Když všichni už spali, tak jsem se pomalu vplížil do pokoje, kde spal bratr.  Vzal jeho jeho luk a toulec se šípy a vyšel ven.

Bylo pozdě večer a tak jsem vzal jednu z pochodní.  Vyhoupl jsem se do sedla a pobídl ho.  Chtěl jsem najít tábor těch maďarských lotrů a zabít je dřív, než znovu zaútočí na nějakou vesnici.

***

Dojel jsem k lesní mýtince, kde svítily pochodně.  Dojel jsem blíž, přímo pod kopcem stály stany maďarských mužů. 

Pochodeň, co jsem celou dobu při sobě nosil, jsem hodil přímo na jejích stan, který rázem vzplanul.

Všichni vojáci vyběhli ze svých stanů. V tu chvíli jsem vytáhl luk a přiložil k němu šíp.  Tětivu jsem vzápětí natáhl a vystřelil po jednom z vojáků.

,,To je za mého otce..." 

Natáhl jsem další šíp a zasáhl dalšího vojáka, který padl k zemi, ale ne mrtvý.  Natáhl jsem se pro další šíp a pomalu ho natáhl.

,,Stůj!" vykřikl jeden z vojáků. Prudce jsem se na něho otočil a vystřelil po něm. Voják s křikem padl k zemi mrtvý. 

Maďarští vojáci utíkali ze svého tábora a tak jsem svého koně otočil a zamířil si to zpět.

***

Zastavil jsem se kousek dál od chalupy,v které se nacházel můj bratr.  V tu chvíli začalo silně pršet. Otočil jsem koně do nedalekého lesa, kde jsem našel nejbližší tábor. 

Zastavil jsem koně a pomalu sesedl.  Opřel jsem se o spadlý strom a pozoroval nebe. Byl jsem promočený až na kost, ale nechtěl jsem se vracet. 

Dneska večer ne.  Neudělal jsem nic špatného, ale dnešní noc mě nutila zůstávat venku.  Mohl jsem přemýšlet.

Ze své kapsy jsem vytáhl svůj prsten a prohlížel si ho, pak jsem ho silně stiskl a zavřel oči. 

,,Chybíš mi..." zašeptal jsem.

Byla to jediná žena, kterou jsem skutečně miloval a teď je pryč.  I můj jediný syn. Všechno jsem ztratil, rodinu, domov a teď ztrácím i víru v sobě. Pomalu jsem vstal, ale stále jsem pozoroval nebe .

,,Tohle jsi po mě chtěl!? Abych se stal chladnokrevným zabijákem!?  Díky tobě jsem ztratil vše!" křičel jsem na nebe.

Když jsem se uklidnil, tak jsem si lehl pod jeden z  provizorních stanů, který tam stál už před tím, než jsem přijel.

,,Vrátil ses!" ,,Vždy se ti vrátím Kateřino. Miluji tě..." řekl jsem a jemně jí stiskl ruce, a poté jí políbil.  ,,Kde je Alex?" zeptal jsem se a hledal svého syna.  ,,Je venku hraje si s dřevěným mečem.  Chce být jako ty...chce být hrdinou." usmál jsem se.  ,,Jsem rád, že s tebou můžu strávit další den bez tažení." ,,Ty zase odjedeš?" zeptala se Kateřina.  ,,Za týden odjíždím, ale budu co nevidět doma. Věř mi." ,,Jednou se mi nevrátíš a já budu vdova." ,,Neboj se Kateřino. Jsem výborný bojovník."

Celá vesnice je v plamenech. Moje žena mi umírá společně s mým synem. Hledím na ty maďarské lotry, kteří bez lítosti vypalují vesnici.  Smějou se.

***

Prudce otevírám oči. Opět jsem zalitý potem. Ten samý sen pořád dokola. Už to nezvládám, nemůžu z toho spát.  Je mi zle.

Pomalu jsem se posadil a protřel si čelo.  Už svítá,a tak jsem pomalu vstal a přešel k mému koni, který se spokojeně pásl na trávě.

,,Musíme vyrazit zázraku..." řekl jsem a  poškrábal ho na čele. Hřebec spokojeně zafrkal a prohrábl kopytem zem.

Vyhoupl jsem se do sedla a pobídl ho. Dojeli jsme zpět k chalupě, kde už byli všichni na nohou. 

Sesedl jsem z koně a sundal mu uzdu a sedlo. ,,Je vám něco?" zeptala se mě postarší dáma.  ,,To nic není, jen jsem nespal. Musel jsem se projít...a jak je na tom můj bratr?" zeptal jsem se.

,,Už se probudil. Volal vaše jméno. Zřejmě se o vás bál." ,,Děkuji," odpověděl jsem a vyšel za ním do domu.  ,,Jindro!?"

,,Kdes byl!? A proč máš můj luk?"

,,Lovil jsem..." zalhal jsem mu.  ,,Jsi výborný kovář, ale špatný lhář bratře..."

,,Dobře...nebyl jsem lovit. Hledal jsem ty maďary, který na tebe zaútočili.  Pár jsem jich zabil a podpálil jím stany. Víc jsem nedokázal. Nejsem chladnokrevný, nedokázal bych to..."

,,Zbyňku...mohl jsi umřít..." ,,Jednou umřeme určitě. Možná dnes, možná zítra a možná až za rok. Jednou jeden z nás umře."

,,Možná máš pravdu, ale nikdy se nevrhej do bitev po hlavě. Nestojí ti to za to."

Souhlasně jsem přikývl.  ,,Je ti dobře Zbyňku?" zeptal se ustaraně Jindra.  ,,Přestaň se o mě ta zajímat!! Nikdy jsi se o mě tak nezajímal až teď. Co když nejsem skutečně tvůj bratr..."

,,Já věřím, se jsi můj bratr..."  ,,Je to lež Jindřichu." 

,,To chceš ztratit celou rodinu. Potřebuješ mě, musíme zachránit naší matku!"

,,Zachránim jí sám!  Dokážu ovládat s lukem líp než s mečem. A ten meč si ven zpět...stejně mi nikdy nepatřil," řekl jsem a položil na truhlu svůj meč.

Pak jsem se vydal na nádvoří pro mého koně.  Nasadil jsem mu uzdu, ale sedlo jsem tam nechal.