Do obličeje mu prudce udeřil závan studeného vzduchu a na chvíli zamrazil všechny jeho obavy.

Ale jenom na chvíli. Prásknutí dveří za ním je opět nemilosrdně probralo k životu a ony všechny jako ovládány zvířecími instinkty zabořily své smrtící drápy ještě hlouběji do chlapcovy mysli, aby je snad náhlý nával adrenalinu nesetřásl.

Smýklo to s ním dozadu, když se liščí hřbet prohnul a šelma se vznesla nad zašpičatélé plaňky plotu.

Potom dopadla na všechny čtyři ladně jako přízrak a chlapec poháněn setrvačností jí málem přepadl přes hlavu. Na poslední chvíli se zabořil prsty do hrubé srsti na její šíji.

Vítr ženoucí se kolem jeho uší k němu donesl tichý dávivý chechot.

Liška dvěma rychlými kroky překonala silnici a pokračovala přes nerovný povrch dědečkova pole.

Chlapec objímal nohama pohublé liščí tělo. Do zad mu v rytmu jejího běhu naráželo něco tvrdého. Na okamžik ustrnul, když si uvědomil, že jsou to její vystouplé kosti.

Předklonil se v pokusu zbavit se dotěrného vzduchu, jenž ho nepříjemně štípal do očí a tlačil mu slzy pod víčka.

Vzápětí se začal dávit nahnědlými chlupy.

Chtěl křičet, prosit, ať zastaví, že chce zpátky, domů, ale nešlo to. Neměl dost odvahy ani na to, aby se ohlédl.

Hrachová kaše se mu v žaludku pustila do divokého tance.

Zavřel oči a začal naříkat a plakat alespoň uvnitř své hlavy.

Až když ho do čela udeřila větev, je zase otevřel a zaryl prsty ještě víc do liščina krku, jakmile zjistil, že jediné, co vidí, je tma plná rozmazaných šmouh.

Potom šelma nečekaně zastavila, chlapce něco udeřilo do hlavy a prostor pod ním se vyprázdnil. Když již necítil tuhé chlupy a pach masožravce, pokusila se ho zaplavit jakási planá úleva, kterou okamžitě zaplašil tlak ostrých zubů zabořených do jeho boty. Ucítil, jak liška zatáhla a začal klouzat dolů.

Drsná zem ho škrábala do zad.

Stisk na jeho noze povolil a chlapec se zastavil.

Chvíli nehnutě ležel, slabě se třásl a zíral do černa nad sebou.

Potom se posadil.

Před ním zářily do tmy tři páry hladových liščích očí.