Je ráno. Já se vzbudím, ale Dashie nikde. Napadlo mě, že šla někam ven. Tak jsem jí zkusil zavolat. Nebere to. Divný. Jdu jí hledat. Tohle je fakt divný. Zeptám se Bronyho, jestli jí neviděl. Jí a Crystall. Tý se taky nemůžu dovolat. Když jsem dorazil k Bronymu, tak tam bylo ticho. Ale u něho je vždycky hluk. "Brony? Brony?! Brooony!!!!! je tu někdo?!" zkoušel jsem křičet, ale nikdo se neozval. Tak zkusím ještě Tombstona, Micka a Vinyl. Měli by být ve studiu. Zase nikdo !!Kde jsou všichni?!Zkusím ještě Twilight a spol. ale silně pochybuju.-.- ZASE NIKDO!!! "Čáu Glazi, co tu deláš? Nemáš být v práci?" zdravila mě Rose. "Co? Ne. Nevíš kde všichni jsou?" zeptal jsem se jí. "No to nevím. Ale je to divný.řekla. "A nemáš někde u sebe ještě Cold Ovena a Bitter Tea?" zeptal jsem se jí. "Jo, pojď za mnou zavedu tě k nim." řekla a já šel za ní. " Luna a Celestie....taky zmizely" skočila mi do řeči. Zavedla mě k nim. Oni na mě koukali jak na debila. Takhle na mě koukali asi pět minut. Dokať jsem se jich nezeptal, jestli jsou v pořádku. To se po mě vrhli a zase mě obíjmali. Nesnáším, když mě někdo obíjmá. Tak jsem je od sebe odtrhnul a zeptal se jestli tu ještě někdo není. BT:hele už tu nikdo neni opravdu....všichni zmizeli, jsme tu jen my tři...vlastně čtyři. CO: Co když všechny sežrala příšera a nás chce sežrat taky??!!(a začal vyvádět jak malý dítě a BT se k němu přidal)Já a RR jsme je jen probodli pohledem"jako vážně?"a oni přestali. RR: Určitě se najde vysvětlení proč a kam zmizeli....WT: Jo určitě jo, ale Equestrie je obrovská.....jak je můžem najít?CO:Bitter tea....ty seš jednorožec...neexistuje nějaký kouzlo kterým se ti ukážou stopy které nejdou vidět?Koukli jsme se na něho.BT: Jako jo existuje a umím to kouzlo.....ale už jsme ho dlouho nepoužíval nevím jestli si to pamatuju...RR:Tak to alespoň zkus. BT: Cokdyž ale vytvořím nebezpečný kouzlo a něco vám udělám?WT: maximálně chcípnem..:P nic víc XD( a kouknul jsme se na ně tkovým tim psycho pohledem)RR:Glazi...nechceš nám zazpívat? a pousmála se WT:nee, ještě je času dost, počkáme až se mi začnou měnit oči :P RR:Noo toho se právě bojíme. WT: tim líp XD:P CO:Nechte toho hrdličky...radši půjdem na to kouzlo...WT a RR: COŽE HRDLIČKY???!!!!!!DĚLÁŠ SI PRDEL??!!!!!!!!!JÁ TĚ ZABIJU JESTLI TO JEŠTĚ NĚKDY ŘEKNEŠ(ozval jsem se a RR mě probodla pohledem)CO:Už mlčím šéfe. BT: tákže se uklidnímeee....WT: Já ti dám že se uklidníme!!! Radši začni kouzlit v klidu budem až všechno bude zase jako dřív!!! BT: Tak pojďte ven, zkusím vytvořit to kouzlo...zkusím najít Glaze stopy. WT: ehm...víš o tom že jsme pegas....že jo?BT: jo ale po zemi taky chodíš ne? WT: jo jen někdy...teď zrvona ne.....teda dokať mě NĚKDO NESTÁHL K ZEMI!!!!!!!