O 19 let později

Po ránu...a tak strašný hluk! Divím, že ještě nikdo nezavolal na naší rodinu policii. Kvůli tomu, že naše dcera umí hrát na elektrickou kytaru, je největší rebelka na škole a ještě má vlastní kapelu. To je naše Christine Rogersová. Jméno má po otci. Já ho získala po jejím narození, kdy jsme uspořádali menší soukromou svatbu pro okruh přátel a rodiny. Musím říct pravdu. Je mi čtyřicet a humor, který každého tolik trápil, se vytratil. Steva to trochu mrzí, ale už i on je starší. Máme rozdíl 74 let odstup. V jeho vnímání jsou to čtyři roky. Dnes je Christ už osmnáct a pozvali jsme všechny. Když řeknu všechny, tak doslova. Od Tonyho Starka, po Hulka, dvojčata i Mariu Hillovou. Dobrý ne? Jsme už vlastně v důchodu. Avengers se už rozpustili, ale SHIELD běžel dál. Fury stále věřil, i když už jezdil na vožíčku a špatně viděl, že se najdou jiní Avengers. Doufal právě v Christine, ale Steve si to nepřál. Christine většinu času vyrůstala ve Stark Tower, protože ji tam hlídala Pepper a ani prázdninám v Malibu se nevyhnula. Vlastně se jí potom nechtělo ani domů. Tony ji každou návštěvu rozmazloval. Kupoval jí drahé oblečení, sehnal pro ní studium blízké s technikou, vědou a zkoumáním nanočástic a další. Co se s ní potom stalo? Nejoblíbenější holka na škole. Už skoro víc považuje za tátu Starka, než Steva. No jo. Peníze...

„Spíš?" ozval se vedle mně trochu nabručený manžel a já se na něj otočila. Byl vzhůru. To znamenalo, že ten hluk z pokoje naší dcery ho probudil taky.

„Cvičí...," odpověděla jsem mu a zvedla se do sedu. Steve to tak udělal taky a podíval se budík.

„Ani nepotřebujem budík. Ona nám ho sama udělala," řekl pobaveně a já se musela usmát taky.

„Pravda, ale policie taková sranda už nebude," namítla jsem a zvedla se z postele. Steve mě včas zachytil a svezl zpět po zádech do postele. U toho se škádlivě zasmál a já měla chuť mu jednu vlepit, ale neudělala jsem to. Udržela jsem se a raději ho jen odstrčila.

„Měl jsem tě raději, když ti bylo dvacet," protočil uraženě očima a já vykulila oči. Boha, Rogersi. Vždyť nám je o dvacet let víc!

„Jsme dospělí. Drž se toho. Máme dospělou dceru a chci, aby alespoň z tebe měla příklad, Kapitáne Ameriko v důchodu," uchechtla jsem a jeho obočí vyletělo nahoru. Jistě...jak jinak.

„Ten si už dávno vzala z Tonyho," odfrkl si.

„A ty to hodláš vzdát? Tonymu je už aspoň přes šedesát," vyprskla jsem smíchy a Steve po chvíli taky.

„A teď ta představa, kdyby si tenkrát s ním zůstala,"

„Mlč, Steve...hlavně mlč!" okřikla jsem ho a už nedokázala ustát ten hluk. Vyskočila jsem obloukem z postele a sundala si z věšáku župan. V něm jsem vyšla na chodbu a rovnou k pokoji mojí dcery. Bez klepání jsem vešla dovnitř a nasadila přísný rodičovský výraz, i když mi nikdy nešel. „Christine Rogersová! Okamžitě přestaň, nebo budeš mít zaracha!" zvýšila jsem hlas, abych přehlušila příšerný falešný tón elektrické kytary. Jak tohle může někdo poslouchat?! Zvuk utichl a Christine na mně upírala zaraženě svoje modré oči, co zdědila po otci. Měla od nás dvou pokaždé něco. Oči jako nekonečný oceán po otci a po mně arogantnost a blond dlouhou hřívu, jako pramen zlata. Tohle mi tedy říkal Steve, když jsme byli pokaždé sami. Christine se na mně dívala, jakoby mě viděla poprvé a potom protočila očima.

