Conan POV

Dnes ráno jsem se probudil brzy, protože nás Dr. Agasa vzal na snídani do restaurace, která byla nedávno otevřena, a jako vždy Ai, Ayumi, Mitsuhiko a samozřejmě Genta, pokud jde o jídlo, které nikdy nesmí chybět, také Mitsuhiko musí složit nějaké peníze peníze v bance.

Ayumi: Ahoj Conane, Sonoko nám řekla, že tvůj bratranec Shinichi Kudo, slavný středoškolský detektiv, má starší sestru, která se přestěhovala zpět do Japonska. Protože musíme jít do domu doktora Agasy, než půjdeme do banky, my mladí detektivové bychom se rádi setkali se sestrou Shinichi,, říká a přerušuje mé myšlenky.

Protože Sonoko se nikdy nestará o její vlastní záležitosti

Genta: ano ano souhlasím, chceme se s ní setkat!,, říká s plnou pusou jídla, čímž si od nás všech vysloužil znechucenou grimasu.

Agasa: Genta kun, kolikrát ti musím říkat, abys nemluvil s plnou pusou jídla,, vyčítá Agasa chudákovi Gentovi.

Genta: promiň, říká rozpačitě.

Conan: Nevím, jestli se Sophia onee chan už probudila, je skoro 11 a vždycky se probudí ve 12, když má volný den.

Ai: Tak ji můžeme jít vzdudit.

Conan: Dobře, dobře, ale počkejte na nás v domě doktora Agasy, Ai a já pro ni půjdeme.

Poté, co Dr. Agasa vzal Gentu, Mitsuhika a Ayumi do svého domu, Ai a já jsme zamířili do mého domu, což je rezidence Kudo. Zaklepu na dveře a je to Subaru, kdo je otevře, jakmile si ho Ai všimne, začne se třást a schová se za mě jako vždy. Rozhodně nečekala, že tady uvidí Subaru.

Subaru: Ahoj děti, co tady děláte?

Conan: Dobré ráno, Subaru san, přišli jsme pro Sophii onee chan.

Subaru: Pořád spí, ale můžu ji jít vzbudit, jestli chceš, říká, když nás pouští dovnitř a zavře za námi dveře.

Jak nebylo zmíněno, stále spí ...

Conan: Neboj, postaráme se o její probuzení,, odpovídám tak, že zamířím s Ai nahoru.

Ai: co tady dělá? Shinichi, neříkej mi, že jsi ho nechal bydlet ve svém domě? Kdyby byl členem organizace, tvoje sestra a já bychom byli ve vážném nebezpečí, vyčítá mi ustrašený výraz.

Conan: Uvolni se, nemyslím si, že je členem organizace, věřte mi, Subaru vypadá jako dobrý chlap. Nemáme proti němu žádné důkazy.

Ai: To Subaru mě moc nepřesvědčil...

Otevřu dveře sestřina pokoje a ona jako vždy tvrdě spí.

Conan: onee chan probuď se, říkám, když k ní přistupuji a třesu s ní, ona nereaguje, ale po chvíli začne mluvit ze spánku.

"Mami, nech mě spát trochu déle, slibuji, že půjdu na hodinu herectví později," zamumlala ve spánku a objala polštář, zatímco se Ai snažila potlačit smích.

Ai: Když ji tak vidím, vůbec nevypadá jako nebezpečná agentka FBI.

Conan: Ano, souhlasím s tebou.

Naše matka ji tím herectvím musela děsit, pamatuji si, že ji to vždycky nutila navštěvovat ty kurzy.

Conan: Zřejmě nemá v úmyslu se probudit, stačí udělat jen jednu věc, aby se ji podařilo probudit.

Jdu do koupelny a naplním prázdný kbelík studenou vodou ze sprchy a Ai se na mě zmateně podívá.

Ai: Neříkej mi, že ji poliješ vodu?

Conan: To je přesně to, co mám v úmyslu udělat, vždy jsem používal tuto techniku, abych ji probudil.

Ai: Jsem venku, do této situace se nehodlám zapojit, říká, když jde k východu a čeká před místností.

Vezmu kbelík plný vody, jdu do postele a všechno vyliju na sestru.

