Abych nebyla za idiota, což já nikdy nejsem, jsem začala do toho trapného ticha mluvit.

,,Jdeš?" Zeptala jsem se váhavě hledíc na Greenera.

,,Emm... jo jasně" stihl vykoktat sebe když jsem vztupovala do portálu.

Objevili jsme se v mém bytě, který se skládá z kuchyně, obýváku a malé koupelny kde je záchod s vanou dohromady a k tomu dvě ložnice.

,,Máš to tu docela hezký." Konstatoval Čáryfuk.  To docela mě nejvíc zneklidňovalo neboť Mark Greener nikdy nic mi nepochválil. Ach, ty tři roky beze mě ho velice poznamenaly.

,,Umm díky?" Řekla jsem s trochou otazníkem na konci.

Na stole jsem měla položené spisy o krystalech Vesmíru což mě hodně zaujalo neboť jsem rady byla naposledy živá v roce 2017 a to jsem ještě neměla ani ponětí o nějakých krystalech Vesmíru. Přešla jsem ke stolu a otevřela tu složku že čtení mě však vyrušil Greener, který šel ke mě a ke stolu. Já jsem udělala krouzivé pohyby prsty jelikož se ke mě blížila nebezpečné blízko a zastavila ho pomocí telekineze.

Pořád jsem ho držela telekinezí a proti jeho hrudníku jsem napřáhla dýku, kterou jsem si vyndala z opasku.

,,Tak co zase teď?" Zeptala jsem se otráveně.

,,Jenom jsem se chtěl podívat na tu složku." Řekl, vím,že lhal. Poznám to...

,,Lžeš." Poznamenala jsem potichu.  V tom najednou celá místnost vybouchla a nás to odmrštilo že skleněných oken naproti stolu.

Stihla jsem pro nás v poslední chvíli vykouzlit ochrané štíty.

Dopadla jsem na zem... Pád docela hodně bolel.. snad nemám nic zlomeného..