„Neměl jsi mít rande?"

Yoongi byl překvapený, když po otevření dveří spatřil v pokoji světlo. Předpokládal, že se Namjoon zdrží déle, takhle brzy ho zpátky nečekal. S ručníkem okolo pasu přešel ke skříni, vytáhl trenky a tepláky. Vůbec Namjoona neslyšel přijít.

„Měl jsem mít rande."

Zvědavě se po něm ohlédl, Namjoon znuděně koukal do svého mobilu, rozvalený na posteli, vedle těla balíček brambůrků. Yoongi se vrátil do koupelny, přehodil ručník přes žebra radiátoru a oblékl se. Mlha ze zrcadla pomaličku mizela, Yoongi si dlaní pročísl vlasy, na okamžik zaváhal, nakonec však čištění zubů zavrhnul. Očekával rozhovor, který se bez cigaretového rituálu neobejde.

Přesně jak čekal – Namjoon seděl na posteli, hlava zakloněná, zvolna skrze rty vydechoval kouř. „Neunavují tě někdy lidé?"

Yoongi se ušklíbl. „Pořád."

„Vyžadují od tebe všechnu tvou pozornost, chtějí po tobě, aby ses choval tak, jak očekávají, a když neprojevíš dostatek zájmu, když se nezachováš podle jejich představ, přijdou výčitky. V jejich očích jsi zklamal, a můžeš se chovat jakkoli, můžeš pro ně udělat cokoli, stačí jednou – jen jedna jediná chyba, a skončil jsi."

„Mluvíš pořád všeobecně?" zeptal se Yoongi, zatímco zvědavě pozoroval Namjoonův znechucený výraz.

„Ty mi řekni," Namjoon se na něj podíval. „Mluvím?"

„Hm," Yoongi potáhl z cigarety. „I kdybys mluvil o nevydařené schůzce, nezmění to nic na tom, že máš pravdu."

„Očekávání je vlastně dost naivní emoce a většinou předchází zklamání, nemyslíš? Lidé od tebe něco očekávají pořád, chtějí po tobě stále víc – nemáš někdy chuť utéct? Zmizet beze slova, nedat nikomu vědět, kam jdeš, kdy se vrátíš, nebo jestli vůbec. Neláká tě to někdy?"

„Dost pitomá otázka," zamručel Yoongi, pohled potemněl, setkal se s Namjoonovýma očima. „Moc dobře znáš odpověď."

Mlčeli několik minut, Yoongi vnímal vlastní dech, tlukot srdce, cigaretu mezi prsty i Namjoonovu přítomnost. Zachumlal se do deky, otevřené okno nedělalo dobře vlhké pokožce.

„Když jsi už moc unavený na to," Namjoon navázal na předešlou myšlenku, „aby ses choval vzorně, abys předstíral milý úsměv – ne, něco takového se nepatří, ty prostě musíš, protože pokud to neuděláš, pokud se jednou zachováš jinak, než se od tebe žádá, ublížíš tím. Není to směšné? Jen na okamžik se staráš o svůj vlastní život, o své vlastní potřeby, a setkáš se s takovou vlnou nepochopení, že by mohla pohřbít město."

Yoongi sjel pohledem svou, poté Namjoonovu cigaretu, a rty se zkřivily do úšklebku. „Nechceš donést raději láhev vodky?"

Namjoon mu věnoval útrpný pohled. „Jsem moc otrávený na kvalitní filosofické myšlenky. Pro změnu si jen obyčejně stěžuju."

„Chudáčku."

„Díky za tvůj soucit," oplatil mu Namjoon úšklebek.

Vstal z postele, protáhl se. Vysypal popelník, uložil ho na místo a přešel ke skříni. O okamžik později zmizel za dveřmi koupelny. Šum vody doprovázel Yoongiho při kouření, chlapec zavřel oči, užíval si tu chuť. Přemýšlel. Přestože Namjoon mluvil jinak než obvykle, v jeho slovech bylo přeci jen mnoho k uvážení.

„Dá se tedy říct," promluvil o čtvrt hodinu později, když Namjoon vyšel z koupelny. „Že očekávání je jistým způsobem sobectví v praxi."

Pokračuj, pobídl ho Namjoonův pohled, zatímco si za chůze k posteli ručníkem vytíral vodu z vlasů.

„Když něco chceš – třeba tu pozornost, kupříkladu – je to něco, co chceš pro sebe, na tom není nic divného, vím. Ale když tu pozornost nedostaneš a začneš to vyčítat, v tu chvíli už to sobectví je, ne?"

„Možná," připustil Namjoon, usmál se. „Je to milé."

„Co přesně je milé?"

Namjoon pokrčil rameny. „Není mnoho lidí, kteří by poslouchali, co říkám, a ještě o tom přemýšleli."

Yoongi neodpověděl hned. Až později, když se vrátil z koupelny, s vyčištěnými zuby a peprmintovou chutí v puse, a oba se chystali spát.

„Rád poslouchám tvůj hlas."

.~.~.~🍂.~.~ ᵈᵉ ᵖʳᵒᶠᵘⁿᵈⁱˢ ᶜˡᵃᵐᵃᵛⁱ ᵃᵈ ᵗᵉ ~.~.🍂~.~.~.

Kdo ještě rád poslouchá Namjoonův hlas???

Znáte to? Usmíváte se, snažíte se pomoct, předstíráte štěstí. A když už nemůžete, všechno to na vás spadne a chcete se svěřit - nikdo neposlouchá, protože "však jsi vždy tak veselý/á, jak bys mohla mít depresi?"