POV Sophia

Trhnu sebou a okamžitě vytřeštím oči, když ucítím, jak se mě dotýká něco studeného.

Sophia: HAA!! Vykřiknu ve snaze pochopit, co se právě stalo.

Conan: Dobré ráno, konečně jsi se probudila,, slyšela jsem Conana říkat, když pokládá teď prázdný kbelík na zem.

Sophia: Conaneeeee!!!! Připrav se!!" Vztekle vykřiknu, když vyskočím z postele a pronásleduji toho spratka, který teď utíká.

Conan: Promiň, ale byl to jediný způsob, jak jsem tě mohl probudit,, vykřikl, jak běží dolů a schovává se za Subarovu nohu.

Sophia: Spratku pojď sem!

Conan: Subaru san pomoz mi, onee chan mě chce zabít,, říká dětským hlasem a hraje roli oběti.

Subaru: co se stalo? Spadla jsi do bazénu? Ptá se a dělá si ze mě legraci.

Sophia: Vy dva mě přestaňte škádlit! „ Chytím Conana za paži zpoza jeho nohy a snažím se praštit bratra do hlavy, ale najednou mi někdo zastaví ruku.

Subaru: Promiň, ale nedovolím ti praštit osobu, která mi dovolila zůstat v tomto domě.

Snažím se vyprostit z jeho sevření, ale nejde to. Vzdávám se a vzdychám poražená.

Sophia: Jste si podobnější, než jsem si myslela." Zamračím se na oba a vrátím se do své ložnice se převléknout.

...

Ai: I já bych reagovala stejně, možná ještě hůř,, slyším Shiho, když vchází do mého pokoje a zavírá za sebou dveře.

Sophia: Ahoj Ai, nemyslela jsem si, že jsi tady taky.

Ai: Shinichi a já jsme se tě přišli zeptat, jestli bys nechtěla jet s námi a Agasou, protože děti touží po setkání s vámi.

Sophia: Kvůli špatnému probuzení bych odmítla, ale když se mě zeptáš, nedokážu říct ne, odpovídám s úsměvem a ona to kupodivu oplácí.

Ai: Nevadí, když tu počkám, nechci dolů,, ptá se s náznakem strachu v očích.

Musí to být kvůli Akaiovi, Conan mi řekl, že Shiho vždy vycítí přítomnost členů organizace a je přesvědčena, že Subaru je také jedním z nich.

Sophia: Samozřejmě, budu rychlá." Vezmu si nějaké oblečení ze skříně a jdu se převléknout do koupelny.

Jakmile skončíme, jdeme dolů, abychom se připojili ke Conanovi a Akaiovi v kuchyni, ale Haibara přestala chtít pokračovat a zdá se, že je velmi vyděšená.

Sophia: Ara ara Ai zůstaň v klidu, se mnou a Shinichi jsi v bezpečí, věř nám, říkám, snažím se ji uklidnit.

I když je Shiho 18, tak ji prostě nevidím.

Ai: jdeme, Agasa a děti tam budou čekat,, říká úplně vyhýbaje tomu, co jsem právě řekla, a míří k východu.

Sophia: Dobře, hej, Conane, pojď, jsem připravená!" vykřiknu, aby mě slyšel.

Conan: Ale ty jsi ještě ani nesnídala,, odpoví a míří naším směrem spolu s Akaiem.

Sophia: Nemám hlad, odpovídám stručně.

Subaru: Tahle holka nikdy nic nejí, jen nemůžu přijít na to, jak může celý den stát.

Sophia: ano ano, jdeme hned, ahoj Subaru kun!!

Subaru: Sophio, počkej, musím ti něco říct.

Sophia: Jasně, řekni mi to.

Subaru mi rukou signalizuje, ať se k němu přiblížím, udělám, jak říká, a začne mi mluvit do ucha, aby mě neslyšeli Conan a Ai.

Subaru: dávejte pozor na Shiho, pamatujte, co nám řekla Rena Mizunashi, organizace pověřila Bourbona, aby ji ulovil, a oba víme, jak je v těchto věcech zručný, je pravda, že k vám byl laskavý a pomohl ti uniknout z organizace, ale jen proto, že jsi mu zlomila srdce. Silně pochybuji, že bude laskavý i k Shiho, dávej na ni pozor.