„Mami!" řekla podrážděným tónem a odložila kytaru na postel. Já se opřela o klembu ve dveřích zády a pozorovala dceru, jak si vzala ze svého stolku kartáč a začala si kartáčovat vlasy. Měla to jako zlozvyk, když byla neklidná a nervózní.

„Víš co jsme ti s tátou říkali o tom hraní takhle po ránu. Myslela jsem, že jsi rozumná," zahleděla jsem se na ni, ale mně si nevšímala. Věnovala se víc svým vlasům a ne mně. Tomu se říká respekt...„Christine...," hlesla jsem, abych na sebe upozornila.

„Co," znovu podrážděný tón.

„Je ti osmnáct. Chovej se trochu dospěle," požádala jsem ji klidným hlasem a začala k ní pomalu přicházet. Uvolnila mi místo na posteli a posadila jsem se vedle ní.

„Mluv za sebe," řekla a já se zarazila.

„Prosím?"

„Tony mi říkal, jaká jsi byla, když ti bylo jako mně. Ujetá, bláznivá i arogantní. Jak ti to může s tátou klapat?" otočila se na mně se zájmem a já zůstala zaskočená, že se mě na to ptá vlastní dcera.

„Rozumíme si," odvětila jsem bez známek neklidnosti.

„A jak?" tázala se.

„Každý si hledíme svýho a jednou za čas se shodnem. On byl ve dvaceti naprostej slušňák a já ho za to odsuzovala," usmála jsem se a Christine nuceně zasmála.

„To ti nevěřím. Kdyby byla taková, tak se pořád hádáte,"

„Jsem starší. Oba chcem, abys měla z nás příklad," vysvětlila jsem jí a položila ruku na její rameno. „Jsi to nejdůležitější, co máme."

„Já vás mám taky ráda, ale jsem puberťák. To doufám chápeš,"

„Chápu, jenže já ve tvým věku matku neměla. Přišla jsem o ni, když mi bylo třináct," zareagovala jsem a její oči klesly k zemi.

„To je mi líto. Jak se to stalo?" zajímala se.

„Pamatuješ, jak Thor mluvil o Lokim?" řekla polohlasně s menším nádechem, který nebyl nijak znát.

„Jo, skoro pořád," odvětila.

„Zabil ji. Zabil jejího bratra a potom chtěl zabít i mně," odpověděla jsem jí a Christine si vyděšeně zakryla ústa dlaní.

„To je hrozné!" vyštěkla nakonec a já přikývla.

„Ale vše dobře dopadlo. Jsme tu všichni pohromadě a žijem," objevil se ve dveřích Steve a naše oči se zvedly na něj.

„Loki je ve vězení na Asgardu. Už se z něj nedostane?" pípla Christine nejistě.

„Nevíme, ale jedno víme jistě. Jestli se vrátí, bude tu někdo, kdo nás ochrání," ozvala jsem se a zvedla se z postele.

„A kdo?" špitla nejistě Christine.

„Nová éra Avengers," odpověděli jsme s Stevem naráz. Christine, jakoby nás chápala, přikývla a postavila se.

„Vždyť žádní nejsou. Vy už dávno pro Avengers neděláte," namítla.

„Ale pro SHIELD ano," usmál se na ní Steve a šel k ní, aby ji mohl lehce obejmout.

„Vždy se někdo najde, kdo bude za všechny bojovat," řekla s klidem a potom mě něco zarazilo. Všechno vypadá normálně, až na...

„Děje se něco?" zeptal se manžel a já zírala za oběma, jak mě fascinovala...

„Christie, odkdy máš levitující postel?" zeptala jsem se nechápavé dcery a ta se otočila za sebe. Vyděšeně hlasitě vykřikla a postel spadla na zem. Neobešlo se to samozřejmě bez následků a postel se rozpadla. Všichni jsme na to zírali, jak čerstvě narozený telata. Bylo to divný. Moje dcera má schopnosti? A nevíme o nich! Co je tohle dneska za svět...

