Ashley

,,Myslíš, že se v tom budou hrabat?" zeptal se mě Will po půl hodině sedění v čekárně. V hlavě se mi stále mlely dvě věci. Jedna z nich byla samozřejmě Nicolas, který zrovna podstupoval zákrok, a druhá byla včerejší výbuch, díky kterému jsem měla ještě stále zvýšený tlak.

,,Pochybuji, že to ten obojek přežil a jiný důkaz stejně nikdo nemá. Teda... pokud mě nikdo neviděl," zamračila jsem se. ,,Ale to si nemyslím."

Will fascinovaně zavrtěl hlavou. ,,Chápeš, že by ten pes vybuchl? A ty možná s ním? Řekni mi, co se tomu chlapovi děje v hlavě..."

,,Matt je deviant, těžko se mu dostaneš do hlavy," zašeptala jsem a cítila, jak se mi oči zalévají slzami. Will mě chlácholivě pohladil po rameni a vtiskl mi bratrskou pusu na spánek.

,,Promiň, nechci se v tom rýpat. Jen by mě zajímalo, jestli společná krev s někým, koho bytostně nesnášíš, dokáže rozpoutat něco takového."

Kousla jsem se do rtu, jak jsem nad tím uvažovala. ,,No... nikdy nevíš, co se druhému člověku děje v hlavě. Jinak by byl život nesnesitelný, ne?"

Když neodpovídal a jen se na mě díval, zhluboka jsem si povzdychla. ,,Já nevím, do jakého bodu se chce Matt ještě dostat, ale jsem si jistá, že tohle nemůžeme dělat donekonečna. Buď my, nebo on a Anabele. Někdo prohrát musí."

Will trochu rázněji přikývl a pak nadzvedl obočí. ,,To je dobrá myšlenka. Dost racionální. Jenže se mi zvedá žaludek třeba jen při pomyšlení, že ta prohra bude znamenat smrt."

Překvapením jsem pootevřela pusu. ,,A ty bys snad nebyl rád, kdyby ti dva zemřeli? Kdyby zemřel hlavně Matt?"

,,Ne. Já... chci, aby si to odtrpěli. Smrt je moc snadná. Já byl x měsíců v podstatě mrtvý a-"

,,A připadalo ti to snadné?" skočila jsem mu do řeči a měla jsem sto chutí na něj znovu vychrlit všechny ty nadávky, co se ve mě nastřádaly od té doby, kdy jsem se dozvěděla, že zatímco jsem pro něj probrečela dny i noci, on jen předstíral, že nežije.

,,Ne, nepřipadalo mi to snadné. Ale předstírat smrt není to samé, jako být doopravdy mrtvý."

,,Neříkej, Wille," zamumlala jsem ironicky a věnovala mu pohled, kterým jsem vyjadřovala svou nechuť a nezájem vést tuhle konverzaci třeba jen další sekundu navíc. Will měl to velké štěstí, že mi rozuměl a raději se stáhl.

,,Nechci, aby sis cokoliv vyčítal. Na výčitky už ani není čas, jasné?" špitla jsem a on na mě pohlédl koutkem oka. Zahlédla jsem v něm slzu a s lehkým úsměvem jsem zavrtěla hlavou.

,,Nikdy bych ti neublížil záměrně, Ashley. Měl jsem jenom strach," ujistil mě ochraptělým hlasem a já si opřela tvář o jeho rameno.

,,Jsi tu, Wille. Jsi tu pro mě i pro Nicolase a o nic jiného nejde. Jen buď prosím ve střehu, protože znovu o tebe nechci přijít."

Nicolas

Snažil jsem se zaostřit do relativního přítmí. V nosních dírkám mě štípala dezinfekce a já si až příliš rychle uvědomil, kde jsem.

Kam mě zas ten parchant střelil?

,,Nikam, zlato," ujistila mě Ashley tichým hláskem a zasmála se.

Tón jejího šťastného hlasu mě donutil otevřít oči úplně. Opravdu byla u mě. Byla u mě a široce se na mě usmívala.

,,Já to řekl nahlas?" zachraptěl jsem a hlasitě si odkašlal. Měl jsem v puse tak vyprahlo, že jsem měl tendenci se z toho dusit.

