Nicolas

,,Je to šílenec!" zakřičela Ashley a dál rázovala kolem naší postele. Jen jsem mlčky přitakal a zavřel okno.

,,Nevím, co tím zamýšlí," přiznal jsem, ale podvědomě mi bylo jasné, že chce Ashley jen chránit. To jsem se snažil dělat i já, ale evidentně mi to moc nešlo.

Zvedl jsem pohled ke dveřím, když se ozvalo zaklepání. Ashley konečně přestala chodit sem a tam a trochu vyplašeně si zakryla polonahé tělo peřinou.

Přešel jsem ke dveřím a váhavě vztáhl ruku ke klice.  

,,Nicolasi, to jsem já. Orlando."

Ach tak.

,,Jak jsi mě tu našel?"

,,Viděl jsem ten rozruch venku. Pusť mě dovnitř."

Pohlédl jsem na Ashley, která se stále zakrývala peřinami, a s povzdechem jsem otevřel dveře. Orlando chtěl začít mluvit, ale když jeho pohled spočinul na Ashley, očividně ztratil niť. ,,Ach, zdravím, Revolto."

Ashley na Orlanda nechápavě nakrčila obočí. 

,,Jsem Ashley," opravila ho a pak se kousla do rtu. ,,A vy jste?"

Orlando překvapením pootevřel pusu a pak mi pokynul, abych s ním šel do jiné místnosti. Po cestě do koupelny jsem Ashley věnoval uklidňující úsměv a mlčky jí naznačil, aby zůstala na místě. Pak jsem zabouchl dveře.

,,Co je?" 

,,Nenapadlo by mě, že tě najdu s ní," zašeptal a mračil se při tom. 

,,Vážně sis myslel, že bych jí opustil?" zeptal jsem se nevěřícně a přistoupil o dobrý krok blíž k němu, div jsme se na sebe nelepili. 

,,Já Ashley nikdy neopustím," zahřměl jsem mu do tváře a on instinktivně ustoupil dozadu.

,,Nemůžeš ji ochránit, to přece víš."

Odmítavě jsem zavrtěl hlavou. ,,Máš pro mě něco? Nebo jsi přišel jen kvůli tomu, aby jsi mezi námi to dusno ještě rozvířil?"

,,To ještě jde?"

Tahle duchaplná konverzace mě přestala bavit, a tak jsem Orlanda mlčky popadl a vystrnadil ho z našeho hotelového pokoje na chodbu. Když jsem se chystal zavřít dveře, jeho ruka vyletěla dopředu.

,,O co ti jde?" zavrčel jsem, už naprosto dopálený.

,,Chtěl jsem ti jen říct, že tohle už není můj boj. Ti hajzlové šli odjakživa především po tobě a Willovi. A když tvrdíš, že je na Willa takové spolehnutí, tak se nemusíš zahazovat se mnou. Chtěl jsem ti to jenom říct. Odjíždím pryč. Nejspíš do Ria," řekl a já naprosto oněměl. 

On že hodlá nevést jakýkoliv boj, do kterého by se mohl připlést?

,,Nikdy jsem nechtěl jít proti tobě, Nicolasi. Mám svou hlavu, to dobře víš, ale nikdy bych ti nechtěl uškodit. Takže ti říkám, naprosto upřímně, že mi budeš chybět. A jen doufám, že až uplyne pár let a já se vrátím do New Yorku, nebudu muset nosit kytky k tvému hrobu."

Ashley

Ten atraktivní starší pán věnoval Nicolasovi váhavý úsměv a pak se otočil k odchodu. Sledovala jsem, jak Nicolas trochu nepřítomně zavřel dveře a pak se posadil vedle mě na postel. Když jsem k němu váhavě natáhla ruce, skončil hlavou v mém klíně a zezdola mi hleděl do očí.

,,Proč mi ten chlap říkal...?"

,,Proč ti říkal Revolto?" napověděl mi a já krátce přikývla. Sledovala jsem, jak mu trochu ztuhla čelist. Přetočil se na bok, aby začal vdechovat vůni kůže na mém podbřišku. Velmi pomalu mi pak popsal okolnosti, se kterými jsem se dostala do agentury toho muže, co před chvíli odešel a taky důvod, proč jsem samu sebe nazývala Revoltou. 

Páni... Nechápu, proč si můj bratr hrál na mrtvého.

,,Nicolasi?" špitla jsem a on se zvedl do sedu, aby se mi mohl lépe dívat do očí.

