Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

73. kapitola

Ashley

,,Zlato, kam nás to vedeš?"  zeptal se Nicolas a táhl za sebou Willa, který se k našemu výletu moc neměl.

,,Bratře, předem se ti omlouvám za ten trapas, který nyní nastane, ale klidně můžeš zůstat jen u alkoholu," ujistila jsem ho a pak ukázala na toho druhého. ,,Ty ale ne."

Pobavila jsem se nad Nicolasovo nejistým úsměvem a zatlačila do vstupních dveří.

,,Tys nás opravdu vzala do nočního klubu?" zeptal se Will nevěřícným hlasem a já znovu pohlédla na Nicolase, který si mě měřil všeříkajícím pohledem.

,,Ano, je to noční klub Pleasure, který jsem si našla na netu. Lepší bordel ve městě nenajdete."

,,Heh, možná, že jsem divný, ale já asi vážně zůstanu u toho baru," řekl můj bratr a mně se svým způsobem ulevilo, protože by u mě klesl v ceně, kdyby se vyspal s prostitutkou. Nevědomky byl tento nápad takovou menší zkouškou.

,,Dyť jo, jen jdi," usmála jsem se a vydala se k majiteli, kterého jsem poznala díky fotce na oficiálních stránkách.

,,Dobrý večer, krásná slečno," pozdravil s úsměvem, jakmile mě spatřil. Oplatila jsem mu pozdrav stejnou měnou.

,,Jsem Noris. Mohu pro vás něco udělat?" zeptal se a já koutkem oka zahlédla Nicolase u baru, který něco řekl Willovi a následně se vydal ke mně.

,,Ano, určitě můžete. Chtěla bych si na tuhle noc zaplatit VIP pokoj pro mě a mého přítele," pokynula jsem Nicolasovo směrem a ten se pozdravil s majitelem potřesením ruky.

,,Budete mít nějaké speciální přání?" zeptal se Noris a pokynul personálu, aby si vyslechli naše požadavky. 

,,Určitě budeme chtít nějaké dobré bílé víno - nechám na vás jaké - a mísu jahod," začala jsem a Noris se usmál.

,,Není problém. Něco dalšího?"

Znovu jsem pohlédla na Nicolase, který mě zkoumal tajemným pohledem. Vůbec jsem nevěděla, na co myslí.

**

,,Nebudu tě do toho nutit," řekl pevným hlasem, když jsem se s pouty v rukou posadila na černou postel.

,,Pamatuju si, jak jsi submisivní roli snášela naposled," řekl a já si bezděky pomyslela, že má poslední submisivní role byla v moci zatraceného Matta. Rychle jsem tu myšlenku ale zahnala.

,,Jenže to bylo za trest," zvedla jsem k němu pohled. 

,,Teď to nemá být stejné, že?" zeptala jsem se a bez čekání na odpověď jsem si nacvakla velký železný kroužek na levé zápěstí.

Pohled na můj čin rozproudil Nicolasovi krev v žilách. Okamžitě se po kolenou vsunul na postel a s pohledem upřeným do mých očí mě posunul až ke mřížce postele, kterou provlékl pouta a uvěznil mi i druhé zápěstí.

,,Výborně," vydechl a políbil mě na špičku nosu. Pak sklopil pohled na mé nahé tělo, které se pod tím jeho černě oděným nedočkavě kroutilo.

,,Žádný trest," vydechl a přejel mi bříškem palce po citlivé bradavce. S úsměvem jsem sebou cukla a on mě chytil v pase, abych se přestala hýbat.

,,Buď hodná," zašeptal tak tiše, že jsem ho sotva slyšela.

,,Co to šampaňské?" pípla jsem a on se na mě šibalsky usmál. Slezl z postele a sklonil se pro něco za nočním stolkem, takže jsem netušila, co má za lubem.

Srdce mi poskočilo šokem, když jsem v jeho dlaních zahlédla dvě svorky na bradavky. Zmíněné části mého těla se okamžitě stáhly touhou i strachem.

,,Uvolni se."

Hlasitě jsem polkla. ,,Nicolasi..."