,,Ano, řekl. A neboj, žádné střílení. Jenom ta vasektomie."

Nadzvedl jsem obočí. ,,Jenom?"

Ashley s úsměvem zavrtěla hlavou a prohrábla se mi prsty ve vlasech, které mi už začínaly přerůstat. 

,,Jak se cítíš, pane plodný?"

Zasmál jsem se jejímu oslovení a byl jsem v šoku z toho, že mě nic nebolí. 

,,Cítím se naprosto skvěle, když pominu to umrtvení z prášků," špitl jsem a natáhl prsty k pramenu blonďatých vlasů, co se Ashley uvolnil z pocuchaného culíku. 

S povzdechem přivřela oči, když jsem jí ten pramen zastrčil za ucho a pak si schovala tvář do mé dlaně. Nemohl jsem z ní spustit oči. Byla tak nádherná a stačilo tak málo k tomu, abych jí předešlý den ztratil. 

,,Miluju tě, Ashley," vyplynulo mi z úst samovolně a když na mě pohlédla zpod mých prstů, přitáhl jsem si jí za kořínky vlasů k sobě. Měl jsem pořád děsnou žízeň, ale ona byla lepší než voda. Připadal jsem si jako jediný člověk, který by byl schopen bez vody přežít za podmínky, že budu mít Ashley na věky u sebe, protože bez ní se přežít nedalo.

Ashley

O šest dní později  

Nicolase pustili domů během oběda a třebaže jsem byla ochotná uvařit, nehodlal prý na pořádné jídlo čekat jedinou vteřinu navíc, takže jsme nakonec skončili v restauraci nacházející se uprostřed velkého nákupního centra. 

Nicolas byl plný energie a takového elánu, jaký jsem u něj snad nikdy nezažila. Nevím, jestli to bylo kvůli dobře proběhlému zákroku nebo faktu, že se můžeme klidně okamžitě začít pokoušet o dítě - což ještě tak brzy v plánu nebylo -, a nebo prostě jen kvůli tomu, že je propuštěn z nemocnice a že si může dopřát lepší jídlo.

Ať to ale bylo cokoliv, nemělo cenu to zkoumat víc do hloubky, protože faktem zůstávalo, že Nicolas působil šťastně. Na co jiného jsem se měla zaměřit?

,,Bože, díky za pořádné jídlo!" zvolal a já se zaculila na svého bratra, protože ten byl z chování jeho přítele stejně na větvi jako já sama.

,,Takže... asi ještě objednáme dezert?" navrhl Will a Nicolas luskl prsty jeho směrem.

,,To je řeč," zasmál se a pak nasadil jeden z těch jeho úsměvů, které byly určené pouze a jenom pro mě. 

Cítila jsem, jak se mi do tváří slévá krev a tak jsem raději vstala, abych se vymluvila na toalety. Svým způsobem se mi ale stejně trochu chtělo, takže to vlastně nebyla žádná výmluva.

Sjela jsem eskalátorem až do podzemí, protože mě tam navigovaly šipky a uprostřed cesty mě něco zastavilo. Zprvu mi to vůbec nedošlo, ale pak jsem pohlédla na dveře, které byly celé přeplácané různými vzory tetování a cítila jsem, jak mi do žil stoupá adrenalin. Skoro se mi chtělo poskočit radostí, když jsem si představila, jak se bude Nicolas asi tvářit.

**

,,Kde je?" vybalila jsem na Willa, jakmile jsem se celá zadýchaná přihnala k našemu stolu.

,,Šel pochválit šéfkuchaře," odpověděl mi můj bratr poněkud vykolejeně a já si vedle něj spěšně sedla, abych na stůj položila papírek s večerním termínem.

,,Nechceš si taky zrušit vasektomii, že ne?" nadzvedl obočí a já zvedla oči v sloup. 

,,Ne, chci si nechat udělat tetování, ale Nicolas o tom nesmí vědět. Tak co bys řekl na večerní chlapskou jízdu po nákupní zóně?" navrhla jsem a Will se zasmál.

,,A kde budeš oficiálně ty?"

