Písnička v médiích:
Nightcore - Escape

„Poraď se Ann, tomhle máš své místo.”

Ukázala Lilliana na místo vedle mě. Nicolas Ann popostrčil, aby si šla sednout, ale ona se bránila, stála na jednom místě a rozhlíela se. Byla zmatená, moc Dobře vím, že byla. „Aammm... Okej... Ale nejdřív by mi konečně někdo mohl vysvětlit, co se tu děje! Jak jsem se tu, v téhle jakési vile, objevila, proč tu je pokoj plný fotek či obrázků, na kterých jsem já a vy čtyři,” ukázala na mne, Nicolase, Lunu a Lillianu. Zhluboka se nadechla a pokračovala dál „miliardy míst a hlavně sál z křiálu!? Potom taky co tu dìlá Pribi, Natsu a Laxus? Kdo je támhleten kluk a proč si pro nás vůbec přili z Fairy Tail?!” zoufale na nás ječela.
Já se klidně postavila a dovedla Kometku na její místo. Neodporovala, už ze sebe dostala všechno co mohla, Teda skoro. Hlavně ať nebrečí.
„Prosím uklidni se. A vy si radši taky sedněte, za prvé to bude na dlouho a za druhé vás to asi dost překvapí.” letmo jsem se koukla na Mika a došlo mi, že by tu asi neměl být. „No jo já ho odvedu...” nepřítomně se zvedl Nicolas, chytil Mika za loket a táhnu ho pryč. „No... Asi by jsme to zvládly samy, ale to už je teď jedno.” pozorovala to Luna.

Otočila jsem se zpět k našim hostům a rozhodla se je zamotat do našeho příběhu: „Tak jo, doufám že to aspoň trochu pochopíte.” odmlčel jsem se „Asi bych měla začít od našeho raného věku a našich rodičů. Takže naší rodiče se jmenují Galaxia - naše matka a Cosmos - náš otec. Naši rodiče společně vládli našemu domovu. Tuším, že v tomto světě je to mýtické místo zvané Seikatsu [Sékatsu]. Naši rodiče, jakožto král a královna, vládli ohromnou mocí, ale matka po porodu pěti dětí dost zeslábla. Bohužel máma a táta byli,  sami nevíme jak, propojení,  takže oba rapidně zeslábli.
Na naše, moje a tady Anny, čtrnácté narozeniny na nás zaútočili nepřátelé naší rodiny. K tomu se možná taky někdy vrátím,  ale teď ne.” odskočila jsem od tématu. „A naší rodiče šli bojovat taky. Sice jsme díky tomu potlačil nepřátelská vojska, sklidnili situaci a nastolil zase harmonii a rovnováhu, ale strávili jsme krále a královnu. Maminku a tatínka.” Nicolas, který právě přišel sebou fláknu na židli a posmutněle koukal z okna. Luna si přitáhla kolena k hrudi a objala je a Lilliana s hlasitým prásknutím zavřela svůj notes.
Se slzami na krajíčku jsem se rozhodla to doříct a tak to rychle ukončit: „Naštěstí nám máma a táta předali schopnosti strážců ještě před jejich zmizením. Všichni jsme to vzali dost strašně, ale stejně na tón byla nejhůř nejmladší z nás. Anny. Měla deprese,  nevycházela na sluneční ani měsíční světlo, nejedla, nespala, téměř umřela. Logicky si toho všimla i její nejtemnější část a pokusila se jí zmocnit. A povedlo se, dostala se do transu, změnila se v monstrum.” můj pohled směřující k Ann, se obrátil k podlaze a tam i setrval. „No... A ani nevím jak se mi povedlo se taky v něco proměnit. Ann jsem dovedla zpět do normálu a předpokládala,  že to všechno bude v pořádku. Svolal jsem zbytek rodiny,  aby se necítila sama. Šli jsme se najíst a já jim oznámila co se stalo, každý to vzal jinak, ale všichni ji podpořili. Chtěla aby jsme všichni byli s ní až bude usínat, tak jsme všichni byli s ní. Usla jsem s ní.” prokřupala jsem si klouby a znova pokračovala: „Ale když jsem se vzbudila nebyla u mě,  dokonce jsem ani nebyla u nás v pokoji, zámku, dokonce jsem ani nebyla ve světě kde jsem se narodila. Byla jsem na Zemi,  na Zemi, kde patnáct let žila Anny aniž by věděla, že je princezna z naprosto jiného světa,  že umí kouzlit,  výtečně bojovat a hromadu dalších věcí. Pět let, od doby co začala řešit svojí existenci, svůj život, city svoje a hlavně ostatních, cítí smutek, prázdnotu, strach, nejistotu, úzkost, potřebu ukázat víc... Byla naprosto na sračky a nikdo z nás jí nemohl pomoct.” posadila jsem se na zem a zakoukala se na berušku, která přede mnou právě přistála.

Pohled Maky:
Smutně jsem se podívala na Anny, asi jsem byla taky trochu naštvaná, že nám nic neřekla. „A proč jsi nám sakra nic neřekla?!” energicky jsem se jí zeptala. Ona se na mně jen podívala a pousmála. „Nechtěla jsem vás obtěžovat. Máte své vlastní problémy a ty se vyřešit musí. Já vím, že si nic neudělám a že tu je vždy někdo koho já ráda a on mně také. Takže proto... ” odpověděla mi, moc mi nepomohla. Naštvaně jsem se zvedla a rozeběhla jsem se, abych mohla ven, pryč, už jsem nikdy nevkročím. Běžela jsem co nejrychleji k Fairy Tail. Tam jsem se mohla schovat. Stejně té Fate nevěřím, nějak by se projevilo, že je Ann princezna.

Pohled Anny
„Pribi! Počkej!” zaječela jsem za ní, když se rozběhla pryč. Zvedla jsem se a chtěla běžet za ní, ale chytl mě Luxus. „Sakra pusť mě” zařvala jsem na něj a svíjela jsem se, abych se dostala z jeho sevření. Chtěla jsem za ní tak moc. Zaryla jsem Laxusovi do paží své nehty, kolem mých rukou se začala objevovat zvláštní zeleno modrá aura. „Au! Co to sakra děláš?!” zařval Laxus. Bylo mi jedno co se stalo,  hlavně že jsem mohla za Pribi. Sice jsem nevěděla, kam běžela, ale viděla jsem její stopy. Ani nevím co to bylo, nikdy předtím jsem nic takového neviděla. Byla to jakási mlha v barvě bordó (vínová). Následovala jsem ji, i když jsem netušila, proč tu je. S pomocí mlhy jsem se dostala ven. Tohle jsem nikdy neviděla. Ani v anime, ani při letu s Happym. Stále jsem následovala Pribiinu stopu.

„Co dělám u Fairy Tail?!” překvapeně jsem koukala na budovu cechu. No aspoň se nemusím bát. Vešla jsem dovnitř a šla rovnou za Mirou. „Neviděla jsi Pribi?” zeptala jsem se pověšená na baru. „No... Tuším, že šla za mistrem.” zadívala se na mne. “Děkuju!” řekla jsem už na půl cestě ke kanceláři Makarova. Otevřela jsem dveře zrovna, když měla Pribi k odchodu. „Ani se ke mě nepřibližuj!”

No tak já jsem zase zpět! Snad se vám kapča líbila a nezabije mě za mojí neschopnost vydávat pravidelně...
Tak zase u příští prkotiny a ahoj!

Anny Paris~

(1012 šlo čistého příběhu! Jsem nějaká moc dobrá...! 😂)