Další část bude o používání jazyka. Možná vám již došlo. Že zvolený jazyk opravdu mění vyznění příběhu. Co tím můžete ukázat nebo změnit?

1. Zasadit příběh do dobového kontextu – Mělo by to být jasné, ale když píšete něco, co se očividně odehrává v minulosti, není dobré použít dnešní mluvu. Jak jsem zde již několikrát zmínila, do příběhu se musíte vžít, musí se stát vaši součástí. Ještě se dostanu k tomu, že při jistých příbězích by to i šlo, zvolit kontrastní jazyk, ale v zásadě, především do historických děl a klasického fantasy je lepší využívat starodávnější mluvy. Ano, hodně záleží na tom, za jakou postavu píšete, ale k tomu se ještě dostanu.

2. Atmosféra - Než začnete psát, měli byste vědět, jak váš příběh vyzní. Mimo jiné toho docílíte i výběrem slov. Není řečeno, že by měl být v tom a tom žánru zvolen určitý jazyk, ale nemůže rušit svět, do kterého byl zasazen. Takže pokud jsme se ocitli v říši klasických elfů, jen těžko budou mluvit jako dlaždiči a naopak.

Navíc, výběrem slov měníte to, jak budou vaše věty působit. Všimněte si, že používám v podstatě synonyma nebo věty podobného významu.

Viděl jsem nějakou holku, jak vešla dovnitř. Vypadala jak děvka a asi ani nevěděla, co tam dělá. X Do místnosti vešla neznámá dívka. Byla spoře oděná a myslím, že se cítila dost zmateně.

Byla taková zima, že nikdo nevystrčil ani nos ze dveří. X Mráz byl v tento den více než nesnesitelný. Venku nikdo nebyl. Co by tam dělal?

Jeli jsme takovou starou kraksnou. X Nejeli jsme zrovna nejluxusnějším autem.

3. Postavy – ano, opravdu záleží i na tom, jak postavy mluví, nejen, co říkají. Jednak tím můžete vyjádřit mnoho vlastností (upřímný, bezprostřední, nervózní), a jednak může určitá mluva postavu charakterizovat. Například, na tu myšlenku mě přivedl svými příběhy CzEsnek, některé postavy mohou mít nějaké slovo nebo frázi, kterou používají stále dokola a tím se stávají zajímavými. No, a také to může postavu obzvláštňovat i v jiných ohledech. Co kdyby se třeba vysoce postavenému člověku stávalo, že by se mu do mluvy pletlo nářečí?

Pokud to není spisovatelský účel (a i pak to musí mít nějaké opodstatnění), čehož jsem uvedla příklad v minulé větě, mluva a vůbec použitý jazyk by měl souhlasit s tím, kým postava je, v jakém žije světě a tak podobně. Když uvedu příklad na sobě, asi jste si všimli, že jazyk, který využívám já v povídkách, je ještě spisovnější než tady v příručce. Je to dáno tím, kde mé postavy žijí. Za specifických podmínek je ale jejich mluva někdy i normálnější, což zase souvisí s jejich životem. Prostě byste měli vzít do úvahy všechny aspekty, nebo naopak všechny aspekty přizpůsobit použitému jazyku.

To jsou podle mě tři nejhlavnější okruhy, které výběr jazyka ovlivňuje.

O čem budeme mluvit dále? No, někdo z mých komentátorů mě poprosil o romantiku, tak jdeme na to. Než se někdo zeptá, nejsem znalec, který zažil bůhvíco, ale své zkušenosti mám a především čtu a „špehuji" své okolí. Tím jsem se chtěla dostat ke dvěma věcem – dobrý autor musí být zároveň dobrý pozorovatel, a také, že můj pohled na romantiku je značně naivní.

Začnu takto – je velký rozdíl mezi láskou a romantikou. Láska je ten cit, zatímco romantika jsou jeho projevy. Jinými slovy, láska nejde popsat, zatímco romantika je všechno, co většina lidí mylně nazývá láskou – vyznání, květiny, polibky. Na romantice není nic špatného, ale může existovat i bez lásky, tak jako láska může existovat bez romantiky. Nejsou to tudíž synonyma.

A ještě, já akceptuji i přátelství a rodinné vztahy jako určitý druh lásky. Stejně jako milování například zvířete nebo přírody. Popravdě, já osobně tam až na fyzický kontakt nevidím žádný rozdíl. Každá láska může být úplně stejně intenzivní. My se zde budeme bavit především o lásce klasické, i když v několika bodech od ní lehce odbočíme a některé by se zase daly aplikovat i třeba na to přátelství a tak podobně. No, ale abych se do toho nezamotala, rovnou začnu. Jaká může láska v příbězích být, případně jaká být nemůže?

1. Kytičky, motýlci, duhy – Takový vztah většinou v příbězích bývá hrozně roztomilý a krajně nevhodný pro cyniky. Když to ale sepíšete dobře, jistě se najde hodně lidí, kteří vás za to budou milovat, protože o krásných vztazích se dobře čte. Ale, jak jsem tady již jednou psala, vztah by měl být reálný. Nechte postavy vždy prožívat nějaký konflikt. Klidně ho mohou bez větších následků vyřešit, ale žádný vztah se bez něj neobejde.

