená nenávidět člena rodiny a mohu tě ujistit, že pro Shuichiho je to stejné. Nenenávidí tě, zkus s ním strávit nějaký čas. Jsem si jistá, že na to přijdeš sama. Věř mi!"

Masumi: "Wow, vypadáš jako Holmes!" vykřikla nadšeně

Shukichi: "No! Sophia chan, Masumi, chceš si pospíšit!" Řekl netrpělivě.

Sophia / Masumi: "JDEME!"

• KONEC Flashback

SOPHIA POV

Teď si vzpomínám, Masumi... Shukichi a Akaiina malá sestra.

Sonoko: "Je pravda, že jsi s ním měla poměr? Slyšeli jsme od Masumi, že zemřel kvůli nehodě."

Dívám se dolů a předstírám bolestný výraz

Sophia: "Ano, to ano..."

Azusa: "CO?!" Zeptala se promiň a skoro se cítila provinile

Ran: "Je mi to moc líto, Sophia chan" řekla a podívala se na mě se soucitem

Sophia: "Je pravda, že jsem s ním měla krátký vztah, ale netrvalo to dlouho, nevycházeli jsme spolu jako" přátelé "a tak jsme se rozhodli vrátit k přátelství. Akai a já se známe od té doby, co jsme byli jsme děti a nechtěli jsme zkazit naše zvláštní přátelství kvůli zamilovanosti teenagerů." Řekla jsem a předstírala melancholický pohled

Azusa: "Omlouvám se, nevěděla jsem to"

Ran: "Musí být opravdu špatné ztratit někoho, koho znáte většinu svého života."

Zatímco se na mě dívky soucitně dívaly, cítila jsem na sobě také Amuroův pohled.

Sophia: "To je moc, teď jestli mě chceš omluvit, musím se napít něčeho studeného" řekla jsem smutně

Azusa: "Jdu s tebou."

Sophia: "Ne, potřebuji být chvíli sama, prosím Azuso."

Věnovala mi soucitný pohled a pokračovala v rozhovoru s dívkami, zatímco jsem vstala a šla si sednout na jedno z křesel poblíž pultu, kde vaří Amuro.

Sophia: "Mohl bys mi dát napít, prosím?" Řekla jsem, že jsem se s ním snažila co nejdiskrétněji začít konverzovat

Amuro: "Byla jsi jeho přítelkyní, i když ses mě snažila získat pro své vlastní účely?" Zeptal se, pokračoval ve vaření a vyhýbal se očnímu kontaktu se mnou.

Sophia: "Ne, jak jsem řekla, byla to jen zamilovanost teenagerů, stalo se toho tolik před lety to byl tehdy můj nejlepší přítel a tehdy chodil s Akemi, vzpomínáš?"

Amuro: "Bylo docela zřejmé, že používá Akemi jen pro informace, jak jsi chtěla, udělal se mnou."

Sophia: "Tak to není, do Akemi se opravdu zamiloval, když se dozvěděl o její smrti, uzavřel se do sebe do té míry, že s nikým odmítl mluvit." Řekla jsem, že se snažím ospravedlnit Akai jako vždy.

Amuro: "Kdyby se opravdu zamiloval do Akemi, jak říkáš, nikdy by ji nenechal ve spárech organizace. Je to jeho chyba, že je Akemi mrtvá a pamatujme, že je také zodpovědný za smrt Scotche." Potvrzuje podrážděným tónem

Sophia: "Vidím, že k němu chováš spoustu nenávisti, dokonce i teď, když je mrtvý. Je to také moje chyba, že je Akemi mrtvá, musela být na mém místě v den, kdy jsi mi pomohl předstírat mou smrt, byla to ona a Sherry skutečnými oběťmi situace, ne já ani Akai, jsme agenti a naším ůkolem je zachraňovat životy nevinných, ale ten den jsme selhali."

Amuro: "Akemi by nikdy nesouhlasila s tím, že zaujme tvé místo, a Vermut by z jakéhokoli důvodu na světě nespolupracovala na pomoci Sherry nebo Akemi. Nemůžeš uniknout svému osudu."

Sophia: "Pokud to chceme vyjádřit takto, pak za to nemůže Akai."

Amuro: "Chci ti vysvětlit, že když miluješ člověka, jsi ochoten udělat všechno pro jeho záchranu, což on neudělal. Místo toho jsem to udělal já," zamumlal poslední část věty.

Sophia: "Miluješ mě?" zeptala jsem se překvapeně

Zhluboka si povzdechne a konečně přestane dělat to, co dělal, a dívá se mi do očí.

Amuro: "Měl jsem tě rád a začal jsem k tobě něco cítit, ale z nějakého zvláštního důvodu jsem ti nemohl věřit a jsem rád, že jsem to neudělal."

Jen řekl, že mě má rád, mluví v minulém čase, což znamená, že už mě nemá rád...

Sophia: "Ach, rozumím" řekla jsem na znamení zklamání. "Amuro, t-u i-i... ehm, omlouvám se, jestli jsem ti ublížila, jen jsem dělala svou práci a nikdy by mě nenapadlo, že bys taky mohl být tajný agent v organizaci."

Amuro: "Nedlužíš mi vysvětlení, je po všem, už na tom nezáleží," řekl chladně, přerušil se mnou oční kontakt a pokračoval v tom, co dělal.

Cítila jsem, jak se mi po tomto prohlášení rozbušilo srdce. Ostatně je to i moje vina...

Zatímco jsem zabraná do svých myšlenek, dostávám zprávu od Conana

Pojď domů, Shiho může být v nebezpečí Potřebujeme tvou pomoc.

Conan Edogawa

Shiho ... co se stalo!?!

Okamžitě vstanu a pozdravím dívky, než odejdu, ale neslyší mě, protože jsou příliš zaneprázdněné.

Sophia: "Hej posloucháš mě?!" Řekla jsem zvýšením tónu hlasu a konečně jsem přitáhla jejich pozornost.

Azusa: "Oh, odpusť nám Sophia chan, co jsi říkala?"

Sophia: "Řekla jsem, že mám neočekávanou situaci, takže musím okamžitě domů."

Ran: "Jak už odcházíš? Chtěla jsem s tebou strávit víc času" řekla trucovitě.

Sonoko: "Určitě jde k svému milovanému Subaru, aby ho nenechala samotného," zavtipkovala znovu

Sophia: "Sonoko prosím přestaň s tímto příběhem, jinak tomu lidé opravdu uvěří."

Sonoko: "Promiň, dělala jsem si srandu."

Sophia: "Doktor Agasa mě potřebuje na jednu věc, takže musím domů."

Azusa: "Kdo je Subaru?"

Sophia: "Je to můj spolubydlící, ale teď musím jít, uvidíme se! Zdravím tě taky Amuro san."