Snímek je z roku 2004. Alan se právě pokouší vypadat děsivě, protože hraje Bubáka. Strašidlo, které na sebe bere podobu vašeho největšího strachu. 

Nemůžu si pomoct. Mně to strašidelné nepřipadá ani trochu.

"Stop!"zařval režisér, "Proboha, Alane, máš se tvářit hrozivě."

"A podle tvého zděšení, bych odhadoval, že se mi to podařilo," žertoval Alan Rickman ala Severus Snape ala Nevillův bubák, "Dobrá, už jsem vážný. Co se stalo?" 

"No, já nevím, jak to popsat. Všimli jste si toho taky, ne?" očima bloudil po zbytku štábu, "Jimmy, nemáte to náhodou vyfocené?" obrátil se na jednoho z dokumentárních fotografů. 

"Myslíte, jak vylézá z té skříně? Jo," a spěchal s fotoaparátem v ruce, aby potvrdil svá slova. 

"Tak ukažte." Režisér se natáhl po nabízeném foťáku a už strkal usvědčující snímek Alanovi pod nos. 

Ten doopravdy zodpovědně zaostřil. Detailně, přimhouřenýma očima zkontroloval celý obrázek a nic škodlivého na něm neshledal. "Promiň, ale nechápu," vracel váhavě aparát režisérovi.

"Pojďte, prosím, všichni sem," pokynul štábu. Herci, osvětlovači, zvukaři, kameramani, skripka, všichni poslušně odložili své náčiní a vytvořili hlouček kolem fotoaparátu, "Jak myslíte, že se Alan tváří?" zeptal se davu kolem sebe. 

"No, svůdně," zaznělo z jedné strany. 

"Sexy?" pronesl někdo váhavě z druhé. 

"Jo, rozhodně vypadá... nadrženě," zasmál se fotograf. 

Alan Rickman stál vedle srocení, jednou rukou si objímal hrudník a druhou tlumil smích.

"Omlouvám se, " vysoukal ze sebe, "Zaprvé, na tom snímku skutečně nic svůdného nevidím. A za druhé, nebyl to úmysl. Zkrátka jsem sexy za všech okolností. Je mi líto, bojuji s tím neustále. Nelze to potlačit," nasadil kamennou Snapeovu masku a vysunul jedno obočí. Štáb hromadně propukl v smích. "Jdeme to zkusit znovu?" zeptal se Alan režiséra, "Budu se snažit popřít svoji podstatu. Ale uznej, Alfonso, vilný Snape, dodává hrůze nový rozměr."