POV Sophia

Vyzvánění telefonu mě náhle probudí z noční můry, kterou jsem měla, ode dne, kdy jsme s Akai utekli z organizace, vždy jsem měla noční můry, nikdy jsem nemohla klidně spát a také si toho můžete všimnout v tmavých kruzích které se mi v poslední době objevily.

Zvedám telefon s napůl zavřenýma očima, aniž bych viděla, kdo mi volá.

Sophia: Halo? řeknu unaveným hlasem

Akai: probuď se, spící krásko, vím, že máš volno, ale potřebujeme s tebou naléhavě mluvit.

Sophia: Stalo se něco?

Akai: To je zvláštní... odpoví

Sophia: To je divný co?

Akai: No, čekal jsem tvůj sarkastický komentář, ale nic.

Sophia: Přestaň a odpověz na mou otázku, dnes nemám náladu na vtipkování.

Akai: aha, chápu, že máš špatný měsíc, každopádně ti to nemůžu vysvětlit po telefonu, přidej se k nám na parkovišti u nemocnice, kde byla hospitalizována Rena Mizunashi,, říká ukončení hovoru.

Počkat... řekl právě, že byla hospitalizována? Podařilo se jí utéct... nebo že se ji organizaci již podařilo najít?

Snažím se vstát z postele a osprchovat se, oblékat se a snažit se zakrýt své tmavé kruhy make-upem.

Jdu dolů a najednou slyším zvuky.

Sophia: kdo je tam?! zeptám se výhružným tónem

Slyším kroky mířící mým směrem a připravuji se bránit bojovým uměním, ale když si všimnu dvou známých tváří, zastavím se.

Sonoko / Ran: A-ale ty jsi Sophia!! vykřiknou jednohlasně a překvapeně, že mě vidí.

Sophia: Sonoko, Ran, to jsi ty, myslela jsem, že vstoupil zloděj. Dlouho jsme se neviděli, zdravím se sladkým úsměvem.

Ran: Jsem tak ráda, že tě zase vidím, vykřikne, běží mým směrem a vřele mě objímá.

Ran je stále stejný malý andílek, nezměnila se ani o kousek kromě toho, že se stala vyšší.

Sonoko: Proč jsi nám neřeklA, že se vracíš Sophia, ani ten malej spratek nám nic neřekl!

Sonoko, ta se taky nezměnila, pořád si pamatuji, jak jsem se hádala se Shinichim.

V duchu se směju, když vzpomínám na staré časy.

Ran: Sonoko se snaží mít větší respekt k Shinichiho sestře, pamatujte, že je starší než my, říká a vyčítá ji.

Sophia: Neboj se Ran, znám Sonokovu povahu, odpovídám se sarkastickým úsměvem.

Sonoko: Je to pravda, odpusť mi, jen neukazuješ, že je ti 24, vypadáš mnohem mladší, říká a chválí mě.

Ran: Jak dlouho jsi zpátky?

Sophia: Ne dlouho, jsem tu víceméně 10 dní.

Ran: Chápu, Sonoko a já jsme přišli uklidit dům, ale pak jsme si uvědomili, že už je všechno čisté a mysleli jsme, že Shinichi je zpět.

Sonoko: Jo, doufala, že zase uvidí svého přítele, ale potkala jen svou švagrovou,, komentuje to tím, že se Ran zčervená.

Ran mi trochu připomíná Akemi...

Sophia: promiň holky, ale nemám čas, budeme mít čas si popovídat a taky jsem netrpělivá, až si vyslechnu milostný příběh mezi Shinichi a Ran, můj malý bratr mi nikdy nic neříká,, říkám vtipným tónem a dělám Ran ještě nepříjemnější.

Ran: to není pravda Sophia san neposlouchej, co říká Sonoko, Shinichi není můj přítel a nemáme žádnou romantiku!

Sonoko: počítej se mnou Sophia san, všechno ti povím podrobně,, odpoví mrknutím oka.

