Zvládla jsem to. Zabila svoje nepravé rodiče z jiné časové linie.Musím vám říct jednu věc, je to zvláštní pocit, protože jsem zároveň ráda,že jsem to zvládla,ale  taky se cítím vině.. 

,,Hm.." Řekla jsem se sklopenou hlavou dolů. Doktor zvedl obočí.

,,Lexy, vím je to zvláštní pocit. Musíš se vzpamatovat. Vždyť si zabila tolik lidí.." odmlčel se a pořád se koukal na mě, napadlo mě jediné, uškrtit ho,ale bohužel musím být slušná dáma.

,,Já vím a nebojte brzy se vzpamatuji.." Řekla jsem povzbudivě a mrkla okem. On jenom kývnul a pomalu otevřel dveře aby mohl odejít.

,,Nechám vás tu samotnou." Řekl a přitom zavřel dveře a odešel z pokoje. Já nevěděla co dělat, byl už večer, něco okolo osmi.. jelikož jsem byla hodně unavená tak jsem se pokoušela usnout.

Po asi hodině neúspěšných pokusů o usnutí jsem to vzdala a zvedla se z postele, trochu ztratila rovnováhu,ale za sekundu jsem se vzpamatovala. Rozhodla jsem se klášter trochu prozkoumat, doufám,že nepotkám při mém nočním průzkumu Greenera.

Potichu jsem otevřela dveře a potichu se plížila ze schodů, kupodivu jsem si nezlomila kotník,  do knihovny ze které to vedlo do
nějaké místnosti.

Knihovna byla strašně velká a všude byla tma tak jsem si vzala že stolku, který byl po mé pravici svícen na, kterém byly ještě hořící svíčky. Když jsem byla u prvního regálu tak mě především zaujala kniha na jejímž obalu byl nápis  cestování zvrácenými realitami. Hned jsem si ji vzala do ruky a otevřela ji na první stránce.

Bylo tam několik postupů jak cestovat zvrácenými realitami.

Mě nejvíce zaujala tato:

,,Šeptejte si tato slova : cesta do zvrácené reality. A přitom mějte předpažené pažea dělejte  rukami krouživé pohyby po směru hodinových ručiček. Pořádně se soustřeďte a zrak mějte upřený na jedno  místo - před sebou." Přečetla jsem tento text potichu abych nikoho nebrobudila..

Dělala jsem krouživé pohyby rukami  a říkala jsem si 'cesta do zvrácené reality, koukala se na místo přede mnou a pořádně se soustředila.

Po asi dvaceti špatných pokusech se mi konečně podařilo vykouzlit portál.

,,No konečně!" vykřikla jsem snad na celou budovu. 

Vešla jsem do portálu..

Trochu se před mým zrakem objevovalo světlo tak jsem trochu přivřela oči. Objevila jsem se uprostřed nějakého bojiště, byla jsem uvnitř nějakého starého skladu, kde bojovali nějací asi superhrdinové.. jeden vypadal jako obří vlkodlak, byla tam holka s kapucí, která vypadala jako nějaký Assasín, chlap, který měl na době oblek jak z 22. století, holka, která vypadala jak z 16 století ještě u sebe měla pár mrtvol, které ji pomáhaly v boji, taky tam byl chlap, který měl na sobě prsten z, kterého vykouzloval   'kouzla'. Já se trochu pousmála nevím,  proč,ale připadala jsem si jako ve své době, naživu a hlavně středem všeho dění. Ty superhdinové bojovali s nějakejma mimozemšťanama. 

Jeden mimozemšťan vystřelil z jeho zbraně bombu a všechny, i mě, to odvalilo na zem.

Já jsem se ani nestihla vzpamatovat a nade mnou stali všichni superhrdinové, které jsem před chvílí tu popisovala.

,,E-emm.." řekla jsem potichu.

Udělala jsem krouživý pohyb rukou a rychle skočila do další reality..

Světlo, zavření očí, otevření očí,..

