po nich "hyjé!". Pak si nás někam bokem zavolal všechny Brony, a zeptal se mě a dash jestli taky nechcem zkusit vycházet s kidama líp. Já ho jen probodl pohledem a dash začala čumět do mobilu, ostatní jí nezajímalo. "Neni to tak zlý, jen po tobě lezou a šahaj na tebe" připojil se Mic. Já na to "co když mě kousnou?" a probodl jsem je pohledem. Na to reagovala Vinyl" cokoliv, hlavně nenadávej a nekousej je" a otráveně si lehla. Asi jí kidi taky vaděj. Dash je pozvedla obočí a nevšímala si těch keců, jen koukala do displaye. "Proč vám tak vaděj kidi? Vždyť dítě máte" začal se ptát Tomby. Dash položila mobil a probodla ho pohledem, já na něj jen koukal vražedným pohledem. " Nojo, ale Crystal po nás alespoň neleze a neotravuje nás" řekla dash a vražedně se na něj koukla. "Má nás u prdele" řekl jsem a koukl se na dash. Taky je to pravda, je jí jedno co děláme, teda pokud neděláme něco co se jí nelíbí. " Má no" řekla dash, a začali jsme se smát. Pak už jsme museli jít a začít. Prvě měl jít Brony a říct jim tam nějakej proslov. Tak doufám že jim alespoň řekne ať na nás nesahaj-.-.Když s tím jeho proslovem skončil, tak haranti začali vesele jásat. Všichni jsme měli jít na pódium. Poslal nás tam a ještě nás poprosil ať se alespoň usmáváme. Jen jsme protočili oči a šli nahoru. Chvíli jsme se usmívali, ale pak kidi začali jásat "jééé konííík", a to už jsme zase otráveně koukali. Brony se jen kopytem plácl po čele, asi si myslel jak jsme vypatlaný, a já se mu začal smát. Ten jeho výraz...já chytl totální záchvat smíchu. Dash se na mě chvíli koukala a začala se smát taky ani nevěděla čemu. My se nesmáli, my brečeli smíchy. Pak se k nám přidala ještě Vinyl, Tomby a Mic, Brony jen udiveně koukal. Asi po pěti minutách jsme se přestali smát, a já se radši na Bronyho nekoukal. Vinyl tam začala něco mluvit na kidy a já se rozhlížel kolem. Vinyl jsem ani nevnímal a přestal jsem vnímat i pískot kidů, uplně na konci davu stáli čtyři poníci v pláštích a divně se na mě dívali. Nemohl jsem od nich odtrhnout oči, napadlo mě jestli nejsou z Cloudsdalu, ale neměli křídla a bez křídel se těžko do Cloudsdalu dostanete. Koukal jsem jim do očí a oni mě taky. Začali se mračit a usmívat zárověň, já se začal mračit a hned věděl, že tu něco nehraje. Pak si spolu začali povídat a rozešli se. Já se jen udiveně podíval. "Glazi je ti něco?" koukla na mě dash. "Ne, nic .." odpověděl jsem jí a ona se na mě usmála, já na ní taky. Když jsem se koukl na to místo kde stáli, už tam nebyli. Koukal jsem jestli nejsou schovaný v davu, ale nebyli. Začal jsem se rozhlížet všude kolem, přece nemohli utýct tak rychle. Když jsem se přestal rozhlížet a začal zase vnímat okolí, tak jsem jen slyšel Bronyho jak říká ať začnu zpívat. Já se na něho jen koukl a zjistil jsem že jsem si zapomněl vzít ty sluchátka. Tak jsem mu jen řekl že teď ne. Začal teda Mic. Dash se na mě koukla a věděla že se něco děje. Já že si dojdu pro ty sluchátka do auta. Nasadil jsem si je na krk a když jsem se otočil a chtěl jít zpátky, tak jsem viděl jak všichni s křikem utíkaj. Rozběhl jsem se k pódiu, abych zjistil co se děje. Byli tam ti poníci, co se na mě dívali. Byli ale jen dva. Brony, Vinyl, Tomby a Mic leželi v bezvědomí na zemi. Dash se s nima začala prát a chtěla je zabít, pak se ale ukázal ten třetí a nějakou železnou tyčí jí praštil o hlavu. Dash padla hned na zem a nevnímala. Pak se koukli na mě a začali se smát. Já se začal mračit a chtěl se na ně vrhnout. Chtěl jsem se k nim rozběhnout, ale z ničeho nic jsem dostal silnej šok(tk 1500v) a svalil se k zemi. Oni se začali smát a přišli ke mě, tentokrát už tam byli všichni čtyři. Koukl jsem se na ty jejich pláště a viděl znak firmy, která mě "vytvořila". Když mě vytvořili, tak proč dělají tohle? Pokud si dobře pamatuju, tak tihle nás učili chovat se normálně atd. Teď mají na pláštích místo "educadores"(vychovatelé) napsáno "tramperos"(odchytávači) Když jsem se vzpamatoval z toho šoku, tak jsem se chtěl zvednout a vrátit se do boje. "Jako mě nikdo odchytávat nebude..." řekl jsem si v duchu. Hned jak jsem se postavil na nohy, tak mě zase srazili k zemi svázali mi křídla a jelikož si všimli i mých ostrých zubů tak mi svázali i pusu. Už mě to nebavilo tak jsem s nima šel dobrovolně, až na to že mi u hlavy drželi taser. Dva šli vedle mě a uplně se na mě tiskli. Asi mi nevěří. Šli jsme někam, kde nikdo nebyl. Pak ten jeden vyndal takovej přístroj, namířil ho na zem, a otevřel se tam portál. Skočili do toho a mě strhli s sebou. Vůbec nemluvili. Když jsme prolítli tím portálem, tak mi došlo že jsme ve světě poníků ve Španělsku.(pokud nechápete jak u těch světů mám tu logiku, tak si přečtěte text uplně dole) Došli jsme do města, který bylo z nějakýho důvodu opuštěný. Název města jsem nikde neviděl a ani jsem nevěděl proč je to město opuštěný. Na konci města byl les a u toho lesa takovej obrovskej barák. Byla to ta firma, akorát hodně poničená a zřejmě zkrachovala. "¿Lo reconoces aquí?"(poznáváš to tady?) zeptal se mě jeden z nich a divně se usmál. Jasně odtud pocházím, a španělsky umím. Ale i tak bych byl rád kdyby mluvili česky nebo anglicky.(přece jen španělsky dloouhou dobu nemluvím) "Please speak Czech or English" řekl jsem jim se zavázanou pusou, a oni začali mluvit česky. "Pamatuješ si to tady?" zopakoval to ještě jendou, a docela jsem byl překvapenej, že uměj česky a že mi rozuměli když mám svázanou pusu. "Tak napůl........"odpověděl jsem mu a hned se začal vyptávat "Proč jste mě sem přivedli?". "Uvidíš" řekl tiše ten co mě zprava utiskoval a usmál se na mě. Já je jen probodl pohledem a protočil oči. " A bylo nutné útočit?"zeptal jsem se jich, a zdůraznil slovo "útočit". Neodpověděl ani jeden z nich, a místo toho aby odpověděli tk mi provaz, kterým jsem měl svázanou tlamu, ještě víc utáhli. Pak se na sebe divně podívali a chtěli mi zavázat oči. Já jim uhybal, ale pak se jeden z nich naštval a já dostal taserem šok. Chvilku jsem se motal a tentokrát to ustál(asi byl o něco slabší než ten předtím). Docela mě ale děsilo to, že bolest necítím ale když dostanu šok tak cítím neuvěřitelnou bolest. Jak jsem se nad tím zamyslel a nevnímal okolí, tak jsem měl během pár sekund zavázané oči. Chtěl jsem si to strhnout kopytem, ale pak mi došlo že bych mohl dostat další šok....a to já nechci. Se svázanými křídly, tlamou a očima mě dovedli do tý budovy. Jediný co jsem slyšel, byly výkřiky, smích, takovej ten zvuk taserů a syčení strojů......teda pokud to vůbec byly stroje. Došli jsme do nějaký místnosti, kde byl klid a strašně ostrý světlo. To světlo mi vadilo i přes zavázaný oči. Rozvázali mi křídla a tlamu a odkryli oči. Přede mnou stál šéf tý firmy. Divně se na mě usmíval a tikalo mu pravý oko. " Ahoj Glazi..." řekl divně a pousmál se. Já se na něj jen vražedně podíval a odpověděl " Nazdar". "Takhle zdravíš svého šéfa?" zamračil se a začal se zase smát. "Šéfa? Proč Šéfa? Mě nikdo šéfovat nebude, obzvlášť psychopat ne" řekl jsem si v duchu a probodl ho pohledem. To se mu ale nelíbilo. " Ty asi neumíš slušného chování co?" řekl takovým divným hlasem. "Hoši, dejte mu šok a ukažte mu co ho čeká když se bude chovat neslušně!" zamračil se a já dostal šok. Usmál se na mě"odveďtě ho do laserové cely a dejte mu obojek" řekl naštvaným hlasem. "Pápá, uvidíme se později, tak doufám že se budeš chovat slušně" řekl mi s vražedným úsměvem. "Tak pojď" řekl jeden z těch hlídačů a zatáhl mě za křídlo. Díky tomu jsem se vzpamatoval z toho šoku a kousl ho krku. Chtěl jsem utýct, ale když mě sem vedli měl jsem zavázaný oči. Nevěděl jsem kde je východ. Narazil jsem do slepý uličky a přiběhli tam nějací vědci(jednorožci) chytli mě pomocí kouzla a já se nemohl ani hnout. Pak ke mě přišel zase ten "odchytávač" s tím taserem a začal se divně smát. Dal mi silnej šok(nwm tk 1800 v) až jsem šel k zemi a upadl do bezvědomí. Vzbudil jsem se v rohové cele obklopené lasery. Ještě jsem se rozkoukával. Všiml jsem si že mám na krku obojek. Chtěl jsem ho sendat, ale nešlo to. Zvedl jsem se a šel směrem k těm laserům kde byl asi nějakej hlídač. Otočil se a všiml si že jdu směrem k němu"pozor už je vzhůru!!" zařval a všichni tam začali pobíhat. Já jen udiveně koukal a čekal co chtěj zase dělat. Ten hlídač vytáhl takovej přístroj s tlačítkem a na něm nějaký čísla. Nastavil tam 2300v a mě bylo hned jasný že dostanu zase šok. Ten šok mi dal ten obojek co jsem měl na krku, byla to neuvěřitelná bolest. Já zařval bolestí a zase se skácel k zemi a usnul.