,,No... doma. A budu vařit vydatnou večeři pro Nicolase, aby pak mohl pochválit šéfkuchařku domácí kuchyně."

,,Počkej, počkej, počkej... Ty vážně věříš, že tě Nicolas nechá o samotě?"

,,No jo. To je dost nereálné," zamumlala jsem a v tu chvíli se Nicolas vrátil.

,,Domluvil jsem nám tu i večeři," sdělil nám můj přítel spokojeně a hodil mi tím prvotřídní kost. 

,,A mohla bych se tu pak projít po krámech?" navrhla jsem jeho směrem a on nadzvedl obočí. ,,To se mě dovoluješ? Vždyť to je samozřejmé. Půjdu s tebou."

Heh.

,,Ne, půjdeš se mnou," vložil se do toho Will a začal na Nicolase chrlit své požadavky na větší zásobu košil, kalhot a boxerek. 

,,Já Ashley nenechám samotnou," řekl Nicolas hrubým tónem a já u něj po víc jak hodině zaznamenala změnu nálady, která pomalu klesala až k bodu mrazu, a to jsem nechtěla.

,,Tak dobře. Nejde o nákupy."

Věnoval mi trochu zmatený pohled, takže byl pro změnu roztomilý. ,,A o co teda?"

**

Nic jsem mu neřekla. Naléhal na mě celou cestu domů, při procházce se štěnětem, i celou cestu zpět do nákupní zóny a nakonec i u večeře. Ani to se mnou nehnulo. Chtěla jsem, aby můj plán zůstal tajemstvím až do poslední možné sekundy a taky se tak stalo.

,,Nech oči zavřené, sedni si, dej si do uší ty sluchátka a ať tě ani nenapadne ztlumit hudbu, dokud jí neztlumím sama, protože jinak bys mi to pokazil a to bych ti neodpustila."

,,Ne, já budu raději poslušný, když už jsem musel projít celá dvě patra s kravatou přes oči, tak raději budu sekat latinu," zasmál se Nicolas a na můj povel se posadil do černého koženého křesla. Hned jsem mu navlékla sluchátka a pustila poslední CD od Maroon 5 na plné pecky, aby Nicolas neslyšel zvuk tetovacího strojku.

Když jsem byla přesvědčená, že je všechno tak, jak jsem na poslední chvíli vymyslela, odebrala jsem se k židli na opačné straně místnosti. 

Po očku jsem stále kontrolovala, jestli se Nicolas nedívá a byla jsem v tom tak důsledná, že když slečna, které jsem se ten večer svěřila do rukou, spustila tetovací strojek, pěkně jsem sebou trhla.

,,V pořádku?" zeptala se s úsměvem a já trochu ztuhle přikývla.

,,Dobře. Ten nákres je v pořádku?" zeptala se a ještě jednou mi ukázala nyní už jen obrys nápisu, který jsem měla obtisknutý na kůži. Na to místo jsem se záměrně nedívala, abych z toho měla větší zážitek.

,,Vypadá to moc hezky, pusťte se do toho," vydechla jsem a s prvním ostrým vpichem do kůže jsem zavřela oči, snažíc se vypadat tak uvolněně a nedočkavě, jako vypadal Nicolas, který byl vzdálený dobré čtyři metry ode mě.

**

,,Zlato, já už to nezvládám! Řekni mi to!" štěkl na mě podrážděně, když vkročil do ložnice. 

Už byl po sprše a já na něj čekala v růžové noční košilce na naší velké posteli. Náš malý psí výtržník zůstal v jedné místnosti s mým bratrem, protože jeho psí smysly mu zřejmě napovídaly, že by se měl držet opodál.

,,Tak dobře. Zavři za sebou dveře," špitla jsem s úsměvem a když to udělal, přivolala jsem si ho ukazováčkem blíž k sobě. 

S tím ručníkem kolem pasu vypadal naprosto neodolatelně a mě tak vzrušovalo, že mám jeho jméno vytetované blízko svému intimnímu místu, až jsem z toho málem zešílela.

,,Nemohl jsi to vidět, ani slyšet a-"

,,A to mě právě úplně drtí," skočil mi do řeči netrpělivě a já se zasmála. Nechtěla jsem ho už trápit, jenže jsem ani neměla odvahu mu to ukázat, takže jsem si jen lehla na záda.