Sophia: Ano, neboj.

Odejdu od něj a pozoruji, jak se na nás Haibara a Conan zvědavě dívají.

Sophia: Tak už musím jít.

Subaru: Uvidíme se později

...

Conan: Agasa a děti na nás čekají před bankou, říká a čte si zprávu na mobilu.

Ai: Neříkali, že na nás budou čekat v domě doktora Agasy?" Zeptá se naštvaně.

Conan: Já vím, ale doktor Agasa musel dostat benzín a odešel bez nás.

Sophia: Dobře, to znamená, že budeme muset jet mým autem.

Beru své auto a mířím k místu, na které mě Conan ukázal. Conan sedí vzadu na zadních sedadlech a Ai sedí se mnou vpředu. Zvláštní, obvykle je to on, kdo vždy sedí vepředu...

Asi po 10 minutách dorážíme do cíle.

Conan: Je zvláštní, že ses mě ještě nepokusila udeřit za to, že jsem tě polil vodou,, říká, když vystupuje z auta a zavírá dveře.

Sophia: Tak proto jsi seděl na zadním sedadle, co nejdál ode mě, ptám se s úsměvem.

"Ahoj Conane kun! Tady jsme!" V dálce slyším hlas některých dětí doprovázených Agasou.

Agasa má k dětem velkou trpělivost, dokonale si pamatuji, když mě jako malou vzal na výlet s kamarádkami, staral se o Shinichiho a Ran a nyní hlídá i tyto děti. Conan mě představuje dětem a ty se na mě s obdivem dívají.

Ayumi: jsi krásná věc! Říká holčička tónem plným nadšení a obdivu.

Mitsuhiko: Jo, vypadáš hodně jako Conanova máma. Říká, že se na mě udiveně dívá.

Conan: Stručně řečeno, kolikrát vám musím říkat, že Yukiko není moje matka! Nadává a mračí se na svého přítele.

Genta: Je mi opravdovým potěšením se s tebou setkat, Conanova sestra,, komentuje to, co Conana ještě víc rozzlobí.

Conan: HEY! Jen to vzdej,,říká otráveně a Haibara se krátce zasměje.

Sophia: Jste velmi zdvořilé a roztomilé děti, potěšení je na mně, říkám, sladce se usmívám a rudnou se.

Genta / Mitsuhiko / Ayumi: pojď s námi nee chan! Křičí, berou mě za ruku a táhnou mě do banky.

Conan: Ne chan? Musím říct, že jim to netrvalo dlouho, než se dostali do pohody,, směje se rozpačitě Ai.

Agasa: Ano, Sophii se nějak vždy podaří, aby ji děti milovaly,, šeptá Agasa Conanovi.

Ayumi: Chceš všechny peníze, které ti rodiče dali, uložit do banky na Silvestra? Otázka míří na Mitsuhika.

Mitsuhiko: Ano, moji rodiče si otevřeli bankovní účet na mé jméno.

Genta: Ach! jaká bolest právě mě strašně bolelo břicho!! Stěžuje si, když se rukama drží za břicho.

Sophia: Snědl jsi něco, z čeho se ti udělalo špatně? Zeptám se ustaraně a sehnu se do jeho výšky.

Ayumi: Neboj se Sophia nee chan, Genta to dělá vždycky,, říká a snaží se mě uklidnit.

Ai: Neříkej mi, že jsi pokračoval v jídle i u Dr. Agasy?

Genta: Ano, protože díky čekání jsem měl čím dál větší hlad, odpovídá a všichni vzdychají kromě mě.

Ai: u mě jsi to přehnal s jídlem, proto tě bolí břicho.

Ayumi: Ty prostě nemáš smysl pro proporce Genta kun!

Agasa: Půjdeme do lékárny pro něco na bolení břicha.

Ai: Počkejte, doktore Agaso, já vás doprovodím.

Sophia: Zůstanu s dětmi

Když odcházejí, všimnu si, že vchází Jodie a vypadá zamyšleně a smutně, ani si nás nevšimla.

Conan: Jdeme doprovodit Gentu do koupelny.

Sophia: Jasně, počkám tady na tebe.

Dojdu k Jodie a ona si mě konečně všimne.

