Nicolas

Kola letadla se dotkla ranveje a mně poskočilo srdce. 

Nechápal jsem, proč nás Matt dotáhl až do New Yorku a ještě pro nás zarezervoval své soukromé letadlo, do kterého jsme byli v podstatě nuceni nastoupit.

Ten jeho dopis - který ještě stále ležel v mé kapse -, byl přinejmenším banální na někoho, kdo si říkal zločinec, ale zase jsem nemohl očekávat jednání na úrovni. Tím jsem samozřejmě myslel jednání bez zbraní, pěstí a výbušnin.

,,Nechápu, co zamýšlí v New Yorku," řekla Ashley a bylo na ní vidět, jak je rozhozená. Bylo toho už opravdu moc. Navíc jsme se museli vzdát štěněte, protože jsme si otevřeně řekli, že nemáme tušení, jestli se vůbec někdy vrátíme do Seattlu. Setkání s Mattem a Anabele mohlo skončit jakkoliv a my to moc dobře věděli. Přesto jsem si nedokázal ani připustit, že by po tom všem někdo z nás přišel o život.

,,Taky to nechápu, zlato. Ale tak či tak se to dozvíme," povzdechl jsem si a stiskl jí povzbudivě ruku.

Kabina sebou cukla, až se nakonec úplně zastavila.

,,Pojďte za mnou," řekl ostrým hlasem jeden z Mattovo poskoků, kterého jsem nikdy dřív neviděl. Udělali jsme, co řekl a mlčky jsme ho následovali z letadla rovnou do velkého černého vozu.

,,Kam nás vezete?" zeptal se Will, jakmile ten muž po čtyřicítce nastartoval a rozjel se. Překvapilo mě, když se spiklenecky zasmál. ,,Myslím, že budete překvapeni."

Vůbec jsem nerozuměl tomu, co říkal a nehodlal jsem se ptát. Navíc jakmile jsme se dostali do centra New Yorku, vrátil jsem se o několik měsíců zpět, což mě nadobro připravilo o slova. 

Neuniklo mi, jak se Ashley zatajil dech, když jsme projížděli kolem Esa. Ani to, jak se Will ošil při pohledu na bar, kde jsme se poprvé setkali. 

,,To je tak zvláštní," prohodil zadumaně a pak na mě pohlédl. ,,Nikdy by mě nenapadlo, že budu relativně klidný při pohledu na tohle všechno."

Měl pravdu. Taky jsem byl - vzhledem k situaci, ve které jsme byli - až moc klidný.

,,Oh můj Bože," zajíkla se Ashley a já na ní pohlédl s nadzvednutým obočím. ,,Co je?"

S pootevřenou pusou pokynula před sebe. Následoval jsem její pohled a v tu ránu jsem měl pusu dokořán i já. ,,Co to má sakra být?" 

Krásky noci. 

Přímo před našimi zraky stála kompletně nová agentura, která se od té původní nedala rozeznat.

,,Jak se tohle stalo?" ozval se Will a já jen bezradně zavrtěl hlavou, protože jsem nerozuměl tomu, co jsem viděl. Také jsem nechápal, jak k něčemu takovému vůbec došlo. 

Co to tu ten Matt hraje, kruci? 

,,Vítejte doma," usmál se náš řidič jedovatě a přikázal nám, abychom vylezli z vozu. Stále jsem z agentury nemohl spustit oči. Vždyť tohle sakra nemohla být pravda!

,,Dovnitř," zavelel ten muž a tak jsme vstoupili do sálu, který byl do posledního detailu naprosto stejný jako ten původní. 

,,Jak se tohle stalo?" zvolala Ashley frustrovaným hlasem, který zněl téměř hystericky a několikrát se otočila kolem své osy, aby mohla prozkoumat každý úhel místnosti. Všechno bylo úplně stejné. Nechápal jsem to. Nechápal jsem, jak Matt dokázal vybudovat hotový klon původní agentury.

