! varování !
téma: kanibalismus

„Snědl bys psa?"

Yoongi poněkud zaraženě zvedl zrak od rozečtené kapitoly studie. Namjoon ležel na své posteli, ruce za hlavou, zíral do stropu.

„Tys vařil?" zeptal se se zvednutým obočím.

Namjoon po něm střelil pohledem, jen na okamžik. A pak zase zíral do stropu. Yoongi se vrátil ke čtení, neonově zeleným zvýrazňovačem podtrhnul výraz silva rerum, přilepil ke stránce růžový lísteček, propiskou vypsal několik klíčových díl onoho žánru.

„Nemám důvod jíst psa," odpověděl.

„Cestou z fakulty ke mně přiběhl pes," promluvil Namjoon. „Paní byla evidentně přesvědčená o jistých korejských stravovacích návycích."

Yoongi se ušklíbl. „Sama by si ho dala k večeři, kdyby na to přišlo."

Namjoon se posadil, natáhl se ke stolu pro popelník a cigarety. Znamení, že z jeho úst přijde něco hlubšího. Yoongi kouřil denně. Namjoon jedině ve chvílích, jako byla tahle. Kouření mu pomáhalo soustředit se na své myšlenky.

„Proč je tak neakceptovatelné sníst jedno zvíře, když jiné lidé konzumují denně bez nejmenších výčitek? Co je vlastně špatně na tom, sníst psa. Nebo – co je dobře na tom, jíst kuře nebo krávu. Čím si jeden druh vysloužil větší právo na život než jiný? Nechci tím říct, že bych dobrovolně snědl psa, to ne, jenom – jak může někdo odsoudit člověka za něco, co sám dělá. Nezáleží na tom, čí maso jí, pořád je to maso – jeden život jako druhý."

Yoongi dostal chuť na cigaretu. Natáhl se pro záložku, uložil ji mezi stránky, zaklapnutou knížku položil na polštář vedle plyšové žáby.

„Když se nad tím zamyslíš, ve své podstatě jsme dnes dost dobře mohli mít kuře jako domácího mazlíčka a psy jako hlavní menu v restauracích."

Yoongi otevřel okno, s vlastním popelníkem se uložil do postele, přehodil přes ramena deku – venku dnes byla opravdu zima. „Sami nejsme o moc víc než kdejaké zvíře."

Namjoon po něm hodil zapalovač, Yoongi ho s tichým díkem na rtech přijal, zapálil si, hodil zapalovač zpátky.

„Kdyby tě někdo pozval na oběd, a pak, po jídle by ti sdělil, že maso, které jsi jedl, bylo lidské, co bys dělal?"

Yoongi se na Namjoona podíval, vydechl kouř, pokrčil rameny. „Nevím. Asi bych byl najezený."

Namjoon po něm střelil značně ironickým pohledem, oči jasně říkaly „...really..."

„Co čekáš, že ti řeknu?" Yoongi protočil očima, opřel hlavu o stěnu. „Nevím, co bych dělal. Kdybych věděl, co mám na talíři, asi bych se toho nedotkl, ale takhle, když už bych to měl snězené, na tom, že mi to chutnalo – protože kdyby ne, nejedl bych, že – už to nic nezmění, nemyslíš?"

"To je, hm, zajímavý mindset. Lidi obvykle odpovídají něco jako že by se pozvraceli a tak podobně," Namjoon vydechl, zamyšleně se podíval z okna.

"Lidi obvykle přemýšlejí normativně," pokrčil Yoongi rameny.

"Je normou zvracet z lidského masa?" zvedl Namjoon obočí. 

"Je normou odmítnout vše, co norma určuje za špatné," objasnil Yoongi. 

"Pravda," pokýval hlavou Namjoon. "Souhlasím s obojím, asi."

"Hm?" zvedl k němu Yoongi tázavý pohled.

"To, co říkáš, dává smysl. Člověk je zvyklý jíst maso. Pokud dostane maso na talíři, obvykle se nezeptá, co to je; pokud není vybíravý, a sní, co se mu nabízí. Pak už nejspíš nezáleží na tom, zda to bylo hovězí nebo lidské maso – výsledek je stejný. Už jsi to snědl. Pak máš dvě možnosti – smířit se nebo odmítnout."

"Nebo poděkovat za jídlo, strategicky se co nejrychleji dostat pryč a zavolat policii, protože myslím, že horší, než sníst lidské maso, je ta skutečnost, že mi ho někdo servíroval a odkud ho kurva má a komu naservíruje mě, pokud zatraceně okamžitě nevypadnu," doplnil Yoongi.

Namjoon se zasmál: "To už je věc druhá. Spíš hovořím o tom prvním impulsu, první myšlence, která člověka napadne záhy. To, že můj hostitel má ve sklepě nejspíš nepěkné překvapení, je až ta druhá, už racionálnější myšlenka poté, co šok odezní."

"V tom případě trvám na svém – byl bych najezený."

"Ovšem," Namjoon poklepal cigaretou o popelník. "Jak ale říkám – souhlasím s obojím. Smíření nebo odmítnutí, obojí je v té chvíli v pořádku. Záleží na charakteru člověka. Na psychické stabilitě, na prioritách, pohledu na život..."

"Nebo na tom, zda raději chcípneš hlady," promluvil Yoongi.

„To už je věc třetí. Přemýšlení o konzumaci lidského masa před tím, než se to skutečně stane. Osobně si myslím, že v okamžiku, kdy tě od smrti vyhladověním dělí poslední okamžiky, pud sebezáchovy tě donutí k věcem, které bys normálně neudělal, za které bys za jiných okolností druhého člověka odsoudil. Ať už by před tebou ležel tvůj pes nebo nejlepší přítel."

Yoongi se uchechtl: „Jaké štěstí, že obojí postrádám."

▄▄▄

Rozhovor ohledně lidského masa reálně proběhl. Odpověď "byl bych najezený" mi poskytl mladší bratr. Okamžitě to muselo skončit v nějaké povídce, to jistě chápete. 

Co se týče předposledního odstavce a pudu sebezáchovy: Ví někdo, na kterou tragickou událost tím odkazuji?