Jodie: Sophia chan! Nečekala jsem, že tě tu uvidím! A můžeš vědět, kam jsi dala svůj mobil. Mnohokrát jsem ti volala.

Sophia: ahoj i tobě, můj telefon je vybitý, dala jsem ho do nabíječky, než jsem odešla z domu, ale jsem tady, co jsi mi chtěla říct?

Jodie: Dnes má narozeniny Andre Camel, James Camel a já jsme se rozhodli to oslavit a volala jsem ti, abych se zeptala, jestli se k nám nechceš připojit, ale neodpověděla jsi mi.

Sophia: Děláš si srandu? Nikdy bych nedokázala říct ne večírkům, zvlášť když je v tom alkohol,, vykřiknu nadšeně a Jodie se na mě pobaveně podívá.

„Platíš?" ptám se a dívám se na ni a čekám na odpověď.

Jodie: Ale nezvládáš alkohol, pamatuješ? Kdykoli se opiješ, vždycky ze sebe uděláš blázna.

A pak musel zaplatit James, ale nakonec se zeptal, jestli můžu zaplatit, a proto jsem tady, abych vybrala peníze,, říká trucující.

Už jsem chtěla něco říct, když jsme všichni slyšeli výstřel.

"Zamkněte vchody a spusťte okenice. Všichni lidé se musí shromáždit na jednom místě," velí lupič.

Všichni lidé začnou panikařit a civilista se snaží být hrdinou tím, že zaútočí na lupiče, ale lupič zareaguje střelou do pravého ramene.

Loupežník 1: Myslíme to vážně, pokud nechcete, aby se totéž stalo vám, poslechněte!

Lupič 2: Pozor! Pokud jste sem přišli s přáteli a rodinou, držte se jich, říká autoritativním tónem a snaží se všechny zastrašit.

Jodie: Tohle jsme nechtěli, co můžeme dělat?

Děti budou stále v koupelně, nemohu je nikde najít. Shinichi nevycházejte z koupelny...

Sophia: Než budeme jednat, musíme se uklidnit a vymyslet plán, jsou v přesile... lupičů je 5 a všichni jsou ozbrojeni, jsme dvě a jen ty jsi přinesla zbraň.

Jodie: Máš pravdu, nemůžeme toho moc dělat a oni na nás dávají pozor.

Sophia: možná ne my, ale Conan ano, poslouchej mě pozorně, Conan a děti jsou v tu chvíli v koupelně, jedna z nás k nim musí jít a požádat Conana, aby zkusil jednoho po druhém nalákat lupiče do koupelny a pak musí je vyřadit narkotizovanými šipkami.

Jodie: Půjdu, postarám se o to.

Ale proč mám takovou smůlu, není to poprvé, co jsem byla svědkem loupeže!

Loupežník 3: Ticho a všichni sednout!

Sophia: Oh prosím, po tomhle slibuji, že se půjdu nechat vymítat knězem, půjdeš se mnou, Jodie? Pošeptám své přítelkyni, která je z těchto situací unavená, a sednu si na zem, jak řekl lupič.

Otáčím hlavu s přesvědčením, že vidím Jodieinu tvář, ale zůstávám jako zkamenělá a oči se mi vytřeští překvapením, když si uvědomím, že osoba vedle mě je... Akai? Ne, to není on, má popáleninu na pravém oku, to musí být dobře udělaný převlek, řekla bych. Tohle fakt nezabralo! Z celého srdce doufám, že to není Vermut! Seděl mezi mnou a Jodie, ale kdy na to měl čas? Pamatuji si dobře, že jsem byla vedle Jodie ještě před 2 minutami... Všimla jsem si, že Jodie na něj upřeně zírá, jako by právě viděla ducha.

Jodie: Shu, jsi to ty? Řekni mi, že jsem tě našla..." ptá se s nadějí.

Jodie neví, jak to doopravdy bylo a možná je to tak nejlepší. Osoba, která se převlékla za Akaie, tu jistě bude, aby se ujistila o smrti Akaie na základě reakce jeho spolupracovníků a reakce Jodie se zdá být více než vhodná pro danou situaci.

Sophia: n-ne to není možné, nemůžeš být Shuichi Akai,, ptám se tresoucí a jeho pozornost se přesune na mě a beze slova se mi podívá do očí.