-mezitím v Praze(Rainbow dash)-

"Jau, moje hlava" probrala jsem se a začala se rozhlížet. Vinyl, Micka, Tombyho a Bronyho jsem viděla, ale Glaze nikde. Rychle jsem se zvedla a šla k nim.(byli vzhru o něco dřív jak já)" Nevíte co se to stalo?"zeptala jsem se jich. "Přišli nějací čtyři poníci a způsobili tu rozruch" odpověděl Brony. " A nevíte kde je Glaze?" zeptala jsem se a oni se na sebe divně koukli. Já se na ně zamračila, protože nesnáším tyhle jejich pohledy. Hlavně mi podle toho bylo jasný že s Glazem něco je. "Glaze odvedli" odpověděla mi Vinyl. "Cože?! Kam!? Kdy!? Proč?!" vyjekla jsem a oni jen vykulili oči a sklopili uši dolů. "To nevíme, byli jsme všichni v bezvědomí a když jsme se probudili tak tu nebyl" odpověděl mi Mick. "Ale na pláštích měli divný nápisy...trompares nebo tak"promluvil na mě Tomby. "A neni to tramperos?" zeptala jsem se. "Asi jo, my touhle divnou řečí neumíme" odpověděl Brony a začal si sklízet věci. "To je španělština a neni těžká, teda pokud jí umíš ovládat, a to vaše tzv. trompares (tramperos) znamená odchytávač" řekla jsem jim a divně se na ně koukla. Oni na mě pořád koukali jak na debila, tak jsem jen protočila oči a šla si pro mobil do auta, že mu zkusím zavolat. Zkoušela jsem se mu dovolat asi 10krát, ale nezvedal to. Zkoušela jsem i jestli neni aktivní na messengeru, ale neni. Mobil má na 100pro u sebe. Tohle neni dobrý, radši ho půjdem hledat. Šla jsem zpátky za nima a řekla jim že ho jdu hledat, ale neý jsem dořekla poslední slovo tak všichni že jdou se mnou. Sklidili jsme věci, nasedli do aut a chtěli je prvně dovíst domů.