„Co to bylo?" zděsila se Christine a hledala u nás nepřítomným pohledem odpověď. My jen pokrčili rameny a podívali se s manželem po sobě. Poprvé za deset let svýho života si myslím, že tohle je mnohem víc ujetý, než cokoliv jiného, co jsem kdy poznala. Když chtěl něco konečně Steve říct, zazvonil zvonek od bytu. Vyběhla jsem z pokoje a vydala se ke dveřím. Otevřela je a poznala Furyho. Za ním stála Maria a nějaký kluk. Zhruba ve věku Christine.

„Nicku, co tady děláte?" zeptala jsem bez pohledu na kamarádku z SHIELDu a nějakého nováčka.

„Skládám nový tým Avengers. Loki se vrátil a Vaše dcera má skryté schopnosti z Tesseractu, když jste se s ním tenkrát v boji střetla," vysvětlil mi.

„Fury?" zjevil se vedle mně Steve a vedle něj Christ. Oběma nám položil na ramena ruce přitáhl si k sobě. Nick jen zamrkal svým jediným okem, na které přestal pomalu vidět. Ředitelem SHIELDu byla nyní Maria. Vůbec se však nezměnila. Byla stejná, jen o trochu starší. 

„Smíme dál a promluvit si?" zeptala se opatrně kamarádka z SHIELDu a já jen nezávazně pokrčila rameny. Asi o pět minut později jsme všichni až na Mariu a chlapce seděli v obýváku na sedačkách. 

„O co jde?" začal Steve celý zvědavý.

„Z posledních krevních testů Christine jsme vyčetli, že má pozměněný metabolismus. Příčinou je Váš dřívější přímý styk s Tesseractem, když se Vás pokoušel Stark s Rhodesem a Wilsonem probrat z Lokiho moci," vysvětloval Nick a podíval se nevědomě na mně. Já jen ztuhla při pomyšlení, že jsem to Christ neřekla. Bude na nás naštvaná už jen kvůli tomu, že jsme jí neřekli celou minulost. Vše o Avengers, SHIELDu a dalším.

„Jak moc je to vážné? Jaký to mělo účinek na mně a potom po přechodu na Christine?" vyptala jsem se dřívějšího ředitele SHIELDu.

„Na Vás to nijak nezapůsobilo, ale na plod Vaší dcery. Měla osvojené schopnosti, i když se ještě ani nenarodila. To mohlo způsobit časté příznaky nevolnosti, změnu chování i nálady," pokračoval a Steve se nad pozastavil.

„To si pamatuju. Normálně by ženy při vyšším měsíci těhotenství by už mít nevolnost tolik mít neměli. Chování i nálady jsme zažili taky," přidal Steve něco ze svýho a já přikyvovala.

„Nicku, víte jistě, že to bylo Tesseractem? Není to třeba po séru supervojáka, který by byl pro mé tělo nestabilní? Kdyby doktor Erskine žil, možná by si s tím rady věděl," zaváhala jsem a doufala, že to je ta pravá příčina. Začaly se mi sami od sebe třást ruce a Steve je zachytil a vzal do těch svých. 

„Vždyť doktor Erskine je už mrtvý přes devadesát let, ne?" zauvažovala Christine a všichni jsme se po ní zaskočeně podívali. Jak to mohla vědět? Odkud? Kdo jí to mohl říct?! Já, ani Steve jsme to nebyli.

„To ano, ale to sérum to nezavinilo. To Vás musím zklamat, slečno Rogersová," prohlásil Fury a já se cítila špatně. Ne, že by mi bylo nevolno, ale psychicky. Nikdy jsem nevěděla, že někdy k něčemu takovýmu dojde. Celou vinu na tom má Tony. Já jsem k tý kostce nechtěla...

„Jaký to má účinky na Christine?" zeptal se Steve, aby přerušil moje zoufání.

