Nicolas

,,Zastav, kurva!" zakřičel jsem na Matta, který mě kupodivu poslechl. V té tmě jsem mu na dálku neviděl do obličeje, ale dokázal jsem si představit, jak se tváří.

,,O co tu, sakra, jde?" zavrčel jsem, když se ke mně začal přibližovat. Snažil jsem se na sobě nedát znát, jak moc jsem měl nahnáno.

,,Začneme tím, že se představíme," řekl, když ke mně došel a já pod světlem pouliční lampy uviděl jeho tvář. Nebyl to Matt. 

,,Mé jméno je Mattův komplic." 

,,Jděte s těmi hrami do prdele!"

,,Tohle není hra. Tohle je život," zachraptěl s nepřirozeně vyvalenýma očima a než jsem stačil jakkoliv zareagovat, střelil se do hlavy.

,,Kurva!" 

V mžiku jsem od zastřeleného muže odskočil, jako by mi i na ten metr dal svým činem elektrický šok. Rána ze zbraně ještě doznívala ve vzduchu a já i přes zamlžený úsudek slyšel v podvědomí jediné slovo. 

Ashley!

Rozběhl jsem se po roztřesených nohou zpátky ke klubu a skutečně doufal, že se Ashley nerozhodla běžet za mnou. Doufal jsem marně. U klubu jsem našel jen záchranku, která zrovna nakládala postřeleného barmana, a Willa sedícího na schodu před vchodem.

,,Kámo?" oslovil jsem ho a šťouchl ho do ramene. Úlekem sebou trhl a promnul si zarudlé oči. Nevěděl jsem, jestli spal nebo zadržoval slzy.

,,Kde je Ashley?" vychrlil jsem na něj a vynervovaně se rozhlížel kolem sebe.

,,Běžela za tebou."

Rozzuřeně jsem ho popadl za ramena a donutil ho postavit se.

,,Nic mi neříkej, Nicolasi! Nechce mě vidět. Neodpustila mi a už se to nejspíš nezmění," řekl a odstoupil ode mě. ,,Na nic se mě neptej, nic ode mě nečekej. Vždyť mě znáš. Víš, jaký jsem..."

,,Ne, neznám. A to je ten kámen úrazu... Víš co? Nechme těch řečí. Raději mi pomoc najít Ashley," přikázal jsem mu a rozběhl se směrem k našemu hotelu, kde jsem měl možnost vypůjčit si auto.

,,Chceš ji hledat v autě?"

Nechtěl jsem mluvit o tom bláznovi, co si prostřelil hlavu, a proto jsem se rozhodl Willovu otázku ignorovat. Rozhodně jsem nehodlal běhat venku po svých.

Ashley

Probudila jsem se do tmy, kterou jen občas přerušovala světla zvenku, a s pulsující hlavou se převalila na druhý bok. Musela jsem být ještě omámená, protože mi zprvu vůbec nedocházelo, že tu není něco v pořádku.

Nakrčila jsem čelo, když se mi do nosních dírek dostal kouř z doutníku. Snažila jsem se vzepřít na loktech, ale v rychle jedoucím autě to šlo těžko.

S tichým zaúpěním jsem si pomalu položila hlavu zpátky na sedadlo a zaposlouchala se do hlasů vycházejících z předních sedadel. Ti muži netušili, že jsem byla při vědomí.

,,Vymkne se ti to z rukou," slyšela jsem varovný neznámý hlas.

,,Drž hubu a soustřeď se na svůj úkol!" zavrčel jiný hlas, který jsem ale poznala. 

To je Matt, proběhlo mi hlavou, ale nezmohla jsem s tím zjištěním vůbec na nic. Opět jsem upadla do mdlob.

Orlando

Přecházel jsem sem a tam po chodbě agentury a mumlal si pro sebe nadávky. Vytáčelo mě, že Nicolas nereaguje na mé zprávy a vyloženě mě sralo, že jsem nevěděl, co se děje v Seattlu. Chtěl jsem mít jistotu, že budu v bezpečí a nevěděl jsem prostřednictvím čeho se v tom utvrdit.