,,Řeknu vám, ty vaše výrazy vážně stojí za všechny prachy, které jsem do sestavení budovy musel vložit," zasmál se Matt, když vyšel - jak jsem předpokládal - ze zadního sálu. 

Pomalým tempem došel až k nám a zastavil se v pravý čas, aby si udržel dvoumetrový odstup. Hned za ním vyšla i Anabele, která si nás měřila jako odporný hmyz, jenž se musí rychle zamáčknout. 

Přišlo mi to směšné. Všichni jsme byli plnoletí jedinci a vedli jsme nekonečné spory jako děti na hřišti. Průšvih byl ale v tom, že byli v sázce skutečné životy, naše životy. Mohli jsme tvrdit, že je to pouze hra, ale opak byl pravdou. My jsme si tu v podstatě na nic nehráli, všichni jsme to mysleli smrtelně vážně. 

,,To je působivé," přerušila Ashley to ticho, které na několik sekund nastalo, a já po ní hodil koutkem oka.

,,To byl taky záměr," řekl Matt a já se pro změnu zadíval na něj.

,,Co byl záměr? Udělat na nás dojem?" 

Tomu sám nemohl věřit. Musel si uvědomovat, jak to bylo přehnané a do jisté míry i směšné. Byl jsem tak znechucený, že jsem najednou cítil v puse nepříjemnou pachuť, která se zřejmě objevila v důsledku potlačovaných nadávek, jež se mi v hlavě shromažďovaly a já je v rámci pudu sebezáchovy nehodlal vyslovit nahlas, protože bych tím ničemu nepomohl.

,,Jen se na sebe podívejte. Tři děti, které vyrůstaly bez rodičů, řádu a zázemí. Které si myslí, že všechno, co řeknou nebo udělají je svaté, i kdyby to byla sebevětší sviňárna a špína. Řeknu to narovinu. Na vás dva, pánové, jsem dojem skutečně udělat nechtěl. Vy jste pro mě nicky." 

Když se natočil k Ashley, automaticky jsem udělal dlouhý krok jeho směrem, abych mu dal najevo, že vstupuje na zakázané území. Vůbec si mě nevšímal, zajímala ho jen Ashley. 

,,Ale ona má odvahu, která i hory přenáší. Byla by škoda se tě zbavit," prohodil zamyšleně a sjel ji pohledem od hlavy až k patě. ,,Jenže pro mě představuješ hrozbu, a proto bych byl nerad proti tobě."

,,A pročpak zničehonic takový obrat?" zeptala se hlasem, který byl snad ještě přidrzlejší než její pohled. V duchu jsem přemýšlel, jestli to je její záměr, nebo jestli se prostě jen nedokáže udržet.

Matt se na ní široce usmál. 

,,Protože bych se mohl ještě pobavit," řekl a podal Ashley zbraň do ruky, přičemž jí za ramena odvedl dobré tři kroky od nás a nakonec jí donutil zastavit. Ashley na mě zmateně pohlédla a já jen zavrtěl hlavou, protože jsem vůbec nechápal, o co mu jde. Matt byl zkrátka nečitelná kniha a to byla jedna z největších zbraní, se kterou na nás mohl vyrukovat.

,,Asi tě nepřekvapí, že nehodlám bojovat zrovna čestně. Nicméně ti to povím tak, jak to cítím. Nicolas mě zradil jako bratr, i jako dealer. A kvůli Willovo zbabělému útěku zemřel můj vlastní bratr, což mi ve výsledku vadí víc než Nicolasova zrada nebo fakt, že nemám peníze, které jsem měl mít," upřel na mě pohled a mluvil dál: ,,V té pistoli jsou dvě kulky. Každá pro jednoho hrdinu, samozřejmě. Když ty dva zastřelíš, budeš žít. Když odmítneš, zastřelí Anabele jak tebe, tak i ty dva."