Jodie: Neříkej mi, že se ti podařilo uniknout z toho hořícího auta, Shu prosím odpověz, stále se zeptá v šoku, ale stále se jí nedostává žádné odpovědi. Jediné, co dělá, je zírat.

Není to Vermut, kdyby to byla Vermut, byla by dokonale schopna napodobit jeho hlas jako každý, ale pokud to není ona, kdo by to mohl být?

Sophia: Jodie, prosím, zkus uvažovat, já vím, že to bolí, ale Akai je mrtvý a není v lidských silách, aby se mrtvý muž vzkřísil, kdyby se mu podařilo uprchnout, jak říkáš, nevyvázl by s jednoduchým popáleným okem, také si pamatuj, že policie našla ohořelé tělo, které odpovídalo Akaiovým otiskům prstů, takže je nemožné, aby byl naším přítelem,, řeknu a přesunu pohled z něj na Jodie

Jodie: Máš pravdu, ale...

Sophia: dobře mě poslouchej, momentálně nevím, kdo můžeš být, jestli je to vtip, je to nevkusnej vtip, buď si jistý, že se mi podaří zjistit, kdo jsi, a až to udělám, zaplatíš draho za to, že jsi se oblékl jako můj milovaný přítel." Řekla jsem a podívala se mu přímo do očí a mohla bych přísahat, že jsem na jeho tváři viděla nerozluštitelný úsměv.

Loupežník 5: hey ty! Kde si myslíš, že jsi v obýváku? Dej svůj mobil do tohoto pytle a posaď se,, žádá Jodie přísně.

Jodie: Ach ano, dobře, promiň, odpoví anglicky tím, že vloží telefon do lupičovy tašky.

Loupežník 5: Na co čekáte? Pohněte sebou! Objednejte osobu převlečenou za Akaie, která sedí mezi námi dvěma.

Neodpovídá a unavený a podrážděný lupič ho popadne za límec bundy a namíří mu pistoli na hlavu.

Jodie: Ne prosím! I kdyby ji měl, nemohl by ji použít, protože neslyší a nemluví, nevidí na svém obličeji stopy po popáleninách? Říká bránit falešného Akaie.

Neříkej mi, že si pořád myslí, že je skutečný Akai.

Loupežník 5: Hej, totéž platí pro tebe, panenko, tady si nehrajeme na favorita, říká a tentokrát se obrátí na mě.

Sophia: Ráda bych to udělala, ale bohužel nemám u sebe mobil, nechala jsem ho doma, protože byl vybitý,, odpovídám krátce.

Lupič 5: Pak ti nebude vadit, když tě budu ovládat.

Sophia: Nemám co skrývat.

Vstanu a on si mě začne prohlížet a dává ruce tam, kde by se neměly červenat jako klika.

Sophia: Dej pryč ty špinavé ruce!! Vztekle křičím, dávám lupiči koleno na bradu a srážím ho na zem.

Lupič 5: Jak se opovažuješ! Očividně je nesvůj, když ho bije žena. Vstává a snaží se ke mně přiblížit, aby mi namířil zbraň na hlavu, ale najednou se zastaví, jako by se někoho bál, otočím se zvědavě, koho se bojí, a všimnu si, že mu falešný Akai dává vražedný pohled.

Loupežník 1: hej, jdi dál a přestaň ztrácet svůj drahocenný čas! Vyčítat jeho příteli.

Znovu si sednu na zem vedle falešného Akaie, pořád na něj zírám a snažím se přemýšlet, kdo by to mohl být.

Lupič 1: Nařizuji manažerovi této banky, aby vstal a dal všechny peníze z trezoru do těchto kufříků!

Ředitel: Musím to všechno dělat sám?

Lupič 1: Samozřejmě, že nikdo neví, jak zacházet s penězi lépe než vy.

Loupežník 2: nyní vstaňte všichni, kdo jsou sami, kteří nemají přátele ani příbuzné, pojďte a vezměte lepicí pásku na zakrytí očí a úst těm, které neznáte, a také si musíte svázat ruce za zády. Nakonec se postarám i o to, abych vás svázal.