2. Zakázaná láska – Ano, dá se to pojmout různě, ale já mám na mysli jen tu nejzákladnější zakázanou lásku. V podstatě se dost podobá té první, až na to, že autor si tedy určil konflikt, ale tím nejsou samotní hrdinové, nýbrž vnější okolnosti. Já osobně považuji tuto možnost za klišé, ať už lásku zakazují rodiče nebo sociální podmínky (jiná rasa, jiné společenské postavení), ale když se to pojme originálně, asi by z toho ještě šlo něco vytěžit. Koneckonců, pšt, ale já v tom nejsem nevinně, takže bych si protiřečila, kdybych napsala, že byste tuto možnost neměli využívat. Ale pozor, pokud nemáte opravdu dobrý nápad, odpustila bych si to.

3. Tom a Jerry – Takových párů je spousta i ve skutečném životě. Jednoduše nevíte, jestli se milují nebo nesnášejí. Když se o to pokusí autoři v příbězích, často to dopadne tak, že jim to nevěřím, ale když se to napíše dobře, asi to mám ráda ze všeho nejvíce. Je to vtipné, čtivé a konflikt si způsobují sami hrdinové.

4. Láska a bolest – Popravdě, většinou to způsobují stejné věci jako předchozí typ (příliš rozdílné vlastnosti dotyčných, nebo naopak příliš stejné, například), ale postavy se nad tím neumějí povznést. Dopadá to tak, že jejich láska je hluboká, ale komplikovaná a bolestivá. Většinou nedopadá dobře, ale v příbězích se s ní dá skvěle hrát, protože hrdiny neustále potkávají složité situace, které většinou berou až příliš vážně. Zařadila bych sem i páry, u kterých nikdy nevíte, jestli se v příští scéně nezabijí, jestli víte, co tím myslím.

5. Homosexuální láska – Slíbila jsem jen klasickou lásku, ale tím jsem myslela, že vynechám věci jako BDSM, homosexualitu bych sem i dala. A někteří by mi stejně neodpustili, kdybych to neudělala. Takže homosexualita – ano, dokonce to může být i originální, ale pozor na dvě věci. Především, snažte se nesklouznout ke stejným klišé jako u zakázané lásky a také, musíte věrně popsat emoce postav. Nevím, jestli jsem to někdy psala, ale autor dobrých příběhů musí být tak trochu psychopat. Ne, že my homosexuálové byli psychopati, ale není to úplně normální, takže to o psychopatech je samozřejmě nadsázka. Takže, abych se vymotala, pokud píšete o homosexuálech, buďto musíte mít extrémně silnou empatii, nebo k tomu sami musíte mít alespoň lehké sklony. Jinak to prostě nevyzní věrohodně.

6. Jednostranná láska – Více než nikdy neřečené city mám na mysli například zlatokopky nebo manipulátory. Pamatovala bych na to, že tady musíte opravdu vědět vše o myšlenkových pochodech vašich postav a všem jim rozumět, nebo vám to nikdo neuvěří. Jistě, neměla bych tohle dávat jako možnost lásky, dokonce ani romantiky, ale bohužel se i to stává a v příbězích to má své čestné místo.

No, a to jsou všechny, které mě napadají a nejdou zahrnout pod ty ostatní. Ale jinak, pro většinu uživatelů Wattpadu – nepleťte si lásku s romantikou a pokud je to jedno, neprezentujte to jako druhé. Láska je především o emocích, ne o růžích, romantických večeřích a tom, kdo se s kým vyspí. To je až druhořadé. Ujasněte si, co je příčina lásky a co její důsledek.

Měla jsem ale v podstatě psát o něčem jiném, a to o tom, jak romantiku zakomponovat do děje, především pokud tam máte i akční scény. Nikdy jsem se nad tím takto nezamýšlela, ale jde asi o to, že byste se neměli rozmýšlet, jak tyto scény střídat. Vaše srdce (nebo instinkt, podle toho, jak to chcete nazývat) by vám mělo napovědět, že teď je ta správná chvíle na romantiku. Nebo by to z nějaké scény mělo vyplynout. Když se snažíte to tam nacpat násilím, nepůsobí to dobře. Musíte cítit, že je na to ta správná chvíle.

A především, nepřehánějte. Romantika není romantičtější, když bude vaše scéna sladší nebo delší. Naopak, může znít až pateticky. Nepřehánějte to, pište to tak, ať si ještě dokážete představovat, že to prožíváte. Pak je čas to utnout. A také, dejte důraz i na lásku, nejen na romantiku. Pište i o citech, nejen o fyzickém kontaktu, pokud to není účel díla.

To by bylo asi vše, co bych k tomu měla. Zase budu moc ráda za zpětnou vazbu. Příště možná bude něco o vývoji postav a dále snad něco vymyslím (nebo to vymyslíte vy). Přeji krásný den!