Nastalo hrobové ticho a já cítil, jak mi tepe krev v uších, když Ashley řekla hrobově klidným hlasem: ,,Jdi do prdele."

Matt se pouze pobaveně zasmál a zavrtěl nad jejími slovy hlavou.

,,Matte, tohle není nutné," řekl jsem, snažíc se uklidnit situaci. Vibrovalo to ve mně jako blázen a bylo mi jasné, že už se moc dlouho neudržím, z čímž jsem samozřejmě musel bojovat, protože zachovat klid - nebo to aspoň předstírat - byla v ten moment poměrně klíčová věc.

,,Ale ano, je to nutné," stál si na svém a propaloval mě pohledem. Jeho oči byly jako rampouchy. ,,Je mi úplně jedno, že jsme stejné krve. A stejně tak mi je jedno, že není tvá vina, do jaké rodiny ses narodil. Je mi to úplně fuk."

Evidentně, pomyslel jsem si a byla to další poznámka, která mě naprosto nesnesitelně šimrala na jazyku.

,,Je to na tobě," ozvala se Anabele a teď to byla pro změnu Ashley, kdo se hlasitě zasmál. Sledoval jsem, jak začíná pomalu ale jistě hysterčit a protože měla v ruce tu zatracenou pistoli, nelíbilo se mi to o to víc.

,,Vážně myslíte, že jsem tak pitomá a skočím vám na to?" řekla a namířila zbraň proti sobě. V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Byl jsem šílenec, to nepopírám, jenže Ashley byla ještě šílenější a mně bylo jasné, že je schopná zajít až takhle daleko.

,,Ne!" zakřičel jsem a vrhl se po ní s takovou vervou, že jsem nás oba srazil k zemi. Stejně ten kohoutek stihla zmáčknout a já byl v šoku z toho, že žádný výstřel nevyšel. Celý zadýchaný jsem se zvedl na kolena a hleděl do očí své přítelkyně. 

,,Jsi vážně pitomá!" zavrčel jsem na ní, ale ona moc dobře věděla, že jsem to nemyslel tak, jak to znělo. Byl jsem pouze v šoku. 

Ona je vážně úplný blázen... Je šílené, kam až je schopná zajít!

,,Evidentně nechceš být má parťačka," řekl Matt a já k němu zvedl pohled. ,,Jak sakra může tohle dostaveníčko dopadnout, když blafuješ?" 

Matt na mě nadzvedl obočí. ,,Už jsem snad řekl, že nebudu bojovat čestně."

Hleděl jsem na tu jeho ztuhlou čelist a už jsem se připravoval, že odpálí nějakou další explozi, jenže Ashley samozřejmě nezahálela.

,,Ani já nebudu bojovat čestně, ty hajzle!" zakřičela a byla v mžiku na nohou, aby jedním prudkým hodem vyrazila nenabitou zbraní zadní okno. Na chvíli tím odlákala Mattovu pozornost a vrhla se na Anabele, která měla svou zbraň celou dobu v ruce. Okamžitě se ozvala první rána, která udělala díru do parket. Matt začal ihned vytahovat tu svou. 

,,Ne!" zakřičel jsem se zbraní mířící přímo na mého nevlastního bratra. Ano, byl jsem rychlejší než on a upřímně, dodalo mi to v tu chvíli kuráž. Já mířil na něj, nikoliv on na mě, a to bylo zatraceně důležité.

,,Nemáš moc dobrého parťáka, když nás za celý let ani jednou nezkontroloval. Co kdybychom u sebe měli vlastní zbraně, že?" vysmál jsem se mu do očí, zatímco se Ashley statečně vypořádávala s Anabelinou silou. 