-Glaze-

Vzbudil jsem se a snažil se co nejrychleji rozkoukat. Všiml jsem si že je tu jen jeden pony a že už je noc. Dělal něco na tabletu, co mě ale nezajímalo. Já si zase zkoumal ten obojek, co jsem měl na krku. Pak jsem se pokoušel nějak sendat, ale potichu. "Dobré ranko, Glazi" začal na mě mluvit takovým normálním hlasem, pousmál se a podíval se na mě. Já ho probodl pohledem a odsekl mu"Co je?! Ty se nebojíš, že bych tě kousl?!Ty mi nedáš šok?!". Spadl mu úsměv z tváře a já se otočil a lehl si. "Proč bych ti dával šok?"zeptal se mě smutně. "nevim" odsekl jsem mu a koukl se na něj. "Příjde mi to nefér zabíjet ostatní kvůli jejich chování" řekl smutně a sklopil uši dozadu. Nastražil jsem uši a otočil se na něj. "Počkat, očem teď mluvíš?"zeptal jsem se normálním hlasem a on se na mě smutně podíval. "Pojď sem ke mě a já ti to řeknu, nechci řvát venku můžou být další hlídači" řekl mi a já chvíli váhal, pak jsem teda šel k němu. Navíc co horšího by se mi mohlo stát. "Víš, o tom že tahle firma zkrachovala že jo?" zeptal se mě. "No, dozvěděl jsem se to až teď že zkrachovala......ale proč?" odpověděl jsem mu a hned se ho začal ptát. "Kvůli mě jste takový jaký jste, ale jen vzhledem, mentálně za to já nemůžu. Když jsem vám měl dát normální vzhled, abyste nebyly jen železné kostry, tak jsem na takovym obrovskym panelu musel srovnat vzhledy kterej kam patří. Pak si mě ale šéf zavolal a nějakej debil si tam s tím hrál. Když jsem se vrátil, abych to dodělal, tak jsem zmáčl tlačítko, kterým se měl spustit ten stroj, co vám měl dát vzhled. Pak jsem se ještě koukl na display a všiml jsem si že je to uplně prohozený. Chtěl jsem to zastavit, ale už to nešlo. Zničit jsem vás taky nechtěl, protože jste právě dostali život. Sice zatím jako roboti, ale i tak. Když jsme vás vycvičili a byli jste připravení, tak si pro vás postupně chodili zájemci a stávali se z vás živí poníci. Když jste se narodili, tak jsme měli o každým z vás záznamy, jak se chováte, jestli jste slušní, jakou máte psychiku a jak komunikujete. Pořád o vás ty záznamy máme, i o tobě.". "Fákt? A co teda dělám...?" vyrušil jsem ho a hned se ho ptal, protože se mi nechtělo věřit, že o mě věděj všechno co dělám. "Počkej, ukážu ti kde to je napsaný" řekl a šel pro nějaký papíry. "Hmm...na papíře...myslel jsem že to má alespoň v tom tabletu"...řekl jsem si pro sebe v duchu a koukal do dveří, kterýma má přijít. Asi za 5 minut přišel. "Jsem zpátky, promiň že to trvalo tak dlouho vůbec jsem tě nemohl najít"řekl a zavřel za sebou dveře. Přišel ke mě a já si sedl, v leže se mi čte blbě. "tady to máš"řekl a položil přede mě složku s papíry. Já se pro to natáhl přes ty lasery aniž bych se jich dotkl a položil si tu složku před sebe. A tohle tam bylo napsaný:

Jméno-Glaze...věk(teď)-21...vzhled-(u toho moje fotka)...komunikace-normální, často mluví sprostě...město-Žirovnice...bydliště-vila v oblacích(sorry nic lepšího mě nenapadlo XD)...rodina-manželka-Rainbow dash, dcera-Crystaline glow...Pracoviště-Cloudsdale, továrna na duhu...schopnosti a zvláštnosti(pokud vůbec nějaké jsou)-ostré zuby, dokáže se přeměnit ve vlka, animatronika a člověka(v člověka, což umíme každý), podle psychiky se mu mění oči do modro zelené, časté změny nálad, když lže zbarvují se mu oči do neonově zelené, dokáže hypnotizovat pohledem, má v sobě krystal co zabraňuje bolesti a smrtelnost, ale i s výjimkami...psychika(v %)-90% psychopat...nebezpečí-70%