(a koukl jsme se na CO)CO:sorry Glazi(a pousmál se)RR:a neni to jedno čí to budou stopy? BT:jo asi jo...CO: tak už to zkus Glaze začíná cenit zuby a já se bojím že nás chce zabít WT:Tak už děleej!! BT:už jdu na to. BT konečně začal kouzlit, vyletělo pár jiskřiček a pak nic, tk jsme ho probodli pohledem, on to zkusil znovu...zase nic...já se zamračil ještě víc a začal cenit zuby a vrčet...on že to zkusí ještě jednou ale pak chtěl něco říct, to jsem na něj už zařval WT: TAK DĚLEJ DOCHÁZÍ MI TRPĚLIVOST!!!!!!!CO se tak lekl až se to konečně povedlo, a dokonce na tom správným místě...byli tam stopy snad všech poníků. Tak jsme šli podle nich, RR šla vedle mě(narozdíl od těch dvou mi přišla docela normální)a ti dva šli za náma. RR:hele nejsi ty jeden z těch robotů co se učej normálně žít a bojovat?WT: byl jsem robot, už nejsem. CO:A umíš nějaký kousky? a umíš z očí střílet lasery? a a umíš.. WT: ne!!(přerušil jsem ho a probodl pohledem)byl jsme robot teď už nejsem! jediný co si ještě pamatuju je boj! V tom se ozvala RR.....RR:a mě bys přepral?(a divně se na mě koukla....já na ní zase hodil ten výraz "jako děláš si prdel?"a začal jsem se smát)WT: Tak to je jasný ne?XD RR: tak pojď..WT: ty to myslíš vážně?XD S holkama se neperu.....ještě bych ti ublížil:D A tak jsem zase šel. V tom mě chytla a praštila se mnou o zem. Já se usmál a ona taky ...CO a BT naskočil takovej ten překvapivej výraz a začali se hádat kdo z nás vyhraje. Když jsem se postavil tak začala utíkat, a já letěl za ní a rychle si stoupl před ní, chytil jí pod krkem a usmál se: Opravdu chceš bojovat zrovna se mnou? ( usměvavě jsem se na ní zamračil)nechci ti ublížit....rozmysli si to. RR: chci proti tobě bojovat, a navíc ublížit mi nemůžeš...to spíš já ublížím dřív tobě než ty mě. Pohladila mě osacem po hlavě a zase zdrhla. Chvíli mi přišlo že po mě jede tak jsme se zamračil a uplně mi lezl mráz po zádech z tý myšlenky....fuj. Pak mě napadlo jí chytit pevně jí držet chvíli na ní koukat a zkusit jí přečíst myšlenky co si mylsí, teda pokud vůbec myslí. Zastavila a hledala mě, já se na ní vrhl z nebe a pevně jí přitiskl k zemi. RR se snažila pohnout ale nešlo jí to .....což je dobře.(já se usmál vycenil zuby a zamračil se....takovej ten psycho happy vražednej pohled)Koukala mi do očí a já jí taky, ona sotva dejchala, ale pořád jsme jí silně držel u země. Pak nás doběhli ti dva retardi a mysleli že jí chci zabít, takže zase řvali. Já to nevydržel pustil jsme jí a vrhl se po nich.....fakt s tím jejich plašení mě vytáčej. Když už byli trošku prohnaný tak jsme je nechal a když jsme se otočila tak přede mnou stála RR a divně se na mě dívala a divně se smála, já jen protočil oči a šel dál. Ona šla za mnou. RR: Stalo se něco? Wt: co?ne, jen myslím že místo kravin bysme radši měli jít(koukal jsme dopředu takovým tim vážným pohledem) RR: asi jo no....hej vy dva pojďte!A oba rychle přiběhli. Šli jsme asi hodinu lesem a pak jsme dorazili na louku a uprostřed tý louky stopy končily. Tak jsme se na to divně dívali a už jsme to chtěli vzdát. Dokať se neozval BT: počkejte!