,,Ashley, neklesej na její úroveň," zavolal na ní její bratr, který se nás všechny jen snažil přimět k racionálnímu uvažování a zřejmě naivně doufal, že bychom tuhle zamotanou situaci mohli vyřešit v klidu. Jenže to bylo ještě mnohem horší. Sotva totiž domluvil, chytil přímo do hrudníku kulku, jež vystřelila z pistole, o kterou se přetahovaly Ashley s Anabele.

Se zadrženým dechem jsem pohlédl na Willovo nyní už nehybné tělo, které leželo bokem na podlaze a krátce se ohlédl po Ashley, kterou už nějaké zápasení s Anabele vůbec nezajímalo. Oči měla plné slz a strnule hleděla na svého bratra. Měl jsem v tu chvíli pocit, že se zastavil čas. Nemohl jsem uvěřit, že po tom všem bychom odsud měli odejít zase neúplní, opět žít bez Willa - bez přítele, bez bratra. 

Proboha. Proboha, proboha, běhalo mi v hlavě pořád dokola. Neustále jsem na něho hleděl a cítil jsem, jak mě polévá studený pot, jak se mě zmocňuje úzkost a pocit prázdnoty. Bez ohledu na to, kolik věcí jsem Willovi kdy vyčetl, byl to pořád člověk, za kterého bych strčil ruku do ohně. Měl jsem co dělat, abych neomdlel, když jsem teď hleděl na jeho mrtvé tělo.

Wille, sakra, prober se! křičel jsem na něj němě, ale on se stále ani nehnul. Musel jsem z něho spustit pohled, abych se na místě úplně nezhroutil.

,,Výborně," zvolal Matt a spráskl dlaně k sobě. ,,Jednoho máme. Co ten druhý, Ashley? Mám to vzít do vlastních rukou, nebo se o to postaráš sama?"

Ashley na mě pohlédla jako na Romea, co se jí právě před očima otrávil jedem a pak se vrátila pohledem k Mattovi, kterému ve vteřině dala takovou ránu pěstí, jakou jsem já vlastní rukou nikdy nikomu nedal. 

Matt dopadl s nadávkami na parkety a mně se zadrhl dech, protože tohle byla přímo prvotřídní provokace, kterou si měla Ashley raději dvakrát rozmyslet. 

Matt se zvedl na pokrčená kolena a neohrabaně se otočil na Ashley přes rameno. 

,,Ty jsi vážně velká bojovnice," řekl a poručil Anabele, aby šla ven a připravila vůz. 

Nevěděl jsem jaký vůz, nevěděl jsem k čemu a ani jsem nevěděl, proč o tom v takové situaci vůbec přemýšlím. Měl jsem toho v hlavě tolik, ale nedokázal jsem uchopit jedinou myšlenku. Jako bych přímo cítil krev, jež vycházela z Willova rány. Neviděl jsem na jeho zranění, protože jsem neměl odvahu se na něj podívat, ale bylo mi jasné, že se Anabele s Ashley trefily do špatného místa, protože on se prostě neprobíral a já jsem se nedokázal uklidnit myšlenkou, že už to má za sebou, protože tohle bylo o boji, který jsme museli vyhrát. A já si tak nepopsatelně přál, abychom z toho vyšli všichni tři bez úhony. 

Jestli ty boží mlýny opravdu melou, tak ať je pro všechno na světě štěstí na naší straně!

,,Nenechám vás žít, už jste to pochopili?" Matt se zvedl na nohy a se zarudlou tváří si nás přeměřil přimhouřenýma očima. ,,Než sem odstaví to auto, budete na tom stejně jako Will."

,,Pravda," ozvalo se mi za zády naprosto nečekaně a mně se málem podlomily nohy úlekem, když se ozvala další rána, která zasáhla Matta do kolene. Hlasitě zařval bolestí a znovu se poručil k zemi.

Ohlédl jsem se právě včas, abych viděl Willa jdoucího co nejblíž k Mattovi se zbraní v ruce. Nechápavě jsem pohlédl na Ashley a ta se rozběhla přímo k bratrovi, aby mu sáhla pod košili. Hned nato vydechla úlevou a opřela si orosené čelo o jeho rameno.

