Autor: CorlineDeBarra
Kategorie: Fantasy
Stav: Nedokončený
Počet kapitol: 11 + prolog
Nejlepší umístění: #12 v kategorii Fantasy

Shrnutí děje:
Príbeh obsahuje prvky stempunku, čiže se tam nájdu vzducholode, elektrika, plechové stroje, no taktiež je tam zopár historických prvkov. Zatiaľ je príbeh písaný z pohľadu sebeckej a cielavedomej zlodejky, ktorá si nevie dávať pozor na jazyk, a tak aj potom vyzerá aj jej život. Všetko si sama komplikuje, no zo všetkého ju najviac zaujíma jej zabudnutá minulosť.

Anotace:
Kedysi dávno bola kráľovstvu Blodport vyrieknuta veštba. Jej slova sú zapísané v historickej kronike, no i tak neustále vyčkáva, kým sa predpoveď naplní. Mĺkvo spí pod vrstvou prachu, ktorý na ňu medzitým zavial čas.
Lenže stačí, ak niekto hlbšie nazrie do minulosti, aby sa spiaci netvor prebudil. Potom, plný hladu po pomste a vyčkávajúci v reve zúrivej búrky, spôsobí skazu tým, ktorí sa spreneverili jeho srdcu.
No medzitým, čo v okolí panuje zdanlivý pokoj, pyšná zlodejka, menom Acanthia, možno zamieša karty osudu viac než zamýšľala. Veď ako vravievajú múdre stareny: Pýcha predchádza pád.

Pravopis

Jelikož je příběh psán slovensky, tuto část bohužel nemohu zhodnotit. Ovšem než se posuneme dál, jednu věc bych měla. Všimla jsem si, že ve všech kapitolách píšeš název té části Magnólie, kde se mimo jiné nachází aréna, s jedním z, tedy Razaka. Ale v osmé části jsi ho minimálně dvakrát napsala jako Razzaka, se dvěma z. Což je jenom taková drobnost, ale podívej se na to, ať to pozornější čtenáře neplete, mít chybičky v názvech není úplně dobré, i když jsou jen malé.

Zápory

📌 Co mě z nějakého důvodu poněkud zarazilo, byla sázka mezi Acanthiou a Kalliorou, konkrétně Kalliorino odhalení zrádcovských plánů. Myslím, že je odhalila až příliš rychle a celé to působí uspěchaně. Kdyby sis dala trochu víc na čas, mělo by to určitě i větší vliv na čtenáře, šokovalo by je to víc. Kalliora se poprvé objevila v předchozí kapitole a o její postavě čtenáři nevěděli skoro nic, jen to, že je pravou rukou Pána podsvětí. Nedostali možnost vidět, jak je mu loajální a oddaná, aby jim pak její zrádcovské myšlenky dokázaly doopravdy vyrazit dech. Takhle se alespoň v mém případě žádný velký šok nekonal. Což je škoda, zůstal tu akorát nevyužitý potenciál.

Nehledě na to, jak Acanthia reagovala. Ačkoli jinak popisy emocí zvládáš bravurně, tady mi to přišlo trošku nepovedené a jakoby odbyté, takové neslané nemastné. Jako by to tolik nešokovalo dokonce ani ji. Jistě, nějaké popisy tu samozřejmě byly, ale na to, jak sis předtím vyhrála s jejími emocemi třeba ve chvíli, kdy seděla na okně v bytu a viděla odraz ve skle, byly tyhle slabší. Víc bych je rozepsala a dala bych víc prostoru jejímu šoku a zděšení, když jí došlo, k čemu se to zavázala, pokud sázku prohraje. Je to velký zvrat, a proto by mělo následovat i velké množství emocí.

Když to shrnu, víc bych vykreslila Kalliorino postavení a předstíranou oddanost Pánu podsvětí, aspoň prostřednictvím Acanthiných myšlenek – při pohledu na bojovnici by si vybavila, jak vždycky stála věrně po boku svého pána za jakékoli situace a že pokud věděla, byla mu nejvěrnější ze všech služebníků nebo něco podobného. A pak bych ještě o dost víc rozepsala Acanthiny emoce ve chvíli, kdy se dozvěděla, že tak to ve skutečnosti vůbec není.

📌 Z hlediska popisování emocí na mě slaběji působila i scéna, co následovala hned v další kapitole, a sice ta, v níž Rauss zjistil, že si Acanthia něco nakradla i pro sebe. Opět, její emoce mi připadaly nerozepsané, nedokázala jsem se do ní vžít, necítila jsem zděšení a strach, což bych cítit měla, pokud to prožívala hlavní hrdinka. Měla by přece být vážně zděšená ze situace, v níž se ocitla, ne snad? Dva obrovské šoky za tak krátkou dobu, to s psychickou člověka udělá divy... Ona to ale zas tak extra moc neprožívá, zdá se mi, a to je špatně. Navíc, jak se tam ty předměty vůbec dostaly? To je hodila do brašny, když tak narychlo mizela z bytu? Dobrá, ale v tom případě bych to potom zmínila, až bych si hrála s jejími emocemi. Téhle scéně zkrátka pár věcí ještě chybí, podívala bych se na ni znovu.

📌 Všimla jsem si, že se ti v příběhu poměrně dosti opakují některá spojení, třeba kobaltové oči a tak podobně. Chápu, oči hlavní hrdinky holt mají asi přesně tenhle odstín, nicméně opravdu není bezpodmínečně nutné opakovat to při každém jejich popisu. Stačilo by občas napsat, že jsou prostě modré, občas zmínit přesný odstín, ale zkrátka to neopakovat pořád dokola. Ale to už spíš zabíhám do detailů.

Klady

📌 V první řadě musím určitě vyzdvihnout spojení fantasy a prvků steampunku. Může se to jevit jako naprosto nemožná kombinace, která snad ani nemůže působit dobře, ale opak je pravdou. Tobě se to povedlo propojit opravdu skvěle, krásně a nenásilně se to vzájemně doplňuje a dodává to příběhu charakteristickou atmosféru a nádech. Rovněž je všechno popisované postupně a zvolna, takže v tom čtenář nemá zmatek. Tohle je rozhodně něco, co si lidé na tvém příběhu zapamatují a hned tak nezapomenou, protože takovéhle spojení zdánlivě nespojitelného zaručeně utkví v paměti.

📌 Dále musím pochváit i postavu hlavní hrdinky, Acanthie. Rozhodně nejde o žádnou typickou postavu z wattpad příběhů, naopak. Celý její charakter je zajímavý, svým způsobem dost originální a moc pěkně zpracovaný. Zkrátka tak nějak vyčnívá z davu všech běžných wattpad hrdinek, což je jedině dobře. Když čtenáře zaujme hlavní postava, je o to větší pravděpodobnost, že bude číst dál. Takže za to taky velké plus.

📌 S tím souvisí i to, že máš zajímavé i všechny další postavy. A nejen zajímavé, ale i realisticky vykreslené a očividně i propracované, žádná z nich není plochá a bezchatakterní. To se dá poznat, i když se některé z nich objevily v příběhu třeba jen jednou. Čtenář si je zapamatuje, něčím ho zaujmou a zůstanou mu v paměti. Ať už je to něco vzhled (Kalliora), povaha (Eslee) nebo třeba nějaká schopnost nebo návyk (Ashae). Zkrátka je poznat, že s postavami sis dala velkou práci, protože působí opravdu reálně, propracovaně a čtenáře jistě zaujmou. A dokázat takhle napsat postavy, to chce spoustu práce a úsilí. Je opravdu skvělé, že se ti to povedlo.

📌 Umíš nádherně popisovat. Opravdu. Ať už se bavíme o popisech míst, postav nebo emocí, všechno v naprosto drtivé většině případů zvládáš na jedničku úplně s přehledem. Působí to krásně plynule, nenásilně, vůbec to nenarušuje text ani tempo děje, zkrátka to tam dokonale pasuje. Popisy míst se skvěle doplňují s dějem, stejně tak i popisy postav. Čtenář si kolikrát ani neuvědomí, že čte popis, jak to hltá a promítá se mu to před očima.