(koukl se blíž ke stopám a usmál se)tady je portál do podzemí, tudy museli zmizet. CO: a jak to víš? BT: Kouzlo...:D RR: a jak se dá ten portál otevřít? BT: tenhle asi nějakou silnou rychlostí...CO: a to chcete udělat jak?-.-BT: nwm. WT:A co takhle vyletět co nejvýš a pak jen střemhlav dolů? BT: to by mohlo jít....ale ten co by tohle chtěl zkoušet tak by musle být sebevrah.....zkusíme vymyslet něco bezpečnějšího. WT: psychopat sebevrah....příde mi to stejný :P :D .....jdu to zkusit. CO: a co když se netrefíš na to správný místo? WT: Tak ze mě bude mastnej flek:P:D RR: ty seš vážně psycho......WT: já vím XD :P BT: přemlouvat tě asi nemá cenu co? WT: nemá... RR: tak alespoň uděláme nějakej křížek na místo kam máš letět. (a nakreslili klackem velkej kříž)Než mi stačili říct ať jsem opatrnej, tak jsme byl dávno nahoře. Rozletěl jsme se co nejrychleji dolů a snažil se trefit do toho kříže. RR, Bt a CO jen vyděšeně koukali, já se psychopaticky smál a ještě jsme zrychlil, RR si křídlama zakryla oči, CO se jen otočil a BT na mě koukal vyděšeným výrazem.....asi chtěl vydět jak se rozmáznu....taky docela psycho..podle mě. Když jsme byl asi deset metrů nad zemí tak jsem otevřel oči a viděl jak se tam objevuje vír a čím víc jsme blíž tím je větší, tak jsme zrychlil tak jak nejvíc to šlo a vletěl jsem do toho. Uplně to ztlumilo tu rychlost...kdyby ne tak narazim do země, to by asi nebylo dobrý. Když jsme se pozohlídl okolo sebe zjistil jsem že to je nějakej podzemní tunel...ještě k tomu osvícenej. Pak jsem se koukl nad sebe a byla tam jen hlína, tak mě napadlo že tím zkusím prostrčit hlavu jestli odtuď funguje ten portál taky.Fungoval je to super! Ale ti tři se mě lekli já je jen probodl pohledem a pousmál se. A jelikož jsme měl hlavu nad zemí a byl jsem jakoby půlkou těla ven a půlkou vevnitř tak ten portál fungoval, takže skočili dolů za mnou a začali se rozhlížek kolem. RR: Musí bejt tady taková tma? a najednou se rozsvítili ty světla WT: hm... já radši tu tmu-.- li jsme dlouhou chodbou asi deset minut pak jsme narazli na rozcestí, byly tam dvě cesty....a teď jen kudy?! BT: zkusim ještě jednou to kouzlo. A povedlo se dokonce na první pokus. WT: No vidíš ani na tebe nemusím řvát.:P Objevili se stopy a vedli do levé části tunelu. Tak jsme šli tudyma, dokať se to za náma nezačalo zavírat a ze země se nořila taková divná plocha, která totálně klouzala, takže jsme se svezli až dolů. Na konci byl ale, skokánek a pod ním tvrdá zem takže jsme s RR vyletěli a popadli ty dva a snesli je na zem. Tam byla betonová zem a kovové dveře, nic víc. Tak jsme se rozhodli jít těma dveřma, ty dveře byly na heslo který my nevíme...logicky. Tak jsem ty dveře vykopl:P Byla tam obří klec a v ní snad všichni poníci. RR, BT a CO se chtěli rozeběhnout ke kleci, ale pak jsme si všiml že tam jsou nějací divní poníci, nějací hlídací, tak jsem je zastavil a málem si nás všimli.

