°Marinette°

Překvapilo mě, co Adrien řekl. Měl pravdu snad ve všem, jenže já jsem mu to vše pořád nemohla odpustit. Všichni mě zranili a zradili v jednom týdnu natolik, že to prostě jen tak nemůžu zapomenout...
„Proč brečíš, Mari?" Už zase byl na mém balkónu. Nejraději bych ho vyhodila, jenže společnost se mi hodila.
„Já jen přemýšlím." Ne, musím ho vyhodit! To hlavně kvůli němu se to všechno stalo!
„To ti ublížil tak moc? Vždyť to byla jen hloupá facka a navíc si mu jednu dala dřív, než on tobě." Na Kocoura jsem hodila trochu naštvaný pohled, jenže když jsem viděla, jak se vyhřívá na mém lehátku, kde na něj padaly paprsky slunce, nehnutě jsem stála a pozorovala ho. Pak jsem se však vzpamatovala a radši se od Kocoura odvrátila.
„Stojíš na straně Adriena a nevidíš to i z mojí strany. Nemáš mě ani nikoho jiného co soudit!" Zalezla jsem do svého pokoje, ale Kocour šel za mnou.
„Možná... Jenže já o tom vím spousty věcí. Například to, že krásná Marinette se zamilovala do Adriena, který možná není takový, jak se tváří. Možná, že je to netvor podřízen svým otcem, co nemá ani jednu volnou chvilku a navíc nemůže být nikdy sám sebou, protože by se to na modela prostě nehodilo. A pak, když ho Alya políbí, cítí se volně jako pták, kterému otevřeli klec, aby si mohl trochu provětrat křídla... Jenže když spatří ztrápenou Marinette, co by stála o trochu lásky od jejího vyvoleného, který právě líbá její nejlepší kamarádku, všechna volnost se vytratí a zůstane jen vina." Jen jsem zírala z toho, co říkal. Poslední dobou se choval úplně jinak, než předtím, což bylo šokující.
„A víš, co vím já? Nejsi žádný andílek, jak se tady na mě tváříš! Zranil si lásku svého života, a to jen kvůli tomu, že milovala někoho jiného, než tebe! Takhle se snad chová superhrdina? Navíc už tě akumové zřejmě moc nezajímají, co?" Opřela jsem se o něj, aby viděl, že nemám zájem o to, aby tu se mnou byl.
„Já Berušku miloval. Byla to ta nejkrásnější holka, co jsem kdy potkal. Byla milá, chytrá a pro mě naprosto dokonalá až na to, co mi řekla. Co řekla o tom, jak moc miluje toho tupouna Adriena, co nestojí ani za blbou bačkoru... V životě pro ní nic neudělal a já jsem byl ten, kdo jí vždycky při boji s akumou pomáhal a kdo jí dával lásku a péči! Tak možná proto už jí nechci v životě nikdy vidět! Protože všechno, co jsem jí dával jí nedávalo zřejmě to, co si představovala..." Kocour si bez povolení sednul na mou židli a začal s ní jezdit po mém pokoji.
„Asi tak nějak jsem se cítila, když jsem viděla Adriena a Alyu se spolu líbat. Jak moc jsem Adriena milovala a jak moc bolelo ho ztratit." Kocour chvíli přemýšlel, vstal, dal mi pusu na líčko a chtěl odejít.
„Tak vidíš, že jsme si docela dost podobní." Řekl a zmizel. Vůbec jsem to všechno nechápala... Proč Adrien pořád posílá Kocoura, aby mě hlídal?
„Marinette, nechceš si promluvit o tom, co se stalo ve škole?" Přišel za mnou táta. Zakývala jsem hlavou a tím i naznačila, že nechci. Táta si povzdechl a odešel, ikdyž se mu ani nedivím. Kolem mě je tolik problémů...
„Marinette, netrap se tím. Vždyť přeci víš, že se to vše vyřeší a ty budeš zase šťastná..." Tikki mě pohladila po tváři a já ji jen pozorovala. Možná, že měla pravdu, jenže zatím to tak já nevidím. Alya mi sice volá, ale ve škole nic neřekne. Adrien se pořád omlouvá a posílá za mnou Kocoura, jenže právě to mi vadí, což on zřejmě nevidí. A pak je tu Kocour... Na něho bych měla být naštvaná ze všech nejvíc, když sem však pořád chodí, moc to nejde. Marinette nemůže být naštvaná za něco, co udělal Berušce, to by bylo přece trochu podezřelé, ne?