Vesta, proběhlo mi hlavou. I mé podvědomí znělo roztřeseně a zadýchaně. On měl neprůstřelnou vestu, sakra!

,,Pravda, dopadnou stejně jako já," zasmál se a nakopl Matta do žeber. ,,Budou naživu, ty bastarde!"

Pohlédl jsem na Matta, který měl zkroucený obličej bolestí a natáhl jsem se pro jeho zbraň, aby ho náhodou nenapadlo něco udělat. Pak jsem si od Willa vzal tu jeho a namířil ji přímo na Mattovu hlavu. Mířil jsem na hlavu svého nevlastního bratra a ukazováček se mi na kohoutku děsně třásl. Nikdy by mě nenapadlo, že bude tak těžké přimět se zmáčknout tu zatracenou spoušť!

,,Jo, jen si posluž," zasmál se přiškrceným hlasem a z očí mu vytryskly slzy. 

,,Já už jsem dlouho mrtev... Akorát mi tím prokážeš službu. A sobě jí prokážeš taky," zasýpal a pak z té bolesti ztratil vědomí.

,,Nebo bych já mohla prokázat službu Mattovi," ozvala se nám za zády Anabele. Znovu se mi zadrhl dech a usilovně jsem se soustředil na to, že je další můj pohyb rozhodující.

,,Tahle výhra nebude vaše!" zakřičela a když jsem se na ní pomalu otočil přes rameno, dívala se na mě se slzami v očích. 

Rozptyl ji. Zaměstnej ji mluvením, jednej! 

,,A k čemu ti bude, když mě teď zastřelíš?" zeptal jsem se a její obličej, který byl ještě před chvílí zkroucený bolestí, jako by najednou naprosto zešedivěl. Byl prázdný, byl bez jakékoliv emoce. Nikdy jsem ji takhle neviděl. Trvalo mi celou věčnost než jsem se přiměl k mluvení, ale přišlo mi, že to zabírá, a tak jsem zkrátka musel pokračovat. 

,,Když zemřu, když zemře Ashley... když zemřeme třeba úplně všichni a zůstaneš jen ty, co pak budeš dělat?" pokračoval jsem a pomalu se k ní přibližoval. ,,Očištěná přece nejsi a žádné komplice nemáš, jsou to jen Mattovo komplici. Jakmile se dostaneš za mříže, nikdo tě z nich nedokáže dostat ven." 

Cítil jsem, jak to s mými slovy začíná vzdávat a tak jsem přistoupil o další krok blíž. 

,,Tenhle systém zkolaboval," zašeptal jsem a stál jen jeden směšný metr od ní, takže jsem jasně viděl, jak se na ní všechno změnilo. Na malý zlomek sekundy pootevřela pusu, jako by mi chtěla něco říct. Nevěděl jsem, jestli na mě chtěla zakřičet, projevit nedejbože nějaké sympatie nebo mi prostě jen říct, jaký jsem hajzl. Každopádně jsem se to nedozvěděl, protože Anabele udělala něco naprosto nepředvídatelného. Mé tělo se instinktivně naklonilo k ní, když jsem jako ve zpomaleném filmu sledoval její ruku, jak se i se zbraní přibližuje k jejím blonďatým vlasům.  

,,Ne!" zakřičela Ashley, ale to už bylo pozdě. Bylo mi jasné, že chtěla, aby si to Anabele odseděla za mřížemi, jenže ten pravý hajzl tady byl Matt, u kterého jsem věděl, že si to doživotí za mřížemi zaslouží. Anabele ne. To byla jen zmanipulovaná oběť, pro kterou byla smrt vysvobození.