,,Neutáhnu je moc. Slibuju," řekl mírným hlasem a já v jeho očích neviděla jedinou stopu faleše, takže jsem nepatrně přikývla. Koneckonců jsem už věděla, jaký je to pocit.

Přesto jsem vyjekla, když se mi dva malé body na prsou odmítavě stáhly před malými kolíky. Nedokázala jsem si představit, že by je mohl Nicolas utáhnout víc.

,,Povol je, prosím," žadonila jsem se zakloněnou hlavou, jenže on se jen zasmál. ,,Jsou utažené na minimum, zlato."

To není možné... Jak můžou být utažené minimum a takhle drtit?

,,Ššš, za chvíli to přejde," zašeptal mi do rtů a lehce mě políbil. Pak opět zmizel z mého dosahu.

Slyšela jsem kostky ledu, které cinkaly o láhev šampaňského a zakousla se do rtu, protože mi ty svorky pomalu ale jistě začaly vysílat slastné proudění rovnou do klína. To nepříjemné svírání se z jedné vteřiny na tu druhou proměnilo v něco nezaměnitelného.

Samovolně jsem zaklonila hlavu ještě víc dozadu a zvedla kříž z matrace, takže jsem byla zapřená jen lopatkami a vystaveným zadkem, který jsem tlačila do matrace jako smyslů zbavená.

Nicolas se vrátil ke mně na postel a hlasitě vydechl, když mi začal něčím studeným přejíždět po stehnech. Znovu jsem sebou cukla.

,,No tak, lež v klidu, ty kroutidlo," napomenul mě mírně a naschvál mi přejel tou studenou věcí - která byla zcela určitě kostka ledu - po klitorisu. Úplně se mi napjaly nohy, když jsem se snažila sebou znovu necuknout, ale vyhrála jsem.

Celá zadýchaná jsem zvedla pohled k Nicolasovo erekci, která mu trčela z kalhot a pak jsem se zastavila u jeho očí, jež se dívaly do těch mých. ,,Zavedu ti ten led do kundičky a můj pták ho bude hned následovat, rozumíš?"

Překvapením jsem pootevřela pusu a bála se, že by mě potrestal, kdybych odporovala. Evidentně už byl ve své roli. Proto jsem raději přikývla, a třebaže se mi celé lůno stáhlo, kostku ledu jsem nakonec stejně přijala. Hned nato do mě vjel i Nicolas celou svou délkou, takže ten led zasunul hluboko do mého nitra. Zakvílela jsem ve stejnou chvíli, kdy on zavrčel.

,,Nicolasi!" vykřikla jsem, když do mě začal v pravidelném tempu pumpovat. Cítila jsem, jak nezadržitelně rychle stoupám k vrcholu a přála jsem si, abych to vydržela déle. Jakmile mi ale Nicolas stáhl svorky, totálně jsem se rozsypala.

,,Kurva," zašeptal mi do ohbí v krku a se splašeným srdcem se do mě udělal.


Matt

,,Jsi si jistý, že jsou tady?" zeptala se Anabele a já si netrpělivě povzdechl.

,,Will je u baru a ti dva jsou na pokoji. Mají tu rezervaci."

,,A na jakém pokoji?"

,,Do toho mi prej nic není," nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. ,,Je mi do toho hodně!"

,,A co má být? Prostě počkáme, až vylezou," řekla Anabele nabroušeně a já opět zavrtěl hlavou.

,,A pak co? Tady těžko tu děvku zastřelíš. Stejně tak já nezastřelím Nicolase. Chce to plán, kterým to konečně už dokončíme. A tím myslím, že to už skutečně dokončíme. Jenže to chce několik dní ticha před bouří."

Anabele nadzvedla obočí. ,,A to proč? Proč to chceš neustále natahovat?"

,,Nevím. Zkrátka si to chci vychutnat. Vymyslím nějakou past. Někdo z nich se na ní určitě chytí."

,,No a pokud ne?"

Pokrčil jsem rameny a zadíval se z okna na přístav, kde stály motorové čluny společně s loděmi. 

,,Tak se bude historie opakovat," řekl jsem a ohlédl se po Anabele přes rameno. ,,A tentokrát tu o žádné šetření nepůjde. Žádné střílení na bok, žádné kecy kolem. Bude to i s úroky."


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro