Jestli jste stejně jako já v roce 2010 prošli BBC Sherlock obsesí, mám něco, co vás do té fáze zaručeně vrátí a navíc je to ještě lepší. Totiž, pokud jste to nesledovali jen kvůli Benedictu Cumberbatchovi...

„My name is Dr. John Watson, once of the British Army Northumberland Fusilier Regiment, now a true crime podcaster based in Central London. I don't have much experience in criminology, so this is mostly a record of how I met possibly the most brilliant and bizzare person I have ever (and will ever) know. Join me as I document the adventures of Sherlock Holmes."

Sherlock & Co. je podcastová adaptace příběhů Arthura Conana Doyla zasazená do dnešního světa – John si po návratu z Ukrajiny, kde byl ve válce zasažen bombou, hledá byt a práci v Londýně. Seznámí se s Sherlockem, nastěhují se do Baker Street a John se rozhodne nahrávat true crime podcast o jejich zážitcích.

Činy a záhady, se kterými se setkávají, nekopírují původní Doylovy knihy, jako tomu bylo u BBC seriálu, což dává tvůrcům volnou ruku – jsou tu epizody věnující se zmizelému dostihovému koni nebo ztracené huse, ale také doxxingu, podvodům, náboženským sektám nebo komunitě swingers žijící v hausbotech. Rozhodně se nebudete nudit, navíc s každou další epizodou stoupá kvalita produkce (John se tím nikdy nezapomene pochlubit) a posledních několik dílů je vážně neskutečně propracovaných, jak co se týká zápletky a hereckých výkonů, tak editace, zvuku a hudebních podkresů.

„Hello lovely listeners. Sorry John is so boring."

Moderní nádech získávají i postavy. John je prostě a jednoduše awkward. Neustále se ztrapňuje před svými posluchači i před ostatními lidmi, což se snaží kompenzovat svým suchým humorem a sarkasmem a právě jeho poznámky a blábolení dělá podcast tak zábavným a zajímavým, hlavně když se o něčem dohaduje se Sherlockem. Přestože je uzavřený a nerad mluví o své minulosti nebo svých emocích, snaží se být pro Sherlocka oporou a respektuje jeho potřeby a pocity.

Doylův Holmes vykazuje známky neurodivergence a Sherlock & Co. tuhle jeho stránku dotahuje do konce. Sherlock Johnovi při prvním setkání vyjmenovává své diagnózy, včetně ADHD, ASD nebo DID, u toho však tvůrci nekončí – v průběhu epizod slyšíme v pozadí jeho stimming, Sherlock se ztrácí v sociálních interakcích, nechápe Johnův humor, bývá roztěkaný a rád a do detailu mluví o svých zálibách. Několikrát jsme také svědky jeho overstimulace nebo understimulace, vadí mu hlasité dýchání Johnova psa Archieho, špatně spí a neustále jí jen jeden druh těstovin. Samozřejmě nechybí housle (skvěle zakomponované do úvodní znělky), botanika, kriminalistika, drogy a známosti u policie (mimochodem, inspektor Lestrade je inspektorka).

„I am not as clever as you make out. I have a great deal of special interests. I like to hyperfocus around areas of crime, investigation, observation and deduction."

Navzdory jejich počátečním neshodám se však John a Sherlock výborně doplňují – skvělým případem je scéna, kdy se společně účastní pub kvízu: John zná odpovědi na všechny popkulturní otázky, zatímco Sherlock si stěžuje, že popkultura ho nezajímá a na jednu jinou otázku uvedli organizátoři špatnou správnou odpověď. John navíc Sherlockovi pomáhá číst běžné situace, trpělivě mu vysvětluje emoce druhých a jak k nim přistupovat, Sherlock pak dokáže ocenit Johnovo zapálení a znalosti medicíny, rád si s ním povídá a pokouší se vymýšlet vtipy, které by mohly Johna rozesmát.

Místo pronajímatelky paní Hudsonové je tu realitní kancelář Hudsons a její agentka Mariana, v jejímž popisu práce navzdory Sherlockovým námitkám není spravovat tekoucí kohoutky a doplňovat v nájemních bytech lednici. Brzy jí však vyprší víza a John se Sherlockem jí nabídnou, aby se nastěhovala do bytu pod nimi a pomohla jim s vedením jejich společnosti, Sherlock & Co. Mariana se tak stává nedílnou součástí podcastu a úžasně dotváří dynamiku Johna a Sherlocka – neustále jim připomíná deadliny, chodí s Johnem nakupovat a nebojí se oba upozornit, když je jejich chování přes čáru. Zároveň je jejich emoční podporou, pokud je některý případ až příliš brutální a traumatizující, a čas od času sama pomůže s vyšetřováním. Kromě toho si s Johnem mohou navzájem postěžovat na Sherlockovy zlozvyky.

Všichni tři se tak stávají přáteli – chodí společně na pivo, na koncerty, starají se o sebe, když jsou nemocní, venčí Archieho a do toho řeší případy. Všechny postavy mají hloubku, vlastní hlas a projev, vlastní zájmy a koníčky, a podcast tak působí jako záznamy reálných lidí v reálném světě. John navíc nosí svůj mikrofon neustále všude s sebou a scény tak plynule přechází z přirozených interakcí k vyšetřování, v drobných humorných scénkách se pomalu rozvíjejí vztahy mezi postavami a nikde není žádné hluché místo. Každý emočně vypjatý případ navíc postavy jen tak nepřejdou, John před každou epizodou uvádí trigger warnings, často probírá náročnější události s Marianou a jedna epizoda dokonce ukazuje, jak Sherlock přehodnocuje svou kariéru a zvažuje, jestli vůbec sdílet výsledky svého pátrání, protože si je vědom, jak by to zúčastněným mohlo ublížit.

Sherlock & Co. zkrátka představuje brilantní moderní kousek a daří se mu všechno, co BBC Sherlock nezvládl, a nemám nic, co bych tomu mohla vytknout (snad jen že první epizoda působí místy trochu chaoticky). John a Sherlock a Mariana mě dokázali nahlas rozesmát v přeplněném vlakovém kupé, a když John v dnešní epizodě během Patreon shoutoutu poděkoval profesoru Jamesi Moriartymu, málem jsem si zapíchla špendlík do ruky.

A pokud máte obavy z angličtiny - a nejrůznějších přízvuků je v tomhle podcastu požehnaně - nebo máte problémy se zpracováváním zvuků, na internetu jsou dostupné přepisy, takže můžete společně s poslechem sledovat text a případně si dohledat neznámé fráze.

Vím, že jsem tvrdila, že nemám ráda čistě audio média, čtyři roky dojíždění do Prahy a hodiny strávené háčkováním, pletením a nově i šitím se ukázaly jako perfektní stimulace a já jsem fanoušek podcastů, takže pokud máte nějaká doporučení, sem s nimi!