Pak se ozval nějaklej hlas a všichni odešli. Rozběhli jsme se ke kleci, ale pak si před nás stoupli dva ti poníci a vrhli se po nás, a já jelikož se mi teď nechtělo bojovat, tak jsem je zhypnotizoval pohledem(nevím jsetli to víte že umím hypnotizovat pohledem....jestli ne tak teď to víte....). Oni zastavili a sedli na povel jako psi. BT kouzlem otevřel dveře od klece a začali jsme vést poníky ven...dokonce jsme zjistili kam vedla ta pravá cesta, byl to východ. Vyvedli jsme všechny ven, pak jsme si ale všimnul že princezna Luna, Celestie, Twilight Cadence a Rainbow dash nikde. WT:Hele neni tady ani jedna z princezen...jdu je najít. CO: Ty seš blázen může to být nebezpečný! WT: Pro mě ne:P Než mě stačil zadržet už jsem proletěl portálem dovnitř. Šel jsme stejnou cestou a tentokrát jsem tušil že se tam zase objeví ta kluzká zem, stoupl jsme si na ní a snažil se sjet dolu co nejrychleji. Na konci jsme skočil a proletěl těma vykopnutýma dveřma, stoupl jsem na zem a běžel jsem dlouhou chodbou, kterou jsem se musel probojovat. Pak jsem vkročil do obrovský místnosti a viděl tam svázaný všechny princezny nad vroucí lávou, vnímaly všechny krom Rainbow dash....ta byla v bezvědomí. Chtěl jsem vyletět nahoru a rozvázat je, ale pak mě něco odhodilo pryč....ze tmy se vynořil dašlí divnej pony, celej černej, alicorn, v brnění a s šílenstvím přístupem v hlavě.....asi to je šéf všech těch poníků tady dole(budem mu říkat dark psycho DP....třeba XD). Začal se nekontrolovatelně smát, a pak na mě ještě začal mluvit. DP: Ahoj Glazi, konečně se s tebou můžu setkat osobně... WT: Ty mě znáš? DP:Jasně že jo....kdo by tě neznal..(a zašklebil se na mě) Já se jen zamračil a hned jsem věděl že tu něco nehraje(což vlastně už od začátku), snažil jsem se přečíst jeho myšlenky, ale nějak jsem se nedokázal s jeho myšlenkama spojit. DP:Nechal si utýct mé poníky co jsem si poctivě unesl....a ještě mi chceš ukrást princezny.......za to poneseš následky. Jak to dořekl, tak se po mě vrhl. Stihl jsem uskočit a snažil jsem se rychle rozvázat ty mařeny(byly svázaný jednotlivě). Povedlo se mi rozvázat Cadence, jenže když se snažila kouzlem zaútočit tak to nešlo...jejich kouzla nefungovaly. Znova se po mě vrhl a povalil mě k zemi, já ho ze sebe skopl akopl jsem ho silně do ksichtu. Tím jsem zase dostal nějakej ten čas na odvázání další mařeny, tak jsem odvázal Lunu a Celestii. WT: Běžte ven, já to tady zvládnu. Cel: Naše kouzla stejně nefungují takže bysme tu byly asi k ničemu, hlavně na sebe dávej pozor a dostaňte se v pořádku ven. A odešly, odvázal jsem Twilight, ta už utíkala za princeznama. Zbývá už jen dash(řekl jsem si v duchu a koukl se na ní) Koukl jsme na toho psychopata a viděl jak se zvedá a má v očích vztek.Tak se mi povedlo ho ještě skopnout k zemi a rozvázal jsem dash, která pořád nevnímala.

mezitím nahoře

RR:Kde jsou tak dlouho? CO: Cokdyž ho chytili?Cel: Nechytili!(hned se všichni začali klanět)Glaze se odtamtud s Rainbow dash určitě dostane, věřím že tenhle pegas to nenechá jen tak. CG:Už se stmívá...bojím se že se změní a zabije dash, doufám že už to táta umí ovládat.Luna:To my taky.

zpátky v podzemí

Když ještě psychopat ležel na zemi tak jsem se snažil dash vzbudit. WT:Rainbow....prober se.. .Ale pořád nevnímala. V tom se na mě zase vrhl a tentokrát měl kousavou(chtěl mě kousnout,možná sežrat :P) Snažil jsem se ho od sebe dostat, ale bylo to už marný, začal používat kouzla. Přidržel si mě kopytama a praštil mě do hlavy,já se ho snažil odkopnout pryč, ale on mě držel moc pevně, pak si vzal svůj meč a chtěl ho do mě zabodnout(asi neví že tohle mě nezabije),chvíli jsem ten meč držel od sebe a koukal jsme se mu do očí...viděl jsme v nich vztek a strach zároveň...chtěl jsem to vzdát, kouknul