Ran: Sonoko!! Znovu jí nadává

Sophia: Musím jít, jestli chceš, můžeš zůstat tady, buď jako doma, uvidíme se.

Cestou znovu slyším zvonit telefon, tentokrát je to Conan.

Sophia: ano? Co se děje?" Divím se, když zívám z nedostatku spánku.

Conan: Agent Camel je mezi podezřelými ze zločinu spáchaného v hotelu New Beika.

Sophia: co? Agent Camel?

Co dělá v Japonsku?

Conan: Jo, trénoval na schodech poblíž místa činu a teď je podezřelý,, odpovídá líně.

Sophia: Nemohu ti teď pomoci, ale budu o té záležitosti informovat Jamese.

Conan: Ještě jedna věc

Sophia: ano?

Conan: Nevím, jestli ti FBI už řekla, co se stalo s Renou Mizunashi, ale po událostech včerejší noci byla Ai zvědavá a řekla, že by se ráda setkala s Akaiem, zašeptá co nejtišeji, aby nebyl slyšen od Shiho.

Sophia: Zatím mi nic neřekli, ale brzy to řeknou, pokud jde o Ai, rozhodně se nesmí setkat s Akai, co jí řeknu? Ten Akai je ten, kdo má šek za její sestrou, aby získal důvěru organizace, a že to byl jeden z důvodů, proč dívka přišla o život?

Conan: No, to je přesně to samé, co jsem si myslel taky, odpoví se smíchem.

"O čem si povídáš?" Slyšela jsem, jak Ai říká Conanovi na druhé straně linky.

Conan: aaa nic!! říká rozrušeně. Onee chan musím tě navštívit později, říká svým obvyklým dětským hlasem.

Sophia: ano, musím jít taky, říkám, ukončuji hovor.

Vjíždím na parkoviště a vidím Jodie vedle Jamese a Akaie, jak sedí v jejím autě.

Sophia: Musíte mi poskytnout spoustu vysvětlení, ale předtím jsem vás jen chtěla informovat, že agent Adre Camel je mezi podezřelými z vraždy spáchané v hotelu New Beika, říkám vážným tónem a položím ruce na moje boky.

Jodie: jak! ??

Akai: Musíme zasáhnout, než policie zjistí, že je agent FBI.

James: Jdi, Jodie, a ujisti se, že mu neunikne, že my v FBI jsme v Japonsku kvůli vyšetřování, že?

Jodie: Ano, hned, říká, že jdu Camelovi na pomoc.

Sophia: Takže? co přede mnou skrýváš?

James: Lidé v organizaci včera a dnes udělali krok, nevaroval jsem tě, protože jsem ti nechtěl zkazit den volna, protože jsi pro nás začala pracovat, a od té doby to bylo poprvé, co sis vzala pár dní volna.

Sophia: Doufám, že si děláš srandu, tohle je organizace, o které mluvíme a která se stará o můj volný den!" vykřiknu evidentně podrážděně a otráveně.

Slyším, jak si James zhluboka povzdechl

Akai: relaxace všechno bylo v pořádku, teď to vysvětlím. Poslali jistého Rikumichiho Kusudu hledat Renu, vydával se za pacienta s výronem krční páteře, aby se po nemocnici pohyboval bez podezření. Minulou noc se Kusuda vkradl na sesternu, aby vyfotografoval seznam pacientů, aby mohl najít Renin pokoj, ale my jsme ho zahnali do kouta.

Aby unikl, vyhrožoval FBI falešnými výbušninami, které měl schované pod krkem.

Sophia: Utekl?

Akai: Ano, ale neinformoval organizaci včas, protože Conan poškodil jeho telefon vodou. Když si uvědomil, že ho následuji, spáchal sebevraždu střelou do hlavy.

Sophia: Takže Conan s vámi také spolupracoval.

James: Ano, byl pro nás velmi užitečný, jako vždy.

Sophia: Chápu, každopádně jsi mi po telefonu řekl, abych se k tobě připojila v nemocnici, kde byla přijata Rena Mizunashi, proč? Už je pryč?