,,Potřebujete něco, pane?" zeptal se číšník, který kolem mě zrovna procházel. Jen jsem zavrčel a bez odpovědi se rozhodl vydat vstříc chlastu. Eso ovšem nepřipadalo v úvahu. Chtěl jsem alkohol a sex, ale neměl jsem náladu někoho balit. Alespoň tohle jsem si mohl zaplatit se skutečnou radostí. Jinak ty zkurvené peníze žádnou radost nepřinášely.

S povzdechem jsem vyšel na čerstvý vzduch a vydal se po svých do centra. V tu chvíli by mě za nic na světě nenapadlo, jaké štěstí jsem měl, když jsem se rozhodl agenturu na pár hodin opustit...

Ashley

Probudil mě tlak. Měla jsem pocit, jako kdybych padala. Rychle jsem sebou trhla a snažila se zaostřit.

,,Jsi v letadle."

Vzhlédla jsem do ledových očí Matta. Došlo mi, že mu ležím na stehně a chtěla jsem se zvednout. Nedovolil mi to a dal mi to najevo pěkně surových způsobem - jeho dlouhé prsty obemkly mé levé prso a má hlava znovu dopadla na jeho stehno.

,,Přestaň," vypískla jsem a snažila se ho přimět k jemnějšímu zacházení. ,,To bolí!"

Zlověstně se zasmál a ještě zesílil svůj stisk. Nemělo cenu mu odporovat. 

,,Kam letíme?"

Hlasitě se nadechl a já ve strachu zaťala čelist.

,,Řeknu ti jen jedno. Jestli chceš žít, nezvedej se."

Cože? proběhlo mi hlavou a pak mě opět pohltila tma.

Nicolas

,,Kurva!" zařval jsem a vší silou praštil do volantu. ,,Musí přece někde být!"

Už jsme prohledávali ulice Seattlu celou věčnost.

,,Uklidni se. Mám program v mobilu. Zkusím Matta vysledovat."

Proč tě to napadlo až teď, sakra?!

,,Mám ho!" zakřičel a já se tak lekl, že jsem málem nabral popelnici.

,,Wille, kruci! Eh, tak povídej," vyzval jsem ho a on ke mně naklonil telefon. Překvapeně jsem se zamračil.

,,Co je to?" zeptal se Will.

,,Můj domov. Nejen můj. Je to agentura. Jedna dívka, Revolta, se tam nechala prodat."

Will se na mě zmateně podíval. ,,Revolta?"

Ignorujíc jeho otázku jsem se ujistil, že mi obrazovka mobilu nelže. A i kdyby lhala, neměl jsem moc na výběr. ,,Nech to být. Musíme sehnat soukromé letadlo."

Ashley

Pomalé pohyby prstů v mých vlasech byly překvapivě jemné. Rozhodně nebyly Mattovy.

,,Ashley?" zašeptal ženský hlas a já namáhavě otevřela oči. 

,,Leilo?"

S úsměvem přikývla. ,,Jsi v mém pokoji. Už jsi tu byla, když jsem se vrátila z klubu. Myslela jsem, že jsi agenturu opustila i s Nicolasem. Mně nikdo nic neře-"

,,Já vím."

Povzdechla si a starostlivě mi přejela prsty po bolavé tváři. ,,Kde je Nicolas?"

Zadívala jsem se na bílou zeď a soustředila se na jeden malý bod, aby se mi alespoň trochu zklidnila bolavá hlava. 

,,Já... já nevím," zamumlala jsem a přemýšlela, jestli se mi to všechno jenom nezdálo. Můj oživlý bratr, Nicolasova dcera, další zbraně...

Ale i kdybys o tomhle všem jen snila, co teď pohledáváš v cizím pokoji? 

