Pokusila sem se vytratit nejrychleji, jak to jen šlo. Chtěla jsem být prostě sama. Dnešní věci, co se stala vůbec nerozumím a pochybuju, že by mi o tom něco tým řekl. Zůstala jsem stát v chodbě a postavila se blíž ke zdi, abych pustila příchozí lidi, co šli jen ta kolem. Nešla jsem na WC, jelikož se mi nechtělo. Byla jsem ten typ člověka, který momentálně zdrhá před svými problémy. Nikdy sem to nedělala, ale teď, jestli se Loki vrátil, tak mi půjde o život. Chtěl se mi pomstít, ale díky přítomnosti Rogerse se mu to nepovedlo. Bylo to štěstí, nebo jen náhoda? 

...Co já vím...

Hlavní je, že je všechno zase v pohodě. Žiju a to všechny těší. Během těch pár minut, co jsem tam stála, mi přišlo, že mě někdo sleduje. Moje instinkty nikdy nelhali, ale tohle bylo až přehnaný. Bála sem se snad dotyčného, co si momentálně hrál na Stalkera? To je fuk...Raději sem se už pohnula a vydala se nejbližší chodbou pryč. Tam, kde bylo nejvíc lidí a snadno bych se v nich ztratila. Nic takového sem nenašla a spíš prázdnou, kde byli různé dveře, ale byla nejblíž té, kam šel tým. Rozhodovala sem se mezi tím, jestli jít za ostatními a nebo se chvíli ještě poflakovat, ale to vyřešil během chvíle někdo jiný. Něčí ruka mi zakryla ústa a potom mě přitiskl dotyčný na protější zeď. Vyděšeně jsem otevřela oči, protože sem je úlekem raději zavřela a držel mě...Tony?

„Boha, Rose, co tady děláš?!" vyhrkl Tony polohlasem ,aby nebyl slyšet dál, než jiné chodby v této části. Potom mi ruku z úst dal pryč a já se mohla konečně nadechnout.

„Tobě přeskočilo?!" vyštěkla sem na obranu a Stark sebou cukl. Zůstal však na místě a držel mě pevně u zdi. Nemohl ze mě spustit oči a byl dost roztěkaný. V jeho očích jiskřily menší jiskřičky a já se snažila pohledem spíž uhnout.

„Hledal sem tě všude. Nemůžu na tebe zapomenout," vysoukal ze sebe roztřeseným hlasem a já se pomalu uklidnila. Vědomí mi říkalo, že tohle určitě vyhraju.

„Neříkej...a co třeba Pepper? Nepochopím to, cos jí udělal," zavrčela jsem na Iron Mana.

„Pepper neví, že tu jsem. Odešel jsem z Malibu těsně po tom, co tě odvezla," odpověděl mi a já vyvalila oči. Jak jako? Pepper je strašně hodná. Byla by škoda opustit takovouhle ženu, která by se dokázala o Tonyho postarat.

„Tony...my spolu být nemůžem. Neklapalo by nám to," snažila sem se vykroutit a pomalu moje řeč znělo jako kňučení malého štěněte.

„Proč by ne? Vždyť tě miluju," nevzdával se a mně to začalo už vadit. Vadilo mi, jak se mi vnucoval. Mně milovat nemůže. Celé ty tři roky sem se mu neustále připomínala a byla spíš pro něj jako služka, než přítelkyně, kterou by si někdy za čas vzal. Neklapalo by to...ani náhodou. Teď už to vím a taky, že sem byla hodně naivní, když sem s ním odešla.

„To si nech pro někoho jiného! Podvedl si mě," zasyčela sem na Tonyho a pokusila se mu vysmeknout. Nevyšlo mi to a já se zděšeně podívala do jeho očí. Úplně stejné, jako tehdy na hellicarieru po úmrtí strýce Phila, když sme byli u místa, kde bývalo Lokiho vězení. Tentokrát už na mně ty oči nezaberou. Nepodmaním se.