Co jsem si všimla, našlo se několik lidí, kteří vytýkali například to, že používáš slova jako kobaltové nebo onyxové ve spojení s očima, vlasy a tak podobně. Mně osobně tohle vůbec nevadí, naopak mi připadá, že to ještě lépe dokresluje tvůj vlastní osobitý styl toho, jak popisuješ, jen si dej pozor na to opakování, ale o tom už jsem mluvila. Zkrátka mi tohle připadá pro tebe tak nějak charakteristické, a to je jedině dobře.

A popisy emocí? Jako bych to všechno prožívala s hlavní hrdinkou. Tedy kromě těch dvou scén výše, ale k tomu už jsem svoje řekla a jinak se to bez výjimky dělo pokaždé. Dokázala jsem se úplně vžít do její kůže.

Takže prostě úžasná práce, za tyhle popisy klobouk dolů, to jen tak někdo neumí.

📌 Za zmínku určitě stojí i skvěle psané dialogy. Jsou přirozené, nenucené, realistické. Pomáhají lépe vykreslit povahy jednotlivých postav a oživují text, dodávají mu to správné tempo a posouvají děj vpřed. Sice jich není nijak moc, ale proti tomu já osobně vůbec nic nemám, někdy je zkrátka lepší jich tam tak moc necpat, dát jich tam jenom tolik, kolik je skutečně potřeba. Proč taky ne? Lepší než mít jich tam zbytečně moc. A u tebe to rozhodně není tak, že by tam dialogy chyběly, nejspíš právě díky těm skvělým popisům.

A taky je v nich moc pěkně vidět, jak si Acanthia neumí dávat pozor na jazyk, to je pro ni opravdu charakteristické. Nejdřív mluví, pak až myslí a čtenář z toho kromě ještě lepšího vykreslení její povahy má i skvělé rozhovory mezi jednotlivými postavami. Paráda!

📌 Každý čtenář také jistě ocení nápaditá a originální jména všech postav a míst. Nejsou ani příliš složitá, ani příliš jednoduchá a nudná, ne, zkrátka jsi našla ten zlatý střed. Nestalo se mi ani to, že bych si jména nebo názvy popletla, což znamená, že si nejsou vzájemně podobná, a to je důležité. Zato jsou ale poměrně snadno zapamatovatelná a zní krásně melodicky a přirozeně. Zkrátka, i v téhle kategorii jsi odvedla rozhodně brilantní práci.

📌 V neposlední řadě musím taky zmínit zvraty a akci v příběhu. A to hned na téměř úplném začátku. Což je jednoznačně skvělé, něco se děje hned v první části a naláká to čtenáře na další čtení. A hned ze začátku se té akce rozhodně neobjevuje málo. Ashae, záhadný chlapec na tržišti, zlodějíček v bytě hlavní hrdinky (obzvlášť to mě vážně dostalo), potom ten tajemný hlas... Pak už se to všechno začalo sbíhat vyloženě k hlavnímu zvratu příběhu (čímž nechci říct, že tohle všechno s tím nesouviselo, to ne, jenom to nesouvisí vyloženě přímo jako ty další věci). Každopádně, něco se děje prostě skoro pořád, i když si to čtenář možná plně uvědomuje až při zpětném pohledu, když vidí, jak do sebe jednotlivé dílky postupně zapadají. Zvratů a akce je zkrátka spousta hned ze začátku, a to je moc dobře.

📌 Když jsi popisovala onen záhadný a tajemný, přízračný hlas, který Acanthia slyšela, zatímco seděla na okně, div že se mi neudělala husí kůže. To bylo popsané opravdu realisticky a mrazivě, čtenář doslova cítí, jak mu srdce svírá ledová ruka. A co teprve když viděla ten odraz v okně. Moc by mě zajímalo, co to mělo znamenat, tak snad se odpovědi brzy dočkám.