jsem se ještě na dash a pak mi došlo že to nemůžu vzdát, že musím bojovat dál. Tak jsem povolil a nechal ho aby do mě ten meč zabodl..on se usmál ale pak ho smích přešel když viděl že ještě žiju. Já ze sebe vytáhl ten meč který byl celej od krve, v tom se mi začaly měnit oči. Jakmile se mi změnily tak jsme na sebe chvilku koukali, on na mě koukal nechápavým pohledem...Já se jen smál a pomalu zvedal ten meč, a hodil ho po něm. On se ale stačil vyhnout. Vzpomněl jsme si že se umím měnit(nechápu že mě to nenapadlo dřív)změnil jsme se ve vlka a vrhl se po něm, zakousl jsem se mu do křídla a urval ho....on jen zařval bolestí, kouzlem popadl meč a řízl mě s ním do nohy, já jen zasténal a zase se po něm vrhl...povedlo se mi urvat mu roh, jakmile jsme měl v puse zakrvácenej, roh viděl jsem toho alicorna...teď už zmrzačenýho alicorna, jak se zvedá a z hlavy a z boku mu teče vodopád krve. Vstanout se mu nepovedlo, tak jsem dokulhal k dash a přeměnil se zpátky v pegase. Chtěl jsem jí vzít na záda a odnýst nahoru do bezpečí, jenže jakmile jsem se otočil tak mi do zad ještě zabodl ten meč, já zařval bolestí a kopnul ho...pak už se neprobral. Pak tak přišel nějakej další psychopat, co se chechtal a držel bomu kterou se chystal spustit. Já se na něj jen podíval, popadl dash a snažil se co nejrychleji vypadnout pryč. On tu bombu spustil a odpočítávalo to dvě minuty, takže jsem měl co dělat abych stihl utýct dřív než vybuchne. S dash na zádech jsem běžel co nejrychleji pravou částí tunelu(z naší strany levou) a slyšel jsem odpočítávat, zbývalo 10 sekund, rozběhl jsme se ještě rychleji a snažil se nevnímat bolest už jsme byli pět metrů od portálu nahoru v tom 2...1..bum!...stihl jsem vyskočit a tlak mě rychle a silně vymrštil nahoru. Padl jsem do bezvědomí, nevěděl jsme co se dělo dál, vzbudil jsem se až doma s ošetřenými ranami a s RD vedle sebe. Hned jak viděla že se zvedám tak mě objala a políbila mě. RD: Pojď za mnou(řekla a usmála se) Šel jsem za ní aniž bych věděl důvod. Dovedla mě až do zámku k princezně Celestii a stoupla si k Luně Cadence a Twilight. Koukl jsem se Celestii do očí a ta se usmála, pak jsem se koukl ještě za sebe kde byli snad všichni poníci. Pak jsme se ještě kouknul nechápavě Celestii do očí a ta mi na krk dala takovej divnej "řetízek"(takovej ten kekel co nosej vojáci, kdyby měl náhrdelník jako mají princezny tak by to vypadalo divně)měl dvě části na jendý bylo napsaný "hero" a na druhý "killer". Pořád jsme nevěděl o co jde. Cel: To máš za záchranu equestrie(a usmála se na mě) WT: Aha....a k čemu je tohle?(koukl jsem se na řetízek) Luna: Tenhle řetízek má neuvěřitelnou moc...ale jen když je opravdu potřeba, jedna strana tě chrání a dodává sebedůvěru, a druhá se tě snaží udržet na normálních myšlenkách a ne na psycho nebo krvavých myšlenkách a pokud se zase změníš tak ti pomůže se ovládat. Cel:Ale jak říkáme, jen když je to nejvíc potřeba. Pak všichni začali slavit a já šel k RD. Ležela na útesu a koukala na hvězdy, všimla si mě a usmála se. Já si lehl za ní a ona se ke mě přitulila. RD: Díky za záchranu. Usmála se a dala mi pusu, a pomalu usínala. Já si chvíli prohlížel ten řetízek a přemýšlel o tom co se stalo, doufal jsem že se to už nebude opakovat. Lehl jsem si křídlem jsem objal dash, a pomalu usínal.

Tak, konečně jsem dopsala tuhle část. To psaní mě moc nebaví, ale vymýšlení mě baví. :P Jinak nevím jestli k tomuhle příběhu budu přidávat nějaký obrázky, možná že je časem dodám, ale nevím to jistě. Obrázky beru z internetu. Takovýchhle příběh by mělo být ještě dost, ale asi budu psát i kratší verze, aby pořád neběhali po sebevražedných misí... Tak zatím papa :P:D

PS:kdyby jste měli nějakej návrh na příběh, tak mi dejte vědět a já to tam napíšu :D