Autor: AliTV5
Kategorie: Dobrodružné
Počet kapitol: 3
Stav: nedokončený
Nejlepší umístění: #16 v kategorii Dobrodružné

Shrnutí děje+Popis:
Boj so zombie.. Piše se 21. Storočie a zombie apokalipsa nastala. Ľudstvo to nezvláda a umierajú stovky ludí.... Dokáže zaľúbená dvojica toto celé prežiť? Armáda to zvládne vybojovať?

Pravopis

Příběh je psaný slovensky, tudíž nemůžu hodnotit. Ale! Nemusím být Slovák, abych poznala, že když máš v anotaci napsáno apokalipsa s i a v první kapitole apokalypsa s y, asi je někde něco špatně.

Zápory

📌Odstavce
Neděláš je. Čtenář se pak v textu snadno ztratí, protože se v něm nevyzná. Vezmi si do ruky nějakou papírovou knížku a podívej se. Jednotlivé úseky kapitol jsou rozděleny do odstavců. Jestli chceš, aby byl text přehledný, musíš odstavce taky začít používat.

A jak poznáš, co je jeden odstavec a co už druhý?

Jednoduše. V každém odstavci mluvíš o něčem jiném. Třeba když píšeš o tom, jak se hlavní hrdinka chystá do kina. To patří do jednoho odstavce. Když pak ale hlavní hrdinka vidí za oknem zobie, patří to už do druhého odstavce. Zkrátka, když změníš téma, musíš začít nový odstavec. A taky každá přímá řeč má svůj vlastní odstavec.

📌Opakování slov
Př: Velmi sa z toho tešila Barborka, pretože ten film už dávno chcela vidieť. Barborka sa celý den pripravovala do kina. Barborka sa osprchovala.

Lépe by to znělo třeba takhle (napíšu to česky, protože slovensky neumím, tak si to pak kdyžtak přelož): Barborka se z toho velmi těšila. Celý den se připravovala do kina. Nakonec se osprchovala.

Vidíš? To jméno se dá klidně zmínit jen jednou, nemusíš to pořád opakovat, aby to dávalo smysl.

📌A pak taky to, že Lukáš a Barbora se oslovují zásadně jenom lásko. To je trochu divné, nemyslíš?

📌Ohraná zápletka
Na příběhy tohoto typu narážím tady na wattpadu dost často. Nastane zombie apokalypsa a určitá skupina lidí se ze všech sil snaží přežít. Tak mi tedy pověz, čím se tvůj příběh odlišuje? Čím je jiný a vyčnívá z řady tolika dalších s tímto námětem?

Ničím. Já tam nic originálního nenašla. Je mi líto, ale tvůj příběh je opravdu jen jeden z mnoha dalších příběhů o zombie apokalypse. Co takhle přidat do děje něco nečekaného? Ty máš v příběhu zamilovanou dvojici, ne? Tak co kdyby se třeba jeden z nich taky změnil v zombie? Nebo co kdyby nakonec zombie hlavní hrdiny dostali a ovládli by celý svět? Nebo já nevím, co takhle kdyby byla hlavní hrdinka jediným člověkem na světě, který by mohl apokalypsu nějakým způsobem zastavit? No řekni, nezní to zajímavě?

A přesně toho ty chceš přece docílit. Vybočit z řady a ukázat lidem, že tvůj příběh je jiný. Chceš je zaujmout. A k tomu potřebuješ zajímavý nápad.

📌Nerozvinutý děj
Všechno je strašlivě uspěchané. Vždyť jen z první kapitoly by se daly udělat tři dvojnásobně dlouhé, kdyby sis vyhrál s popisy a dialogy a emocemi. Zpomal trochu, nech čtenáře, aby se nadechli. A snaž se psát o něco detailněji, přidej nějaké rozhovory mezi postavami a popisy. To všechno rozvíjí děj a nenásilně prodlužuje kapitoly.

📌Příliš rychlý vývoj událostí
Ráno se objeví zpráva v novinách a Barbora s Lukášem tomu nevěří. Odpoledne se seberou a jdou se schovat. Narazí na kamarády. Vyvraždí polovinu zombie populace a během chvilky se odkudsi z neznáma dostanou do L.A. A další den je konec apokalypsy.

📌Moc dokonalé postavy
Daří se jim úplně všechno, na co sáhnou. Prostě se jim nikdy nic nestane, všechno dokážou bez sebemenších problémů a bez nějakého většího úsilí. Připadá ti reálné, že čtyři mladí lidi bez jakýchkoli bojových zkušeností zvládnou pozabíjet přes sedmdesát zombie během chvilky a aniž by se jim cokoli stalo? Mně tedy ne. Protože to reálné prostě není. A tohle je jen jeden případ z mnoha.