Se slzami v očích jsem pohlédl na bezvládné tělo mé bývalé přítelkyně, které se mi sesypalo k nohám. Ten odporný zvuk střely dozníval celou věčnost a já stále hleděl na tu drobnou postavu, jejíž váha mě tlačila do špiček bot. Nedokázal jsem se v důsledku šoku pohnout ani o jediný centimetr.  

,,Zavolám policii," vydechl Will roztřeseným hlasem. Někde hodně daleko v mém uvažování proběhlo uznání nad Willovo racionálním jednáním, ale jinak jsem měl plnou hlavu té mrtvé dívky u mých nohou, které se mi najednou zželelo. 

,,Nicolasi?" Ashley se dotkla mého ramene a já se k ní rychle otočil čelem, abych si mohl schovat tvář do jejích vlasů. Věděl jsem moc dobře, že jsem Anabele k té smrti v podstatě dohnal a v ten moment jsem se za to nenáviděl. Jenže stále to byla osoba, která by byla schopna bez problémů pozabíjet všechny okolo, včetně mé nejmilovanější Ashley, a to jsem nehodlal riskovat. I tak mě to ale v tu chvíli nesmírně bolelo.

,,Sakra!" zakřičel jsem a celé tělo se mi roztřáslo, až jsem se s Ashley poručil k zemi, protože mě vlastní nohy už nedokázaly déle udržet. 

,,Dobrý, lásko, dobrý," šeptala Ashley a hladila mě ve vlasech ve snaze mě trochu uklidnit.

**

Seděl jsem na lavičce před agenturou společně s Ashley a Willem a sledoval jsem odjíždějící sanitku, kterou následovala policejní auta. 

Ashley se najednou zvedla a postavila se přede mě, aby chytila do dlaní mou tvář. 

,,Je konec, Nicolasi. Dokázali jsme to," promluvila ke mně mírným hlasem a natáhla ruku ke svému bratrovi, který taky vstal a vtiskl své sestře pusu na čelo. 

Sledoval jsem ty znovu nalezené sourozence a došlo mi, že přesně tohle jsem chtěl. Chtěl jsem je vidět spolu, chtěl jsem, aby byli oba naživu a mohli chodit po světě s vědomím, že jsou v bezpečí, a ono to tu teď bylo. Bylo jim to nabízeno a bylo to nabízeno i mně.

Zvedl jsem se na nejisté nohy a přitáhl si je oba k sobě. 

,,Jsme v bezpečí."

,,Jo, jsme," potvrdili mi oba ve stejnou chvíli stejnými slovy a já utáhl své sevření, protože jsem byl opravdu šťastný, že jsme všichni v pořádku.

,,Ty jsi Revolta, Ashley," zasmál se Will a odtáhl se.

,,Jo, to je pravda," potvrdil jsem a Ashley se na nás roztomile zamračila. ,,Já nejsem Revolta."

,,Ale jsi," hájil jsem Willovo prohlášení, které bylo zároveň i mé. ,,Pustila ses do role prostitutky kvůli pomstě za zmizení bratra. Za tohle zmizení mohl Matt, který půjde po ošetření v nemocnici sedět."

,,Přesně tak, ty jsi Revolta," ozval se zase Will a Ashley zuřivě zavrtěla hlavou. 

,,Ne, to bylo jen hloupé jméno. Nikdy jsem nechtěla být Revolta, jen jsem dostala svou revoltu. Ale vždycky jsem chtěla zůstat sama sebou, být Ashley, a taky jsem to dokázala," řekla a pohlédla přímo na mě. ,,Kdybych byla Revolta, byla bych tvá prostitutka, ale to já nejsem, že? Já jsem prostě jen-"

,,Ty jsi prostě jen celý můj svět," dokončil jsem za ní a schoval její malou ruku do své velké dlaně, kterou jsem si nakonec přiložil na divoce bijící srdce.

,,Jo," vydechla. ,,já jsem prostě jen celý tvůj svět."

Ještě vás čeká EPILOG, tak si ho vychutnejte!💖