Věděla jsem, že nepřemýšlím logicky. Všechno mě bolelo, tvář mi hořela, a ať už mi ti parchanti dali jakoukoliv omamnou látku, pořád jsem o ní věděla. 

,,Kolik je hodin?"

,,Skoro pět ráno, ale venku je pořád tma jak v pytli," s úsměvem pokynula ke stolní lampičce, která alespoň trochu osvětlovala potemnělý pokoj.

,,Promiň, je mi to trapné," řekla jsem a zvedla se z postele.

,,To nevadí," ujistila mě a pak přejela prsty po látce mých šatů. ,,Byla jsi na plese?"

Bezmocně jsem pokrčila rameny a bylo mi do pláče. 

,,Já nevím. Poslyš-" zarazila jsem se uprostřed věty, když se místností rozeznělo pravidelné vteřinové odpočítávání. Leila se na mě celá zmatená zahleděla a mně to v tu chvíli došlo. 

Řeknu ti jen jedno. Jestli chceš žít, nezvedej se.

,,Proboha," uniklo mi a svezla jsem se na břicho, abych viděla pod postel. Ostré červené světýlko mě uhodilo do očí. Spěšně jsem se zvedla.

,,Utíkej," zašeptala jsem směrem k Leile, abych v ní nevzbudila paniku a popadla ji za ruku.

,,Počkej, to-"

,,Nemůžu čekat!" 

Bleskovou rychlostí jsem seběhla těch několik schodů, které vedly k hlavním dveřím, a s rozbušeným srdcem vzala za kliku. S těmi zatracenými dveřmi nešlo pohnout ani o centimetr. A jak jsem tak zuřivě lomcovala klikou, zahlédla jsem ho. Vystoupil z auta a běžel rychle k nám. Nemohla jsem uvěřit, že ho vidím.

,,Nicolasi," zašeptala jsem a cítila, jak mi po tvářích tečou slzy. Teď už jsme lomcovali klikou oba dva, ale bez účinku.

,,Máš u sebe zbraň?" zakřičela jsem a on se zamračil. Přesto zalovil v kabátě.

,,Střel. Rychle!" žadonila jsem a dál lomcovala klikou.

,,Ke straně, Ashley," upozornila mě Leila a lehce mě zatahala za paži. Hned nato vykřikla, když se po hale rozletělo sklo.

,,Pojď," řekla jsem, a než jsem se nadála, už jsem za sebou táhla jak Leilu, tak Nicolase.

,,Počkej, Ashley! Co-" 

Než se mě stačil Nicolas na cokoliv zeptat, odehrál se nám přímo před očima výbuch budovy, kterou jsem velmi krátkou dobu považovala za domov. Nohy se mi při tom pohledu proměnily v rosol a kdyby nebylo Nicolase, nedokázala bych se v tu chvíli pohnout z místa.

,,Ashley," vydechl mi do ucha poté, co mě strhl k zemi a zakryl mě vlastním tělem. Navzdory šoku jsem slyšela paniku, která se kolem nás odehrávala, zatímco nás Nicolas posouval co nejdál od toho příšerného požáru.

Tváří jsem se opřela o jeho roztřesenou vysílenou ruku a zadívala se na beton, před kterým mě ochraňoval pravě Nicolas.

Řeknu ti jen jedno. Jestli chceš žít, nezvedej se. 

Zabořila jsem obličej do Nicolasova rukávu a cítila, jak si mě přitáhl těsně k sobě. Uklidňujícími výdechy a nádechy mi pak zahříval ztuhlou kůži a stále dokola šeptal ,,už je dobře". 

Nebylo dobře. Společně s dalšími lidmi na ulici jsme leželi na zemi a do uší nás bodaly zvuky hlasitého požáru. Měla jsem dojem, že odráží řev mých myšlenek, které mi ničily veškeré naděje na jakoukoliv životní stabilitu.