Ashley

Druhý den mě probudil mobil. S nadáváním jsem se k němu natáhla a přijala cizí hovor.

,,Ano?"

,,Slečna Bloorová?" ozval se hlas nějakého starce a já se na posteli posadila.

,,Kdo je to?" zeptala jsem se podezíravým tónem a shledala, že Nicolas stále tvrdě spí.

,,Omlouvám se. Jsem Bruce. Bydlím ve vašem bývalém bytě."

Odhrnula jsem si rozcuchané vlasy z tváře a podívala se na displej. Bylo šest ráno.

,,Aha. A co potřebujete?"

,,Včera večer mi přišel balíček s vaším jménem."

Zarazila jsem se. ,,Balíček?"

,,Ano."

,,A víte, odkud přišel?"

,,Promiňte, dívenko, mám potíže se sluchem."

,,Chápu. Víte, odkud byl můj balík doručen?" zopakovala jsem a čekala.

,,Ne," řekl po chvíli zamyšleně. ,,Je tu jen příchozí adresa."

To nechápu.

,,Dobře, tak já se pro něj hned stavím."

Ukončila jsem hovor a znovu pohlédla na Nicolase.

Musím být rychlá, pomyslela jsem si a opatrně se zvedla z postele. Nějaké věci jsem už měla ve skříni, ale většinu ještě v kufru. Tiše jsem došla ke svému zavazadlu a popadla legíny s tílkem a kabátem, který ležel hned navrchu. Zkontrolovala jsem, jestli mám v kapse peněženku a rukou zapřená o okno jsem se do toho všeho nasoukala. Se zadrženým dechem jsem se natáhla pro mobil a s každým sešlým schodem jsem se víc a víc bála, že mě Nicolas nachytá, ale naštěstí se tak nestalo. Když jsem ovšem vystoupila z výtahu, čekalo mě tam nemilé překvapení. Při pohledu na Nicolase s pažemi založenými na prsou jsem úplně ztuhla.

,,Jak...?"

,,Mám ještě zadní výtah," vysvětlil a upravil si zmačkanou košili, kterou na sebe musel bleskově rychle navlíknout, aby mě stihl zarazit.

,,Co jsi měla v plánu?"

Podrážděně jsem si povzdechla. ,,Chtěla jsem letět na vesmír a zpět."

,,Nejsi vtipná, Ashley!" zakřičel a hrubě mě popadl za ramena. ,,Pravdu!"

Paličatě jsem mlčela a on mě stiskl ještě pevněji. ,,Řekni mi pravdu."

,,Pusť mě, Nicolasi," zašeptala jsem a snažila se vyhnout jeho pohledu. ,,Já neutíkám. Jedu si jen pro zásilku do svého starého bytu."

Proč jsem mu to vůbec vysvětlovala?

Spustil paže podél těla a zavrtěl hlavou. ,,A to jsi mi to nemohla říct? Místo aby ses plížila po špičkách jako puberťačka?"

,,Jsi ještě poněkud nevyspalý," podotkla jsem kousavě a snažila se ho obejít.

Znovu mě chytil za paži a já se mu marně snažila vykroutit.

,,Pusť!" zavrčela jsem a on mě místo toho popadl i za druhou.

,,Copak to nechápeš, sakra? Tam venku to pro tebe není bezpečné! Štvalo by mě, i kdybys nad tím jen mávla rukou, jenže ty si s tímhle vším ještě zahráváš!"

,,Já si zahrávám?" zopakovala jsem, a kdyby mi nedrtil ruce, ještě bych na sebe ukázala. ,,Doteď jsi mi neřekl, proč sis mě koupil. Doteď jsi mi neřekl, proč si Orlando vybral v baru zrovna mě. A netvrď mi, že to byla náhoda! Neříkáš mi nic! Tak to na mě nezkoušej se zahráváním z mé strany, to ty si zahráváš se mnou!"

,,Není to tak, jak si myslíš."

Zvědavě jsem nadzvedla obočí. ,,A proč sis mě teda koupil?"

,,Protože jsem byl dlouho sám a protože si mě na první pohled úplně pohltila," zašeptal a mně přejel slastný mráz po zádech. Byla to vteřinová reakce, ale pak jsem zase rychle vychladla. ,,Jsem hodně chytrá a všímavá žena, Nicolasi, a vím to o sobě. Vidím ti na očích, když mi lžeš. A všímám si, kolik hnusů se začalo dít od té chvíle, co jsem se stala tvým majetkem."

Jako by jeho oči chtěly potvrdit mé tvrzení, objevil se v nich několikavteřinový šok a údiv, ve kterém bylo tolik faleše, že jsem ani nepotřebovala být bůhvíjak bystrá, abych to viděla.

,,Spali jsme spolu teprve párkrát. Kolikrát vlastně? Asi jen třikrát, ne? Jestli ses nechtěl cítit sám, asi se ti to povedlo. Omlouvám se za to, že jsem s sebou přitáhla tolik démonů, ale abych byla upřímná, ani jsem netušila, že o mně ví tolik špatných lidí. Nehodlám vyplňovat tvou prázdnotu, když se mnou nemluvíš upřímně."

Stiskl rty pevně k sobě, až z nich byla jen úzká čára. ,,Nemám v sobě prázdnotu, Ashley."

Dlouho jsem na něj hleděla a to nekonečné ticho nakonec přerušil nějaký řidič zvenčí, který naštvaně zatroubil. Nepřerušil však napětí, které vládlo mezi mnou a Nicolasem.

