Vzbudila jsem se v mém pokoji QUENTU. Po včerejší misy jsem byla dost unavená tak jsem si šla lehnout brzo. Když jsem se koukla na hodinky, které byli na psacím stole naproti postele jsem se docela udivila.

Bylo 9:00 hodin ráno. Spala jsem opravdu dlouho..

Vstala jsem z postele a oblékla jsem si svůj oblek, který mi táta věnoval k 19 narozeninám, který byl položený na židli u psacího stolu.

Aniž bych mohla nějak zareagovat do místnosti vešel táta a za sebou zavřela dveře. Bylo na něm vidět,že je nadšený a šťastný.

Což tyto pocity projevoval velmi málo od té doby co matka umřela na rakovinu...

Často si pokládám otázku na, kterou nemohu najít odpověď

Byla by mamka šťastná co se že mě stalo?

Z mých myšlenek mě vyrušil táta, který začal mluvit.

,,Dnes tě čeká ta nová mise." Oznámil s úsměvem na tváři.

,,Jo, vím.. um tati? Proč.. proč si tak..šťastný?" Zeptala jsem se ho nesměle. U táty si radši dávám pozor co říkám, nikdy nevíte jestli ho to nijak neranilo. Od té doby co matka zemřela je citlivější,ale umí své city skvěle skrývat, to musím uznat.

,,Těším se na porážku našeho slavného Nejvyššího čaroděje mystického umění, Marka Greenera. Už roky se ho QUENT snaží porazit. Nic,ale nezabíralo dokud jsi ty nepřišla na svět a mě se naskytla myšlenka,že ty bys ho mohla porazit." Oznámil s nadšením a k tomu ke konci se trochu škodolibě zasmál.

Ale ty roky co s ním spolupracuji a ty roky co jsem se s ním po těch letech shledala jsem si na ten jeho smích zvykla.

,,Už se těším až ho konečně zabiju." Řekla jsem s úsměvem a přitom šla k psacímu stolu na, kterém ležela složka o této nové misy.

Vzala jsem si složku do rukou a začala pročítávat řádek po řádku..

"Mark Greener, věk neznámý, povolání : Nejvyšší Čaroděj, ochránce časové linie. Výskyt v této misy : New York, Times Squaer a další, schopnosti : telepatie, telekineze, magie mystického umění, levitace, prekognice, čestování mezi odvrácenými realitami, NELZE ZABÍT." Přečetla jsem nahlas útržek z textu složky. Slovní spojení NELZE ZABÍT mě nejvíce zaujalo.

,,Mark Greener umřel v roce 2017, DWT obstarala aby ve skutečnosti neumřel a udělala z něj Nejvyššího čaroděje." Informoval mě táta.

Posmrtný život.. hezký.. pomyslela jsem si a musela se nad tím usmát.

,,Tak já jdu na to." Oznámila jsem mu moje rozhodnutí jelikož moje nedočkavost se začíná zvyšovat.

Otec jen mlčky odešel z pokoje a já ho následovala. Šli jsme chodbou, v tu chvíli mě začala strašně bolet hlava. Táta mě chytil za ramena abych nespadla.

,,V pohodě? Neměla bys radši tu misi nechat na zítřek?" Zeptal se. Já na něj překvapeně se dívala.

Nikdy nechtěl mise odkládat na později..

,,Ne t-to je v pohodě." Řekla jsem potiše a srovnával rovnováhu, pořádně se protáhla a pokračovala v chůzi do místnosti cestování časem, realitami, rychlým cestováním něco jako teleportační místnost.

Otec mě mlčky následoval. Procházeli jsme mezi vojáky QUENTU, kteří vždy když jsem kolem nich prošla jakožto dcera zakladatele a hlavního ředitele QUENTu mne pozdravili se slovy 'Vítejte slečno Filscht'.

Sice ještě před asi taky čtyřmi roky jsem si říkala kvůli krytí Fielldová,ale teď používám moje rodné příjmení Filscht.

Vešli jsme do teleportační místnosti a já šla do boxu pro teleportaci.

,,Připraven?" Zeptal se otec.

,,Připravena." Ujistila jsem ho.

,,Nezapomeň Lexio, hned co zabijes Greenera vezmi mu krystaly Vesmíru." připomněl mi táta. Já jen kývla a on stiskl červené tlačítko na řídícím panelu, já zavřela oči..

Ocitla jsem se v New Yorku a měla na sobě civilní oblečení.