Nicolas

Ustoupil jsem Ashley z cesty, aby vyšla z výtahu jako první a následoval jsem jí po chodbě.

,,Ještě dobalím, popožeň prosím Willa," zavolala s úsměvem přes rameno a vyběhla schody o patro výš. Já se poslušně zastavil u dveří jejího bratra. Třikrát jsem zaklepal, ale nic se nedělo.

,,Wille?" zavolal jsem přes dveře, ale žádná odpověď se nedostavila.

,,Volal jsi mě?" zeptala se Ashley, která se objevila na rohu chodby, protože jí nesmělo nic ujít.

,,Nemohl jít třeba ven?" navrhl jsem, když se nic nedělo ani poté, co zkusila zaklepat Ashley.

,,Neměl by chodit ven, když tu někde pobíhá bláznivý Matt s Anabele. Tady v hotelu je nejbezpečněji."

,,My dva jsme přece taky byli venku," hájil jsem ho.

,,Jo, ale to se nepočítá... Tak, sakra, Wille!" zakřičela na celou chodbu a evidentně začala panikařit.

,,Ashley..."

Než jsem jí v tom stačil zabránit, opřela se do dveří s tím, že je svou směšnou vahou vyrazí, jenže ony byly odemčené, takže skončila ve Willově apartmánu na kolenou. Vedle ní ležel pomlácený Will, který tu evidentně nespal.

,,Nicolasi," vyjekla zděšením, jakmile se probrala z toho otřesu a já za námi rychle zavřel dveře. Ihned jsem se svezl na kolena vedle Ashley a zvedl Willovi víčko.

,,Co mu je?" zakoktala Ashley a mně hlavou proběhlo jediné slovo. 

Matt. 

Mohla to samozřejmě být i Anabele, ale ta by Willa nikdy nepřeprala. Maximálně mohla Mattovi střežit záda.

,,Já nevím," vydechl jsem zhruble a opatrně Willovi nadzvedl hlavu ve snaze mu jakkoliv pomoct, ale nevěděl jsem, co s ním. ,,Já fakt nevím, Ashley."

Rozbrečela se. Rozbrečela se, protože byla zoufalá a protože se lidem v jejím okolí neustále ubližovalo.

Will

Hučelo mi v uších a hlava mi třeštila. Měl jsem sto chutí zase omdlít a vysrat se na všechno kolem. Jenže to jsem nemohl už kvůli Ashley, kterou jsem přes to hučení slyšel brečet. Nicolas jí uklidňoval a něco jí říkal, jenže to jsem neslyšel.

Musel jsem vynaložit veškeré síly, abych pohnul rukou, ale povedlo se.

,,Nicolasi, Nicolasi! On se probírá!" zapištěla má sestra a musela se ke mně přiblížit, protože mě na obličeji zalechtaly její dlouhé vlasy.

,,Prosím, prober se," žadonila přiškrceným hlasem, ze kterého jsem slyšel naštvanost. Nedivil jsem se jí, že byla naštvaná. To já byl taky. Nejraději bych se okamžitě zvedl, došel za tím hajzlem a omlátil mu hlavu o beton tak, aby ho to bolelo ještě víc, než to v tu chvíli bolelo mě.

,,Ashley," zasípal jsem a přímo cítil tu úlevu, co z ní najednou sršela. Bodlo mě z toho u srdce. Po tom všem, co jsem udělal pro ty dlouhé měsíce jejího trápení, bylo víc než jen obdivuhodné, že jí na mně pořád záleželo. Byla přinejmenším neuvěřitelná sestra.

,,Kámo?" zeptal se Nicolas a lehce mi propleskl tvář, za což bych mu býval uvalil, kdybych měl dostatečnou sílu na vymrštění ruky.

,,Wille?" zeptal se znovu.

,,Jo?" vydechl jsem a bojoval se svýma očima, které se ne a ne otevřít. Nakonec se mi to přece jenom podařilo a pomrkávajíc jsem pohlédl na ty dva, co měli nepřirozeně přimhouřené oči a vystouplé žíly na čele.

,,Vy teda vypadáte," zasmál jsem se chabě a oni pohlédli jeden na druhého.

,,To jsi ještě neviděl sebe," zkonstatoval s povzdechem Nicolas a pomohl mi posadit se, což bolelo víc než ta samotná rána, co jsem prve dostal od Matta. Podle toho, jak jsem byl bolavý, do mě musel ještě několikrát kopnout. 

,,Sebe ani vidět nechci," zamumlal jsem a shledal, že mi na košili kape krev.

