Millicent plakala na Pansyině rameni. Dívky seděly na lavičce v obří ministerské aule a objímaly se. Remus se Severusem jednali s lidmi, kteří jako první po pádu Voldemorta přišli zkontrolovat, zda je to pravda a zda je na čase započít novou éru. Percy se snažil lidem vysvětlit situaci, občas pohlédl k Millicent, aby se ujistil, že je v pořádku. Stejně tak Remus se čas od času podíval na Pansy, která objímala svou kamarádku a oplakávala Draca. Postupně začali lidé odcházet, potřebovali se prospat do nového světa. Byla to dlouhá noc, která se překlenula v ráno. Nikdo se zatím neopovážil slavit, stále tomu všichni věřili jen tak zčásti.

Přemístili se do Pansyina domu, kde netrpělivě vyčkávala Alina. Přišla k nim. Nervózně si mnula ruce. Pansy ji objala a pověděla jí o tom, že vše dopadlo dobře. ,,Paní, pána jsem zakryla prostěradlem."
,,Děkuji ti, Alino. Hned někoho povolám, aby se těla zbavil," ujistila ji Pansy, která svého mrtvého manžela nechtěla mít v domě ani vteřinu navíc. Pak se otočila ke svým spolubojovníkům.
,,Běžte do kuchyně. Alina vám uvaří čaj, abyste se zahřáli," řekla Millicent a Percymu. Oba přikývli, Millicent šla první, znala cestu, Percy šel po jejím boku, ale kousek za ní, lehce měl při tom položenou svou ruku pod její lopatkou. 
,,Nejspíš se rozloučíme," pravil Snape.
,,Nepřipadá v úvahu. Mám tu spoustu volných pokojů. Uložte se v jedné ložnici, prosím. Až se prospíme, ráda bych s vámi se všemi strávila nějaký čas... Nemusí to být oslava, jen..."
Snape kývl na znamení, že chápe. Rozmýšlel se. ,,Neříkám, že tu zůstat chci... Ale pokud na tom budete trvat..."
,,Trvám," pravila Pansy a dokonce se lehce pousmála.
,,Tak já si půjdu vybrat pokoj a přijdu na čaj." Vyšel po schodech. Remus s Pansy osaměli.
,,Měl bych se přemístit za Teddym," řekl Remus. Kouzla už provozovat mohl, stejně tak už měl hůlku. Už Pansy vlastně nepotřeboval.
,,Ach tak..." hlesla Pansy sotva slyšitelným hlasem, ale snažila se neznít smutně. Remus se na ni dlouze zadíval, pak přišel blíž k ní a chytil ji za ruce.
,,Nevím, jak na tom teď jsme... my dva," přiznal.
Pansy pokrčila rameny. ,,Taky nevím."
,,Moje..." začal Remus, odmlčel se. Sklopil zrak. ,,Moje city k tobě se nezměnily." Pansyino srdce se zběsile rozbušilo. Stiskla jeho ruce pevněji.
,,Taky tě mám pořád ráda," ujistila ho. ,,Pokud bys chtěl... Jsi tu vítaný. I s Teddym. I s tou sousedkou, která o něj pečovala."
Pohlédli si do očí. Remus se jemně pousmál. ,,Až se vrátíme, dáme si čokoládu."
,,A čaj," dodala Pansy. Remus se znaveně usmál a souhlasně přikývl.
Pansy Remuse políbila na tvář.

Remus šel Teddyho uspat. U stolu už seděla jen Pansy a Snape. Millicent s Percym se odebrali ke spánku - každý do jiného pokoje. Alina doprovodila Helen.
,,Myslíte, že nás budou soudit?" zeptala se tiše Pansy. Snape k ní vzhlédl.
,,Domnívám se, že nějaké procesy proběhnou... i s námi," odpověděl upřímně.
,,Zavřou nás?"
Snape pokrčil rameny. ,,Nedokážu odhadnout. Ale pomohli jsme k převratu, tak by snad mohli být shovívavější."
Pansy tato odpověď neuklidnila. Sklonila hlavu a povzdechla si.
,,I kdyby vás zavřeli, tak jsem si jist, že Lupin na vás milerád počká. A bude vám posílat miničokolády," dodal po chvíli Snape. Pansy se na něj podívala a usmála se. Snad měl pravdu.
,,Měla bych se za ním jít podívat," řekla.
Snape přikývl. ,,Já si už půjdu lehnout."
Rozloučili se až poté, co vyšli schody. Každý zamířil jiným směrem. Pansy si představovala, jak vejde do ložnice a Remus bude Teddymu vyprávět pohádku a snažit se ho donutit, aby už konečně usnul. Naskytl se jí však úplně jiný pohled. Uprostřed postele ležel malý princ a chrupkal s pootevřenými ústy. Remus trochu zkrouceně ležel na kraji postele a taky spal. Pansy z očí uteklo několik slz. Jak moc Remuse milovala... Pohled na ně ji dojal a naplnil nadějí, že třeba bude nyní lépe. Mávla hůlkou a Remusovo sako zmizelo. Přikryla ho peřinou a pohladila ho po rameni. Ten muž, který spal na její posteli, byl jejím zachráncem. Remus byl Pansyinou spásou.