„Jak je na tom?" zeptala se Natasha, která před chvílí dorazila a těsně po ní Sam do Capova bytu. Já seděla v obýváku ve větším okenním rámu a dívala se dolů na město. Ruce jsem měla položené na klínu a poslouchala hovor za dveřmi. Byla jsem skleslá, promrzlá a taky měla zlomené srdce. To, že sem se viděla opět s Tonym, mi moc nepřidalo. Už chápu, proč Rogers nechtěl, abych ho zase potkala.

„Odpočívá ve vedlejším pokoji. Byla celá promrzlá a taky snadným cílem pro Lokiho," odpověděl jí Kapitán a potom klesl v hlase. Nikdo nebyl nadšený z toho, co se stalo a že Loki unikl spravedlnosti. S Lokim to bylo jako s Voldemortem. 

'Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, se vrátil.' 

Tak mi to v tu chvíli přišlo. Jenže tohle byl skutečný svět. Avengers, Loki a mnoho dalšího bylo skutečné. 

„Je hlavní, že je zase v bezpečí. Nesmí dopadnout jako agentka Brooksová a agent Coulson. Oba byli pro SHIELD velkou ztrátou a teď ztratit i Rose? O tom nemluvě...," prohlásil Sam.

„Rose má sice brnění, ale dlouho ji neubrání. Ten oblek je jako skořápka a Lokimu stačí Rose z ní jen dostat. Jde mu o to, co je v té skořápce, neboli brnění. Víme sice, čeho je ten bůh schopný, ale je silnější. Je jen otázka času, kdy Rose najde a zaútočí znovu," promluvila Natasha ke dvěma mužům.

„A co Thor...ten je kde? Musí přece vědět, že jim unikl," přidal Rogers něco ze svýho po chvíli hrobového ticha, co nastalo po Natashyně řeči.

„Muselo se něco stát, jinak by tu už dávno byl," odvětil Sam.

„Rosemary zatím zůstane tady a bude 'prozatím' v bezpečí. My se postaráme o to, aby vás Stark nenašel a Rose neobtěžoval," rozhodla Nat a zazněly kroky. Šly pryč. Po chvilce loučení, který nemělo dlouhého trvání, tam zůstalo zase ticho. Čtvrt hodiny se nic nedělo a venku začala pršet. Kapky deště ťukaly na sklo okna a mně to uklidňovalo. Zapnuté topení vytápělo pokoj a už mi nebyla taková zima, jako předtím. Sledovala sem deštivé počasí z okna a prsty lehce přejela po skle okna vedle mně. Cvakla klika od dveří a odvrátilo to moji pozornost od okna. Vešel do pokoje Kapitán a držel dva hrnky v obou rukou. Dveře si musel otevřít zády a potom mohl normálně po předu. Když sem poznala, kdo to je, opět jsem otočila hlavu doprava k oknu a sledovala chmurné počasí.

„Všechno v pořádku?" zeptal se opatrně Cap, když se u mně zastavil.

„Vypadám snad?" odvětila jsem arogantně a s povzdychem zavřela oči. Pokrčila kolena a přitáhla si je k sobě do objetí.

„Kdyby řekl místo toho 'Je ti teplo, děvče?', tak bys mě odtud vyhodila, co?" pokusil se o vtip a trochu mě rozveselit. Docela se mu to povedlo, protože moje koutky úst se mírně nadzvedly do lehkého úsměvu. Jo...tohle mi přišlo vtipný...konečně.

„Ty si stihl zkouknout už i Mrazíka? Tleskám," ušklíbla sem se a udělala mu místa, aby se mohl posadit na proti mně.

„Toho mi doporučila Natasha,"

„To je fakt...protože ona i ten film sou z Ruska," podívala sem se a vnímala jeho výraz, který se změnil do úsměvu.

„Ještě toho mám hodně co dohánět. Dáš si čaj?" zeptal se a podával mi v natažené ruce ke mně, bílý hrnek s horkým nápojem.

„Jasně, ráda," přijala jsem od něj nápoj a obepnula kolem něj prsty, abych se o něj trochu zahřála ruce.

„Co kdybys mi začala říkat normálně jménem? Myslím Steve," pozměnil téma a přitom, když jsem opatrně upíjela, tak sem se zarazila.

„A já tě celou dobu měla za Kapitána Panic," ušklíbla jsem se.

„Hele!" vyštěkl podrážděně a já se musela zasmát nad jeho reakcí.