"A jak toho o mě můžete vědět tolik? To mě sledujete?!"zeptal jsem se trošku naštvaně, protože nesnesu představu že by mě někdo sledoval. "My tě nesledujem, dozvídáme se to postupně z internetu"řekl a já na něj jen vyvalil oči. "Z internetu?! A kde se to tam vzalo?"dával jsem mu nesmyslný otázky. "Někdo kdo o tobě něco ví to dal na internet a tak jsme se to dozvěděli" odpověděl. "A jak můžete vědět že to je pravda?"zeptal jsem se. "Podle komentářů a někdy těch videí bývá i víc, takže máme jistotu" odpověděl s úsměvem. "Ááha..."zareagoval jsem na to, ale pořád mi to příde jako debilní nápad takhle si něco ověřovat. Však víte, že na internetu je dneska kde co a každej tomu věří. Opatrně jsem mu předal složku a on jí zase odnesl zpátky. Já si lehl a přemýšlel než se vrátí. Je to asi divný, ale já mu docela i věřím. Už jen kvůli tomu, že mi nedal šok a nebál se ukázat mi co o mě vědí. Vytvořil jsem si u něho takovou menší důvěru(na úplnou je ještě brzo)a myslím že on u mě taky, ale větší když mě vytvořil. Když se vrátil, tak mi řekl že už je ráno a že už musí jít. Já si toho ani nevšiml, ani jsem nevěděl že je tma. Okno tam sice bylo, ale já ho nějak extra nevnímal. A hlavně ty světla byly moc ostrý. Já šel zase blíž ke zdi, přeměnil se ve vlka a lehl si. Někdo otevřel dveře a nechal je jen tak otevřený. Pak jsem slyšel nějakýu hlasy."Už je ten spratek v klidu?!"ozval se hlas toho tzv. šéfa. "Proč spratka? Glaze je v pohodě a chová se slušně" ozval se ten hlídač co ode mě před chvilkou odešel. Podle toho jsem věděl, že mu na nás vážně záleží a mluvil takovým skleslým hlasem. "Já mu můžu říkat jak chci!" zařval na něj. "Ovšem pane"odpověděl mu sklesle. "hm...příjdu se na něj podívat jak se chová, pokud bude v klidu převedem ho do cely k ostatním, pokud ne tak dostane šok"řekl docela klidným hlasem a já věděl že se mu budu muset podmiňovat abych nedostal šok.(doufám že je to to slovo co myslím XD) Nesnáším když musím někoho poslouchat, nesnáším! Ale chovat se normálně tu chvilku abych nedostal šok, nwm jestli to za to stojí, ale asi jo. Přišli ke mě asi za 10 minut, ten šéf a tři securiťáci. Já jen ležel a čekal co řeknou. Snažil jsem se zadržet vztek, bylo to těžký, ale zvládl jsem to. "Ahoj, Glazi" promluvil na mě ten šéf, takovým milým hlasem. "Dobrý den"fuj, zhnusilo se mi co jsem to řekl, ale musel jsem. "Výborně děláš pokroky"zvedl obočí a usmál se na mě, já jsem mu úsměv oplatil aby se neřeklo. Držel jsem v sobě vztek, přišel jsem si jako časovaná bomba a měl jsem pocit že každou chvíli vybuchnu, ale šlo to docela dobře. "Jak se cítíš?"zeptal se mě. "Vcelku dobře"odpověděl jsem. "Výborně"zajásal. "Myslím že už tě můžeme dát k ostatním"řekl. Já na něj jen koukal. "Hoši, vezměte ho do cely k ostatním. A ať vám neuteče"prohlásil a odešel. Ke mě přišli securiťáci, já pořád ležel a čekal na povel. Musel jsem se pak přeměnit zpátky v pegase, aby mě mohli normálně odvíst. "Tak dělej vstávej!"zařval jeden z nich a přišel ke kleci. Já ho jen probodl pohledem. Otevřeli klec a vstoupili do ní ke mě. Jak se přibližovali, tak mě to znervózňovalo, nesnáším to. Ukázali mi ovladač na obojek a přitiskli se na mě. "Šlo by to i normálně ne?"řekl jsem jim a probodl je pohledem. Oni se na sebe podívali a řekli si, že když mám ten obojek, že bych utýct neměl. Chtěl jsem, ale nakonec ne, protože ten šok mi za to nestojí a nevím kde je východ. Ten obojek mi nejde sendat, a já cítím že jsem hodně oslabenej. Vyšel jsem ze dveří a oni za mnou. Hlídali mě a já byl v klidu. Byl jsem poslušnej jak beránek. "Tohle nejsem já" řekl jsem si v duchu a vešel do klece k ostatním. Oni zavřeli a odešli. Já se jen koukl na ty co tam byli a oni na mě. Koukli se na mě jako na svatýho a čekali že je dostanu ven. Pak si ale všimli, že mám na sobě obojek a na tváři skleslý úsměv. Úsměv jim spadl a objevil se smutek, já jen sklopil uši dolu a koukal jen tak do země. Takhle jsem byl asi 10 minut, pak jsem si vzpomněl že jsem už den nezpíval. Věděl jsem že se zase změním, cítím to. Ale pokud se změním a začnu vyvádět dostanu šok, pokud budu zpívat dostanu taky šok. Do zpěvu mi nebylo, tak jsem risknul tu přeměnu. Když už jsem cítil jak se měním, jen jsem zavřel smutně oči, pak jsem je vztekle otevřel. Zase psycho, začal jsem se psychopaticky smát a ti co byli se mnou v kleci se nahrnuli co nejdál ode mě, báli se mě. Ten můj smích přivolal securiťáky, šéfa a nějaký vědce nebo co to bylo. Jeden securiťák přišel ke kleci s tím ovladačem. Mě bylo jasný že mi chce dát šok. Přeměnil jsem se v funtime Foxyho a čekal až mi dá šok. Hned jak zmáčkl tlačítko, tak jsem se jednou rukou chytl klece, která byla normálně ze železa, a druhou jsem si ho přitáhnul k sobě. Cítil jsem zase tu bolest, a on vlastně taky. Místo toho abych zařval bolestí, jsem se jen smál. Pustil jsem ho a přeměnil se v pegase. Jak jsem se změnil, tak jsem cítil že jsem zase o něco zesílil. Přece jen, když se změním tak mám 2krát takovou sílu jak normálně...prej, ale jak je vidět tak je to asi pravda. Odstoupil jsem o něco dál a pak se rozběhl a vykopl dveře od cely. Začaly houkat alarmy a všichni se začali sbíhat. Ti co byli v cele tak se rozprchli, každej jinam. Já utíkal taky. Všechny zase pochytali, mě ještě ne. Postupně jsem se vracel do normálu, to bude určitě tím šokem a tím že myslím na dash. Jak jsem se měnil tak jsem postupně ztrácel tu sílu, toho využili a dali mi šok. Já spadl na zem a z krku mi tekla krev. Zvedl jsem se a přišel ke mě šéf. Probodl jsem ho pohledem a on mi zvedl kopytem hlavu a usmál se na mě. "Glazi, myslel jsem že jsi chytrej a že víš že utíkat mi nemá smysl, dostaneš šok a to tě zastaví....mohl sis všimnout že ikdyž máš v osbě krystal nesmrtelnosti, že můžeš kvůli něčemu přece jen umřít....nad elektrošoky nemá ten krystal žádnou moc." šibalsky se na mě pousmál a já se po něm chtěl vrhnout. Ti securitáci mě chytli a pevně drželi, já se jim snažil vysmejčit a pak jsem dostal šok a sklidnil se. Šéf mi vlepil facku a já už na to nereagoval. "Mám pro tebe nabídku..."řekl a divně se na mě pousmál. Já se mu koukl do očí a čekal co z něho vypadne. "Odvedem tě na střechu týhle budovy a svážem ti křídla, pak skočíš dolů...pokud je moc toho krystalu silná měl bys přežít, pokud ne rozmázneš se a zbyde po tobě jen mastnej flek...pokud nemáš zájem, tak tu zůstaneš...a pokud si vybereš ten skok z budovy tak se nesmíš během pádu rozvázat" řekl a zase se na mě usmál. Chvíli jsem přemýšlel co je lepší, ale věděl jsem že už nemám co ztratit"beru ten skok z budovy"řekl jsem a probodl ho pohledem. "Výborně" zasyčel a divně se pousmál. Svázali mi křídla a vyvedli mě na střechu. "Postup už znáš...máš ještě nějáký otázky než skočíš?"zeptal se. "Ne.." řekl jsem sklesle. "Vlastně jo" vyjekl jsem. "Povídej" řekl a zase ten divnej úsměv. "Jakto že jste zkrachovali?"zeptal jsem se a vražedně se na něj podíval. "Protože se z vás stali psychopati a všichni se vás báli...zájemců ubývalo dokať jsme úplně nezkrachovali...je to kvůli vám že jste psychopati!...a teď jsem se rozhodl pomstít se vám...všechny psychopaty co jsem vytvořil zase změním v roboty!"řekl psychopaticky. "Ale za to že jsme psycho nemůže firma ale my sami"řekl jsem a probodl ho pohledem. "Je vidět že tomu rozumíš"řekl a zase se na mě usmál. To jak se na mě pořád usmívá už mě docela štve. "Tak, už můžeš skočit dolů"řekl a zase ten blbej úsměv. Já ho probodl pohledem a koukl se na securiťáky, přišli mi vyděšení ale i tak se usmívali. Asi chtěli vidět jak se rozmáznu. Skočil jsem a on se začal smát, securiťáci odstoupili od něho dál a koukali jak padám. Chtěli odtrhnout oči, ale nešlo jim to. Já už nemyslel a ani jsem nechtěl, jenže se mi hlavou začaly hemžit vzpomínky a já si uvědomil, že tohle nejsem já. Začal jsem se probouzet a všiml si že jsem skoro u země. Taky jsem věděl že pokud dopadnu na zem, tak se rozmáznu. Ale cesty nebylo zpět, když mám křídla svázaná. Začal jsem se rozvazovat, ale šlo to blbě. Moc to utáhli. Tak jsem to zkoušel překousnout, ale to taky nešlo. Na poslední chvíli se mi povedlo povolit provaz a těsně před pádem vzlétl vzhůru. Byl jsem volný, až na to že jsem pořád měl ten obojek. Šéf se začal vztekat a řval po nich ať mě chytí. Securiťáci se rozprchli a šli si pro výpomoc ostatních pracujících. Šéfovi tam nechali ten ovladač k tomu obojku. Dostal jsem menší šok, protože to tam bylo nastavený. Šéf si toho všiml až pak, takže to změnil na 5000v. To už myslím, že by mě to zabilo. Takže jsem se co nejrychleji rozletěl k němu a ten ovladač mu vykopl. On se začal vztekat jako když malý dítě dostane rapla. Sběhl zpátky do budovy a začal tam po nich štěkat. Já si pak všiml, že z budovy po mě střílej. Střelili mě do pravýho křídla, do kloubu, takže se mi křídlo bloklo a já padal k zemi. Nebyla to taková vejška jak když jsem skočil. Takže jsem dopadl docela dobře. Pořád po mě stříleli a šéf pořád řval. Já už jsem nemohl bojovat, jen utíkat. Přeměnil jsem se ve vlka a utíkal do toho lesa.

