„Jestli s ním budu bydlet, tak to radši požádám Thora, aby přivedl Lokiho a ten mě na místě zabil...," zasyčela jsem a přivedla tak na sebe pozornost ostatních lidí, co byli buď na chodbě a nebo vykoukli z bytu, aby se podívali, co se děje. Bylo mi jedno, že mě slyšeli. Ať klidně slyší, jaký je Tony Stark hajzl a že podvedl mně a svojí dlouholetou přítelkyni! Pepper ani Rogers z toho dvakrát nadšený nebyli. Kapitán se unáhlil v jednu chvíli k nejhorší věci, co kdy mohl udělat. Popadl mě za ruku, v které jsem držela kufr a vtáhl mě k sobě do bytu. Pepper do něj vběhla taky a zavřela dveře za sebou. „Hej! Nesahej na mně." Probodla jsem ho pohledem a vytrhla se mu. Protočil nad tím akorát očima a šel pryč.

„Kdo se tu tak rozčiluje, že si nemůžu projít ani SHIELDské dokumenty?" zaslechla jsem z vedlejší místnosti, kam zrovna Rogers odešel. Byl to ženský hlas a byl mi velmi povědomí. Dala jsem se do pozoru a položila kufr na zem. Vydala jsem se k místu, odkud jsem hlas zaslechla a opřela se o klenbu mezi předsíní a kuchyní s jídelnou zároveň.

„Nat!" vyhrkla jsem překvapeně, když jsem se podívala po osobě, sedící u jídelního stolu a jak si prohlíží nějaké složky, co byly rozložené všude po stole. Rudovláska se po mně ohlédla a přívětivě se usmála. Postavila se a šla za mnou.

„Rose, to je doba," srdečně mě objala a já jí objetí opětovala.

„To mi povídej. Co děláš ve Washingtonu?" zeptala jsem se, když jsme se odtáhly a stále se na sebe překvapeně a radostně dívaly.

„Jsme tu se Stevem a Clintem na výměnný pobyt, kvůli pár věcem z SHIELDu. Kam si se vypařila ty?" zasmála se rudovlasá agentka a dala mi ruku na rameno.

„To by bylo na dlouho. Ty tu s ním bydlíš?" 

„Bydlím s Bartonem o dvě budovy dál. On je momentálně na misi a já trávím nejvíc času tady. Je tu alespoň s někým řeč," přešla ode mně k jídelnímu stolu a vzala do rukou bílý hrnek s čajem, z kterého se následně napila. Já zůstala na místě a přišla za námi i Pepper. Rogers byl někde mimo, takže nebyl v naší přítomnosti. 

„Agentko Romanoffová, jaké překvapení," usmála se Pepper na Natashu a ta jí úsměv opětovala.

„Co Vás sem přivedlo? A zrovna s naší starou přítelkyní...tedy alespoň pro mně a agenta Bartona," zajímala se a Pepper pohodila hlavou, aby dostala vlasy z očí a šla blíž ke stolu, ke kterému se následně posadila.

„Zkuste hádat, co udělal Tony,"

„Svedl Rose? To není poprvé, co oblouznil tak mladou holku," zasmála se agentka s rudými vlasy a položila hrnek s čajem na stůl a přesunula se následně k papírům na stole. Po té přišel i Rogers a držel jinou složku. Dlouho se nezdržoval na jednom místě a šel za mnou, kde mi následně složku předal. 

„Co je to?" zarazila jsem se, když začal ode mně odcházet a Nat s Pepper se po mně podívaly.

„Pár dokumentů a spisů o tvé matce a agentovi Coulsonovi...víc tě spíš bude zajímat minulost tvojí mamky v SHIELDu, ne?" odpověděla mi na to Natasha a já vyvalila oči. Zaskočeně jsem se koukla na přední stranu složky v rukou a chvíli na ní zůstala zírat. „Jestli se chceš na ně podívat, tak se k tomu alespoň posaď. Jsi určitě po té cestě unavená." Ukázala Nat vedle sebe na volnou židli a já se s nádechem konečně hnula z místa. Asi po deseti minutách procházení všech záznamů, papírů, fotek a dalšího, jsme zaslechli, jak někdo zazvonil. Nat i Pepp spolu celou dobu kecali a Kapitán byl zalezlí ve vedlejším pokoji. Po zaznění zvonku z pokoje vyletěl a šel otevřít. Zhruba po pár sekundách zazněl jiný mužský hlas a oba šli sem. Cap vešel společně s Clintem a mně se rozzářily oči radostí.