„Rose, no tak," zkusil to znovu a stisk na rukou ještě zpevnil. Pomalu sem si začala myslet, že měl větší sílu jak Kapitán, když držel on mně. Neuvědomoval si zřejmě, jakou sílu Stark má a nešetřil s ní. To mi vyrojilo v očích menší slzičky, které sem se pokusila neupustit a zároveň zatnula pevně zuby.

„Tony, nech mě prostě být!" pokusila sem se skrz zatnuté zuby, ale bylo to k ničemu. Nepomohlo mi to. Proč sem byla tak naivní? Proč jsem byla tak hloupá a šla někam, kde budu naprosto sama?! 

„Neslyšel si ji? Jdi od ní!" odtrhl někdo Tonyho ode mně a já se sesunula na kolena a opřela se rukama o zem. Když jsem hlavu pozvedla, abych viděla, co se stalo, uviděla jsem Rogerse, který držel pevně Tonyho, aby se ke mně nedostal. On mě...zachránil?

„Nepleť se do toho!" Stark se mu vytrhl a při otočení do něj strčil. Nestačilo to natolik, protože Kapitán stál v klidu proti němu a zároveň se z boku díval po mně. 

„Ty si myslíš, že sem vás oba neslyšel? Kdybych nezakročil, tak bys jí ublížil a to říkáš, že jí miluješ. Podívej se na sebe a uvažuj nad tím, cos udělal," nenechal se Kapitán vyvézt z míry a potom přešel ke mně a pomohl mi vstát. Pevně mě svíral v náručí, abych se neskácela k zemi. Už tak toho bylo na mně dnes dost a teď tohle. Nebyla jsem vyspaná a hodně unavená. 

„Přišel jsem kvůli Lokimu. Nevěděl jsem, že tu Rose bude. Až potom, co jsem ji slyšel s Rhodeym, že byla celou dobu od jejího odchodu s tebou. Následky vašeho pobytu už vidím. Nenáviděli jste se," rýpl si do Capa, ale ten se jen tak tak držel, aby po něm nevystartoval. Byl na něj zřejmě naštvaný, co mi udělal. Že mě zklamal.

„Drž se od ní prostě dál, jinak si mě nepřej," řekl Rogers ještě před tím, než mě začal odvádět mimo tuto chodbu. Nešli jsme za týmem, ale ven a k jeho autu. Když jsem se zeptala, proč nejdem za ostatními, tak mi odpověděl, že už je všechno hotové a není třeba tu nadále zůstávat. Při příjezdu domů mi poručil, ať si du po tomhle dnešním ránu plném akorát těch špatných věcí, lehnout. Samotná jsem byla unavená a velice rychle usnula. Další špatné sny se zelenou mlhou už nepřišly.

......................................................................