Ale nezoufej, všechno se dá napravit! Každý z nás měl někdy v příběhu tzv. Mary Sue, neboli příliš dokonalou postavu.

📌Nerealistický děj
Tohle úzce souvisí se dvěma body výše. Zejména s tím, že postavy zvládli během chvíle vyřídit sedmdesát zombie a ani se u toho nezadýchali. A pak také s tím, že třetí den po vypuknutí apokalypsy nastává konec. Takhle to nefunguje. Musíš do děje zamíchat i nějaké problémy, nech postavy překonávat všemožné potíže, můžeš třeba taky někoho zabít a překvapit tím čtenáře... Cokoli, co šokuje a co nikdo nebude čekat. A hlavně, musí to dávat smysl a působit realisticky.

Vypíšu ti sem to, co mě nejvíc zarazilo.

Zaprvé, ta část s tím zabíjením zombie, ale to už jsme probírali.

Zadruhé, do L.A. se jim povedlo dojít v podstatě během chvilky. Ale do té tajné skrýše, která se podle Lukáše nacházela poměrně blízko, šli celý den?

Zatřetí, kdyby na ně z ničeho nic vybafl zombie, asi by spolu minimálně pár minut bojovali. Rozhodně by ho nezabili za pár vteřin.

Začtvrté, během již zmíněného putování do Los Angeles je nikdo nenapadl? Ani jeden zombie? Jak to?

Zapáté, jak se zombie mohli tak rychle rozšířit? Ze dne na den se v ně proměnila většina populace, pokud jsem to dobře pochopila. Tak to asi ne. Že by se během noci zombie takhle rozmnožili? To je prakticky nemožné.

A zašesté, jak mohla apokalypsa tak rychle skončit? Zombie byli všude, ne? A i kdyby opravdu zabili tolik zombie, nemohli tím ukončit apokalypsu. Takže se ptám - jak je možné, že bylo tak rychle po všem?

To jsou ty hlavní chyby. Ale je tam i plno menších, třeba v té scéně, kdy si Barbora vybírá oblečení a poprvé vidí zombie. Pak na ni Lukáš volá, ať jde za ním, tak jde. Ale kdy se stihla obléknout? Nebo tam prostě napochodovala jen v ručníku?

Jasně, je to maličkost, ale i toho si čtenáři všimnou.

📌Popisy
Ty vůbec neděláš. Ani popisy postav, ani prostředí, ani pocitů - a to je to nejzásadnější! Čtenář ti do hlavy nevidí, musíš mu ukázat, jak si jednotlivé věci představuješ. A hlavně mu musíš umožnit nahlédnout do mysli postav. O čem uvažují? Jaké z toho mají pocity? Jak se cítí?

Hodím ti sem pár příkladů, jak by správné popisy měly vypadat. Začneme popisy vzhledu.

Dlouhé blonďaté vlasy mu splývaly po zádech.

Světle modré oči dominovaly jeho obličeji.

Plné rty jí jen dodávaly na kráse.

Když zavíral dveře, přiskřípl si do nich lem bílého pláště.

Temně zelené šaty jí těsně obepínaly postavu.

Vklouzla jsem do lodiček na vysokém podpatku, abych dosáhla správné výšky.

A spousta dalších možností.

Co se týče prostředí, tak tam neexistuje žádný špatný způsob. Snad si jen dávej pozor na přílišné opakování slov. Tady ti dám menší příklad toho, jak to nepsat a pod to lepší způsob.

V pokoji byla postel u levé stěny. Vedle byl noční stolek, na kterém stála lampička. Vedle stála skříň. Naproti byla knihovnička. Vedle bylo okno a kamna.

Hned, jak jsem otevřela dveře, mě zaujala zvláštně zdobená postel u levé stěny pokoje. Vedle této postele se nacházel noční stolek s lampičkou. O kousek dál jsem si povšimla velké skříně, naproti které se tyčila vysoká knihovnička. Proti dveřím vnikaly do pokoje sluneční paprsky skrz otevřené okno. Pro případ chladných dní si do místnosti její majitel přikoupil i kamna.

No řekni, nezní ten druhý líp?

A teď pocity. Pro tento popis je důležité, aby ses do děje opravdu vžila a vcítila se do postav. Dám ti pár úplně náhodných příkladů, jak popsat základní emoce.

