Jsem zpátky! Nebojte, s mými recenzemi konec není, jelikož neumím číst knihy bez toho, abych na ně svůj názor následně nesdílela na internetu. Dobrá zpráva je ta, že mám za sebou všechny eseje, a i odevzdanou bakalářku, a dokonce jsem dostala i výsledky a s radostí oznamuji, že jsem úspěšně dokončila bakalářské studium! Takže teď se možná mých názorů nezbavíte, jelikož ten titul nějak sakra musím využít, že jo. Zároveň přemýšlím, že bych sem tak trochu rozebrala, co jsem ve své bakalářce psala, jelikož se přece jenom věnovala literatuře a přišlo mi to zajímavé.

Mám rozepsaných i několik dalších recenzí, ale nebyla jsem schopná je dokončit. Jedno je na A Deadly Education od Naomi Novik a v další jsem se spontánně rozhodla napsat něco o té slavné teorii female/male gaze, kterou TikTok tak rád neustále používá. Pokud byste chtěli, abych je dopsala a vydala, tak určit dejte vědět a já se o to pokusím. Zároveň jsem se dala do opětovaného čtení The Secret History, jelikož jsem nedávno začala poslouchat podcast „Once upon a time at Bennington College", který rozebírá životy několika spisovatelů, mezi kterými je i Donna Tartt a celé TSH dodává novou atmosféru a teď o ní zase jinak přemýšlím. A také jsem se ponořila hluboko do knih Alice Oseman, jelikož jsem viděla Heartstoppera (a potom se na něj podívala ještě tak třikrát a přečetla všechny komiksy) a tak nějak se z toho nedokážu dostat. Objednala jsem si i její další knihy, takže se tu třeba něco kolem Alice objeví, jelikož jsem naprosto ohromená a je to asi moje největší momentální obsese.

Anyway, teď už k aktuální recenzi – Lore:

Every seven years, the Agon begins. As punishment for a past rebellion, nine Greek gods are forced to walk the earth as mortals, hunted by the descendants of ancient bloodlines, all eager to kill a god and seize their divine power and immortality. Long ago, Lore Perseous fled that brutal world in the wake of her family's sadistic murder by a rival line, turning her back on the hunt's promises of eternal glory. For years she's pushed away any thought of revenge against the man–now a god–responsible for their deaths.
Yet as the next hunt dawns over New York City, two participants seek out her help: Castor, a childhood friend of Lore believed long dead, and a gravely wounded Athena, among the last of the original gods.
The goddess offers an alliance against their mutual enemy and, at last, a way for Lore to leave the Agon behind forever. But Lore's decision to bind her fate to Athena's and rejoin the hunt will come at a deadly cost--and still may not be enough to stop the rise of a new god with the power to bring humanity to its knees.

Miluji řeckou mytologii, a přestože se na originální verze teprve chystám, pokud vidím cokoliv s touto tématikou (a tak krásným přebalem, který tahle kniha měla), tak to okamžitě beru. Když jsem si přečetla anotaci, byla jsem ještě víc nadšená. Řecká mytologie spojená s Hunger Games a zasazená do současného New Yorku, kdy se každých sedm let z bohů stanou obyčejní lidé a kdokoliv je zabije, získá jejich božskou moc? Ano, prosím. Jenže jak tahle kniha prokázala, mít originální nápad je jedna věc, ta druhá je ho správně zpracovat a využít jeho potenciál.

Není to tak, že by se mi kniha nelíbila nebo by byla špatná. Ona ve mně prostě nezanechala žádnou emoci. Jednu možná ano... naprosté znudění. Celá kniha byla o ničem a postavy nerozvinuté, takže cokoliv se jim v životě dělo, ať už špatné nebo dobré, tak mi to bylo naprosto jedno. Ze stejného důvodu nebyl žádný ze zvratů šokující: buď jsem tušila, že se něco takového stane, nebo to bylo napsané způsobem, který ani žádný pocit šoku neumožňoval. A záporáci nebyli záporáci, jen nějaké šedivé postavy, na které autorka nalepila nálepku „záporák", aby se neřeklo a kniha tak splňovala všechny pravidla správné YA.

Lore byla bolestně průměrná a je mi to hrozně moc líto, jelikož měla tak neskutečný potenciál. V další části knihu bude rozebírat hlouběji, ale upozorňuji, že se tam budou nacházet spoilery.

....

Příběh je vyprávěný z pohledu Melory „Lore" Perseous, která je poslední žijící členkou své pokrevní linie jakožto potomek Persea. Těchto linií existuje devět a každá navazuje na jiného z antických hrdinů. Tyto linie své členy tvrdě trénují, jelikož každých sedm let se účastní jakési smrtelné hry s názvem Agon, kterou kdysi vytvořil Zeus, aby bohy potrestal. Každých sedm let se tedy z bohů na týden stanou obyčejní smrtelníci, které je možné zabít a získat tak jejich schopnosti a nesmrtelnost. Každá linie se pokouší mít mezi sebou jednoto nového boha, jelikož by jim to tak pomohlo získat slávu, moc a bohatství. Jeden z nových bohů, nástupce Área, který si přezdívá Wrath, ovšem touží po tom všechny zbývající bohy zabít, aby jejich síla ze světa zmizela a on se tak stal jediným, kdo má moc.