-Rainbow dash-

Když jsme přijeli, nechali jsme věci před domem a jeli hledat Glaze. Jeli jsme všichni krom Glow, ta byla u její nejlepší kamarádky Canny wally. Já jsem řídila, Vinyl řídit nechce a ty idioty bych za volant nepustila. "Hele víš vůbec kam jedem dash?"zeptal se Brony. "Mluvili španělsky a jsou ze světa poníků....tak hádej kam asi.."řekla jsem mu a probodla jsem ho pohledem. Takhle protivná nejsem, teda jak kdy, ale teď jsem prostě v nervech. Myslím, že vy taky znáte ten pocit. "Neunesli ho jeho rodiče?"zeptal se přiblbě Mic. "Těžko když se přestěhovali do USA.."odpověděla mu Vinyl. "A proč teda španělsko, když už tam nikoho nemá?"přidal se Tomby. "Ve španělsku ho vytvořila jedna firma, však víte..."odpověděla jsem mu a oni se začali zamýšlet. Asi na to zapoměli. "Ajoo"zajásali. Já jen protočila oči a pousmála se. "Hele, neměli bysme teda jet do světa poníků?"zeptala se Vinyl. "Taky že jo" odpověděla jsem jí. "Do světa lásky, kouzel, kytiček, poníků a všeho co je sladký....aahh" řekl Tomby takyovým tim úchylným hlasem. "Panebože jen to ne" řekla jsem a okýnkem jsem vhodila před auto takovou malinkou věcičku ze kterýho se pak stal portál.(kouzlo co?) Mic a Brony se začali smát tý jeho přiblblý poznámce. "Uděláme si čajovej dýchánek?" začali blbnout. "Jasně že jo hoši" odpověděl jim Tomby. Takhle si spolu povídali do tý doby než jsme dojeli do nějakýho opuštěnýho města. Jeli jsme asi přes 7 městeček a ve všech byli obyvatelé, ale v tomhle ne. Rozhodli jsme se to tady prozkoumat, s tím že by tu Glaze mohl být. Tohle město je divné. Došli jsme k nějaké obrosvké budově a podle křiku opuštěná nebyla. Někdo se tam strašně vztekal a do budovi zacházeli poníci oblečení jako ti, co odvedli Glaze. Pak jsme od lesa slyšeli výstřely a já se rozhodla, že poběžím tam odkud jsou ty výstřely. Ostatní se rozhodli jet autem takovou lesní cestou. Kdo řídí jsem v tuhle chvíli neřešila.