,,V tom případě nejsi sám ty, ale já," řekla jsem, a aniž bych čekala na jeho reakci, vyšla jsem vstříc tmě a zimě. Díkybohu jsem si zvládla velmi rychle odchytit taxíka, usadila se na zadní sedadlo a nadiktovala taxikáři adresu svého starého bydliště. Neměla jsem tušení, pro co si vlastně jedu. Nicméně jsem byla přesvědčená, že Nicolas jen dělá z komára velblouda.

Co by mi nemohoucí a nahluchlý stařík mohl provést?

Tohle bylo směšné.

,,Co je to vlastně za budovu? Několikrát za měsíc kolem ní projedu, ale nikdy jsem se ještě nedostal k tomu, abych zjistit, co v ní je," ozval se najednou taxikář svým kuřáckým hlasem a mně se rozbušilo srdce.

Co mu mám říct?

V zamyšlení jsem si vjela rukama do vlasů. ,,Je to modelingová agentura. Dělám tam recepční."

,,Spíš bych vás tipoval na tu modelku," prohlásil a okořenil to mrknutím. Celá nesvá jsem se uchechtla a byla vděčná, když zastavil. S poděkováním jsem mu zaplatila a opět vyšla do zimy. Neuniklo mi, že když jsem mu předávala peníze, věnoval budově pochybovačný pohled, ale nijak jsem na to nereagovala. Já jsem koneckonců na tu zbořeninu kdysi taky tak hleděla. Teď jsem místo plísně a zatuchliny cítila pouze nostalgii. Koho by to napadlo, že?

Netvrdím, že jsem před Nicolasovým příchodem byla šťastná, ale nebyla jsem šťastná ani teď.

S hlubokým nádechem jsem nasála pořádný doušek vzduchu do plic a nechala si spadnout několik vloček za krk. Pak jsem pomalým krokem došla k neupraveným zvonkům a stiskla ten, kde kdysi stálo mé jméno. Teď tam byl jen prázdný štítek.

Překvapilo mě, když mi ten stařík odzvonil, aniž by se zeptal, kdo na něj vlastně zvoní, ale příliš do hloubky jsem to řešit nehodlala. Na to bylo příliš brzo ráno.

Pomalým krokem jsem vyšla schody do prvního patra a našla na konci zapáchající chodby muže, který byl nepochybně stařík z telefonu. Věnoval mi úsměv a jednou rukou zapřený o holi ke mně natáhl roztřesenou pravačku. Došla jsem až k němu a váhavě ji stiskla.

,,Zdravím," vypadlo ze mě.

,,Taky. Tady je ten balíček," řekl tichým hlasem a pokynul ke svým nohám. ,,Omlouvám se, ale neunesu ho."

Chápavě jsem přikývla. ,,To je v pořádku."

Když jsem ho zvedla, příliš těžký mi nepřipadal, jenže já neměla žádné zdravotní problémy.

,,Omlouvám se, jestli jsem vás vzbudil. Našel jsem na něm vaše jméno a pod topením jsem dva dny zpátky objevil nějaký výpis účtu, kde bylo vaše telefonní číslo. Mám ho tu pro vás také připravený. Zavolal jsem naprosto bezmyšlenkovitě, tak... snad se nezlobíte."

Rychle jsem zavrtěla hlavou. ,,Vůbec ne. Mohl jste se na to vykašlat a ten balík prostě vyhodit."

,,Chraň bůh, děvenko," řekl sotva slyšitelným hlasem a otočil se ke dveřím. Pak trochu popošel a než je zavřel, řekl: ,,Snad tam bude něco, kvůli čemu se vyplatilo vstát tak brzy. Přeji hezký den."

Pak zavřel a nechal mě tam stát s přiblblým úsměvem.

Nebezpečí samo, Nicolasi, pomyslela jsem si ironicky a sešla schody. U schránek jsem položila krabici na zem. Musela jsem vynaložit veškeré úsilí, abych z ní strhla lepící pásku, ale nakonec se mi to povedlo. Natáhla jsem se k obsahu balíčku a se staženým obočím našla nejdřív obálku bez nadpisu a pak, když jsem se prohrabala hromadou zmačkaných papírů, jsem na dně objevila řetízek s přívěskem, který byl omotaný kolem pistole. Na několik vteřin jsem zapomněla dýchat. Nakonec jsem hlasitě polka a roztřesenými prsty osvobodila řetízek z té zbraně. Znak nekonečna v jeho středu jsem znala lépe než cokoliv a kohokoliv. Byl to řetízek, který mi kdysi dal Will. Tenkrát jednoho dne prostě zmizel a já nechápala, kam se poděl. Bylo mi tak líto, že jsem ho ztratila a bratr mě uklidňoval, že mi koupí nový a hezčí. Takový, kterého budu hodna. Problém byl v tom, že já si už dávno našla citový vztah právě k tomuto konkrétnímu řetízku. A najednou jsem ho držela v ruce. Po celé věčnosti.

Zadržela jsem slzy a natáhla se pro obálku, kterou jsem spěšně otevřela.

Kéž bych ti to všechno mohl vysvětlit, sestřičko. Kdyby to jen šlo, vrátil bych čas a všechno udělal znovu a lépe, jenže to nejde a stejně tak nejde, abys strávila život v mé blízkosti. Zkusila sis už hodně, já taky, ale nic z těch všech hrůz, kterými jsme prošli, by nebylo nic proti tomu, kdyby se ti něco stalo. Tu zbraň měj prosím stále u sebe. A i když mě možná teď nenávidíš, prokaž mi jednu jedinou laskavost a zůstaň naživu. Na ničem jiném mi nezáleží.

Tvůj bratr Will