Jak dlouho tady už přežívala? Bohové, jak dlouho tady ještě bude muset přežívat? A jak dlouho tady dokáže přežívat?

Dririnkel napůl seděla a napůl ležela u studené kamenné stěny a pokoušela se usnout. Nešlo to. Kvůli nim.
   
„Já mám hlad.”
    
„Ne, ty ne. Já mám hlad. Ty můžeš mít žízeň.”
    
„Já mám obojí!”
    
„Buďte všichni zticha.”
    
„Bolí mě loket.”
    
„Cože tě bolí?”
    
„Buďte zticha, nebo vás praštím. Nic ho nebolí.”
    
Dririnkel si zakryla uši rukama a zasténala. Na to, že to byly jenom pitomé opice, byly příšerně užvaněné. Chtěla odsud pryč. Někam hodně daleko. Přísahala si, že jestli tohle přežije, opustí tuhle zemi a nikdy už se do ní nevrátí.

Dívka už zvažovala i možnost, že se praští do hlavy o skálu, aby ztratila vědomí, ale zjistila, že se k tomu nedokáže odhodlat.

„Chci jíst,” zakňoural jeden z těch pisklavých hlasů.
    
„Jo. Já taky, pojďme si něco dát,” přidal se k němu další.
   
Dririnkel se překulila na druhý bok a pokusila se schoulit do klubíčka. Nejenže ty opice dělaly hrozný hluk, taky hrozně zapáchaly. Když sem Drir strčili, myslela si, že omdlí. Tohle by měli postoupit všichni ti udatní hrdinové. Na co na důkaz své síly zabíjet netvory?
    
„Ale tady nic není,” zabručel další tvor. „Jenom šutry...”
    
„Ty se jíst nedají, už jsem to zkoušel,” informoval ho někdo.
   
Dririnkel dospěla k tomu, že prostě neusne a odvážila se pootevřít jedno oko. Okamžitě ho zase zavřela. Ty opice... Ony i hrozně vypadaly.
    
„Tak pojďme sníst tebe!” navrhla o něco nadšeněji ta samá opička, kterou bolel loket. Aspoň Drir připadalo, že je to ona.
    
„To tedy ne. Sněz se sám, když máš tak hloupé nápady.”
    
„Podívejte! A co támhleto? Co to je?”
    
Dívce došlo až moc pozdě, koho tím myslí. Neuvědomila si, že mezi nimi musí vypadat jinak. A už vůbec jí nedošlo, že by to mohlo být špatně.
   
Něčí tlapa ji popadla za nohu a ona se ocitla ve vzduchu. Chtěla začít protestovat, ale místo toho se pozvracela.
   
„Fůj! To je nechutný!” prohlásil tvor, kterému teď Drir zírala přímo do velkých zakalených očí. Ty máš co říkat, potvoro...

______

Huh, v podstatě celkově přepsaný, prodloužený a upravený úryvek, který jsem nedávno spatlala v rámci něčeho jinýho. Teď už vlastně ničeho. Takže... Jakože to předtím neexistovalo. Ne že by to bylo důležité.