Najednou sem byla na nějakém pohřbu. Počkat co tady dělá Thomas?!

Stála jsem přímo vedle něj.

Mám něco mu říct?

Co když mě v téhle realitě nezná?

,,Koho je to vlastně pohřeb?" Zeptala jsem se otočená na Thomase. On se na mě jenom ušklíbl jako kdyby by mu bylo jedno,že JSEM ŽIVÁ.

,,To tvoje ego se ani nemohlo obětovat a kvůli tobě  Sally umřela, jsi nesoběčtější člověk na světě Lexio." Se slzami v obličeji naštvaným,ale i zároveň ublíženým tónem řekl.

,,Kdo je Sally?" Drzosti! Jako fakt?! Proč ses nemohla vrátit o trochu později?!hm?

,,Cože?" Řekl a já se bàla co bude následovat..

Koukal na mě jak na idiota a já se na něj koukala jak na totálního magora.. jo pěkná idylka..

Byl hodně naštvaný, poznám to na něm.

Vlepil mi  facku na tvář. Já se naštvala tohle si dovolovat ke mě nebude.

Chtěla jsem mu vrazit  pěstí,ale v tu chvíli co jsem se málem dotkla jeho obličeje tak se mlčky  s trochou úšklebkem na tváři  rozpustil v prach.

,,C-co to.." všechno se rozpustilo v prach. Já v tu chvíli naprosto nechápala co se to teď děje.

Rozhlížela jsem se okolo sebe.

Vytvořila jsem portál do, kterého jsem ihned s trochou nervozitou a strachem co mě další čeká do něj vstoupila.

Objevila jsem se v nějaké kanceláři v židli u stolu, na druhé straně seděl chlap, který měl na sobě černé brýle a na saku znak DWT.

Jo! Konečně jsem v bezpečí!

,,Já jsem živá?" S nadějí a jiskřičkami v obličeji jsem se zeptala.

,,Chci vás na něco upozornit slečno Fielldová," chladně začal svůj monolog, ,,Pokud se budete snažit najít tu chybu a nezemřít ve svém světě, tak jenom selžete. Být vámi bych zůstal v smíšených realitních a zachraňoval posvátnou časovou linii."

Být vámi?

,,Co když se mi povede napravit tu chybu smrtí a vrátit se do svého světa?" zajímám se.

,,To nelze. DWT váš pokus vymaže a vy selžete. Jednou jste umřela, jednou jste se stala RED COMET a taky Red Comet zůstanete. Čas nelze vrátit zpět."

Ovšem věděli, uvědomila jsem si..

,,Takže proto se nelze vrátit pryč TimePadem?" Zmetci jedni..

,,Skvělé, že jste na to přišla. A ano, DWT schválně vám dala poničený TimePad, protože všichni věděli,že vás bude v DWT škoda." Takže jsem kvůli nim umřela a vrátit se nelze.

,,Až budu mít u sebe zbraně zabiju vás!" začala jsem vyhrožovat.

,,Fielldová, smažte ty zvrácené reality a zabijte svého klona, protože pokud to nedáte může to vést k konci světa, mít na planetě dvě Rudé komety. Věřte mi, prosím." Hm.. teď nevím jak odpovědět, naštěstí mě z transu vzbudili moje hodinky, které mám ikdyž spím. Bylo na nich napsáno 'porušení portálu' - co to má k sakru znamenat?!

Zvedla jsem se ze židle.

,,Pokusím se.." S úšklebkem na rtu jsem kývla a vytvořila portál do Klášteru.

Objevila jsem se v mém  pokoji a přede mnou tam stál už Greener s naštvaným pohledem.

,,Vím,že jsem to neměla dělat,ale věřte mi, nebo ne. Musím zabít toho klona a zachránit svět před zkázou." Greener na mě koukal udiveně pohledem, bylo,ale vidět,že ví o čem mluvím.

A tady  můj superhdinský  posmrtný život začíná...