Zdravím vás u další kapitoly. Tentokrát to bude o spisovatelském deníku, tedy sešitu/dokumentů v počítači, kam si zapisujeme nápady. Proč je podle mě důležitý, jsem tu psala už několikrát. Člověk své nápady zkrátka zapomíná. Nicméně, jak jsem se sama přesvědčila, není nezbytný. Měla jsem období, kdy jsem si své nápady zapisovala jen různě do mobilu/na papírky a někdy je i ztratila, a to nejdůležitější jsem si stejně pamatovala, ale takový deník má ještě jednu výhodu, o které se tu chystám psát.

Samotný fakt, že u zapisování svých napadů ten nápad občas rozvineme, jsem se tu už zmínila. Přesto existuje pár možností, jak díky zapisování nápadů člověk vytříská z původně psané myšlenky ještě více. A já tu sdělím pár svých postupů, které, ať už záměrně nebo ne, používám, když chci vymyslet ještě něco dalšího. Budu uvádět i příklady, konkrétně na svém Plameni vzpomínek, protože na tom teď logicky pracuju a mám to čerstvě v paměti, ale odstavce s nimi můžete přeskakovat.

1) Kreslení. Zmiňovala jsem se tu u kreslení postav, ale můžete si, ať už do samotného deníku nebo někam jinam, nakreslit i konkrétní scénu, kterou jste zrovna vymysleli. Jednak je to zábava, a jednak takový obrázek chvilku trvá a donutí vás nad tou scénou déle přemýšlet. Když si k tomu navíc člověk pustí třeba písničky o podobném tématu, tak se mu fantazie rozjede na plné obrátky a může tak jen pouhým zakreslením toho, co už vymyslel, z toho vytěžit další detaily nebo dokonce pokračování.

V mém případě se mi něco takového „povedlo" s tímto obrázkem. Je to Risto a Laura, ústřední postavy jednoho dodatku právě k Plameni. Původně to byla jen kýčovitá romantická scéna ve stylu „on ji nakreslil, protože mu připadala hezká", ale nakonec jsem na tom vystavěla celý jejich způsob komunikace. Mluví totiž jinými jazyky a vzájemně si vůbec nerozumí, takže zpočátku komunikují hlavně gesty, doteky, a složitější věci si vysvětlují právě obrázky. Kdybych to nekreslila, asi bych využila nějaký způsob jako že vedle sebe pořád měli někoho, kdo umí oba jazyky, nebo někdo z nich tím druhým přece jen uměl, ale nebylo by to ono.

2) Básničky. To funguje docela podobně jako kreslení, akorát to vyžaduje více soustředění a myšlenky většinou neběží tak volně. Má to však své výhody. Jednak se ne každá scéna hodí k nakreslení, protože je třeba spíše o emocích, nebo je jednoduše nad vaše kreslířské síly, nebo to má docela jiný důvod, ale někdy můžeme třeba i nezáměrně napsat verš, který spustí proud inspirace, nebo si lépe rozškatulkujeme pocity postavy, protože se jimi kvůli básni probíráme.
Tento způsob mě konkrétně inspiroval třeba tady:

Zimní vůně, jara hlad
letní slunce, listů pád

Původně to byla jen báseň o vztahu Tuiva a Taimi, dvou ze tří nejhlavnějších postav, tohle mělo být jen poetické vyjádření let, které uplynuly, ale pak mi došlo, že takhle je koncipován celý Plamen. V té době měl dvě trilogie, jedna se odehrává v zimě a druhá na jaře. V té době už jsem tušila, že budou čtyři, tak proč každou nezasadit do jiného ročního období, že? A musím říct, že mi to dost pomáhá, než kdyby tomu tak nebylo.

3) Pokládání otázek. Tohle je více záměrný způsob, ale když si napíšu nějaký nápad, strašně mi z neznámého důvodu pomáhá položit si otázky, které mi z toho nápadu vyplynuly, ideálně hned, jak mě napadnou. Dost často si je pak hned i zodpovím. Ano, mohla bych si je položit v hlavě, ale když je přímo napíšu, tak to funguje mnohem lépe, asi proto, že je konkrétně zformuluju a můj mozek nad nimi chtě nechtě chvilku přemýšlí. Často si pak chci zapsat jednu větu a popíšu několik stran, protože si zapisují odpovědi. Já osobně si ty otázky dávám do rámečku, abych je rychle našla ve zbytku textu.

