Nicolas

Posadil jsem se na postel v útulném a příjemně zařízeném apartmánu, který ještě zkrášlovala přítomnost mé půvabné Ashley, jež se o mě starala jako o nemohoucí dítě.

,,Je ti dobře?" zeptala se a vzala mi obličej do dlaní. Věnoval jsem jí uklidňující úsměv a natáhl se pro polibek, který mi Ashley ochotně dala.

,,Chutnáš tak skvěle," vydechla. ,,Po tomhle se mi stýskalo."

Její slova uzdravovala mé rozjitřené nervy.

,,A co po tomhle?" omotal jsem jí ruce kolem pasu a opatrně si ji přitáhl na klín. S tichým vyjeknutím mě popadla za ramena, aby si od mého těla udržela odstup, což mě zrovna dvakrát netěšilo. Bůhví, že byla naprosto rozkošná tím, jak se o mě strachovala, ale muselo to mít své hranice.

,,Ashley, neboj se. Mám to pod kontrolou," ujistil jsem jí a ona mi to okamžitě začala vyvracet.

,,Nikdy nemáš sebe samotného pod kontrolou, když jsi se mnou," řekla s červenými tvářemi a já si uvědomil, že se strefila do černého. Přesně tak to bylo.

,,Teď to nemůžeme udělat, Nicolasi. Je ještě moc brzy," řekla Ashley a zavrtěla hlavou, aby to zdůraznila.

S úsměvem jsem sklopil pohled do jejího klína a uvolnil paže, aby se mohla postavit na nohy.

,,Poslední týdny nějak moc abstinuji."

Slyšel jsem, jak se zasmála a vzhlédl do její krásné tváře.

,,Na abstinenci se neumírá, stačí ta střelná rána."

,,To je mi humor," hvízdl jsem a taky se zvedl na nohy, abych došel až k ní. S hlubokým výdechem jsem jí omotal ruce kolem pasu a zabořil jí obličej do vlasů.

,,Neměla bys chuť na menší výlet?" zašeptal jsem a vdechl její vůni.

,,Máš odpočívat, Nicolasi," namítla pochybovačně, ale já jí vzal za ruku a vyvedl jí z pokoje, nehledíc na její protesty, které stejně byly k ničemu.

Ashley

Neměla jsem tušení, na jaký výlet to vlastně chce jet, ale měla jsem obavy o jeho zdraví. Zdaleka ještě nebyl vyléčený a už se musel mermomocí vracet do starých kolejí, kde byl v jednom kuse akční.

,,Vážně mi to nepovíš?" zeptala jsem se, když jsme nastoupili do taxíku. S úsměvem zavrtěl hlavou a objal mě kolem ramen.

,,Nepřipoutáš se?" nadzvedla jsem obočí a on zase jen zavrtěl hlavou.

Byla jsem sice za jeho dobré rozpoložení ráda, ale zároveň jsem si v duchu říkala, o co mu asi může jít...

Zatavili jsme u nějakého nákupního centra a Nicolas mi nabídl ruku. Mlčky jsem se ho chytila a vystoupila z auta.

Společně jsem prošly vstupními dveřmi a ocitli se v obklopení obchoďáků s oblečením, kosmetikou a dalšími věcmi. V tu chvíli jsem už nechápala vůbec nic.

Proč mě vzal do obchoďáku? 

Na nákupy jsem opravdu neměla náladu a chtěla jsem mu to říct. Nicméně jeho úsměv mi nechal pusu zavřenou. Měl evidentně dobrou náladu a já mu jí nechtěla kazit.

Sjeli jsme dvěma eskalátory, než jsme se dostali do podzemí a prošli kolem několika dalších obchodů, abychom nakonec zastavili před dveřmi polepenými různými černými znaky, ornamenty a nápisy.

Nadzvedla jsem obočí, ale stále jsem neřekla ani slovo.

,,Pojď," zatahal mě za ruku, abych se dala do pohybu a podržel mi dveře, když jsem procházela.

,,Přejete si?" zeptala se paní za pultem a věnovala nám široký úsměv.

,,Dobrý den, jdu za Lerrym. Ví, že mám přijít," řekl Nicolas a v tu chvíli vyšel ze zadních dveří potetovaný týpek v rockerském oblečení a s cigaretou v ruce.

,,No vida! Konečně jsi zvedl zadek z nemocniční postele," zvolal s úsměvem a pak se bez váhání rozešel přímo ke mně, aby mě přátelsky objal.

