Prolistovávala jsem další stránky když v tom jsem uslyšela něčí kroky blížící se po staré dřevěné podlaze do pokoje. Začala jsem být nervózní a neklidná z toho kam se schovám. Nemůže mě jentak najít v jeho pokoji, potom by mi nikdy nevěřil a možná ani nepomohl se zabitím Lexy číslo jedna.

Schovala jsem se pod postel. Ano bylo to jediné místo, které mě v té nervózitě napadlo.

Doktor vstoupil do místnosti s jeho levitovacím plaštíkem.

Já se snažila myslet na něco jiného aby mi nečetl nechtěné myšlenky.

Jen tak pro info myslela jsem nad mým oblíbeným jídlem. A to jsou makarony se sýrem.. jo pěkně křupavé,teplé, příchuť pravé sýra.. přičemž jsou ty makarony,ale z obyčejné sámošky... jejich vůně je jako z jarní zahrádky sezóních sýrů, kterou měla vždycky u svého domu moje teta Olivia... mňam..

Viděla jsem z postele co doktor dělá, sedl si ke stolu a vzal si svůj deník, otevřel stránku, vzal pero s inkoustem, pero se blížilo k listu stránky z knihy, čekala jsem co se stane... najednou se doktor poohlédl po místnosti. Vstal ze židle směrem k posteli..

ne.. ne...ne.. nemůže na mě přijít..

Co budu dělat?

Doktor pomocí telekineze nazdvedl postel a už viděl mě jak na něj  koukám jak na magora.

Já se jen usmála a zvedla se.

,,Dělala jsem průzkum jestli máte tady v pohodě postele." Já snad vybuchnu smíchy.. jestli tady máte v pohodě postele?

Lexy ty seš dobrá. Oh, děkuji sebevědomí.. hej! Může mi číst myšlenky tak už dost.

,,A co jsi zjistila?" Buďto je úplně blbě nebo se mnou hraje tu mojí hru.

,,Hm..dobře, nebyla jsem pod postelí kvůli nějakému průzkumu. Když jsem ráno vstala tak jsem se rozhodla projít po klášteře a narazila na tuto místnost. Zvědavost mi nedala a já si začala číst tvůj deník." Snažila jsem se působit provinile a smutně, přitom jsem se snažila pomocí telepatie, kterou jsem se naučila ovládat mu proniknout do mysli..

,,Mě jentak nepronikneš do mysli." Hlavně,že on mi číst myšlenky může..

,,Je pravda,že jsi umřel ve stejný den a stejně jako já?" Zeptala jsem se a doufala že řekne ANO, jinak se půjdu už zahrabat na hřbitov a probudit se až za sto let.

,,Ano, potom co jsem umřel, knězi posvátné časové linie vycitili,že by mě byla škoda tak mě přesunuli do roky 2021 so tohoto kláštera. A taky jsem se stal díky nim Nejvyšším čarodějem posvátné časové linie." Hm, to sem si mohla myslet.. mimochodem drzosti, Ahoj!

,,Tak já už půjdu, ty si zatím můžeš zapisovat další zápisky do deníčku." A zasebou jsem zavřela dveře.