Akai: Skvělá dedukce, Conan a já jsme přišli na skvělý plán.

Akai mi dále vypráví a podrobně vysvětluje plán, který vypracoval se Shinichi, kde zjistili, že slavná Rena je ve skutečnosti agentkou CIA infiltrovanou do organizace a díky tomu uzavřeli pakt a ona to přijala. Výměnou za ochranu svého bratříčka nám poskytne informace o organizaci a nyní se stala naším „spojencem".

(Co se stalo v epizodě 548)

Sophia: Ano, musím uznat, že jsi odvedl skvělou práci.

Není divu, že Shinichi je můj bratr, pomyslela jsem si hrdě.

Akai: Co je to za samolibý výraz? Zeptá se a dívá se na mě zmateně s Jamesem

Sophia: Nic, to nic není.

James: Akai, zvoní ti telefon.

Sophia: Opravdu? Ale já nic necítím

Akai: psst, šeptá varující mě a Jamese, abychom byli zticha.

James a já si vyměníme zmatený pohled. Kdo to bude? Slyším ženský hlas

Akai: ale samozřejmě pokud jsi v tuto chvíli sama, můžu tě zastihnout,, odpovídá ženě, se kterou mluví po telefonu.

Asi po dvou minutách hovor ukončí

James: poslouchej trochu 'náhodou jsi telefonoval s Renou Mizunashi?

Sophia: Co chtěla? ptám se zvědavě

Akai: Řekla mi, že by chtěla, abychom se setkali s tebou a mnou.

James: Jen vy dva?

Sophia: Ne Akai, nemůžeš jít sám, chápu, že Rena je teď na naší straně, ale organizace to možná zjistila a to by mohla být past, která tě k nim přiláká.

James: Sophia má pravdu, je to nebezpečné, radím ti, nechoď.

Akai: Já vím, ale pokud je to past a já se neukážu, ti lidé ji zabijí.

Sophia: Takže jdu s tebou, říkám, že nastupuji do jejího auta bez jeho souhlasu.

Akai: Ne, musíš tu zůstat s Jamesem v bezpečí. Odpoví a dívá se na mě chladným a vážným pohledem.

James: Souhlasím se Sophií, byla by to velká chyba, přijmi naši pomoc.

Sophia: Jo, a kdyby se ti něco stalo, tak ne...

Najednou se mi vybaví všechny noční můry, které jsem o něm měla, a přestože jsem se celou tu dobu snažila držet zpátky, začínám v sobě cítit zvláštní pocit, jako by se to mělo stát tady něco špatného a já se začnu třást a potit.

Sophia: prosím nechoď, mám špatný pocit,, říkám, dívám se mu do očí a snažím se zadržet svůj třes, ale se špatnými výsledky.

Všiml si mého chvění, podíval se na mě lítostivě a položil svou ruku na mou, čímž můj třes zastavil.

Akai: Nebylo mým záměrem informovat tebe a Jamese o tomto dalším "plánu", ale myslím, že nemám jinou možnost. Kdybys to neudělal, pravděpodobně bys zemřela na infarkt, říká a pobaveně se na mě dívá z emocionální reakce, kterou jsem před ním měla.

Sophia: O čem to teď mluvíš? Zeptám se a vrátím se ke své obvyklé pokerové tváři a v duchu si proklínám, že jsem si dovolila ukázat se před ním a Jamesem slabým a zranitelným.

Jsem dobrá herečka, ale pokud jde o lidi, na kterých mi záleží, nedokážu zadržet emoce.

James: Je všechno v pořádku Sophia? Zeptá se, když si všimne Akaiovy ruky na mé.

Přikývnu a dál se dívám na Akai, kde hledám odpověď na to, co právě řekl.

Akai: Když jsme s Conanem uzavřeli dohodu s Renou Mizunashi, přišli jsme také s plánem pro případ, že by organizace začala mít podezření z jejího prostého útěku.

Vysvětlí celý plán a jak plánuje simulovat svou smrt s pomocí Reny, pomocí Kusudova těla atd.