„Legolasi!" vyhrkla jsem a vyskočila ze židle. Zůstal na mně překvapeně zírat a i po tom, co jsem mu skočila kolem krku a objala ho. Když se vzpamatoval, tak spojil ruce i za mými zády, aby bylo objetí úplné.

„Tomu nemůžu uvěřit. Nejen, že tu je přímo babinec, ale je tu i moje oblíbenkyně, co jsem neviděl tolik let," zasmál se, když mě konečně pustil a já jeho. Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou a usmála se.

„Vždyť to byly jen tři roky. Co všichni blbnete?"

„Sice byly tři, ale dlouhý. Hodně si nám chyběla, ale jen mě zaráží jedno...proč nám Stark neřekl o tom, že si u něj v Malibu?" mluvila Natasha zaraženě a mně se výraz změnil taky v zaražený. Tak moment...on mi řekl, že o mně vědí!

„Jak to, že ste o mně nevěděli?" 

„Stark nám taky neříká všechno. Může si s Nickem rovnou podat ruce," prohlásil Kapitán a všichni jednohlasně souhlasili. Až na mně a Pepper, která na to zírala, jako na zjevení.

„Asi bych už měla jít. Musím ještě něco v Malibu dořešit a není toho zrovna málo," řekla Pepper se zvednutím ze židle a vydala se do předsíně a k odchodu. Rogers vyběhl za ní, aby jí vyprovodil a mně říkalo taky něco, abych už šla. Přece jen. Nechtěla jsem tam zůstávat na trvalo. Bez rozloučení jsem vyběhla do předsíně, kde už Rogers zavíral dveře a zamkl.

„A ty jdeš kam?" obrátil se na mně, jakoby o mně věděl a já se sehnula pro kufr na zemi a zvedla ho.

„Pryč," odvětila jsem s úsměvem a šla ke dveřím. To mi však ani trochu neprošlo a Kapitán dveře přidržoval pevně nataženou rukou, položenou na nich. Uraženě jsem se na něj podívala a oběma nám v očích vyzařovala nenávist k tomu druhému. Jaký problém bylo, aby mě prostě jen pustil?

„To nepůjde,"

„A proč?" pozvedla jsem tázavě obočí, ale od dveří se ani neuhnula. Nehodlala jsem udělat ani krok, než mě odtud pustí. Nechci s ním bydlet. To je to poslední, co by se mohlo v mým životě stát. Proč? Protože bych se v nejbližší asi oběsila.

„Pepper mě požádala, ať se o tebe na nějakou dobu postarám. Vzal jsem to jako samozřejmost a proto se odtud nehneš. Jestli utečeš, najdu si tě a nebudu na tebe ani trochu měkkej," upřel na mně pohled, který mi naznačoval, ať se o nic nepokouším. Já na tyhle pohledy byla už zvyklá od táty. Nic mi nedělaly. Vždy jsem je jednoduše ignorovala.

„Už se bojím...hlavně mě nezabíjej. Pomoc!...Rogersi, teď vážně. Ty nemáš na to, aby si tu udržel někoho, jako jsem já. Jsi až moc velkej svatoušek, aby si někomu něco udělal, zvlášť holce," změřila jsem si ho pohledem, ale on ani jednou neuhnul. Chvílema mě to překvapovalo, ale po pár vteřinách už tolik ne. Dala jsem rozkošně hlavu na stranu a myslela si o něm v tuto chvíli, že nemá proti mně sebemenší šanci, aby uspěl v naší hádce.

„Vůbec si se za ty tři roky nezměnila," ušklíbl se, jakoby to s ním nic neudělalo a škubaly mu koutky úst, jakoby se chtěl začít během malé chvíle smát. Udržel se a zachoval vážný výraz.

„A ty jo?" vrátila jsem mu to a nebrala si z toho sebemenší servítky, že ho to nějak urazí, nebo tak. Vlastně mi o to šlo. Poškodit mu svědomí a dostat se odtud celá.