Hrozně moc jsem se těšila na to, až uvidím všechny bohy (jak nové, tak ty původní) v akci, ale ve finále jsem neviděla skoro žádného, jelikož polovina z nich byla mrtvá na začátku knihy, a ten zbytek je brzy následoval. Héphaistos byl jeden z prvních, kdo před stovkami let zemřel, jelikož ho jeden z nových bohů zabil, protože nevěděl, že jeho sílu tak nezíská, ale místo toho zmizí ze světa úplně. Na začátku knihy také zemře Hermes, kterého Wrath zabije. I když má v příběhu celkem důležitou roli, jelikož je to taková mentorská postava pro Lore, vzhledem k tomu, že se o ni v přestrojení starého milého pána několik let staral, nevidíme z něj skoro nic. Nový Dionýsus „The Reveler" zemře chvilku po tom, co ho Lore se svou skupinkou najde, což je další škoda, jelikož se dozvídáme, že on a Hermes byli dlouholetými milenci. Nová Afrodita „The Heartkeeper" je také zabit hned po tom, co ho najdou. Tidebringer, tedy nástupkyně Poseidona je nejdříve považovaná za mrtvou, ale ke konci knihy ji Lore a ostatní najdou jen aby... ano, uhodli jste správně, hned ji zabijí. Apollo sice není úplně mrtvý a jeho moc je převedená na Castora, tedy dlouholetého kamaráda Lore, o kterém si sedm let myslela, že je mrtvý. To byl asi jeden z mála zvratů, který mi přišel zajímavý. Poté nám zbývá Artemis a Athéna. Artemis jen pobíhá kolem a snaží se Castora zabít, jelikož se po smrti svého bratra tak trochu zbláznila a Athéna je asi jediný bůh, který se tam zjevuje často a hraje nějakou pořádnou roli.

Autorka se snaží čtenáře napínat a představuje i zajímavá a hluboká témata, ale přijde mi, že je všechno dělané tak napůl. Celý systém a to, jak tyto pokrevní linie, které následují řeckou mytologii, fungují, je založený na jedné velké misogynii a následuje starověký systém patriarchátu. Pokrevní linii může vést jen muž, a to on se může stát novým bohem. Ženy samozřejmě bojují, ale dost z nich se také stává jakýmisi pomocnicemi a jen kusy hadru. Lore popisuje, jak Tidebringer, tedy nástupnice Poseidona, způsobila velký humbuk, jelikož to byla první žena, která získala božskou moc. Doufala jsem proto, že se tam objeví trochu víc a bude to rozebrané do hloubky a byla jsem hrozně naštvaná, když jsem zjistila, že je mrtvá. Potom se ukázalo, že je naživu a já se hrozně těšila, ale ona jen potopila část New Yorku a potom zase umřela. Yay! Lore navíc často projevuje své naštvání ohledně celého postavení žen v této společnosti a líbilo se mi, když mluvila s Athénou o mýtu o Meduse a jak nespravedlivé to bylo, ale opět... všechno je to napůl a za chvilku nad tím pokrčí rameny a zase se jde dál.

To pokrčení rameny a následný skok se vlastně opakuje několikrát. Jedna z dobrých kamarádek Lore se pokusí zabít Castora. Teda, říkám Iro „dobrá kamarádka", jelikož tak ji Lore nazývá, ale jejich chemie je naprosto neviditelná a vedou spolu asi tak dva rozhovory, ale podle všeho se spolu dřív hodně bavily a byly si blízké, takže autorce asi musíme věřit. Po tom, co se ho pokusí zabít, se stane asi milion dalších věcí (jednou z nich je ta, že Artemis zemře) a následně se Iro z ničeho nic zjeví a je jakože: „Promiň Castore, že jsem se tě pokusila zabít," načež on DOSLOVA pokrčí rameny a jede se dál. Další příklad je třeba ten, že někdo obětuje dvě malé holky a policie je najde někde uhořelé, což Lore a její skupina vidí v televizi. Všichni samozřejmě zmíní to, jak je to hrozné a že kdokoliv to udělal je monstrum, ale to spíš jen aby se neřeklo, jelikož za chvilku se všichni zvednou a jsou jakože „Well... tak jdeme ukradnout zbraně."