,,Ano?"

Chvíli jsem uvažovala, jestli se ho na to mám vůbec ptát, ale nedalo mi to. ,,Vrátí se mi někdy paměť?"

Jeho výraz se okamžitě změnil na odmítavý a já nevěděla, jak si to mám vyložit. 

,,Je to možné. Doktor řekl, že se ti může vrátit klidně měsíc poté, co proběhla diagnóza. Teď je to víc jak čtvrt roku a nic. Můžeš si vzpomenout klidně zítra, možná za rok... Ale taky nikdy," zašeptal zhruble a já na něj váhavě pohlédla zpod řas.

,,Proč mám pocit, že bys byl rád, kdybych si nevzpomněla?"

Jen nedbale pokrčil rameny. ,,Protože to tak nejspíš je, Ashley. Chtěl bych, aby sis vzpomněla na nás dva. Ale to je jen velmi krátká část tvého života. Zbytek jsou samé hnusy a nejistota. Proč by sis na to měla chtít vzpomenout?"

Teď jsem pro změnu pokrčila rameny já, i když jsem moc dobře věděla, jak odpovědět. 

,,Možná proto, že i ty ošklivé vzpomínky jsou stále součástí mě. A i kdybych měla celý svůj dosavadní život sepsaný na papíru - o čemž pochybuji -, tak by to stejně nebylo nic oproti skutečnosti," řekla jsem a s úsměvem opětovala jeho zamračený pohled. ,,Těžko ti budu vysvětlovat, jak divný je to pocit, když si jako lusknutím prstů nenechal najednou nic za sebou. Nikdo by neměl mít podvědomě čistý štít, když údajně už žil."

,,Přestaň s tím, Ashley. O tom to přece není."

,,Ale ano, je," protestovala jsem a měla jsem k tomu i správné argumenty. ,,Nejen že nevím, co se dělo v mém životě, ale nevím ani o tom, co se dělo kolem mě."

,,Co tím myslíš?"

,,Třeba toho muže, co unesl mého bratra. Je to ten, co zapříčinil, že si nic nepamatuju? To on mě chtěl zabít?" zeptala jsem se, a jelikož Nicolas mlčel, byla mi odpověď hned jasná.

,,Zkrátka jsem byla součástí něčeho vážného. V podstatě jsem byla hlavní figurka ve hře a jediná má zbraň byly, dejme tomu, nějaké informace. Jenže já už nemám ani je. Probudila jsem se uprostřed hotového šílenství. A nevyvracej mi, že se nemýlím."

Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechl. ,,Nemýlíš se."

Naprázdno jsem polkla a spustila pohled z ulice, kde už takhle po ránu panoval hotový blázinec. Lidé měli povinnosti. Měla jsem já nějaké povinnosti?

,,Budu poslušná. Vím, že tu jde o krk. Nebo jsem si to aspoň domyslela z toho, co jsem viděla," zkonstatovala jsem a nepřítomně se zatahala za chloupky ve svém klíně, což samozřejmě neuniklo Nicolasovo pozornosti.

Už se ke mně natahoval, připravený přejít do dalšího útoku, ale začal mu zvonit mobil, a tak se zase neochotně stáhl.

Nicolas

Popadl jsem telefon z nočního stolku a přejel na zprávy.

Opět jsem zapomněl dýchat, když jsem shledal, že mi píše Will. 

Sbalte si s Ashley všechno, co uznáte za vhodné a jeďte na letiště. Sejdeme se u zadního únikového východu.

,,Kdo je to?" zeptala se Ashley a já jen bezradně zavrtěl hlavou.

Jak se ti povedlo utéct? napsal jsem a začal rázovat po pokoji podobným způsobem jako předtím Ashley.

Povím ti to, až budeme v letadle.

Zavrtěl jsem hlavou a zvedl pohled k Ashley. 

,,Píše mi Will, že za ním máme jet na letiště," řekl jsem a Ashley překvapeně nadzvedla obočí. ,,A víš jistě, že to je on?"

Jen jsem znovu zavrtěl hlavou a napsal: Jak mám vědět, že jsi to skutečně ty?

Jsem to já, Nicolasi! napsal ve vteřině a hned nato mi přišla další smska. Jsem ten Will, kterého si potkal v casinu. Tohle by přece Matt nemohl vědět.

Měl pravdu. Matt nemohl vědět, kde jsem se s Willem potkal poprvé. 

,,Ashley, oblíkni se. Odjíždíme z New Yorku."