„Ovládání mysli a vstupování do ní. Levitace pomocí psychiky, aniž by o tom věděla a dýchat ve vesmírném prostředí. To zjistil prozatím Banner. Víc nevíme," odpověděla mu Maria a Steve jen lehce přikývl.

„A když říkáte, že se Loki vrátil...," klesla jsem v hlase s tím, protože s ním bojovat už nemůžem.

„Proto jsme tu. Sestavujem nový tým Avengers a chcem do něj přizvat Christine Rogersovou. Pouze pod vašim souhlasem," řekl Nick chraplavým hlasem a byl to náznak, že už nemůže tolik, jako mohl před lety. Byl už pán v letech a dokázal toho hodně. Byl už vlastně na papírech určen za mrtvýho. Proto je Maria nyní ředitelkou.

„A když odmítnem, nebo Christ?" zajímala jsem se.

„Tak budem muset od dům dál," pokrčila Maria rameny. Stále jsme vlastně čekali na to, až promluví ten kluk, ale neřekl nic. Byl tichý jako hrob. 

„Mami, tati, já...chci se to naučit krotit," hlesla Christine.

„Víš to jistě?" zeptal se jí Steve a její oči spadly k zemi.

„Ano," odvětila a opět se podívala po nás dvou a potom na ředitele na vozíčku. „Chci do toho jít a poslat Lokiho tam, odkud přišel," řekla pevným a rozhodným hlasem. 

„Tak už nemáme co řešit. Zítra ráno na hellicarieru," rozhodl Fury.

Dny ubíhaly jako voda. Christine se učila ovládat své nové já a zároveň se seznámila s novými přáteli, co byli zároveň i s ní v týmu. Zanedlouho se vydala do svého prvního boje. Boje proti Lokimu. Nikdo z Avengers se nezúčastnil, protože se všichni rozprchli různě po světě. Do boje jsem šla i já a Steve. Chtěli jsme stát po boku své dcery až do úplného konce. Ten konec nastal, kdy Loki utvořil obří vír do jiné dimenze. Všichni se snažili pevně bojovat a něco po sobě zanechat. Já po sobě zanechala dceru. Skvělou dceru s odhodláním, pevnou vůlí a taky statečnou. Nebála se do ničeho vrhnout po hlavě a vždy zvítězila. Já u toho už nebyla. Loki mě do toho víru vtáhl. Ocitla jsem se v cizím světě, ze kterého nebylo se možné nikdy vrátit zpět domů. Ať se Avengers znovu semkli a hledali mě. Nikdy mě nenašli. Christine za tu dobu dospěla a do jejích dalších bitev už Steve nemohl. Daroval jí svůj štít a začala si říkat American Spirit. Společně po boku svých přátel šla do bitev a jako vítězka z nich vycházela. Byla jsem na ní hrdá až do své smrti. Zemřela jsem sice krásná, ale i pyšná na to, co se z Christ stalo. Moji památku uctili nejen na Zemi, ale i na Asgardu. Znal mě celý svět. Když někdo řekl Rose, vybavil se jim jedno jméno...

...R.O.S.E.  

Lol, já asi brečet nepřestanu :D Konec původně vypadal jinak, protože jsem ho psala v čekárně u lékaře xD Nevadí. Moc jsem vděčná, že se vám knížka tak líbila. Taky se umístila ve Sci-fi na 3. místě :O Miluju vás! Je to úžasný. Moc děkuju všem za každou přítomnost a komenty, které byl jen ojediněle. Teď prosím o jedno! Napište mi hodnocení, jak se líbila. Trochu jsem poslední tři kapitoli odflákla :/ Protože nebyl o večerech čas. Škola mi teď dala taky zabrat, ale to je soukromá záležitost, která vás asi nezajíme ;) Dík za strávený čas u této knížky

Ps. neproste mě o pokračování, i kdyby se to mělo týkat Christine. Původně byl v plánu jen jeden díl, ale pak jsem si řekla, že udělám i druhý, protože měl první opravdu úspěch. Pápá...