Rukojmí poslechnou tím, že nám všem zakryjí oči, ústa a svážou ruce.

Jodie: prosím, pusť mě nejdřív na záchod, už nemůžu odolávat!" Zeptá se lupiče

Perfektní, Jodie už je v akci.

Lupič 5: Ach! Jaká otrava jsi taková otrava! stěžuje si.

Nakonec lupiči souhlasili a vzali Jodie do koupelny.

O tom, kdo by mohl být ten člověk převlečený za Akaie, budu přemýšlet později. Teď musím myslet na lupiče.

Ředitel: a-to je ono i-o končím, když otevřete kufříky, můžu do nich dát všechno, říká koktá strachem.

Lupič 1: Děláte si ze mě srandu! Je jich málo!! Nemluvte a řiďte se zde napsanými instrukcemi, pokud zkusíte říct jen jedno slovo, je po vás řediteli." Říká vyhrožuje řediteli.

Instrukce? Co bude psát?

Uplynulo dalších 7 minut...

Slyším zvuk pohybující se počítačové myši a pak slyším režiséra říkat:

Ředitel: Tady jsem skončil, udělal jsem, co jste mě požádali.

Lupič 1: Dobře, tak tě chci.

Počkejte... lupiči nejprve požádali vedoucího, aby naplnil kufříky penězi, které jsou v trezoru, a on to musel udělat sám, taková malá pobočka má obvykle tři sta milionů v hotovosti a dvě stě v trezoru. Jeden pro veškerou práci by trvalo velmi dlouho sesbírat všechny ty peníze a dát je do kufříků, je nemožné, aby ředitel už skončil. Pak, soudě podle hluku počítačové myši, vysvětlení je jediné, donutí ředitele k výplatě velké sumy peněz elektronicky, která bude následně převedena na jejich osobní účty, použijí zahraniční banku to se odtud nedá vysledovat... Jak bláhové, když tato banka provede převod tří set milionů zahraniční instituci, národní centrum transakci zkontroluje a zablokuje, protože zákon přísně zakazuje neoprávněné platby nad pět milionů.

Tito lupiči museli vynechat hodiny obchodní administrativy.

K čemu pak ale mají sloužit aktovky, které k nim vedly?

"onee chan, jsem tady" najednou slyším Conanův hlas a on mi stahuje lepicí pásku z úst a očí.

Conan: Nemohu ti rozvázat ruce, protože spěchám, kufříky obsahují bomby,, zašeptá tiše, aby ho neslyšel lupič, který se teď převlékl za civilisty tím, že jim dal pásku také do očí a úst.

Sophia: Nemůžu tomu uvěřit, tak na to byly ty aktovky.

Pozoruji děti, jak odsud odnášejí kufříky s výbušninami, zatímco se snažím rozvázat ruce.

Nyní je vše jasné, poté, co elektronicky vložili peníze na svůj osobní účet, aby unikli policii, přestrojili se za civilisty, oblékli 5 rukojmích do jejich uniforem a posadili je vedle kufříků s výbušninami, po výbuchu zůstanou jen rukojmí převlečení za lupiče a peníze rozházené kolem nich, takže když policie vstoupí do banky, bude si myslet, že se lupiči pokusili otevřít sejf výbušninou a výbuch způsobili omylem.

Dětem se zde podařilo zabránit výbuchu bomb. Byli opravdu dobří.

Pozoruji Conana, jak používá hlas jednoho z lupičů s mikrofonem vytvořeným Dr. Agasou a říká:

Conan: Otevřete uši, chci, abyste se teď všichni postavili a všichni šli směrem mého hlasu.

Všichni vstávají kromě mě a samozřejmě 3 lupičů. Další dva lupiči je pravděpodobně vyřadili narkotickými šipkami.

Conan: Promiňte, prozradili jste se, vy jste lupiči, zůstali jste na svých místech jednoduše proto, že rozkaz, který jsem právě vydal, nebyl očekáván, říká a míří ke třem lupičům.

Ach! Sakra, nemůžu si rozvázat ruce, tahle nálepka je fakt silná!!

Sophia: Conane buď opatrný!! Řeknu nahlas, když si všimnu, že ten zvrácený lupič z dřívějška se právě náhle objevil za Conanem a míří zbraní do hlavy.