Když jsem uviděla svou nejlepší kamarádku v nemocnici, nedokázala jsem již zadržet slzy. Copak si tohle zasloužila? Jak mohl být někdo tak krutý a tak moc jí ublížit? Proč? Co komu udělala?

Po tváři se mi koulely slané kapičky. Vypadala, že snad ani nedýchá. Zmocnil se mě strach, že se třeba už nikdy neprobudí. To pomyšlení vyvolalo další vlnu smutku.

To by byl popis smutku.

Nebo:
Po skle stékaly dešťové kapky, občas někde zarachotil hrom. Počasí přesně vystihovalo mou náladu.

Popis vzteku, zloby na sebe samu nebo třeba naštvané bezmoci.

Nebo:
Sejmula jsem víko z krabice. Vykoukla na mě knížka, kterou jsem si celý rok tak přála. Vyskočila jsem a objala kamarádku.

,,Děkuju!" vypískla jsem nadšeně.

Radost, štěstí, spokojenost.

Snad ti to pro představu stačí.

📌Čísla se píší slovy, ne číslovkou. Výjimku tvoří letopočty, ale ty kratší se rozepisují. Takže třeba 1 se píše jako jedna.

📌Střídáš časy vyprávění. V jednu chvíli používáš přítomný a v druhou už minulý.
Př: Večer nikam nešli, ani na dvor. Na druhý deň Lukáš hovorí Barborce.

Máš dvě možnosti, jak to napsat. Buď v čase minulém, anebo v čase přítomném/budoucím (ty jsou si tak podobné, že se dají kombinovat).

První možnost: Večer nikam nešli, ani na dvor. Na druhý den Lukáš hovoril Barborce.

Druhá možnost: Večer nikam nejdou, ani na dvor. Na druhý den Lukáš hovorí Barborce.

Jednu z nich si vyber a pak ji používej, ale nemixuj to dohromady.

Klady

📌Píšeš dobře přímou řeč.

Cover

Docela se mi líbí. K příběhu se hodí a je poměrně zajímavý. Ale přijde mi moc tmavý na to, aby okamžitě upoutal pozornost.

Název

Upřímně, připadá mi dost ohraný. Nepřijde mi vůbec chytlavý ani zajímavý. Prostě jen jeden ze sta podobných názvů. Chápu, že vymyslet dobrý název dá práci, ale pokud chceš zaujmout, tak si tu práci dej. Já bych použila třeba něco jako Živoucí smrt nebo Mrtvé duše nebo něco podobného. Určitě něco vymyslíš, když se budeš snažit.

Popis

Je mi líto, ale ani tady tě nemůžu hodnotit příliš kladně. Podle anotace bych usoudila, že se jedná jen o další tuctový příběh z období zombie apokalypsy. Nezaujme, nenavnadí, nedonutí kliknout na první část. Až si rozvineš děj, přidala bych tam něco víc o tom, co se stane. Zase si ale dávej pozor, abys toho nevyzradil až moc. Takhle ti asi moc neporadím, protože současná anotace naprosto odpovídá kvalitě příběhu. V tomhle stavu díla mě nenapadá nic, čím bych ten popis vylepšila. Opravdu je nutné nejprve něco udělat s tím dějem, teprve pak ti budu moci poradit, co do anotace přidat.

Celkové hodnocení

Příběh mě tedy rozhodně nenadchnul. Příliš rychlý, nerealistický, ohraný a ničím nezajímavý děj, postavy jsou typické Mary Sue, neděláš odstavce, takže se v tom čtenář snadno ztratí... A mohla bych pokračovat dál a dál. Osobně bych ti doporučovala příběh stáhnout, opravit a vylepšit a teprve pak ho znovu publikovat. Čti si ty kapitoly po sobě a vždycky se sám sebe zeptej - líbí se mi to? Dokážu se vžít do děje a všechno si živě představit? Zvládnu se vcítit do postav?
A pokud ano, pak má teprve smysl příběh zveřejňovat. A uvědom si, že čtenář ti nevidí do hlavy, musíš mu popsat, co se ti v ní honí.
Už asi tušíš, že moc pozitivně to nedopadlo. Samotnou mě to mrzí, nerada hodnotím takhle nízko, ale musím ti udělit jen 1/10.
Neztrácej ale naději. Všichni jsme nějak začínali a nejspíš to vypadalo dost podobně. Nikdo není hned ze začátku dokonalý. Ani v psaní, ani jinde. Oceňuji, žes mě požádal o recenzi, protože to značí, že se chceš zlepšit. Budu ti držet palce a kdyby sis nevěděl rady, ozvi se. Pomůžu.