,,Sundej mi tu košilku."

,,Řekni mi, co se tam dělo," zavrčel a já nadzvedla obočí.

,,Sundej mi tu košilku," zopakovala jsem a on si s povzdechem přehodil má stehna přes ta svá, aby mi mohl sundat tu sametovou růžovou látku. 

,,Ashley," vydechl šokovaně, když na něj vykoukl nápis Nicolas, který se svým elegantním písmem chlubil na levé straně mého podbřišku.

,,Slyšel bys zvuk strojku, už chápeš?" zasmála jsem se nesměle a on udělal přesně to, co jsem předpokládala. Vrhl se na mě.

,,Budu dávat pozor," zašeptal a snažil se mi netřít o místo, kde bylo navždy zapečetěno jeho jméno. 

S hlasitým povzdechem si dosedl na stehna a ve vzpřímené pozici se do mě pomalu zasunul. 

Spokojeně jsem vzdychla a chytila se nejbližšího polštáře. Druhou rukou jsem zatahala za ručník, který měl stále omotaný kolem pasu a zaryla mu nehty do kůže na stehnu jako signál, aby na mě byl tvrdší. 

Byla jsem si vědoma faktu, že je nyní plodný a že tu jde o mnohem víc. Že už to není jen o zábavě, že něco riskujeme. Nicméně jsem netušila, v jaké fázi bylo mé tělo, protože jsem si to samozřejmě nijak nekontrolovala, ale i kdybych věděla, jak na tom jsem, dokázala bych v tu chvíli Nicolase zastavit? Věděla jsem, že by to bylo nad mé síly a tak jsem o tom dál nepřemýšlela. On mi totiž nedal šanci o čemkoliv přemýšlet.

Matt

,,Viděla jsem je v centru," řekla Anabele a já zadumaně přikývl.

,,Ta Ashley je vážně zatraceně vychytralá."

,,Chtěl jsi přece ticho před bouří, ne?"

Hlasitě jsem se zasmál a dopil sklenici skotské do dna. ,,Zdálo se ti to tiché?"

Ani to s ní nehnulo. Jenom zavrtěla hlavou a já přikývl. 

,,Jo... Ještě že mám ty správné zdroje," usmál jsem se a zamával Anabele před obličejem malým papírkem.

,,Co je to?" zeptala se a se staženým obočím pohlédla na adresu.

,,Tady ti tři bydlí. Zjistil bych si to sám, kdyby Ashley tak chytře neodhodila obojek do lesíků."

,,On měl tak či tak vybouchnout, Matte," připomněla mi a já přikývl.

,,Měl vybuchnout na můj povel. Dřív než vůbec stačil zachytit jejich adresu, už ho ta mrcha odhodila z jejich pozemku pryč, a tak jsem do toho musel zasvětit newyorskou mafii a sere mě představa, že se do toho možná začnou plést."

,,Jim je tohle úplně u prdele, Matte. Jsi frajer, když ojedeš Nicolasovo holku, schováš si její oblečení a pak to dáš očuchat štěněti, aby jí podle vůně následovalo až domu. Evidentně ti tu ale něco nevyšlo, protože Ashley je velmi zjednodušeně vychytralá. Jestli jí chceš opravdu zranit a jestli chceš zranit i Nicolase a Willa, nemůžeš je všechny pozabíjet, protože to by bylo příliš snadné."

,,Jenže mě už je to jedno, kurva! Ashley a Will si klidně můžou ustlat na růžích, ale můj zatracený nevlastní bratr chcípne pomalou, bolestivou smrtí, slyšela jsi mě?!" 

Ani jsem si nevšiml, že jsem se během svého vrčení postavil na nohy a opět Anabele držel pod krkem.

,,Jo," vydechla přiškrceně. ,,Rozumím, ty bastarde."

S nadávkami jsem odtáhl ruku od jejího hrdla a zatímco se rozdýchávala, já přemýšlel nad formulací pozvánky, kterou jsem hodlal zaslat přímo na adresu, jež Anabele držela v ruce.