Tohle se mi stalo konkrétně včera. Jen jsem přemýšlela nad limity kouzelné moci jedné z postav, a tadá, nejenže jsem vymyslela pár kapitol, ale propojila jsem dvě zápletky, které spolu do té doby nesouvisely. A to díky jediné otázce, kterou jsem si načmárala a orámečkovala s tím, že to vymyslím jindy, a jen k ní po dopsání nápadu omylem sjela očima. Jak zjistí, kde má jeho moc limity?

4) Vztahy mezi postavami. Občas si jen tak dělám grafy, kdo koho zná, jednak proto, že chci najít pojítka mezi postavami, které by se znát mohly, a domyslet tak třeba jejich minulost, a také trochu egoisticky proto, že se mi hrozně líbí, jak je můj svět propojený. Existuje teorie, že známe každého člověka na světě maximálně přes šest dalších lidí (v dnešní době už možná méně) a mně se líbí, že tam mám i postavy, které se znají přes dalších pět. Vzhledem k tomu, že pocházejí z jedné oblasti, ani nemám ambice natáhnout to na šest, ale je to fascinující. Jednou bych si to chtěla udělat napříč mými příběhy, alespoň některými, protože některé postavy se v mé hlavě znají, ale to odbočuju.

Každopádně jsem takto vymyslela strašnou spoustu věcí. Například to, že jedna postava a jiná postava by mohly být jedna a tatáž, jen si jinak říká (Jalmi - Meri - Jalmari), protože to vlastně dokonale zapadalo. Nebo kdo jsou rodiče jiné postavy (Ylermiho). A dokonce jsem jeden graf využila v příběhu i přímo, jedna z postav chce vysvětlit komplikované vztahy mezi jinými, a ony té první postavě zkrátka nakreslí graf, což je i znamení, že ho berou mezi sebe, když se s něčím takovým namáhají.

5) Vlepování/opisování writing prompts. Ne takové ty typické psací výzvy, ty mě obvykle neinspirují. Opisuju si hlavně dialogy a různé věty, které by nějaká má postava mohla vyřknout. Kromě toho mě opravdu baví bloudit po Pinterestu, kde si napíšu prostě jen writing prompts, a hledat něco zajímavého, co občas i zpětně použiju.

A příklad. Tento pin, v překladu „Neznáš mě, znáš jen to, co ti dovolím znát." Mě kdysi dávno inspiroval k tomu, že Tuivo řekne všem svým blízkým kamarádům o své minulosti. Kdyby to neudělal, Plamen už by dávno skončil.

6) Opisování textů písniček. Ono se to může zdát strašně nesmyslné, texty si přece můžeme vždycky najít, nebo je známe, ale mně to pomáhá. Často mě třeba inspiruje úryvek z písničky, na kterou už jsem pozapomněla, a připomene mi ji jen to, že si občas vypisuju zajímavé úryvky. Nebo si opíšu část, která mě inspirovala i aktuálnímu nápadu, a ono to občas pomůže ten nápad rozvinout.

U toho prvního případu si teď na nic konkrétního nevzpomenu, tak uvedu něco z toho druhého, kdy jsem si opisovala úryvek, protože mě inspiroval. Byl to začátek Paradise od Stratovarius.

Late at night I find myself again
Wondering and watching TV
I can't believe what is on the screen
Something that I wouldn't care to see

(Pozdě v noci se zase přistihnu, jak s údivem sleduju televizi, nedokážu uvěřit, co je na obrazovce, něco, co bych neměl mít zájem vidět)

Ani jsem to nejprve nezamýšlela k Plameni, spíše jsem přemýšlela, že by to mohlo být nějaké postapokalyptické sci-fi, ale pak mi došlo, jak moc se to vlastně hodí k tomu, co by se mohlo stát v Plameni. Rozhodně byla jen otázka času, než se objeví někdo, kdo si usmyslí, že lidé z horských kmenů žijí zastarale a pokusí se jim vnutit vyspělejší kulturu, a rozhodně mě při tom úryvku napadla postava, která by to vnímala takto a zároveň je docela pravděpodobné, že by v noci sledovala zprávy. A světě div se, ono to zrovna zapadlo do aktuálního děje.

7) Shrnování: Téměř nikdy si nenapíšu všechny detaily k jedné zápletce najednou. Občas, když chci přemýšlet nad příběhem, ale zároveň se mi nechce ani do jedné možnosti výše, tak si vyberu část, nad kterou se mi chce uvažovat, a vypisuju si, co už vím. Jednak proto, abych to měla všechno na jednom místě, a jednak proto, že mě u toho občas napadne i něco nového.