-Glaze-

Běžel jsem a oni pořád za mnou. Rychleji jsem běžet nemohl, páč jsem hodně oslabenej. Musim říct, že jsem rád že vůbec běžím. Začali zase střílet a dostal jsem to do boku. Nezastavoval jsem a pořád běžel hloubějc do lesa. Začal jsem kličkovat mezi stromy a povedlo se mi je setřást. Jelikož jsem běžel a pořád se ohlížel jestli za mnou nejsou, tak jsem se trochu řízl o větev stromu. Na noze se mi táhla tržná rána a z ní tekl proud krve. Mě už se pomalu motala hlava z toho všeho. Pak jsem chvíli šel a narazil na nějakou cestu. Motal jsem se a zase se o větev řízl. Tentokrát od rány od obojku až k hrudi k zádům. Pak jsem slyšel jak někdo běží. Byla to dash. Já se na ní koukl a zvedl uši směrem k ní. Než stačila odběhnout, tak jeden securiťák vystřelil a střelil mě do hrudě, na to místo kde je ten krystal. Dash se po něm vrhla a zabila ho. Já se skácel k zemi a bylo mi jasný, že moc krystalu už není, ani ten krystal už není, a že umírám. Ležel jsem opřený o strom a cítil jak ze mě tečou proudy krve. Sklopil jsem uši dozadu a koukal jen tak do blba. Dash ke mě přiběhla a zmodraly jí oči. (Dash nebrečí, jí se mění barva očí podle nálad) Já zvedl hlavu a usmál se na ní. "Glazi..."řekla a nemohla to doříct. Já sklopil zrak a nevěděl co říct. "Glazi, ja-já tě odtud dostanu. O-ošetříme ti rány a všechno-o bude zase ja-hko dřív" zakoktala. "To už nepůjde" řekl jsem smutně a usmál se na ní. "Proč by to nešlo?"zeptala se a podepřela mi hlavu. "Protože už nejsem nesmrtelnej" řekl jsem jí už takovým chraptivým hlasem. "Jakto?!"zeptala se vyděšeně. "Ten krystal....je zničenej"řekl jsem jí a z pusy mi začala týct krev. "Ne! Ne! To nemůže být pravda!" řekla smutně. Já se na ní pousmál a ona se mi koukla od očí, měl jsem je normálně zbarvený. Pak přijeli ostatní, rozběhli se a pak když viděli co se děje, zastavili a tiše koukali. "Kam jdeš?!" zašeptala tiše Vinyl. "Kouknout se"zašeptal Tomby. "Ne! Zůstaň tady!" zašeptala a kouzlem ho přitáhla zpátky a posadila. On se nahrbil a koukal na nás. Dash obvykle vadilo, že na ní někdo takhle kouká, ale teď jí to nevadilo. "Neodcházej mi" zavzlykala a obejmula mě okolo krku. Já jen zavřel oči a přitulil se k ní. Pak jsem oči otevřel a koukl se na ty čtyři co stáli u auta a usmál se na ně. Oni jen koukali s pootevřenou pusou a se slzama v očích. Dash se na mě ještě jednou koukla a dala mi pusu na pusu. Měla pak pusu od krve. Já se na ně pak jen usmál zavřel oči a už nic nedělal. Dash mě pak ještě obejmula a přišli i ostatní. Já už nežil.

-Rainbow dash-

Ležel tam v krvi a umíral. Nechtěla jsem tomu věřit. Ještě teď cítím na jazyku chuť jeho krve. Nemohla jsem se od něho odtrhnout a ani jsem pořádně nemohla mluvit. Mic se rozhodl dovíst Bronyho a Vinyl domu. Přece jen už stáli jen tak tak. Tomby tam se mnou čekal a koukal na mě, já koukala na Glaze. Asi za půl hodiny se vrátila Vinyl s mým autem. Rozhodli jsme se vzít Glaze s sebou a vlastně udělat pohřeb. Nechat ho tam, to bych mu udělat nemohla. Tomby ho odnesl do auta dozadu. Já se přeměnila ve vlka a vyskočila za ním do auta, položila si hlavu k němu a koukala na něj. Tomby řídil a Vinyl se na mě dívala se slzami v očích. "Dash jsi v pořádku?" zeptala se mě. "Jo...." řekla jsem smutně a koukala pořád na Glaze. Když jsme dojeli domu, tak jsem byla pořád u něj a skoro nemluvila. Přišla k nám Glow a Canny. Prvně si povíadly a smály se. Pak se koukly na mě a nevěděly co se děje. Chtěly jít ke mě, pak je ale zastavila Vinyl a řekla jim co se stalo. Glow se rozbrečela a přiběhla ke mě. Vinyl jí nestačila chytit, hlavně nechtěla, aby ho viděla takhle. Canny se taky rozbrečela a obejmula Vinyl. Koukla se na Glaze a obejmula mě, já obejmula jí. Takhle jsme tam byly asi deset minut. Pak přišla Vinyl, že bysme měly radši jít a přijít na jiné myšlenky. Byli jsme všichni u nás v obýváku a Glaze jsme nechali v ložnici. Protože v autě jsme ho nechat nechtěla. Povídali jsme si ani nevim očem. Nevnímala jsem je, jen jsem koukala do blba a přemýšlela. "Dash....opravdu jsi v pořádku?" zeptal se Brony. "V pořádku....." řekla jsem a pomalu se na ně otočila s falešným úsměvem a tikem v oku. Oni se na mě divně podívali. Opřela jsem se o zeď a zase koukala do blba. "Hele Dash, kdy chceš pohřeb?" zeptal se Mic. "Třeba dneska" odpověděla jsem mu. "A nemže to být třeba zítra?" zeptal se mě znova. "Ne..dneska" řekla jsem a zase se koukala do blba. "Oukej no" odkejval to a začal něco psát. Co, už mě nezajímalo. Chtěla jsem jít za Glazem, ale Vinyl se nemohla koukat na ot jak jsem zničená, takže mě tam nepustila. Mic se do toho psaní nějak vžil a nemohl odtrhnout oči od toho papíru. Periferně jsem viděla jak furt škrábe. Pak přestal psát, radši si to po sobě přečetl a dal mi to před oči. Docela jsem se lekla. Bylo tam napsaný kdo by měl jít na pohřeb, kde by měl být a jak by ot mělo proběhnout. Odkejvala jsme mu to, nebylo to špatný. On začal všechny obvolávat. Všichni s tím počítali a informace dostali. Teď už jsme to jen museli připravit. Já zůstala s Vinyl doma a kluci to šli připravit. Glaze už si vzali s sebou.