„No co, vždyť je to pravda. Jsi nejstarší panic na světě a bráníš se tomu," začala sem do něj rýpat. Prostě to nešlo s tím jen tak přestat. Arogance a ironie je moje druhé jméno. Nedokázala bych bez toho žít.

„Jaký máš ještě pro mně pojmenování, krom toho?" zajímal se a cukal mu koutek úst.

„Buď v klidu. Tohle bylo jediné," zasmála jsem se a on taky.

„Takže zůstaneš u Rogerse a nebo to přehodnotíš?"

„Možná to ještě přehodnotím," udělala jsem Kawai face a tím ho utvrdila.

„Co ty a tvůj...," začal narážet na moje intimky z života. Když sem dopila čaj, tak sem položila hrnek vedle sebe a zaujatě se na něj podívala.

„Já už nejsem panna od patnácti. Má s tím dočinění menší párty mojí bývalé kámošky ze základky a trochu se na ní vožrala. Nic vážného,"

„S jedním, když říkáš nic vážného?" tázal se s pozvednutým obočím.

„Hmmm...možná tři, možná čtyři...nebo pět?" začala jsem si vzpomínat a počítat zároveň na prstech se zvednutýma očima ke stropu.

„Počkej...to myslíš vážně?!" mluvil, jakoby mi to nevěřil a já se musela zasmát.

„Bohužel...jo. Kvůli jednomu případu jsem byla i na policii. Jeden kluk mi neřekl, že mu je čtrnáct a vypadal tak na sedmnáct. Po té mně považovali za pedofilku. Pak mě teda z toho vysekala jeho máma a odůvodnila celou situaci tak, že její syn je naprostej vůl a idiot," řekla jsem se smíchem a kupodivu to rozesmálo i posluchače. „A taky sem byla kvůli němu na potratu, ale to už je stará záležitost. Základka byla holt voprus."

„Pro mně až tak ne. Já byl v pohodě, než mi zemřela máma. Jmenovala se Sarah. Abych se dokázal uživit, musel jsem nechat školy a potom rovnou nastoupil do války," řekl mi střípek ze své minulosti a já pouze přitakala. Něco se mi na něm začalo zamlouvat. Nevěděla jsem proč, ale ano. Už jsem vojáka viděla z jinýho pohledu. Nepřišel mi tak nafintěný, jako tehdy, když jsme se viděli prvně. Změnil účes a taky dohnal trochu dnešní dobu. Byl prostě už jiný.

„Každý z nás byl nějaký a později se změnil. Já sem pořád stejná,"

„Z části jsi i nejsi, ale z toho si nic nedělej. Změny prostě nejsou hned," usmál se a zvedl bílý hrnek, co sem odložila vedle sebe. 

„Asi máš pravdu," opětovala jsem mu úsměv a Rogers zmizel ve dveřích pokoje na chodbu. Po tom malým pokecu mi bylo o trochu líp. Potřebovala sem to. Mezitím venku přestalo pršet a vycházelo ranní slunce. Bylo ráno a my byli vzhůru celou nic. Zčistajasna se v místnosti kolem mně ochladilo. Zvedl se lehký vítr a já bleskurychle seskočila z rámu okna. Zkontrolovala sem okna, ale byla zavřená. V tu chvíli jsem se zděsila...

„Jaké příjemné shledání, Rosemary," ozvalo se pomalu zesilujícím hlasem a v pokoji se objevila zelená mlha. Opět..., ale kde se tu vzala?!

„Kde jsi a co chceš!" zaječela jsem s pocitem strachu a skousla spodní ret. Byl tady! Přišel si pro mně! Pomozte mi někdo...kdokoliv!

„Přímo vedle tebe," zasmál se chladný hlas a něco mě odhodilo na protější stěnu. Objevil se Loki a ten jeho panovačný ksicht taky. Blížil se ke mně a v rukou svíral tu jeho pitomou hůl. Klečela jsem na zemi a opírala se o ni rukama napřed. Zrychlil se mi strachem tep. Srdce bušilo jako o závod a já ztěžka popadala dech. Nechtěla sem se však tak snad vzdát a když přišel až skoro ke mně, smykla jsem rychle nohama po zemi a podrazila tak ty jeho. Při dopadu na zem hlasitě zaklel a já se mezitím rychle postavila. Odběhla sem rychle pryč od něj, ale podklouzly mi nohy. To tady Loki chce udělat kluziště, či co?! Přidržovala sem se zdi a rychle s otevřením dveří z nich vyběhla. 