James: co? Použiješ tělo Rikumichi Kusudy?

Sophia: Chápu tvůj plán, Kusuda spáchal sebevraždu střelou do hlavy, Gin vždy míří na hlavu, když dává poslední ránu a to samé, co přikáže Reně Mizunashi, aby udělala tobě. Rena odpálí tvoje auto, aby vymazala zjevné důkazy a při explozi unikneš a Kusudovo tělo zůstane uvnitř auta. Policie najde jeho tělo s prostřelenou hlavou a organizace si bude myslet, že bezvládné tělo je tvoje.

Akai: Přesně tak, je to tak, doporučuji, abys nikomu nic jasného říkat nemusela? Jodie v ceně. I ty musíš předstírat, že truchlíš nad mou smrtí.

Sophia: Samozřejmě se mnou počítá.

James: Nikomu to neřekneme.

Akai: No, musím jít, jinak budou mít podezření,, řekne, nechá mě sevřít ruku a já vystoupím z jeho auta.

James: Prosím, buď opatrní.

Hodně štěstí Akai a tobě také Rena Mizunashi ...

James: Máš plán, jak přesvědčit Jodie o smrti Akaie? Myslím, že bez důkazu nekousne.

Sophia: Není třeba vymýšlet plán, dva Sherlockové vše perfektně zorganizovali, odpovídám pohledem na zprávu, kterou mi Conan poslal.

James: O co jde?

Sophia: No Conan mi právě poslal text z neznámého čísla, ve kterém mi řekl, že nechal svůj mobil u Jodie schválně a všechny důkazy k přesvědčení Jodie a ostatních jsou tam, jen si zahrajeme. To je vše.

James: Skvělé, Sophio dá všechny dohromady a my děláme svou práci.

Sophia: Ano, hned půjdu.

Shromáždím všechny agenty FBI, jak řekl James, a mezitím dorazí také Jodie a Camel.

Jodie: Cože? Kontaktovala Akaie Rena Mizunashi a šel se s ním setkat sám?" Zeptá se ustaraně.

James: Správně, dohoda byla taková, že se setkají sami.

Jodie: Je evidentní, že je to past, můžeš vědět, proč ses to nepokusila zastavit... a ty Sophie, proč jsi to nezastavila? Zeptá se a otočí se ke mně, ale zastaví se, když si všimne stavu čistého šoku a obav na mé tváři.

Sophia: hej Jamesi, místo, které bylo vybráno pro setkání s Renou, je Rayin krok, že? ptám se při čtení novinového článku na mobilu.

James: Ano, právě to proč?

Sophia: Ne, to není možné, takhle to nemohlo dopadnout, říkám, předstírám nervové zhroucení a přitahuji pozornost všech ostatních agentů, dokonce i Jodie tomu propadne a bere mi telefon z rukou a začíná číst zprávy otevřené na webu.

James: Co se stalo?

Jodie: auto, které začalo hořet v Rayaově průsmyku, je Akaiův model a nalezené tělo je tělo člověka ve věku 20 a 30 let. Ne, to nemůže být, vsadím se, že tohle tělo mu nepatří, souhlasíš se mnou Sophia, říká a dívá se na mě s nadějí.

Nesnáším lhaní lidem, ale nemám jinou možnost, slíbila jsem Akai, že o jejím plánu nikomu neřeknu a musím to v této inscenaci dál předstírat.

Sophia: Musíme jít na policii, abychom se zbavili jakýchkoli pochybností.

James: Jak budeme mít potvrzení, když tělo je kvůli ohni k nepoznání.

Sophia: v článku, který zveřejnili, je řečeno, že pravá ruka oběti zůstala nedotčena a díky tomu budeme moci porovnat otisky prstů s otisky Akaiovími.

Camel: Správně, FBI má kopii otisků prstů všech našich členů. Budeme moci porovnat Akaiovu ruku s neporušenou rukou.