-Glaze-

Ocitl jsem se na takovým divným místě. Všude černo a krev. Od nebe a pekla to má daleko. Spíš mi to připomínalo Rainbow factory. Bolest už jsem necítil a rány už jsme na sobě neměl. Šel jsem někam, ani nevim kam. Pak jsem tam viděl jiný poníky. Byli to bývalí pracovníci z RF a taky tam byli ti co jsme zabili v RF. Prošel jsem jen tak okolo nich a oni se na mě koukali, jakoby mě chtěli sežrat. Šel jsem a i přes to jsem cítil ty jejich pohledy. Uhybali mi z cesty a já pořád šel dopředu. Jak jsem šel dál, tak se tam začala tvořit tma a mlha. Pořád jsem šel a poníky už nepotkával. Pak jsem došel do tmy, ve který už jsem neviděl ani svoje nohy. Přesto jsem šel dál. Postupně se tam tvořilo světlo a mlha zase mizela. Slyšel jsem tam ženskej hlas. Někoho mi připomínal, ale nevím koho. Šel jsem blíž a slyšel hlas líp. Světlo bylo silnější a já viděl siluetu poníka. Když jsem byl hodně blízko, tak už jsme viděl tu postavu co mluvila na nějakýho poníka. Byla to Rainbow dash máma. Když odešel ten pony někam pryč, tak se na mě otočila a udiveně koukla. "Jak ses sem dostal?"zeptala se udiveně. "Normálně"odpověděl jsem. "A normálně u tebe znamená co?"zeptala se. "Umřel jsem a dostal se sem, stačí?"odpověděl jsem jí. "Aha, tak to jo" řekla. "Tak tedy vítej, já to tu řídím"řekla. "Aha"odpověděl jsem takovým nejistým hlasem. "Děje se něco?" zeptala se. "Ne nic........vlastně jo..."řekl jsem zklesle. "Copak?"koukla se na mě smutným výrazem.(vždycky byla taková) "Chtěl bych být zase s Rainbow dash, s Crystaline glow a s ostatními....prostě zase naživu........Já neměl ještě umřít, ale spackal jsem to......Měl jsem být nesmrtelnej, díky krystalu co jsem měl v srdci.....ale už nemám.......Snad mě chápeš" řekl jsem jí, oči stočil dolu a uši dozadu. Ona se na mě smutně koukla a povzdechla. "Neměla bych to dělat, ale udělám to....nejen pro tebe, ale hlavně pro mojí dceru, co tě miluje"řekla sklesle a podepřela mi hlavu křídlem. "Dám ti život, krystal, a větší moc krystalu"řekla a usmála se na mě. "To opravdu uděláš?" zeptal jsem se se slzami v očích a usmál se na ní. "Udělám....ale je tu problém..."řekla trošku skleslým hlasem. "Jakej?" zeptal jsem se vystrašeně. "Už ti dělají pohřeb a bude u konce, ty se probudíš v rakvi a pod zemí....budeš mít pořád ty jizvy a pořád cejtit bolest, ale už ne tak velkou....spíš takovou tu bolest když se někdo dotkne tý rány.........a budeš se muset dostat ven z rakve na povrch země......myslíš že to zvládneš?"zeptala se ustaraně. "Zvládnu" odpověděl jsme jí už sebevědomě.

-Rainbow dash-

Dorazily jsme na pohřeb. Byli tam ti co ho znali, Twilight, Fluttershy, Pinkie pie, Applejack, Rarity a ještě nějací poníci, kteý jsem viděla asi poprvý nebo jsem si nemohla vzpomenout. Když jsem mluvila s Mickem, tak mi říkal že nevěděl kolik poníků tady má být a kdo všechno, takže vzal ty kteří Glaze znali dobře. Dokonce tu byli i Rotten rose, Cold oven a Bitter tea. Všichni v černým. Měla jsem takovej divnej pocit. Když jsme skončili a všichni odešli, tak jsem se ještě naposled koukla na Glaze. Měl na sobě ten oblek, kterej mu ušila Rarity na naší svatbu. Pořád byl od krve. Pořád jsem cítila jak voní, to ani nepoužívá žádný voňavky, prostě takhle voní. Dala jsem mu ještě pusu a šla pryč.(Neštítím se mrtvol) Oni ho pak spustili do země a zahrabali. Já jsem došla domu a přemýšlela. Zase mi tikalo oko, a z ničeho nic jsem se začala smát. Dostala jsem vztek. Oči se mi zbarvily do krvavě červené a já se rozhodla letět do Rainbow factory. Hned jak jsem přiletěla, tak jsem je trošku prohnala ať začnou zabíjet rychleji a ať se neflákaj. Začala jsem se smát a šla do svý kanceláře. Oni byli poslušní jak beránci a pracovali rychlejc. Já si zapla PC a snažila se tam najít tu firmu a jméno toho šéfa. Nemohla jsem to najít. Ale i tak jsem hledala dál.