„Prostě tě odtud nepustím. Máš smůlu. Konec," řekl na konec a odešel pryč. Došla mu už trpělivost a mně taky. Jen mi po chvilce došlo to, že je zamčeno. 

Sakra!

Odtud se nedostanu. V tom měl pravdu, ale já si poradím. Byla jsem cvičená v SHIELDu, jestli si z toho teda něco pamatuju...Odložila jsem kufr s věcmi ke složenému brnění na zem a na polovinu nakoukla do kuchyně. Nat už uklízela a Clint jí pomáhal. Brzy měli uklizeno a nastrkali složky do batohu. Zbytek nechali tady, protože nebyl zřejmě jejich.

„Dnes večer míříme na hellicarier. Nick potřebuje ty složky už dnes, takže se nějaký čas zdržíme na základně," promluvil po dlouhém tichu Barton a převzal si od Vdovy černý batoh s věcmi. Prošel kolem mně a Nat ho následovala. 

„Nenechávejte mě tady...prosím!" udělala jsem psí oči, ale nezabralo to. Natasha se nad tím usmála a Clint zasmál. Black Widow přešla ke mně a položila obě ruce na moje ramena.

„Pamatuješ tehdy na hellicarieru, jak sem mluvila před výjezdem do Stuttgartu o utužování vztahů?" zeptala se mě pobaveným hlasem a já si hlasitě povzdychla.

„Natasho, tohle sme přece už řešily. Odpověď je úplně stejná, jako posledně a nehodlám ji měnit,"

„Rose, ty si silná. Já vím, že to tady oba zvládnete. Hlavně se tady navzájem nezabte," objala mě a vydala se ke dveřím, ve kterých už napůl stál HawkEye. 

„Spíš si stále říkám, jaké je štěstí, že mi nechali ten štít," uchechtl si Kapitán a já vytřeštila oči. Takže vražda se možná přece jen stane...jakmile ten štít najdu. To je přece samozřejmé. No ne?

„Tak mi už pádíme," zasmála se nad tím rudovlasá agentka.

„Ahoj," řekli všichni tři Avengeři naráz a agenti zmizeli na chodbě. Rogers zavřel a zamkl dveře. Znovu...škoda, no. Po té přešel k mým věcem na zemi a vzal je do rukou. Zaraženě jsem se na něj dívala a sledovala ho až k nějakým dveřím, které nějakým způsobem otevřel svým loktem a vešel dovnitř. Já vešla alespoň do kuchyně a zůstala stát u klenby mezi předsíní a kuchyní. Rogers vyšel ze dveří do místnosti, kde jsem byla já a jeho pohled skončil na mně.

„Jestli mě chceš mít na celé dny z očí, tak je tamhle tvůj pokoj. Koupelna je tohle chodbou a první dveře zleva," ukázal na pravou stranu od sebe, „dveře naproti je moje ložnice a dveře potom je tělocvična, ale nevím, jestli tě tam někdy uvidím. Všude máš volno, až na můj pokoj, jasný?"

„Mám malou nevinou otázečku...proč bych ti u všech svatých měla lízt do pokoje?!" vyštěkla jsem nechápavě a zároveň ještě arogantně. Rogers se ledově usmál a opřel se o stěnu za ním.

„Tak...co já vím. Holky tvýho typu bývaj zvědavý a hodně drzý. Jsou tu stanovená pravidla. Nedělat v noci hluk, chovat se slušně, včetně sprostých výrazů, které tak ráda používáš. Alespoň si to myslím po poslední zkušenosti s tebou, když jsme bojovali proti Lokimu. Neničit věci a respektovat toho druhého. To je tak všechno, co jsem ti chtěl říct...takže, hezký den," pronesl a já protočila očima. Jistě...jak jinak, že? Odstoupil od vchodu do pokoje a já ho při chůzi k pokoji probodla očima. Vešla jsem dovnitř a zabouchla dveře za sebou. Kdyby v nich bylo sklo, tak je dávno dole. Já to neřešila. Tenhle byt můj nebyl, takže mi to bylo fuk. Přešla jsem k čisté a ustlané posteli a lehla si na ni. Ten odpočinek si po tomhle dni vážně zasloužím.