Raziel
Doufal jsem, že to místo najdu. Znal jsem ho jen z vyprávění, ale musel jsem se pokusit tam doletět.
  ,,Kam letíme? Je tu čím dál větší zima." drkotala zuby Veronica a já zrychlil. Ani já jsem nebyl bůh ví jak oblečený a tady byla opravdu zima.
  ,,Už tam budeme." řekl jsem jí a ještě pevněji jí objal.
Za pár dalších minut jsem konečně uviděl to co jsem hledal. Musel jsem se usmát, těšil jsem se.
Už z dálky jsem viděl všechny členy té vesnice. Viděli nás přilétat a během chvilky se objevil i ten kterého jsem se snažil najít a doufal jsem, že tu bude.
  ,,Michaeli!" zavolal jsem na něj a přistál jsem. Ovšem nepočítal jsem s tím, že budu mít necitlivé nohy z letu a tak jsme se s Veronicou skutáleli do sněhu. Všichni se kolem nás shlukli a já co nejrychleji pomohl Veronice na nohy.
Když jsme oba stáli prodral se k nám Michael s nefalšovaným překvapením ve tváři.
  ,,Azmaeli..." vydechl a já si, jako vždycky, neodpustil odfrknutí.
  ,,Jsem Raziel." zabručel jsem, ale i tak jsem se usmál.
Chvíli jsme na sebe koukali, než se Michael probral a objal mě.
  ,,Já...já tomu nevěřím." smál se a trochu se odtáhl aby si mě mohl prohlédnout.
  ,,Vezměte je do tepla." řekl ostatním a já vzal Veronicu za ruku. Nedůvěřivě si všechny prohlížela i když oni jí moc pozornosti nevěnovali.
  ,,Tady jsme v bezpečí." řekl jsem jí a ona se na mě plaše usmála.
Michael a pár ostatních nás dovedli do jednoho volného stanu. Byl velký a uvnitř hořel oheň.
  ,,Tak povídej, co tu děláš?" zeptal se mě hned jak jsme se posadili a všichni kromě Michaela odešli. Zabalil jsem sebe i Veronicu do kožešinových přikrývek.
  ,,Tohle bylo jediné místo které mě napadlo, abych unikl všemu co je dole." odpověděl jsem mu a on se trochu usmál. Jistě byl rád, že tu jsme a asi i tušil kdo je toho příčinou.
  ,,Vím co tím myslíš. Od té doby co jsme byli posláni chránit a učit Ariel se nás život změnil. Dřív jsme měli klidný život, ale s Ariel je vždy vše složitější. Ta holka je magnet na problémy, stejně tak i Azrael. Tohle si zřejmě zdědil po nich."
  ,,Tady nejde jen o mě." podotkl jsem a podíval jsem se na Veronicu. Seděla vedle mě a mlčela.
  ,,Tohle je Veronica. Veronico, tohle je Michael. Bývalý anděl a jeden z trojice."
Představil jsem je a oni si podali ruce. Michael jako vždy plný sebejistoty a Veronica trochu ostýchavě.
  ,,Michael...Gabriel...tak počkat...ty myslíš...ty tři anděli? Michael, Gabriel a Rafael?" zeptala se mě a já přikývl.
  ,,Rafael žije někde v horách. Už k nám nejezdí, i když to vždycky slíbí." řekl jsem. Překvapení v jejích očích bylo tak evidentní, že jsem se usmál.
  ,,Můj otec, Azrael, je anděl smrti. Ariel, moje matka, vládne zimě. Gabriel je anděl života a ta žena co byla po jeho boku byla Ami, anděl lásky. Kdysi s námi byla ještě Eloe, zvířecí anděl a Rafael umí ovládat myšlenky lidí. Tady Michael byl učitel Ariel, taky vládl zimě." vysvětlil jsem jí jak se věci u nás v rodině mají.
  ,,A ty...ty jsi anděl osudu." doplnila i mě a já přikývl.
  ,,Narodil se ale jako anděl naděje, jako Azmael. Jenže ho Lucifer zranil a tak ho museli Azrael a Gabriel uzdravit tím, že ho zestárli a každý mu předal kus sebe. Azrael kus temnoty a Gabriel kus světla." doplnil celý příběh Michael.
  ,,Proto mám různobarevná křídla a někdy nevím kde je mé místo." řekl jsem zase já a podíval jsem se Veronice do očí.
  ,,No...myslím, že teď momentálně víš kde je tvé místo, Razieli." přerušil náš oční kontakt Michael a podíval se nejdřív na mě a pak na Veronicu.
  ,,Proto jsem tady Michaeli. Gabriel mě donutil nastoupit na školu kde jsem poznal Veronicu. Vezl jsem jí domu na mojí motorce a srazil nás kamion. Pak už jen vím, že mě Lucifer sebou odvedl do temnoty a já mu podlehl." pověděl jsem Michaelovi a ten se zamyslel.
  ,,Ale teď už jsi zase sám sebou." zašeptala vedle mě Veronica a zachvěla se.
Ani nevím co mě to napadlo, ale objal jsem jí a přitiskl si jí blíž na tělo.
  ,,Ten bastard si nedá pokoj..." přemýšlel nahlas Michael a zvedl se ze svého místa naproti nám.
  ,,Chtěl jsem jen chvíli klidu Michaeli, a možná...možná zkusit vymyslet plán jak Lucifer nadobro zničit. To on může za tu nehodu..." řekl jsem potichu, protože Veronica mezitím usnula.
  ,,Já ti s tím bohužel nepomůžu Razieli, už mezi vás nepatřím." povzdechl si Michael a otočil se čelem ke mně. Hned jak viděl, že Veronica spí v mojí náruči usmál se.
  ,,Je moc hezká." zašeptal a já se na ní podíval. Jednu ruku měla položenou na mém břiše a hlavou se mi opírala o hrudník. Prsty jsem jí odstranil vlasy z obličeje a dal je dozadu za krk aby jí nelehtaly.
  ,,Já vím."
  ,,Víš ještě něco co jsi mi neřekl?" zeptal se Michael a přešel o kus blíž ke mně abychom nemuseli mluvit tak nahlas a tím Veronicu nevzbudili.
  ,,Ano. Podle Gabriela a Ami je Veronica mým osudem." řekl jsem a ona mě ve spánku silněji objala.
Byl to krásný pocit, teď konečně jsem věděl kam patřím. Michael měl pravdu, patřím tam kde je Veronica.

♡♡♡
Zdravím.
Znovu se omlouvám za zpoždění ale.jsem pořád nemocná a prostě nic se mi nechce..:(
Další kapitolu přidám v pátek 31.3.2017
Pište mi své dojmy :)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