📌 Ta poslední část, z minulosti, měla naprosto skvělou atmosféru. Opravdu. Úplně jsem se do toho vžila. Bála jsem se spolu s otcem, že jeho žena to nezvládne, že nepřežije. Ale přežila, dopadlo to dobře a mně se ulevilo stejně jako jim všem. A když pak jeden ze synů navrhl jméno, to bylo... Ta historka byla prostě krásně podaná, moc se mi to líbilo. I význam jména Amanthis. Hvězdný déšť. Zní to nádherně poeticky a překrásně. Zajímalo by mě, kdy a jak se tohle jméno změnilo na Acanthia, ale tohle byla naprosto skvělá práce.

📌 Píšeš správně přímou řeč. Ano, zmíním i tohle, protože je to zkrátka důležité a bohužel to není samozřejmost.

📌 Povětšinou máš taky správně rozdělené odstavce, až na několik výjimek, kterých jsem si povšimla, ale to se stane každému. Je jasné, že víš, jak se to dělá správně, a to je v tomhle případě hlavní.

📌 A nakonec tu mám originalitu a zajímavost celého příběhu jako celku. O hlavní hrdince-zlodějce jsem už sice četla, o členech podsvětí rovněž, ovšem způsob, jakým jsi to podala ty, je určitě dosti originální a rozhodně zajímavý. Je vidět, že máš celý ten svět opravdu promyšlený. A díky všemožným kombinacím věcí, které na první pohled snad ani zkombinovat nejdou, to celé působí opravdu originálně a jedinečně. Opět nemůžu jinak než říct skvělá práce!

Anotace

Tady to bude asi trochu složitější. Anotace samozřejmě není vyloženě špatná, to vůbec ne. Jenom mi připadá až moc tajemná. Jako bys ani za nic nechtěla prozradit nebo nastínit nic ze samotného děje příběhu. Což není tak úplně dobře, vždycky je potřeba prozradit alespoň něco málo, aby to čtenáře doopravdy zaujalo natolik, že se pustí do čtení. Takže bych přidala něco víc o naší hlavní hrdince. Třeba i to, cos mi posílala jako shrnutí příběhu, že se dostává do problémů kvůli tomu, že neumí držet jazyk za zuby, a jednou se ocitne v opravdu špatné situaci zdánlivě bez východiska. A právě kvůli tomu zasáhne do minulosti hlouběji, než si sama uvědomí, a... A tady by se dalo krásně navázat momentálně druhým odstavcem. Nemusíš to samozřejmě dělat přesně takhle, tohle byl jen můj osobní návrh, udělej to podle sebe. Hlavní ale je, aby se v anotaci objevilo něco víc o ději a o tom, jak s tím souvisí samotná Acanthia. To by podle mého názoru příběhu jen a jen prospělo, takhle působí anotace spíše slabším dojmem a mě osobně by k okamžitému čtení nenalákala.

Cover

Rozhodně působí profesionálně, o tom nemůže být sporu. Čím si už ale tak jistá nejsem, je, zda dokáže opravdu na první pohled zaujmout. Je laděný do nevýrazných barev a ačkoli se na něm nachází spoustu krásných detailů, na první pohled si jich čtenář nejspíš ani nevšimne. Někoho zaujmout může, někoho nemusí, tady je to dost diskutabilní a záleží asi spíš na osobním vkusu čtenáře. Mě osobně by ale nejspíše zaujal.

Název

Jelikož je příběh zatím ještě relativně na začátku a hádám, že opravdu rozjíždět se to teprve začne, nemůžu to zatím moc posoudit. Nicméně, tu souvislost s příběhem tam vidím už teď, není sice tak velká, ale je tam. A název sám o sobě je to rozhodně originální a zajímavý, ten podle mě zaujme prakticky okamžitě. Takže nemám co vytknout a věřím, že ta spojitost se časem vykreslí ještě víc a bude to název opravdu perfektní.

Názory čtenářů

AmetistJones

Oooo! To je úžasná kniha!

Klaniam sa pred spisovateľkou. Je veľmi telentovaná. Ten príbeh je jednoducho úžasný!

