Před mými oči se objevila temnota, najednou padám, otevřela jsem oči. Padala jsem do temnoty.

,,Ááá" křičela jsem a najednou se před mými oči zase objevilo světlo tak jsem trochu přivřela oči.

Spadla jsem na nohy do nějaké staré místnosti, všude mrtvoly, plesnivé zdi a v místnosti byla jen jedna dívka, která se dívala do zrcadla. Já jsem spadla přímo za ní ona se rychle otočila a já se teleportovala za její záda.

Ta dívka byla Lexy číslo 1..

,,Je tu někdo?" Roztřeseným hlasem se zeptala přičemž měla ve svých rukou, kterou mířila před sebe.

Já si vzala taky z opasku svojí pistol a mířila na její záda. Lexy se rychle otočila, prohlédla si mě od hlavy až k patě. V jejím výrazu byla vidět prekvapenost a zvědavost.

,,Překvapení" Usmála jsem se abych působila jako narozeninový klaun.

,,Kdo jsi?" Otázka, která mě vždycky výročí když se na mě to zeptá můj klon.

,,Kdo asi? Jsem ty z odvrácený reality." Přitom co jsem mluvila jsme na sebe vzájemně mířily a pohybovaly se v kruhu.

,,Ty budeš do minuty mrtvá. Věř mi." Moje staré egoistické já se probudilo v Lexy číslo jedna. Když se tak zamyslím tak jsem se docela dost změnila za tu dobu co jsem byla v klášteře..

,,Věř mi, nebudu." Na to nereagovala a vystřelila z pistole já na chvíli zastavila čas, odhodila zbraň, čas pustila a telekinezí jsem kulku odhodila na podlahu.

,,Ty nejsi já..." konstatovala. Já jen pokrcila rameny.

,,Možná že ne možná,že jo." Řekla jsem s tajemným tónem.

Lexy mě kopla do břicha a já spadla do zadu. Tak to si ke mě holčičko nebudeš dovolovat..

V rukou se mi objevovala telekineze a já nadzvedla těla mrtvol a hodila je po Lexy 1, tu na chvíli vyhrabování z těl mrtvol zaměstnalo.   Ona chtěla budoucnost posunout do předu svými prsty, jelikož jsem byla blízko ní tak jsem ji zakroutila rychle rukou a ona do budoucnosti nemohla...

Ona mě druhou rukou přehodila na zem, já rychle vstala a vykouzlila portál, který vedl do rušné dopravy Londýna.

Rychle jsem vběhla do  portálu a ona za mnou.. jo to je ta tvrdohlavost kdyby byla chytrá tak by za mnou nelezla..

Pomocí Waltorových akrobatických bot jsem běžela po střechách  tramvají, Lexy běžela za mnou, já se zastavila a najednou se mi v ruce objevil cepín - Greener,že jsem to nečekala..

Pousmála jsem se a šla jsem ke kraji střechy tramvaje a dala krok dopředu, díky cepín jsem se zachytila na střeše, takže jsem tam visela jak nějaká větev ze stromu..

Lexy ke mě doběhla, já si druhou rukou vyndala z opasku pistol a trefila ji do lýtka ona bolestí zaúpěla a spadla z střechy tramvaje, já ji chytila za ruku.

,,Neboj, neublížím ti."

,,Ale já tobě jo!" Povýšeně řekla a pustila se z mého chycení. Spadla pod koleje tramvaje, já rychle z tramvaje seskočila na silnici, pomocí telekineze jsem zastavila pár aut jedoucích proti mě.

Šla jsem k Lexy, která ležela na zemi.

,,Vážně se mnou chceš pořád bojovat? Můžeme být spojenkyně." Nabídla jsem ji a ona se nad tím ušklíbla, celá já..

Pomocí telekineze mě nadzvedla nad zem.. sakra ta mrška se rychle učí, musím uznat..

,,Vážně nechceš abych tě zabila? Seš tak křehká. Kdo ti co udělal?" Nasadila ten svůj puberťáckej tón a já se div nepozvracela. Pokud jsem se takhle dřív chovala tak to se mnou muselo být k nevydržení musím uznat..

,,Blbko" urazila jsem její velké ego.. jsem dobrà fakt,že jo..

,,Co kdybych tě teď uškrtila, Hm?" Nabídla mi a já jen mlčela. Pomocí telekineze mě začal škrtit a já si držela krk, je to nechutnej pocit když vás někdo škrtí,musím říct.

Najednou se vedle Lexy číslo jedna objevil portál že, kterého vyšel Greener. To je snad poprvé co ho ráda vidím.

Pomocí telekineze Lexy číslo jedna odmrštil na chodník a ona s mým škrcením přestala, já málem spadla na kolena a vyndala si že zadní kapsy na obleku elektronické tyče.

,,Myslela jsem,že nemůžeš nijak zasahovat do boje mezi mnou a mým klonem." Konstatovala jsem.

,,Tohle je něco jiného." Hm jasně..

Přišla jsem k Lexy číslo 1, která ležela na zemi.

,,A kdo,že teď zemře?" Jo svojí drzost si nikdy neodpustím.

Lexy luskla prsty, objevila jsem se s ní v mém domu.

,,Proč zrovna tohle místo?" Zeptala jsem se.

,,Myslíš že naši rodiče by byli rádi co se z tebe stalo?"

Rodiče, citlivé téma..

,,Jsou to mojí rodiče ne tvojí." To ji naštvalo, praštila do stolu pěstí kde byla fotka mých rodičů společně se mnou a mými bratry když jsme byli na dovolené.

Fotka v rámečku spadla společně s jejím bouchnutím do stolu na zem. Já sebou cukla.

Na mé tváři se objevila nechtěná slza.

,,Smutek, žárlivost,city.. Sama víš, že tohle by správné agentky neměly vůbec znát."

Samozřejmě,že ne,ale já jsem krásná egoistická výjimka, která se cení.

Ze smutku  a všech těch emocí jsem s křikem spadla na kolena a v mých rukou se objevila telekineze.

Všechno okolo nás se změnilo v prach já jsem levitovala a na mě se objevil nový oblek s tmavě modrým pláštěm. Pomocí telekineze jsem držela ve vzduchu i Lexy 1.

,,Nikdy si nezahrávej s city té pravé Lexii Fielldové." Řekla jsem a nahrála jsem na ní tolik energie z telekineze a začala jí škrtit. Už nemohla nic dělat. Její tělo spadlo na zem a v tom já vyčerpaná veškerou energii, kterou jsem v sobě kdy našla a začala padat na zem..