Všude kolem létaly kletby, ty barevné záblesky plné magie. Pansy chvílemi ztrácela přehled, kde se kdo nachází. Vždy ji však uklidnilo, když uslyšela Remusův hlas, to znamenalo, že je naživu. Chvíli měla pocit, že by možná mohli vyhrát. Na vteřinu si dovolila věřit, že vše dopadne dobře a ta vlna naděje v ní probudila ty nejnádhernější pocity. Ta naděje jí totiž říkala něco, čemu se Pansy bála věřit, že s Remusem mají šanci být šťastní, být spolu. Pansy na tu malou chvilku měla pocit, že si zaslouží milovat a být milována. O to strmější byl pád z těchto výšin. ,,Expelliarmus!" zvolal Voldemort a Pansy za pár vteřin zaslechla, jak něčí hůlka dopadá na zem. Vše utichlo, aspoň v její mysli. Nalevo od ní na druhém konci místnosti stál Remus - bez hůlky. Nemohla v té chvíli nic dělat, byla daleko. Remus Lupin v poslední chvíli pohlédl směrem k Pansy. V tom jediném pohledu jí vyznal svou lásku.
,,Avada Kedavra!" pronesl Voldemort a z hůlky vytryskl zelený shluk paprsků. A Pansyino srdce puklo žalem při tom pohledu.

,,Vážně se nám to povedlo?" zašeptala Millicent, když na ministerstvu nebyl jediný vedoucí odborů, který by nebyl znehybněn, uspán či uvězněn.
,,Nejspíš ano," odpověděl šeptem Percy. Chvíli oba stáli vedle sebe a hleděli na prázdné chodby, které se před nimi rozprostíraly, pak se Millicent otočila a objala ho. ,,Teď se musíme modlit, aby se to povedlo těm druhým. Jinak jsme mrtví."
Millicent se víc přitiskla k Percymu, strachem se jí chvěl hlas, když říkala: ,,Aspoň jsme to zkusili. A pěkně jsme jim nakopali prdel." Nevyznělo to tak legendárně, jak chtěla. Místo toho to znělo jako chabý pokus o vtip od dítěte, které je k smrti vyděšené. Percy Weasley se však hlasitě rozesmál a objal Millie ještě pevněji.
,,S tebou se hezky umírá," pravil Percy a políbil ji do vlasů.

Draco Malfoy za svůj život neučinil moc správných rozhodnutí. Za většinu svých činů se styděl a přál si splatit svůj dluh. Neměl nic, na co by mohl být pyšný. Teď měl přesně vteřinu a půl na to, aby si uvědomil, že jeho dobrá kamarádka je zamilovaná do toho muže, který nejspíš zemře, když kletbě někdo nevstoupí někdo jiný  do cesty.

,,Mám strach," zašeptal Draco Malfoy. Hermiona Grangerová se něžně usmála.
,,Neboj se. Je to jen chvilka. Jen mě chyť za ruku," pravila a natáhla k němu svou ruku. Draco učinil krok k dívce, kterou miloval. Chytil se jí, i když se domníval, že se jejího průsvitného těla dotýkat nemůže. Byla však skutečná. Když se dostala jeho duše ze svého těla, když ho Hermiona přiblížila světlu, vše bylo najednou skutečné. Dracova duše se chvěla obavami. Byly časy, kdy nebyl dobrým člověkem. Bál se posledního soudu. Hermiona nejspíš mohla slyšet jeho myšlenky, protože řekla: ,,Obětoval si svůj život pro jiného člověka. Není nic většího než oběť pro vyšší dobro. Nemusíš se bát." Draco Malfoy byl obklopen odpuštěním a láskou.

,,Ty kreténe!" zařvala Pansy a vyrazila proti Voldemortovi. ,,Ty jsi zabil Draca, ty debile! Já tě zabiju!" 
Lord Voldemort na ni pohlédl s nefalšovaným šokem v tváři. Snad nikdy v životě si nikdo nedovolil mu sprostě nadávat. Pansy moc dobře věděla, že nemá proti němu šanci, přesto ji zármutek hnal k němu.
,,Ty idiote!" křičela a napřahovala hůlku. A té chvíle, kdy byl Voldemort tak rozptýlený Pansy a jejím vystoupením, využil Severus Snape a skoro až nonšalantně pravil: ,,Avada Kedavra!" Voldemort stačil jen sjet pohledem k Snapeovi a k zelenému světlu, které se k němu blížilo. A pak nic. Na zem padl člověk - ne Voldemort, ne Pán zla, ne nepřemožitelný čaroděj. Člověk. Obyčejný muž, který svou duši prodal ďáblu za nesmrtelnost a moc.

Celé ministerstvo se rozzářilo jasně rudou barvou a poplašné zařízení hlásilo: ,,Ohrožení! Stav ohrožení!" Ale nikdo nemohl reagovat, protože je Percy a Millicent zpacifikovali. Odtáhla se od něj a pohlédla mu s nadějí do očí. ,,Takže se jim to povedlo?" zeptala se a bála se jeho odpovědi.
,,Doufám v to," řekl jen, protože se příliš obával zklamání.
,,Jestli se to povedlo..." začala, ale místo toho, aby větu dořekla, chytila Percyho za obě ruce.

Pansy klečela u svého kamaráda, dlaň měla položenou na jeho hrudi a plakala. ,,Probuď se," žádala ho tiše, i když věděla, že už je to zbytečné. Remus poklekl vedle Pansy a pevně ji objal. Pansy se hlasitě rozvzlykala. Bylo jí jedno, že vyhráli. Znala rizika, ale stejně na smrt Draca nemohla být připravená. Její srdce bylo plné smutku za zemřelého. Avšak tento zármutek se mísil s vděčností, kterou k Dracovi cítila za to, že zachránil život Remusovi. Nedokázala si představit, že by přišla o muže, kterého nade vše milovala. Vítězství chutnalo hořkosladce.
,,Seberte se, Parkinsonová, ještě vás potřebuji," pravil Snape, na kterém nebyla vidět žádná změna. Před chvílí přemohl nejmocnějšího čaroděje, přesto se tvářil stejně lhostejně jako celé roky předtím.
,,Vždyť už je konec," řekla Pansy a vzlykla.
Snape zavrtěl hlavou. ,,Tohle je teprve začátek."