Probudila jsem se kolem páté odpoledne. Stále jsem přemýšlela o tom, co se stalo. Nechtělo se mi věřit tomu, že se mě Rogers před Tonym zastal. To, že mi dnes zachránil život bylo normální, ale tohle, když mě tam mohl v klidu nechat? Vlastně bylo dobře, že mi pomohl. Měla jsem na rukou modřiny od pevných Tonyho stisků a ty hned nezmizí. Zůstala jsem po celou dobu oblečená v tom, v čem jsem byla na základně, takže jsem vyšla  ložnice a všimla si, že Kapitán je zavřený ve vedlejší místnosti. Nevěděla jsem, co tam dělá, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem popřemýšlet o tom, co se dnes stalo, ale někde jinde. Ne tady. Měla sem menší šanci na úspěch odchodu tím, že mi Cap tak nějak věřil a nechával klíč od dveří položený na poličce v předsíni. Nazula sem si boty a klíčem si dveře odemkla. Pokusila sem se neslyšně opustit byt a nepřivolat na sebe žádnou pozornost. S opatrností jsem opustila i bytovky a vydala se po chodníku pryč. Vyčistit si hlavu někde, kde mi to nepřipomíná nikoho, byl hlavní úděl. Potíž byla v tom, že mi to všude připomínalo kohokoliv z týmu. Ať jsme spolu třeba někam šli, nebo tak. Začalo být venku chladno. Vítr se zvedal taky a já začala vyhledávat místo, kde se ukrýt. I kdybych se dnes třeba nevrátila zpět domů a zůstala na ulici, tak mi to bylo už srdečně jedno. Chtěla sem být sama. Snažit se nemyslet ani na zesnulou mamku a strýce, na které myslím prakticky pořád. Zalezla sem si do jedné menší hospůdky a tam zůstala na nějakou dobu. Vedoucí podniku mě tam nechal a rád. Nevadilo mu to, protože sem nebyla sama, kdo tam byl jen kvůli teplu. Když už byla skoro tma a zavíralo se. Musela jsem jít jinam. Neměla jsem už moc možností. Dokonce se mi i možná zdálo, že jsem uviděla tátovo auto, co kolem mně projelo...ale nezastavilo se. Asi to nebyl on. To je fuk. Všichni myslí, že už nejsem, tak proč by se zastavoval kvůli holce, co se prochází po ulici. No ne? Nevěděla jsem kolik je, tak sem se podívala na nejbližší pouliční hodiny a bylo kolem desíti večer. Jestli Cap zjistil, že nejsem v bytě a teď mě hledá, se asi nedozvím. Bylo mi to jedno. Šance, jestli do rána přežiju byla malá. Všude kolem mně totiž chodili samí ožralové a další podivíni. Někteří lidé v autech, co projížděli kolem mě považovali za kurvu. Když u mně zastavili, a nabízeli mi, že mohu jít k nim. Dala sem se na útěk. Byla jsem vyděšená a proklínala se za to, co jsem udělala. Proč jsem z toho bytu sakra utekla! Nemuselo se mi tohle vůbec stát...Procházela jsem se asi ještě tři hodiny po Manhattanu a potom se posadila na nějakou kamennou zídku. Byla sice chladná, ale moje nohy by to už neustály. Třásla jsem se zimou. Bála se a ještě si tiše nadávala. Můj život stál za nic. Někde za rohem může stát vrah, co chce dokončit, co začal a já tu sem takhle osamocená. Ať si Loki poslouží. Všem už je to stejně jedno.

„Rose," promluvil někdo na mně z boku a já se ani neodvážila se podívat, kdo to byl. Znal moje jméno, tak mi to bylo hned jasné. Z očí mi unikla malá zbloudilá slza a položila si obličej do dlaní. Bylo toho na mně už moc.

„Nic neříkej...prosím," pípla jsem opatrně a čekala na nějakou negativní reakci. Nic se nestalo a ucítila na sobě něco teplého. Byla to černá Kapitánova bunda, co přes mně dal, aby mi nebyla zima. Dala jsem ruce od obličeje pryč a podívala se po něm. 

„Myslel jsem...," začal.

„Že mě unesl Loki?" dořekla jsem za něj, když se posadil vedle mně a jednou rukou mě k sobě přitiskl.

„Loki určitě nepoužívá klíče od dveří," podíval se po mně až skoro pobaveně a já položila hlavu na jeho hruď. 

„Je mi to moc líto...opravdu," pípla jsem opatrně, když jsem zavřela oči a nechala se od něj hladit na zádech. Svíral mě v objetí a mně to nevadilo.

„Potřebovala sis vyčistit hlavu. Já to chápu," usmál se na mně.

„Ale já utekla," zaprotestovala jsem.

„Zavolal jsem Samovi a Natashe, aby mi pomohli tě najít. Teď jim můžu zavolat a říct, že si v pořádku," pokračoval a já mlčky přikývla. Postavil se na nohy a pomohl mi taky. „Půjdeme domů, dobře?" 

„Kamkoliv. Hlavně pryč odtud," zašeptala jsem a oba začali společně odcházet k jeho autu, co měl zaparkované nedaleko.