,,Máš tu někde kapesník?" zeptala se Ashley a když jsem neodpovídal, začala šmejdit po apartmánu, aby si ho našla sama.

,,Ještě odněkud mi něco kape?" zavtipkoval jsem a Nicolas se tiše zasmál.

,,Ne, teče ti jenom krev z nosu," ujistil mě a rozhlédl se kolem sebe.

,,Máš ponětí, jak dlouho už tu ležíš?" zeptal se a já pohlédl na sluneční světlo, které mi hřálo levou nohu.

,,Asi moc dlouho ne. Je pořád světlo," zarazil jsem se a pohlédl zpět na Nicolase. ,,Teda... pokud jsem nebyl mimo celý den a už je tu další."

Opět se zasmál. ,,To bychom tě s Ashley začali hledat mnohem dřív, nemyslíš?"

Co já vím, proběhlo mi hlavou, ale pak mi došlo, že neuvažuju racionálně. Jasně že by mě tu nenechali ležet.

,,Jo, to je fakt," řekl jsem a vzal si od Ashley kapesník, který mi podstrčila pod zjizvený nos.

,,Byl to Matt?" zeptala se, když si k nám kecla na koberec a chytila mě za koleno.

Lehce jsem přikývl a jí se zadrhl dech.

,,Řekl ti něco?" zeptal se Nicolas a já věděl, že si to musím velmi pečlivě a velmi rychle rozmyslet, což k sobě nešlo.

,,Ne," vypadlo za mě nakonec.

Nicolas překvapeně nadzvedl obočí a já měl co dělat, abych své tvrzení nezměnil v něco pravdivějšího.

,,Prostě tě jenom praštil a odešel?"

,,Jo."

,,Tohle ti tu nikdo nežere!" vyprskla Ashley a uhnula před mou dlaní, kterou jsem jí chtěl pohladit po hřbetu ruky.

Sledoval jsem, jak vstala z koberce a odkráčela na chodbu.

,,Ashley, teď není čas na urážení!" zakřičel na ní Nicolas a mně se málem rozletěla hlava.

Ashley se vrátila s nevěřícným výrazem. 

,,Ty mi nebudeš říkat, na co je čas a na co není, když to sám nemáš pod kontrolou o nic víc než já? Jdu zabalit věci a ještě dnes večer odletíme do Seattlu. A pokud s tím nesouhlasíš, odletím si pro mě za mě sama!" zasyčela a znovu zmizela z našeho dohledu.

Nastalo krátké ticho a pak se Nicolas podíval na můj zakrvácený kapesník.

,,Měli bychom jít k doktorovi," řekl, ale já jen zavrtěl hlavou. ,,Ne, my odsud hlavně musíme co nejdřív vypadnout. Ashley má pravdu."

Nicolas mi věnoval dlouhý významný pohled. 

,,Někdy mám pocit, že je Matt naklonovaný," řekl a zavrtěl nad tím hlavou. ,,Vážně nechápu, že má na nás takový zálusk. Už ho podvedla hromada lidí..."

Díval jsem se na jeho profil, na to, jak zamyšleně a frustrovaně hleděl na tmavě hnědá futra, a chtěl jsem mu říct pravdu. Chtěl jsem mu říct, že je nevlastním bratrem takového bezcitného hajzla. Ale nedokázal jsem to. Ne v tu chvíli. Už tak toho bylo zatraceně hodně a já mu to nechtěl ještě ztěžovat. Zároveň jsem si ale říkal, že tohle neskončí ještě dost dlouho a že zřejmě nebude moc příležitostí, kdy mu o tom říct. Navíc jsem nechápal, proč mě tu Matt nechal. Když řekl, že budu záchytným bodem k jeho cíli, proč mě teda nechal na svobodě? Proč mě nevzal sebou a nepoužil na mě další nálož násilí?

Ten děsný strach z příštích dnů mi pootevřel pusu. Už jsem se nadechoval k mluvení, jenže v tu chvíli mi došlo, že by Matt nikdy jen tak neodešel a že musel vědět, na kterém pokoji jsou ubytováni Nicolas s Ashley.

Sakra...

,,Co je?" zeptal se Nicolas, protože si nemohl nevšimnout mého vyděšeného výrazu.

,,Ashley," vydechl jsem a začal se pracně škrábat na nohy. Kupodivu se mi to v tom návalu adrenalinu povedlo relativně rychle.

,,Co s Ashley?" zakřičel na mě Nicolas, když jsem se dostal na chodbu a s hlavou v ohni uháněl ke schodům vedoucím do patra nad námi. Neodpověděl jsem mu, jen jsem běžel, jak nejrychleji jsem dokázal.