Nicolas

Seděl jsem s Ashley v čekárně nemocnice a držel jí za ruku. Z druhé strany jí držel i její bratr a společně jsme čekali na HIV testy, které musely vyjít negativně. Musely!

,,Bože, to je děsný pocit," vydechla Ashley roztřeseně a hned nato se zhluboka nadechla.

,,Všechno vyjde v pořádku, neboj se. Matt by zešílel, kdyby byl HIV pozitivní," ujistil jsem jí.

,,Třeba o tom ani neví. Nebo je to jeden z dalších důvodů, proč dělá všechny ty hnusy..."

Zuřivě jsem nad její teorií zavrtěl hlavou. ,,Přestaň. Jsem si jistý, že jsi čistá."

Ashley se sarkasticky zasmála, což jí ani trochu neslušelo. ,,Čistá teda vážně nejsem."

,,Nech toho!" zavrčel jsem a ona před mým zvýšeným hlasem ucukla.

,,Nicolas má pravdu. To vůbec nepřipadá v úvahu, abys byla HIV pozitivní. Osud je sice zákeřná děvka, ale co je moc, je příliš," řekl Will a lehce se na mě usmál. Vděčně jsem mu úsměv oplatil a přitáhl si Ashley do náruče, abych se jí omluvil za ten svůj zvýšený hlas.

**

Otevřel jsem dveře na straně spolujezdce, ale Ashley se ani nehnula a jen se na mě dívala.

,,Pojď ke mně," zašeptal jsem a s úsměvem jsem si ji přitáhl k sobě. ,,Bože, tolik se mi ulevilo!"

,,Mně taky!" zasmála se a pak se odtáhla a zvedla ke mně pohled.

,,Poslyš, nemůžu uvěřit, že po tobě tohle chci, ale měl bys napsat Orlandovi děkovnou smsku."

Překvapeně jsem nadzvedl obočí a vzpomněl jsem si, jak jsem zvracel. ,,Proč?"

,,Nebuď tak odměřený. Já toho chlapa sice nemám ráda, ale jestli nás opravdu očistil, patří mu naše díky."

Uhnul jsem před jejím pohledem a zadíval se do dálky. ,,Tebe neočistil. Ty jsi už čistá byla."

Tentokrát nic nenamítala, protože se zřejmě bála, že bych na ní zase vyjel. 

,,Prostě mu aspoň poděkuj."

Nejspíš mu to díky patřilo, a tak jsem mu ještě ten den napsal krátkou smsku, kde jsem se vyjádřil jak za nás dva, tak i za Willa.

**

O deset dní později

Má finální prohlídka před dohodnutím termínu zrušení vasektomie byla velmi pečlivá, velmi utahaná a pěkně trapná. Nicméně jsem si to zvolil sám a tak jsem musel zatnout zuby.

Ulevilo se mi, když mi doktor řekl, že operaci nic nebrání, dokonce ani mé nedávné zranění.

,,Takže už zítra?" zeptala se Ashley, která se mnou zrovna vyšla z ordinace.

Přikývl jsem. ,,Zítra mám v osm nástup."

,,To je nějaké rychlé, ne?" zeptal se Will se stopou pobavení v hlase a vstal, aby jsme se mohli rovnou vydat k výtahu.

**

,,Pořád jde za námi," zasmála se Ashley a už posté se otočila na stěně světlého labradora, které se od nás nechtělo odtrhnout.

,,Proč jezdit autem, které jsi koupil i s domem, když můžeš chodit pěšky, viď Nicolasi?" zavtipkoval Will a já se na něj zamračil.

,,Je to jen kilometr a je dobré se občas projít," hájil jsem se.

,,To bezesporu, ale ne s čoklem za zadkem."

,,Nech toho, mně se líbí," vložila se do toho Ashley a když jsme otevřeli bránu od našeho pozemku, nechala ho bez problému projít.

,,Zlato, to ho vážně pozveme na kafe?" nadzvedl jsem na Ashley obočí a ta nad mou otázkou s úsměvem zavrtěla hlavou.

,,Nech pootevřenou tu bránu, on tu bude chvíli pobíhat a pak, až se dostatečně vydovádí na cizí půdě, možná uteče sám," navrhl Will a Ashley po něm hodila vyčítavý pohled.

,,Nemůžeš toho psa nechat zdrhnout ve městě plném lidí a dopravních prostředků," poučila Ashley svého bratra a zamkla bránu kódem.

,,Půjdu s ním na zadní dvorek a prohlédnu mu obojek," řekla ještě a pak se rozběhla se štěnětem za dům.

,,No," zasmál se Will. ,,Tak s námi asi bydlí pes."

Ashley

S úsměvem jsem pohlédla na mládě, co si drbalo záda o trávu a přemýšlela jsem, proč se od nás během cesty neodtrhlo. Kdyby znal naší vůni, tak neřeknu, ale byla jsem přesvědčena, že jsem to štěně nikdy dřív neviděla. Jak taky?

,,Co jsi zač, ty motorová myš?" prohodila jsem si spíš sama pro sebe, zatímco mi labrador kroužil kolem nohou takovou rychlostí, až z něj byla jen rozmazaná šmouha.

,,Hej, hej!" křikla jsem na něj a se smíchem jsem si kecla do trávy, abych ho přidržela a mohla prozkoumat jeho obojek. Zespodu bylo sice nějaké malé světýlko nebo cosi podobného, čemu jsem nerozuměla, ale žádné jméno, adresa nebo cokoliv jiného, čeho bych se mohla chytit.

,,Vof!" ozval se pejsek, zatímco jsem zkoumala ten malý bod na jeho obojku, a protože jsem s ním nehodlala zápasit, rovnou jsem mu ho sundala.

,,Co tu zkoumáš?" zeptal se Nicolas, zatímco kolem něj stěně prosvištělo rovnou do vstupní haly.

,,Hej," zasmál se a pošimral mě zezadu na krku, aby si přilákal mou pozornost, jenže já byla až příliš zabraná do toho červeného bodu. Nakonec jsem se rozmáchla a naprosto nekontrolovatelně jsem s tím obojkem mrskla do dálky mezi zalesněnou krajinu, na kterou jsme ze zadního dvorku měli skvělý výhled. A já jí teď takhle narušovala věcí, která tam neměla co dělat.

,,Byl tam takový bod, který mě znervózňoval," řekla jsem na vysvětlenou a vzala Nicolase za ruku, abych ho zatáhla dovnitř.

,,Bod?"

,,Jo, bod."

,,Co s bodem?" ozval se můj bratr a já se zasmála. 

,,Neřešte to, jsem jen paranoidní," řekla jsem a posadila se k jídelnímu stolu.

,,Počkej, co tě napadlo?" zeptal se Nicolas s neskrývanou zvědavostí a usadil se naproti mně, zatímco si pejsek vyžadoval jeho společnost, takže si ho Nicolas vzal s povzdechem do náruče a znovu se zadíval mým směrem.

Zavrtěla jsem hlavou a rozběhla se ke schodům, abych mohla dělat v ložnici mrtvého brouka.

,,Ashley?" ozval se okamžitě můj dotěrný přítel a zvuky malých tlapek ho následovaly.

Lehla jsem si na postel a zakryla si hlavu polštářem v naději, že budu neviditelná.

,,Hele, ty tajnůstkářko," zasmál se Nicolas a zalehl mě celou svou exkluzivní vahou.

,,Ježiš! Zbláznil ses?" vyjekla jsem a šmátrala rukou po štěněti, aby mi pomohlo.

,,Při sexu ti to nevadí."

Teď jsem se pro změnu zasmála já. 

,,Jenže to je jiné. Takže slez," poručila jsem a on mě neochotně poslechl.

,,A řekneš mi konečně, o co ti tam venku šlo?" zeptal se a já si s prsty v pejskovo srsti povzdechla.

,,Prostě mě jen napadlo, že by ten obojek mohl v sobě něco mít a tak jsem ho hodila pryč."

Nicolas se zamračil, jak to zpracovával a pak mu to došlo. ,,Jako že by ten pes za námi nešel náhodou?"

Přikývla jsem, protože jsem věděla, že už má stejnou myšlenku.

,,Myslíš, že je od Matta?" zeptal se a já znovu přikývla, načež si Nicolas vykolejeně prohrábl vlasy. ,,A co jsi viděla na tom obojku?"

Neurčitě jsem pokrčila rameny. ,,Jenom takovou malou tečku. Ale se vším, co už jsme si díky Mattovi zkusili, mě napadlo, že by to třeba mohla být..." 

A v tu chvíli se to stalo. Jako by to bylo načasované. Přes Nicolasovo rameno - tam v dálce, mezi zalesněnou krajinou - jsem zahlédla výbuch ještě dřív, než jsem ho uslyšela.