James: Rádi bychom to porovnali otisky jedné osoby. Nevadilo by vám půjčit nám pravou ruku spáleného těla, abychom zjistili, jestli je to jeden z našich agentů? Tohle bychom měli říct policii?

Sophia: Máš pravdu, zajímalo by mě, jestli je možné najít způsob, jak provést srovnání, aniž bychom japonským vyšetřovatelům odhalili, že patříme k FBI.

Jodie: Když se nad tím zamyslím, Conan mi dnes půjčil svůj mobilní telefon a tohoto mobilu se také dotkl Akai, měly by tam být jeho otisky prstů. Můžeme použít váš telefon, abychom se vyhnuli poskytnutí otisků prstů, které máme v souboru.

Plán vychází přesně tak, jak mi Conan poslal SMS.

Sophia: Počkej Jodie, půjdu s tebou,, říkám a předstírám, že se bojím.

James: Svezu tě v autě.

Když jedeme na stanici, Jodie si všimne mé ustarané tváře.

Jodie: Neboj se Sophia, jsem si jistá, že Akai je v pořádku. Takhle se nebije. Říká s nuceným úsměvem a snaží se, abych se cítil lépe.

Sophia: Jen mám špatný pocit, proč nám Akai nezavolá? ptám se s rozzářenýma očima.

James: Přijeli jsme, je evidentní, že Sophia není v pozici, aby mohla čelit policejnímu výslechu, ty se o to postarej Jodie, budeme na tebe čekat v autě.

Jodie: Ano, udělám to hned, říká, když míří k policejní stanici.

Když odejde, otřu si své falešné slzy a s úšklebkem se podívám na Jamese.

James: Musím říct, že je mi líto, že jsem lhala Jodie o smrti Akaie, ale nemáme jinou možnost.

Sophia: ano, jak by řekl Akai" aby člověk oklamal své nepřátele, musí oklamat i své přátele" vtipně napodobuji jeho hlas a její výraz obličeje, díky kterému se James usměje.

Uběhlo asi 5 minut, ale Jodie se nevrátila.

James: Musím uznat, že to byl opravdu skvělý plán, budu muset Conana pochválit.

Sophia: Jo, podařilo se jim vymyslet plán beze mě, cítím se lehce uražená a opomenutá.

James: Už jsi toho pro FBI Sophio udělala tolik, že je v pořádku, když si čas od času vezmeš dny volna. Poslední dobou tě vidím velmi unavenou. co tě trápí? Zeptá se a dívá se na mě přísně.

Sophia: Jodie se vrací a podle jejího obličeje to vypadá, že všechno šlo podle plánu. Odpovídám tak, že se vyhýbám jeho otázce.

Nasedněte do auta a začne plakat

Sophia: Neříkej mi... stopy se shodují?" Zeptám se při pohledu na Jodie, ona přikývne a v mých očích se začnou objevovat slzy.

James: Už žádné pochyby, ohořelé tělo nalezené v autě je Akaiovo, říká, dívá se dolů a vážným tónem.

Jodie: Akai!!! Ne!" Zoufale křičí a pláče.

Zatímco s Jodie pokračujeme v pláči, sleduji ve zpětném zrcátku ženu s dlouhými platinově blond vlasy, jak jezdí na motorce.

Je to Vermut, určitě tu bude, aby se ujistila, že Akai je opravdu mrtvý, pokračuji ve svém hraní, svěsím hlavu a dál brečím.

Poté, co to uděláme, mě Jodie vezme domů, protože se bála, že budu mít nehodu kvůli Akaiově smrti.

Jodie: Je mi opravdu moc líto Sophie , vím, jak jste si byli s Akai blízcí, jsi si jistá, že dnes nechceš přijít a zůstat se mnou? Otázka se na mě dívá promiň.

Sophia: Ne, potřebuji být sama, odpovídám prázdným pohledem a tónem hlasu bez emocí.

Jodie: Rozumím, s čímkoli mi prosím neváhejte zavolat.

Jodie je opravdu dobrá kamarádka, anděl s lidskými rysy. Nezaslouží si tuhle lež...