-Glaze-

Šel jsem s ní do takový místnosti a musel jsem čekat, protože někam šla. Když přišla měla ten krystal. Pomalu ho přibližovala ke mě řekla "sbohem" a přitiskla mi ho silou na hruď. Prvně jsem si byl takovej nejistej, ale pak už jo. Zavřel jsem oči a nic necítil, jen ten tlak na hrudi. Pak jsem viděl jak její kopyto postupně mizí a krystal mizí jakoby do mě. Pak to byl takovej pocit, jakobych lítal a pak padal rychle na zem. Prvně jsem myslel že fakt padám, ale hned jak jsem byl u země, tak jsem se probudil v něčem tmavým. Pak jsem si vzpomněl na to co mi říkala, prej už budu pod kytičkama. Povedlo se mi zvednout přední nohy a rozbít vršek. Začala se tam sypat hlína, jde to líp když je ještě taková sypká. Vyhrabal jsem se ze svýho hrobu, už jsem si přišel jak zombie. Viděl mě hrobař a koukal na mě s otevřenou pusou, já mu jen zamával řekl "ahoj" a on omdlel. Nwm proč. Rozběhl jsem se a běžel k Bronymu, protože mi bylo jasný, že u něj budou zkoušet. Došel k jeho dveřím a potichu je otevřel. Byli tam a něco si tam rozdělovali, asi texty písní nebo co. Normálně jsem vešel a oni o tom nevěděli. Přišel jsem až k nim a poslouchal. "Ty si vezmeš tohle a ty zase tohle." řekl Brony a ukázal na Tombyho a Micka. "Super, a co si vezmu já?" zeptal jsem se a oni se na mě podívali. Všichni otevřeli pusu a koukali na mě. "Twl duuuch!!!!" začal jančit Tomby. "Já nejsem duch ty idiote!" zařval jsme po něm, protože nesnáším když takhle někdo plaší. "Ty žiješ?" zeptala se Vinyl. "Jak vidíte, tak jo"odpověděl jsem. Oni se ke mě pomalu přibližovali se slzama v očích a já začal couvat dozadu. "Pojď sem ty sráči" zařval Mic a chtěl mě obejmout. "Nee!!" vyjekl jsme vystrašeně a narazil na zeď. Pak jsem chtěl otevřít dveře a utýct, ale Vinyl mě chytla kouzlem a začali mě obíjmat. "Ježiiš" řekl jsem znuděně. Oni mě pak uplně zmáčkli a to už jsem zase cítil bolest na místech kde jsem měl ještě rány. "Už dost, ono to docela bolí" řekl jsem a odtrhl je od sebe. "Kde je dash?"zeptal jsem se. "Asi doma....snad"řekl Brony a vystrašeně se na mě koukli. Já se otočil a vyběhl ze dveří. Chtěl jsem vzlítnout, ale nemohl jsme páč jsme měl pořád v kloubu v křídle tu kulku. Tak jsem vzal nůž a vyndal si jí, docela to bolelo. Když už jsem mohl lítat, tak jsem se snažil co nejrychlejc domu. Doletěl jsem a začal jsem hledat dash. Nemohl jsem jí najít, tak jsem zkusil ještě glow pokoj. Tam byla glow a wally. Prvně koukaly jak vyvoraný myši, ale pak mě začaly obíjmat. Objetí jsme jim oplatil. "Kde je dash?"zeptal jsem se trochu vystrašeně. "Letěla do Rainbow factory" odpověděly obě naráz. "Díky" řekl jsem a vyletěl dveřma. Doletěl jsem do RF a jak jsem vstoupil do dveří tak jsem na sobě měl ten plášť, co všichni musíme mít. Šel jsem takovou tou dlouhou, dá se říct chodbou, a okolo mě pracovali roboti a pegasové. Pracovali nějak rychle, což nebylo moc normální. "Hej, jaktože pracujete tak rychle? To se něco děje nebo co?" zeptal jsem se jednoho pegase, co měl šedou srst, modrou hřívu a brýle.(Asi nějakej chemik nebo co)"Nařídila nám to Rainbow dash, připadala mi naštvaná a smutná zároveň" odpověděl mi. "A kde je teď?"zeptal jsem se. "Je v kanclu"odpověděl. "Díky........můžete pracovat normálně.......a neseřve vás, vezmu to na sebe"řekl jsem mu a šel pomalu k jejímu kanclu. On na mě kejvl a pak zařval, že můžou pracovat zase normálně. Došel jsem ke dveřím a otevřel je. "Vypadni nemám čas" zařvala a pořád koukala do displaye, asi něco hledala. Já vešel uplně dovnitř a zabouchl dveře. Dash pak zvedla hlavu od displaye a vražedně se na mě koukla. Jak mě uviděla, tak se jí oči vracely do normálního stavu. Přišla ke mě a koukla se na mě, já se na ní usmál a ona mě pak objala, já jí taky. "Já myslela že jsi umřel"řekla. "Umřel, ale už zase žiju."řekl jsem a usmál se na ní ještě víc. "Ale jakto?"zeptala se nechápavě. "Díky tvojí mámě" řekl jsem jí a ona se na mě usmála. Pak mě ještě jednou objala. A co následovalo pak? Jasně že výkus :P. Když jsme přestali tak jsem se koukl na ten PC. "Co si tam hledala?" zeptal jsme se. "Tu firmu a toho šéfa, chtěla jsem ho najít a zabít" řekla mi. "Ser na něj, teď si bude myslet že jsem mrtvej a nepáchne sem......snad.......No a hlavně nechci aby ti ublížili jako mě" řekl jsem jí a koukl se do země. "Slib mi to" řekl jsem jí. "Dobře..." řekla a já jí objal. Šli jsme domu a už nikam jinam. Já jsem utahanej a ona se ode mě neodtrhne. Hned jak jsme došli, tak jsme lehli a spali. Volal mi pak ještě Brony, tak jsme jen vypl zvuk a spal.

Je to docela dlouhý:D Doufám že tu mojí logiku u těch příběhů chápete. Třeba to že ve světě poníků maj Španělsko.....já to mám tak že ty státy a hlavní města maj jako tady u nás, ale ty menší městečka už jsou pojmenovaný jinak. Jinak se snažím psát normálně "jsem" ale jak píšu rychle tak z toho vzniká "jsme" tak snad to nevadí. Canny wally je OC mojí nejlepší kamarádky a její OC je nejlepší kamarádka mýho OC. Obrázek kreslila ona já ho jen vybarvila.:D