Charakter hlavnej postavy je... no, je skvelo opísaný. Opustené dieťa, ktoré upadlo do temnoty a túži po svetle bohatstva. Netvrdím, že mám rada také typy ľudí, ale ako je opísaná je jednoducho bomba!

Taktiež sa Corline dokáže krásne vyhrať s prostredím. Je vidieť, že steampunk je jej žáner. To ako ho dokáže opísať... priam sa s hl. postavou prechádzam po uliciach mesta a vyzerám vhodnú oběť na okradnutie.

Plus žiadna z jej postáv nie je plochá. Každá má osobitý charakter, svoj príbeh.

Takto som knihu prežívala iba pri Hobitovi, který je sice fantasy příběh, no Prízračný chodec sa mu podľa mňa na sto percent vyrovná.

Jediné minus pre mňa je, že kapitoly vychadzajú zriedka, takže niekedy zabudnem, kdo je aká postava. Inak príbeh hodnotím pozitívne. Tento wattpad príbeh si rozhodně zaslúži dosiahnuť svoje vlastné poličky v knihkupectvách. ;)

Anzjamod

Už je to sice delší doba, co jsem Přízračného chodce četla, ale je to jeden z příběhů, který prostě člověku utkví v paměti. Je to propracované a krásně napsané dílo s velkým podílem akce, emocí a skvělých popisů prostředí, ve kterém se nacházíme. Ač to bude určitě víc jak rok, vzpomínám si na první kapitolu, a to je známka dobrého příběhu. Jen škoda, že Corline přidává jen velmi sporadicky. Jinak úžasný příběh, který si zaslouží více pozornosti.

Celkové hodnocení

Nemůžu jinak než naprosto souhlasit s oběma autorkami uvedenými výše. Tenhle příběh je zkrátka úžasný. Nechápu, jak je možné, že má jen tak málo přečtení a hvězdiček, protože by si jich bezpochyby zasloužil nejmíň tak stokrát víc. Originalita, zajímavost, propracované postavy, krásně vyladěné popisy, dobře napsané dialogy, už ze začátku akce a zvraty... To jsou snad ty vůbec nejdůležitější věci, které by měl dobrý příběh obsahovat, a tys to všechno zvládla naprosto perfektně. Vyladit by chtělo akorát pár scén a detailů, nic, co by se dalo považovat za opravdu velkou chybu, jsem nenašla. To jediné, co působí slabě oproti všemu ostatnímu, je anotace. Na té bude potřeba zapracovat, protože podle mě je momentálně až moc chabá na to, jak skvělý příběh se za ní ukrývá. Jinak ale vážně nemám co vytknout. Musela jsem zabíhat do podrobností a rozpitvávat každou scénu, abych vůbec našla něco, kde bych ti mohla pomoct se ještě zlepšit. Máš opravdu velký talent a píšeš vážně skvěle, rozhodně nelituju toho, že jsem dostala možnost si tvůj příběh přečíst a určitě u něj zůstanu i dál a budu s napětím čekat, jak se Acanthia s tím vším vypořádá a popere.

Co se týče hodnocení, dlouho jsem váhala, kolik bodů udělit, nicméně nakonec jsem se rozhodla takhle. Anotace je jednou z těch nejhlavnějších věcí, je nesmírně důležité, aby zaujala a nalákala a to ta tvoje současná bohužel příliš nedokáže. A proto ti s čistým svědomím nemůžu dát plný počet bodů, devět a půl mi ovšem zase připadá málo. Nakonec ti tedy udělím 9,5/10 a dodám, že se přikláním i spíš k té desítce. Za mě rozhodně už teď jeden z nejkvalitnějších příběhů, na které jsem tady na wattpadu narazila, a věřím, že až se to pořádně rozjede, bude moct směle konkurovat i některým papírovým knihám. Už opravdu dlouho jsem nic takhle dobrého na wattpadu nečetla. Vřele doporučuji všem milovníkům kvalitních a originálních fantasy příběhů!

Úplným závěrem ti ještě dlužím omluvu za tu dlouhou dobu, kterou jsi musela na recenzi čekat. Pevně doufám, že se ti to aspoň částečně vyplatilo, a držím ti palce s dalším psaním!