Mugger 5: Řekni svá poslední slova.

Znovu nabijte zbraň, abyc zastřelil Shinichiho a konečně se mi podařilo odvázat se.

Jdu k Jodie, která je v bezvědomí na zemi a vezmu její zbraň, zamířím směrem k lupičovi, který se ho snaží zastřelit do paže, ale někdo přede mnou dokáže vystřelit, ten někdo je ten člověk převlečený za Akai, ten lupič se nevzdává a vstává, ale střelím ho do nohy a nakonec pustím Conana. Policisté kvůli výstřelům vniknou do banky a lupiče zatknou.

Hnána zvědavostí začínám pronásledovat osobu převlečenou za Akaie, na chvíli ho ztrácím z dohledu a dostávám se do slepé uličky. Ale kam se to poděl? Otočím se a zalapám po dechu, protože ho najednou najdu před sebou. Jdu pozpátku, protože se blíží příliš blízko, a já se ocitám přilepená zády ke zdi

Sophia: Nepřestanu tě pronásledovat, dokud mi neřekneš, kdo doopravdy jsi.

"Au, to bolí, už jsi na mě zapomněla" řekne konečně a odhalí svůj hlas.

Když slyším jeh hlas, srdce mi začne bít rychle.

Sophia: A-ale t-ty jsi...

"Jsem..." zašeptá a přiblíží se ke mně

Sophia: Jsi Bourbon opravdu ty? Konečně se můžu zeptat bez koktání.

Amuro: správná odpověď, šeptá mi do ucha, až mi běhá mráz po zádech.

Ještě pár vteřin si hledíme do očí a já konečně začnu mluvit

Sophia: Co tady děláš a proč jsi převlečený za Akaie?

Amuro: Musíš se odtud dostat,, řekne krátce, odejde ode mě a nechá mi zase můj prostor.

Sophia: Odpověz na mou otázku

Amuro: Sophio, musíš odejít, Vermut brzy přijde a nemyslím si, že bys měla to potěšení ji znovu vidět.

Už nevím, co říct, také odcházím, protože se nechci s Vermouthem setkat, když odcházím, otočím se, abych se na něj naposledy podívala a on se na mě podíval nepřítomným pohledem.

...

Conan: Onee chan! Hledali jsme tě tam, kde jsi byla,, říká a běží mým směrem spolu s Jodie, Jamesem a Camelem.

James: Je všechno v pořádku Sophio?

Sophia: Jen jsem... no, pomohla jsem rukojmímu, který byl v šoku, dostat se domů a pak jsem se ztratila.

Camel: Tak co, přidáš se k naší party? Ptá se téměř nadšeně.

Sophia: Promiň, ale nemůžu, vzpomněla jsem si, že mám důležitou věc na práci.

Musím okamžitě jít za Akaiem a říct, co se právě stalo...

Jodie: No tak, Sophia chan, můžeš to udělat později, že? Pojďte s námi! Říká, že mě drží za paži.

Sophia: Conane, kde jsou děti, doktor Agasa a hlavně Ai, ptám se a snažím se skrýt své obavy, že by si Bourbon mohl každou chvíli všimnout Shiho.

Conan: Doktor Agasa je odvezl domů, protože je pozdě.

Sophia: Chápu, Jodie chan, omlouvám se, ale nemůžu, agente Camele vám přeje všechno nejlepší k narozeninám,, říkám a krátce se usmívám.

Camel: Rozumím, pokud jsi zaneprázdněna, neboj se Sophio a díky za přání všeho dobrého,, říká úsměv a James a Conan se na mě divně dívají.

Jodie: Dobře, jdi, musím si o něčem promluvit s přítelem, počkej na mě v autě,, řekla, že mi pustí paži a James a Camel poslechnou, když odcházejí.

Sophia: Conane, počkej na mě taky v autě, budu rychlá.

Také poslechne a zamíří k mému autu.

Jodie: Vím všechno, vím, proč jsi najednou odmítla naše pozvání...

Sophia: o čem to mluvíš?

Jodie: To je pro Akaie, že? Muž, kterého jsme dnes viděli v bance, možná byl opravdu Akai, možná se mu podařilo zachránit.