Sophia: Díky Jodie, musím jít. Loučím se, když vystupuji z auta a mířím do svého domu.

Všimla jsem si, že v mém domě svítí světla. Možná jsou Ran a Sonoko stále tady... divné, řekla bych.

Yukiko: můj miláčku!!! Vykřikne, pevně mě objímá a málem mě přinutí spadnout.

Sophia: M-mami?! Co tu děláš? Zeptám se zmateně, že ji vidím doma.

Yukiko: co tady děláš?? Je tohle první věc, která tě po všech těch letech napadne říct své matce?! Zeptá se jasně naštvaná.

Sophia: Odpusťte mi paní Kudo, taky jste mi chyběla, je mi opravdu ctí vás po všech těch letech zase vidět. Co tu děláš? Neměla by být ve společnosti pana Yusaku Kudo?

Je to teď lepší? Zeptám se tiše a ona se zhluboka nadechne.

Yukiko: Zajímalo by mě, od koho to máš.

"Jednoduše, všechno to vzala po tobě" říká Conan a objevuje se za námi s klukem s brýlemi a hnědými vlasy.

Sophia: Ahoj Conane... pozdravím ho a přistoupím k chlápkovi s brýlemi vedle Conana, abych si ho prohlédl zblízka.

"Libí se ti co vidíš?" Zeptá se s potěšeným úsměvem.

Sophia: Jsou dvě věci ... buď jste se rozhodli adoptovat atraktivního 27letého chlapce ... nebo ten atraktivní 27letý chlapec před mýma očima je ta osoba, která obelhala celé oddělení FBI agenti pláčou pro jeho falešnou smrt" ...řeknu a podívám se na něj s úsměvem.

Conan: Akai mi řekl, že tě informoval o plánu, tak jsem ti poslal zprávu vysvětlující zbytek, řekni mi, že to Jodie sensei propadla?

Sophia: Zdá se mi to samozřejmé a musím také přiznat, že mě velmi urazilo, že můj bra-ehmm myslela jsem bratrance a můj pracovní partner mě chtěli vyloučit z tohoto geniálního plánu.

Yukiko: I já jsem přispěla k tomuto plánu, proto jsem tady, pomohla jsem tvému atraktivnímu partnerovi s přestrojením, co myslíš? Ptá se hrdě na svou práci.

Conan: Proto jsem řekl, že to od tebe Sophia vzala, říká se svým obvyklým sarkastickým smíchem.

Sophia: Úžasné, jak si teď budeš říkat?

Akai: Subaru Okiya, prozatím budu vysokoškolák.

Conan: Dovolil jsem Subaru bydlet tady, takže nebudete sami a Haibara bude mít dva agenty FBI, kteří na ni dohlížejí.

Yukiko: Také máte mé svolení zůstat zde, bohužel mám brzy let do Los Angeles a budeš muset naučit Subaru, jak se přestrojit.

Sophia: Prostě se ode mě nemůžeš držet dál, můžeš Shuu?

Je úžasné, že nás osud vždy postaví na stejnou cestu, jakou si myslím já.

Akai: Ty jsi vlastně ten, kdo mě všude sleduje.

Yukiko: AAAA! Jste spolu tak roztomilí! Řekni mi, jste spolu?

Sophia: Mami, musíš mě přestat posílat s oběma bratry Akai, stále si pamatuji, když jsi mě posílala se Shukichi a myslela sis, že jsme spolu tajně!! Výčitka, když se nepříjemně směje.

Yukiko: Takže tenhle fešák je bratr Shukichiho?

Conan: Jaký blázen,, zašeptá Conan mé matce a ona na něj vrhne svůj obvyklý vražedný pohled, který na mě vrhla, když jsem odmítla jít na hodinu herectví nebo převlékání.

Akai: Yukiko san, nemáš let za 30 minut?" Otázka, která se snaží zmírnit napětí mezi Conanem a mou matkou.

