,,Vím,že chceš vědět odpovědi,ale teď to opravdu nejde Lexy. Věř mi tohle šílenství, které si započala musí jednou skončit." Vypadala smutně, já se na ní tázavě podívala.

,,Proč si na téhle planetě? Je tohle země?"

,,Od té doby co na zemi zaútočili mimozemšťani z planety Dreig, všechno zničili a já se snažila je zastavit, Doktor Mark Greener  zemřel jeden mimozemšťan ho zabil jadernou bombou. Svůj žal z jeho smrti pociťuji ještě do teď, protože on jediný mi věřil, nikdo jiný ve mě nevěřil tak jak on. Neudržela jsem svoje emoce a zničila celou planetu zemi, proto jsem tady jenom já a proto tahle planeta vypadá trochu jako Země, protože při ničení důležitého bodu v čase může dojít k ničení portálů k cestováním čase. Všechno se rozpadne v prach,ale to důležité časové těleso zůstane." S brekem řekla a trochu se jí hlas třásl.

Emoce .. to nejhorší co mohlo boha napadnout při vytváření lidstva. Je lepší se zahrabat někam na sto let než cítit nějaké emoce ve, kterých se dřív nebo později stejně utopíte.

Takže já ničím časové linie špatně, proto se všichni rozpadají v prach...

,,I mě se to stalo, byla jsem v jedné realitě kdy jsem při misi s Thomasem omylem zabila nějakou Sally. Potom se,ale začalo všechno rozpadat v prach.." Informovala jsem ji.

Myslím,že jí mohu věřit.. vždyť to jsem já.. ale nevím jestli bych sama sobě věřila..

,,Lex, pokud chceš neselhat nebuď Rudá Kometa, teď sama vydíš k čemu to vedlo. Zničíš svět. Poruší všechny časové reality.." zněla jako kdyby mě prosila o to abych nezachraňovala posvátnou časovou linii.. což teď vlastně dělá.

,,Svět neskončil kvůli tomu že ses stala Red Comet. Svět skončil kvůli tvým emocí  k Greenerovi. " Řekla jsem a ona se přitom ušklíbla, věděla jsem přesně co řekne, že lžu.. ale to je bohužel krutá pravda..

,,Lžeš. Já nikdy necítila žádné emoce a nikdy nebudu." To bohužel není pravda. Co třeba Thomas? Bratři? Rodiče? Radost,smutek z Greenerova úmrtí není snad emoce?

,,Věř nebo ne, zármutek, žal z toho,že tvoje milovaná osoba umřela znamená žes k ní chovala nějaké emoce. " mluvila jsem o emicích a kupodivu se u toho nepozvracela.

,,Jako vždy se pleteš." Jasně... Já nesmutním z toho že Mark umřel.

Já bych ho dokonce chtěla vlastnoručně uškrtit.

Viděla jsem jak má ruku za zády, vytahuje z opasku dýku.. sakra..

Myslela jsem na to jak chci vytvořit portál a hle... on se fakt předemnou objevil já rychle vstala ze židle  a běžela do portálu ona však za mnou.

Objevily jsme se v New Yorku, rok 2022. Na střeše Empire State Buildying.. koukla jsem se dolů.. jo 40 pater je 40 pater.. vedle mě se najednou objevil Doctor Greener.

,,To sis dal na čas!" Postěžovala jsem si.

,,Nenechám si ujít bojovat proti tvému třetímu já." Hm.. super..

Před námi stála Lexy číslo 3, která na nás koukala jak na Panenku Marii a Ježíše Krista.

,,Naši hrdinové,   posvátné časové linie kteří k sobě chovají tajně nějaké city stojí na střeše Empire State Buildying" Mrška jedna, tohle by mě napadlo taky,ale teď se to týká mě takže jsem dost vytočená.

,,Nebudu s tebou bojovat.." myslím,že budu mít smůlu.

,,Tak to máš blbý." Všimla jsem si, ta holka mi snad čte myšlenky?! Počkat i  Greener mi je čte.. Proč já je nikomu nemůžu číst?! jo tenhle den vypadá ještě líp..

Přepla jsem si na hodinkách nový oblek a stiskla ikonku šatů, převlekl se na mě stejný oblek jako měla ona aby jsme byli v boji vyrovnané

,,Můj posmrtný živote, měla jsem tě ráda. Užila jsem si těch pár dnů přímo úžasně. Ale teď musím definitivně zemřít, protože mi to za to nestojí" prohlásila jsem a přitom si dala ruce na ramena v kříž.

Oba dva na mě koukali jak na.. ani nevím co...

Šla jsem k okraji střechy a skočila dolů.

Tentokrát mám plán. Nezemřu.

Lexy 3 za mnou skočila dolů a já vytvořila pod ní portál, který ji  přesunul do námi velice známé mongloské pouště kde je možné cokoliv.

Já se připravila k nárazu na zem a v mých rukou se objevila zelená telekineze a okolo sebe udělala jeden velký štít abych spadla v poho na zem.

Víte co nechápu? Že barvy telekineze se střídají jak ponožky..

Když jsem dopadla na nohy na zem tak se okolo mě v silnici udělaly velké díry. Jako při zemětřesení.

Se svým pláštíkem ke mě přilevitoval Greener. Okolo nás se objevil dav lidí, kteří všechno dění pozorovali mezi nimi byli už novináři s kameramany.

Jeden z davu nahlas zakřičel Lexy!Ochránkyně New Yorku, nechť žije! .

,,Ty ses dostala do skutečného světa mezi živé.." zašeptal mi do ucha Greener a já znejistila. Do téhle chvíli jsem myslela,že to je paralelní Svět a že se stejně stejně všechno za chvíli rozpadne v prach...ne, to snad, vždyť to nejde.. nebo?

,,To je zvláštní" Řekla jsem a on kývnul oba dva jsme stáli vedle sebe a nevěděli co máme dělat.

Za chvíli k nám přišla nějaká novinářka s kameramanem. Div,že mi mikrofonem nevymlátila všechny zuby z pusy.

,,Slečno...um.." začala svůj monolog.

,,Fielldová." Doplnila jsem ji.

,,Slečno Fielldová, proč jste se na Empire objevila s dívkou, která vypadala jako vaše kopie a kdo je ten pán, který vypadá jaj kouzelník z Bradavic?" Nad touhle větou Greener protočil oči a já se snažila vymyslet nějakou vyhýbavou větu.

,,Na otázky nemáme čas, buďte rádi,že jsme vás zachránili před docela nehezkým koncem světa." Šla jsem od mikrofonu a vzala Greenera za zápěstí a vedla ho za mnou.

,,Kam jdeme?"Zeptal se. On něco neví? On mi snad nečte myšlenky? Páni..

,,Musím zabít Lexy číslo 1." Informovala ho a přitom vytvořila portál do kláštera, on mě mlčky následoval.

|Večer, klášter posvátné časové linie, 20:30|

Seděla jsem u stolu v jídelně a vymýšlela plán jak zabít Lexy číslo jedna. Přece jenom je v její realitě mladá holka, která pořádně ani neví co znamená posmrtný život. Měla jenom Ecurba..

Co se vlastně stalo s mým Ecurbem? To by mě zajímalo..

Čas od času si říkám jestli náhodou nebylo dobře že jsem zemřela, protože mám nové superschopnosti..