Najednou se cítím pozorována, jako by nás někdo špehoval a koutkem oka vidím stín člověka, který pravděpodobně odposlouchává, ale já dělám, že se nic nestalo.

Sophia: Už jsem ti říkala ... to není možné, Akai je mrtvý a víš, že je zbytečné popírat důkazy, viděla jsi to na vlastní oči, Akaiovi stopy dokonale korespondovaly s bezvládným tělem osoby, které policie našla,, říkám poněkud stroze.

Jodie: Proč se takhle chováš?! Co je to s tebou? Proč nemáš trochu naděje a hlavně proč mi v té věci trochu nepomůžeš ..." odpoví podrážděně

Sophia: Možná proto, že na rozdíl od tebe jsem realista, případ je uzavřen, měli jsme nepředstavitelné důkazy... Otevřela jsem oči a měla jsem odvahu přijmout realitu, nenech se zmást, pravděpodobně muž, kterého jsme viděli a o kterém jste přesvědčeni, že je to pravý Akai, není nikdo jiný než člen té zatracené organizace, která se snaží vyvinout psychický nátlak na nás a řekla bych, že to na tebe má vliv.

Možná to trochu přeháním, když takhle mluvím s Jodie, ale nemám jinou možnost, ta osoba nás stále poslouchá... Všimla jsem si, že Jodie je velmi rozrušená a zdá se, že je téměř na pokraji slz.

Jodie: Je to neuvěřitelné... přesto mu na tobě hodně záleželo, nemyslela jsem si, že jsi tak sobecká, ani ses ho nesnažila zastavit... nechala jsi ho jít na to setkání samotného, on ne zaslouží si tuto smrt" Říká, že nechá slzy stékat a dívá se dolů.

Sophia: Snažíš se mě vinit z jeho smrti?

Jodie: Musím jít, nemám nic jiného, co bych ti řekla,, říká, že si utírá slzy a odejde.

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že by mě Jodie mohla vinit z něčeho tak delikátního... Musím říct, že jsem byla naštvaná, ale to je jedno, důležité je, že Akai je v bezpečí.

...

*Lidé, kteří odposlouchávali *

Vermut: Viděl jsi, říkala jsem ti, Akai Shuichi je mrtvý.

Amuro: Jak si můžeš být tak jistá?

Vermut: Pamatuj, že Sophia byla moje studentka, nehraje, vidím bolest v jejích očích a také její přítelkyně agentka FBI vypadala emocionálně zničený.

Amuro: Chápu, ale vždy se najde něco, co mě nepřesvědčí

Vermut: A teď pojďme, už mě dnes nebaví odposlouchávat agenty FBI.

...

POV Sophia

Řekl jsem Shinichimu a Akaiovi všechno o reakci Bourbona a Jodie.

Conan: Neobviňuj Jodie sensei, jsem si jistý, že takto reagovala jen kvůli hněvu... jako vždy

Akai / Subaru: Jo, a každopádně musíme dávat pozor na Bourbona, čekal jsem, že tě někdo z organizace využije, aby se ujistil o mé smrti, proto jsem ostatním raději nic neřekl.

Sophia: ano ... ale především musíme dávat pozor na Shiho, organizace pověřila Bourbona úkolem pronásledovat Shiho a ne pronásledovat tebe Akai, jsem si jistá, že se převlékni tak, jak budeš Bourbon říká, že oba víme, že tě nenávidí, a rozhodně nemůže přijmout skutečnost, že jsi zemřel rukou někoho jiného a ne jeho.

Conan: Nenávidí Bourbon Akaie?

Akai: Ve skutečnosti nenávidí všechny agenty FBI kromě tvé sestřenice Conan: a proč nenávidí onee chan?

Akai: No možná proto...

Sophia: Akai sklapni, Conane pojď, musím tě vzít domů, je pozdě" Říkám přerušuji Akaie

Conan: Ale-

Sophia: Ne, ale teď pojďme.

Conan: Uf, ale chtěl jsem poslouchat.

Vleču Conana násilím do auta, vezmu ho do detektivní kanceláře Mori a pak se unaveně vracím domů, neochotně začnu jíst, co Akai připravil, slibuji, že ho zítra naučím vařit, pak jdu spát a uzavřu takhle můj den.