Yukiko: máš pravdu! Mám velké zpoždění, musím jít!! Ahoj Conane,, rozlučí se s ním polibkem na tvář. A ahoj i tobě, drahoušku,, říká, míří mým směrem a objímá mě jako vždy.

Sophia: Proč nezůstaneš na dnešní noc?

Yukiko: Víš, že táta beze mě nemůže žít.

Conan: Jo,, potvrzuje to smíchem.

Akai: Vezmu tě na letiště, chci ti to oplatit, obtěžovala ses přijít až sem, abys mě oblékla.

Yukiko: Jsi tak laskavý, perfektní přítel pro mou dceru!

Sophia / Conan: Mami! Zároveň ji napomínáme.

Yukiko: Dobře, dobře, pojďme Subaru kun.

Sophia: kun? Od kdy naše matka zná Akai? Zeptám se, zkřížím ruce a dívám se na Conana, aby odpověděl.

Conan: Nemusím odpovídat, víš moc dobře, jaká je naše matka.

Sophia: Asi tu zůstaneš na noc?

Conan: Ano, už jsem Ran a Goro varoval.

Sophia: Chybělo mi být s mým malým bratrem, říkám s úsměvem a prohrábnutím vlasů.

Přikývne, úsměv opětuje a zčervená.

Conan: Totéž platí pro mě onee chan. Poslouchej, je něco mezi tebou a Akai sanem? Najednou otázka.

Sophia: Proč si to myslíš? ptám se zmateně.

Conan: Zpočátku Akai nechtěl o tomto plánu nikomu říct, ale udělal to s tebou a když jsme organizovali plán doručit Renu organizaci, odmítl tě kontaktovat a vypadal velmi znepokojeně, když jsem ti volal, abych se zeptal na tvoji pomoc. Také jsem tě viděl, jak jsi ho držela za ruku v den, kdy jsi se vrátila.

Sophia: Ne, můžu tě ujistit, že mezi námi nic není, jen všemu nerozumíš. Je pro mě jako velký bratr.

Byli jsme spolu před lety, ale nefungovalo to, a proto jsme se rozhodli vrátit a získat tento vztah zpět. Teď je to můj nejlepší přítel.

Conan: Byli jste spolu? Udivená otázka

Sophia: Ano, ale všechno ti řeknu jindy, teď jsem velmi unavená, chce se mi spát.

Conan: Dobře, dobrou noc, chane.

Jakmile se dotknu postele, okamžitě usnu, ale jako každou noc, noční můry pomyslí na to, že by zničily můj krásný spánek. Tentokrát se mi zdálo o Amuro nebo spíše Rei Furuya, zdálo se mi, že se mě snaží zabít. Najednou se probudím a ze slz si uvědomím, že jsem ze spánku plakala. Pozoruji, že se dveře mého pokoje pomalu otevírají a já se začínám třást strachy, uklidňuji se, když si všimnu, že je to Conan.

Conan: Onee chan, je všechno v pořádku? Slyšel jsem, že pláčeš. Zeptá se ustaraně a leze na mou postel.

Sophia: ehm, právě jsem měla noční můru, omlouvám se, jestli jsem tě vzbudila, říkám, utírám si slzy a přinucuji se k úsměvu.

Conan: To nic, onee chan, udělal jsi mi starosti, ale protože jsi v pořádku, jdu pryč, říká směrem k východu.

Přikyvuji a otočím hlavu ke skříni a na chvíli jsem měla dojem, že vidím Gina, ale až poté, co jsem si uvědomila, že to byla ta černá bunda, kterou mi půjčila Jodie a kterou jsem zavěsila, ve tmě to vypadá jako člověk .

Sophia: Conane, počkej.

Conan: Co je?

Sophia: Dnes můžeš být se mnou, nechci být sama po noční můře, kterou jsem měla.

Conan: Dobře, koneckonců ti musím oplatit všechny ty chvíle, kdy jsi se mnou spala, když jsem se jako dítě bál spát sám, říká s úsměvem a leze zpátky do mé postele.

To byla první a jediná noc, kdy jsem spala klidně, aniž bych měla noční můry...