Dalším problémem jsou záporáci. V úplně první scéně se objeví Wrath, který je popisovaný jako krutý a nemilosrdný a že udělá cokoliv proto, aby získal, co chce. Což je možná pravda v první třetině knihy, jelikož potom se ani pořádně neobjeví a všichni jen zmiňují, jak je strašný. Četla jsem recenzi, která skvěle vystihla, že jediná jeho charakteristika je „násilník a pedofil", jelikož v jednom z flashbacků je ukázáno, jak si chce vzít desetiletou Lore za manželku a počkat, než jí bude dvanáct, aby měla děti. To je ale opravdu jediné.

Potom je tu Athéna, která ze začátku s Lore spolupracuje, ale nakonec se ve „velkém" zvratu ukáže, že se s Wrathem spolčila. Athéna mě nejprve bavila, jelikož to byl jeden z mála originálních bohů, který ve hře zůstal a měla skvělé komentáře, ale během chvilky byla posazená na střídačku jako snad každá postava v celé knize a jen občas se objevila. Zároveň jsem vůbec nepochopila její motivaci. Lore totiž předtím, než byla celá její rodina vyvražděná, utekla z domu a ukradla Wrathovi Aegis... tedy ten slavný štít s vyobrazenou Medusou, která má nepřátele vyděsit k smrti (v Percy Jacksonovi ho vlastní Thalia), jelikož právoplatně patřil Lore a její rodině. Athéna se dozvěděla, že ho Lore ukradla, a proto celou její rodinu vyvraždila... a to docela brutálně... a o sedm let později se snažila s Lore spřátelit, aby jí prozradila, kam Aegis schovala. Tajně se spolčila s Wrathem, kterého ale nakonec taky vlastně podrazila a umírající Lore zachránila tak, že se obětovala a darovala jí svou sílu. Aegis mezitím někam na konci zmizel a já vůbec netuším jak.

Autorka se zároveň snaží vybudovat napětí tím, že nám dává náznaky a nápovědy o tom, co by se mělo stát, ale ten velký zvrat odhalí vždy až moc pozdě, když už si čtenář dá dvě a dvě dohromady. Veškerá její velká odhalení tak ztrácejí všechno kouzlo. Například Lore je nervózní pokaždé, když někdo zmíní ten ztracený štít a s každou další její reakcí je jasné, že ona ho doopravdy má. Flashback, kdy štít krade, se ale objeví skoro až na konci knihy, kdy nám je všechno úplně jasné. Místo toho, aby prostě napsala o Lore a její nervozitě, kdy si člověk řekne „To je zvláštní," a pokračuje dál, než se někde najednou dozví, že ho doopravdy ukradla, autorka nám neustále „nenápadně" napovídá. Nestane se to jen jednou, ale několikrát, kdy se z ničeho nic zjeví jakože: „Aegis! Doufám, že jste na něj nezapomněli... jo, ten asi bude hrát nějakou roli, podívejte se, jak Lore radši rychle změní téma nebo se provinile podívá stranou." Jako by si autorka vygooglila, co znamená Čechovova zbraň, ale absolutně nepochopila celý princip.

A stejně jako jsou napůl všechny charakteristiky a zvraty, tak i vztahy jsou úplně odfláknuté. Iro, jak už jsem zmínila, je jedna z takových postav, se kterou by měla mít Lore nějaký hlubší vztah, ale vlastně to není ukázané. Trochu lepší je to u Lore a Castora, u kterých je alespoň nějaký náznak chemie, stejně tak jako s ní a dalším jejím kamarádem Milesem (a upřímně bych byla mnohem radši, kdybych mohla číst knihu o Milesovi a jeho zakoukání se do Vana). Ale třeba takový její vztah s Athénou, který si buduje, byl hrozně neuvěřitelný a divný, takže poté, co ji zradila, mě to ani trochu nezabolelo. A jak už jsem řekla, k postavám jsem si nevybudovala žádné pouto, takže mi to bylo naprosto jedno.

Nevím, co dalšího k tomu říct, jelikož celá moje reakce je... nic. Nejsem z ní nadšená ani překvapená, zároveň ale kniha nebyla nijak špatná, aby ve mně vyvolala velké naštvání. Jsem vlastně dost překvapená, že jsem ji dočetla, jelikož jsem měla chuť ji zahodit a už ji nezvednout, ale stále jsem doufala, že se to třeba zlepší.

Od autorky jsem nic jiného nečetla. Vím, že napsala sérii The Darkest Minds, která je docela populární a byl podle ní i natočený film a přemýšlím, že si to třeba zkusím přečíst a uvidím, jestli tak Bracken píše normálně nebo ne. Mám pocit, že Lore ještě nebyla přeložená do češtiny a vyšla teprve nedávno, ale tedy pokud vyjde tak... asi ji nebudu nějak horlivě doporučovat. Viděla jsem názory a recenze jiných lidí, kterým se líbila, ale za mě to rozhodně nestojí za to. A pokud chcete utratit peníze, jediným důvodem bych viděla to, že je ta obálka kurva krásná.