,,Zdravím," pípla jsem trochu šokovaně a tentokrát už jsem nedokázala mlčet. ,,Nicolasi, o co tady jde?"

Tajemně pokrčil rameny a když nám Lerry pokynul, abychom ho následovali dozadu, vzal mě opět za ruku.

,,V nemocnici byla taková nuda a-"

,,Vždyť jsem tam s tebou byla já," skočila jsem mu do řeči a on se na mě usmál.

,,To ano. Ale vždycky, když jsi odešla najíst se do jídelny, šla jsi pro kafe nebo sis jen odběhla na záchod, necítil jsem se dobře. Prostě se mi nelíbilo, když jsi u mě nebyla. A tak mě něco napadlo," řekl a pustil mě, abych vešla první.

,,A třebaže je to naprosté šílenství, já už jsem se rozhodl," řekl a já spočinula pohledem na velkém černém křesle a tetovacím strojku, kterému zrovna Lerry vyměňoval jehly.

,,Nicolasi, ne," zamračila jsem se na něj a stiskla mu paži, protože se mi tenhle nápad nelíbil. ,,Proč by sis měl hyzdit tělo nějakými pitomými znaky?"

Zasmál se společně s Lerrym, jenž se stále věnoval strojku. ,,Tak zaprvé, tohle tetování mi tělo rozhodně nezhyzdí, a zadruhé, nenechám si vytetovat žádný pitomý znak."

,,A co teda?" nakrčila jsem obočí a pak pohlédla zase na Lerryho, který zrovna Nicolasovi pokynul, aby se posadil na to obrovitánské křeslo.

Když si sundal košili a posadil se k Lerrymu zády, vůbec jsem nevěděla, co mám říct.

,,Ashley?"

,,Heh?"

,,Vem si tamtu pojízdnou židli a posaď se naproti mně," poručil mi Nicolas a já ho poslechla.

Když jsem se zastavila těsně před ním, s úsměvem mě vzal za ruce a políbil mě na klouby. 

,,Takhle se mnou budeš pořád. Nic jiného v tom nehledej," řekl, ale já vůbec nechápala, o čem to mluví.

,,Jak pořád s tebou? Já..."

,,Ššš," zašeptal a natáhl se pro polibek.

,,Narovnat záda, ty romantiku," ozval se Lerry se smíchem a Nicolas ho poslechl.

Hádala jsem, že mu obtiskl na záda... cokoliv, co si Nicolas hodlal nechat vytetovat. Zavrtěla jsem nad tím hlavou.

,,Bude se ti to líbit, slibuju," ujistil mě a já jen znovu udělala ten samý odmítavý pohyb. Tetování pro mě byla zbytečnost a třebaže to byla Nicolasova věc, nechtěla jsem, aby to udělal. I tak jsem ho ale nechala a jakmile jsem uslyšela zvuk strojku, podívala jsem se na naše ruce, protože jsem nechtěla vidět, jak bude Nicolas reagovat.

Po tom výstřelu bych nesnesla pohled na bolestivou grimasu v jeho krásné tváři. Prostě nesnesla. Takže jsem se dobrých čtyřicet minut střídavě dívala na naše spojené ruce a na velkou bílou náplast, která Nicolasovi zabírala půlku břicha.

,,Čekal jsem, že to bude bolet víc," zkonstatoval Nicolas a já se bezděky podívala do jeho očí. Tvářil se uvolněně, dokonce se na mě pořád usmíval a palcem mě hladil po hřbetu ruky.

,,Vždycky z toho dělají všichni děsnou vědu a nakonec řeknou to co ty," zamumlal Lerry nezaujatě a Nicolas nadzvedl obočí.

,,Copak já z toho dělám vědu?"

,,Ne, ty jsi na to měl málo času," řekl a strojek utichl.

,,Tak, chlape, hotovo," zapěl a přelepil svůj výtvor průhlednou fólií. Pak se zvedl a zakmital na mě obočím.

,,Ještě ti skočím pro tu mast," řekl a odběhl někam dozadu.

Povzdechla jsem si a postavila se na nohy. ,,Tak mi to teda ukaž."

S jiskrou v očích si schoval spodní ret pod zuby a natočil se tak, abych na tetování viděla. Když jsem spatřila elegantně provedený nápis Ashley na jeho statných zádech, naprosto jsem ztratila dech.