Pansy celou noc nespala. Převalovala se z boku na bok, z tváří jí tiše stékaly slzy. Dolohovová, Pansy Dolohovová, znělo jí v hlavě. Už ani Pansy neznělo jako její jméno, když po něm následovalo to chladné Dolohovová. Připadala sama sobě neznámá, když na sebe nahlížela do budoucnosti. Připomínala sama sobě, že to dělá kvůli zabezpečení. Bude bohatá, bude v bezpečí, to nebylo v dnešní době málo! Každá žena na jejím místě by určitě musela uznat výhody tohoto sňatku. Přesto se jí do očí draly slzy, jako kdyby se loučila s někým, koho ještě nepotkala. Jako kdyby opouštěla lásku, která zatím postávala někde za rohem. Pansy zavřela uplakané oči, vzlykla, snažila se uklidnit. Za pár hodin měla předstoupit před desítky lidí, vypadat krásně a provdat se. Měla se vyspat dorůžova, místo měla pocit, že se zblázní, psychicky sesype, nebo rovnou umře.

Od pěti hodin od rána Pansy seděla na posteli a hleděla na šaty pověšené na skříni. Byly krásné, to ano, dokonce si je mohla vybrat a Antonin je za ni zaplatil. Jenže čím víc se na ně dívala, tím víc je nenáviděla. O půl sedmé přišla její matka, Millie Bullstrodeová a Daphne Greengraasová. ,,Stoupni si, jdeme tě učesat, nalíčit," řekla Millicent. Pansy pohlédla na svou matku, nikdy si nebyly blízké, ale Pansy potřebovala oporu.
,,Mami, prosím tě, mohly bychom si promluvit o samotě?" zeptala se Pansy. Paní Parkinsonová se podívala na hodinky a pak kývla na děvčata, aby odešla.
,,Co tak nutně potřebuješ?" zeptala se.
,,Já mám strach," přiznala Pansy. ,,Mám strach, že dělám obrovskou chybu. Nemiluju ho, ani ho nemám ráda, nelíbí se mi jeho vzhled, chování, nemáme nic společného a navíc..."
,,Dost," skočila jí do řeči tiše a rázně paní Parkinsonová, ,,tohle už nikdy nahlas nevyslovíš. Souhlasila jsi se zásnubami, jsi mu přislíbená. Je bohatý a vlivný." Pansy byla šokovaná těmito slovy. Ani malá útěcha, ani špetka soucitu.
,,Ale já ho nemiluju," zopakovala Pansy a jí samotné už to znělo tak hloupě, že se za to v duchu pokárala.
,,Myslíš, že jsi jediná žena na světě? Nejsi sama, kdo musel obětovat své dětské iluze a sny."
Pansy pootevřela ústa, ale nebyla schopná cokoliv odpovědět.
,,Teď se připravíš, ani slzu neuroníš, vdáš se a budeš poslušnou manželkou," nakázala jí matka.
,,Paní Parkinsonová, omlouvám se, že ruším, ale Daphne potřebuje pomoct," ozval se hlas Millicent. Pansyina matka se otočila na podpatku a odešla.
,,Lhala jsem jí," řekla Millicent a začala šátrat v psaníčku. ,,Tumáš, na uklidnění." Podala Pansy miniaturní lahvičku.
,,Díky, Millie," zašeptala Pansy. Millicent jí věnovala soucitný pohled a pohladila svou kamarádku po rameni.

Kráčela uličkou a přála si, aby přiběhl muž jejího života a zavolal: ,,Pansy!" Přála si, aby s tím mužem utekla - jako v tom mudlovském filmu Absolvent. Jenže Pansy nikdo nemiloval, Pansy neměl kdo zachránit. Snape měl pravdu, rozhodnutím se vdát ztratila možnost rozhodovat o svém osudu. Sál byl přecpaný lidmi. Pansy si byla jistá, že jí všichni záviděli krásné šaty, drahé šperky, život, který ji čekal. V uších a na krku jsem měla diamanty. Nikdo se nezajímal, jak se Pansy cítí. Nezáleželo na tom, co si Pansy myslí, co si Pansy přeje... Pansy měla jediný úkol - být krásnou a poslušnou ženou. Stoupla si vedle Antonina a usmála se na něj.
,,Krasívaja děvočka," zašeptal, ale neznělo to zamilovaně. Neznělo to ani přívětivě. Pansy se necítila potěšeně, když ta slova slyšela. Pansy pocítila, slabost. Podlomila se jí kolena. Najednou se jí zamotala hlava a Pansy se skoro sunula k zemi. Dolohov ji však přidržel. Bylo jí hrozně špatně, ale neomdlela. Nechtěla, aby se jí dotýkal. Nechtěla Antonina vidět, nechtěla cítit jeho ruce.
,,Možná bychom měli svatbu odložit," řekl oddávající. To Pansy probralo. Budu silná, kašlu na to jestli je ten pravý nebo ne...  Chci to mít za sebou, chci být provdaná a bohatá.
,,Ne," špitla slabě.
,,Říkáš něco, d'ragoja?" zeptal se něžně, ale něžné to nebylo. Ne, nebyl něžný pořád. Snažil se jen  hrát divadlo - stejně jako Pansy.
,,Už jsem v pořádku. Pokračujme v obřadu."
Věděl, že ho Pansy nemiluje, ale líbilo se mu, že ji měl. Byla  jako panenka, kterou si vystaví do zaprášené vitríny a bude nad ní majetnicky vládnout.

,,Můžete políbit nevěstu," řekl oddávající. Antonin se nahnul k Pansy a políbil ji. V tu vteřinu síla Pansyiny magie sfoukla všechny svíce v místnosti. Nikoho to nezajímalo. Lidé tleskali, postarší ženy začaly prozpěvovat nějakou ruskou píseň. Pansy věděla, že její osud je zpečetěn.

https://youtu.be/EAuv8G0XUpo