Přesně to se mi stalo, když jsem přemýšlela nad minulostí Tuiva. Ne nad jeho původem, ale tahle postava má problém s fyzickým kontaktem, myšleno hlavně s pohlavním stykem a s nahotou, a i když mi jeho důvody pro příběh přišly dostačující, já sama jsem je chtěla poznat ještě hlouběji. Tak jsem si prostě vypsala, co k tomu vedlo, proč je má, a někde v průběhu mi došlo, že ten hlavní důvod je naprosto očividný a v tom příběhu de facto i je napsaný, jen ne otevřeně. Vystavěla jsem kolem toho důvodu nakonec celou menší zápletku. Kdybych to neshrnovala, pravděpodobně mi to nedocvakne.

8. Draw your oc. Tohle je taková kombinace v mém případě Pinterestu a kreslení. Přesně tohle zadám do vyhledávače a vyjede mi spousta výzev jako „nakresli svou postavu, jak jí, jak zpívá...". Dávám to však jako samostatný bod, protože nakreslit postavu jinak než v její přirozené podobě může být inspirující. Toto ovšem má výhodu, že občas stačí člověku jen se zamyslet nad tím, jak by v této podobě/situaci postava vypadala, jak by se do ní dostala... toto je popravdě v poslední době asi můj nejčastější způsob.

Příkladů mám tolik, že ani nevím, jaký vybrat, tak uvedu jeden vtipný, který sice nevedl k vymyšlení ničeho, ale přišlo mi to hrozně zajímavé. Často se v těch výzvách objevuje nakreslení postavy jako opačné pohlaví a mně to vždycky přišlo trochu zvláštní, protože nevymýšlím postavy jako muže/ ženu, pokud tam o to vyloženě nejde, ale prostě jako bytost. Ale když jsem to udělala s hlavní trojicí Plamene, přišlo mi docela legrační zjištění, jak je jedno, že jsou kluci kluci a jak moc to u Taimi jedno není. Ten příběh by nádherně fungoval, kdyby Jyrki a Tuivo byli holky. Nemyslím si ale, že by fungoval, kdyby byla Taimi kluk. Nechci nějak generalizovat nebo tak, ale nemyslím si, že by bylo čtenářsky úplně přijatelné, kdyby měl kluk stejnou povahu jako Taimi, všichni by ho považovali za slabocha a nikdo by si ho neoblíbil, nemluvě o tom, že v tom světě tlak na muže, aby byli správnými chlapy, funguje stejně jako v tom našem, takže by se takhle dost možná ani neprojevovala. A bez Taimiiny určité naivity by nejspíš všichni zemřeli.

9. Mapy. Ať už ty opravdu propracované, nebo jen rychlé náčrtky právě v autorském deníku. Nejenže vám to pomůže vytvářet váš svět, ale také tím můžete zdokonalit nebo zcela vytvořit některé zápletky.

Když uvedu příklad, tak ještě před rozepsáním Plamene jsem vůbec netušila, že bude existovat město Pieni. Kvůli něčemu jinému jsem si črtala mapu (pořád nemám k tomu příběhu žádnou dost reprezentativní, hehe) a jen tak tam dala město, protože mi přišlo, že jsou tam pro něj výborné podmínky. Na to město se nabalila více než polovina zápletek a vznikla tak i kultura té oblasti, kde se Plamen odehrává.

10. Seznamy postav. Jednoduše se občas vyplatí vypisovat si, které postavy se kde nacházejí, které vystupují v plánované scéně, které jsou například ještě naživu... Občas tak člověk může přijít na zajímavé spojitosti, které by mu jinak nedošly, nebo zjistí, že daná postava nemá ve scéně místo a měl by jí odklidit, nebo že by tam naopak nějaká, která se nachází jinde, měla být.

V Plameni mi toto pomáhá zejména rozhodnout o vyprávěčích daného dílu (bývají dva-tři), vypíšu si obvykle nejlepší možnosti a pak váhám, která z nich je nejvhodnější. Nicméně to například i vedlo ke smrti jedné postavy, protože jsem zjistila, že je jednak už zbytečná, a jednak se všechno její smrtí nádherně zkomplikuje a zároveň se mi zjednoduší možnost, jak by se jiné postavy mohly setkat, což jsem potřebovala. Nechci říct, že Plamen je dokonalé dílo, to vůbec, ale jedna z věcí, na které jsem pyšná, je jeho provázanost. Když se změní jedna věc, tak to automaticky ovlivní i další. Někdy ke škodě, jindy k užitku, ale myslím, že tak by to mělo být.

A co si vy kromě samotných nápadů píšete do autorského deníku, pokud ho máte? Zaujalo vás něco z těch mých možností?