„Steve, Loki!...Loki je tady!" hlasitě sem začala křičet při běhu po chodbě a s tím, koho jsem volala, sem se srazila. Chytil mě před dopadem na zem a na druhé paži měl štít. Podíval se mi vyděšeně do očí a potom se podíval rychle před sebe. Loki vyrazil dveře, kterými jsem ho tam zavřela a šel za námi.

„Vem si oblek," řekl mi Cap polohlasem a já vytřeštila oči. Jakmile mi to řekl, schoval se pod štít a vyběhl k Lokimu. Loki zareagoval a vystřelil po něm z hole. Štít střelu vykryl a Rogers mu mohl zasáhnout ránu do břicha. Já je vyděšeně pozorovala a došla pozadu až k další zdi, která ukončovala celou chodbu. Pokusila jsem se vzchopit a jednat.

„F.R.I.D.A.Y., Mark 32, hned!" zvolala jsem k jakémukoliv místu, když mi Pepper posledně říkala, že má F.R.I.D.A.Y. soběstačný příjem. Počítala jsem s tím, že bude napojená alespoň v tom brnění. Ozvaly se nějaké zvuky. Něco, jako zvuky letu něčeho, co je jako raketa. Stěnou bytu prorazila středně velká rakety z kovu a postupně se z ní uvolňovaly kusy brnění, která se na mně začaly napojovat. Nakonec i obličejová část a byla jsem v brnění celá. Mezitím, co Loki s Capem bojovali, ani si mě nevšimli. Když Loki odrazil Kapitána na druhou stranu bytu, já si připravila na boha dlaň. On si připravil i tu svojí svítící hůlku a chystal se na mně vypálit. „Hej, Loki. Tohle už známě," protočila jsem očima a vystřelila. Prorazil stěnu za ním a zůstal v ní, než se otřepal a šel po mně znovu. Jestli budem pokračovat, tak Stevovi z toho bytu nezbude nic! Hmmm...no co. Prostě rebel! Vykrývala jsem jeho střeli brnění a po té já uvolnila pár malých světlic a poslala je na něj. Před tímhle ho už hůl neochránila a prorazil zeď až do další místnosti. Mezitím ke mně doběhl Cap a nevěřícně se rozhlížel kolem sebe. Potom jeho pohled skončil na mně a já stále měla otočený pohled k místu, kde zmizel Loki. „Doufám, že jsi pojištěný proti Lokiho řádění, protože tohle už asi nikdo neopraví," promluvila sem pobaveně a vydala se k probouranému místu. 

„Stejně sem chtěl už pořídit jiný," povzdychl si Cap a následoval mě. „větší, abychom se sem vešli oba a já nemusel být pořád na tom gauči."  

„To nebude třeba, protože jakmile vyřídíme tohohle chvástala, tak mě budeš mít z krku," zareagovala sem, i když jsem litovala toho, co jsem řekla. Bylo by mi líto ho už opouštět, když si začínáme zrovna rozumět...a po třech letech.

„Víc neumíte? Jste jen proradný červi," zaječel na nás Loki, když se vyhrabal z hromady sutin a mi ho konečně našli. Začal se mi pobaveně zvedat koutek úst, ale udržela se.

„Roztomilé, Loki, ale koukni se na sebe. Červí rodinka tě pohřešuje už asi hodně dlouho. Máš i jiný slovník?" vystřelila sem si z černovlasého boha, který měl na obličeji plno šrámů a trochu natržený plášť u jeho brnění. 

„Já se pomstím. Ještě jsme spolu neskončili!" zakřičel a potom zmizel. Puf...byl prostě pryč. Sundala sem si helmu Iron Woman a podívala se po Capovi, co stál vedle mně a byl stejně zaražený, tak jako já.

„Poslyš, Stevene," začala jsem abych upoutala jeho pozornost, „proč vždycky schytáš v tom boji nejvíc nakládačku ty, než někdo jiný?" 

„To se mě ptej. Já sám nevím," zasmál se a já taky. Spíš jsme se oba smáli tomu, že Loki byl opět fuč a ten, kdo si dnes odnesl výprask, byl právě on. Přežila jsem s ním boj a nemohli ani slavit, protože byt byl v takovém stavu, že jsme se museli okamžitě vystěhovat ještě ten den a pobýt nějaký čas u Natashy.