Z pohledu Wandy

„Bojím se. Až Loki zjistí, že Rose žije, bude běsnit ještě víc," přitěžovala si Natasha v zasedací místnosti a my zrovna probírali plán, jak zahájit protiútok, kdyby Loki zjistil naši polohu. Všichni byli jako vahách. Čekali, že prohrajem a zároveň chtěli vyhrát. My ani nevěděli s Pietrem, kdo Liko je. Určitě byl hodně nebezpečný, když z něj měli Avengers strach. Bitva v Sokovii byla zřejmě ještě v pohodě.

„Proto musíme udržet Rose co nejdál. Už by to tentokrát přežít nemusela," navrhl Fury. Otevřeli se dveře od místnosti a vešel HawkEye. Sundal si svoje fialové brýle a složil si je do kapsy.

„Kapitán s Rose jsou na cestě," oznámil všem a všichni jsme náhle zkoprněli. Clint se zarazil, „Co se děje?" nechápavě po nás zíral.

„To je fuk. Hlavně ji udržte od Lokiho co nejdál. Jednou ho sice porazila, ale po druhé už to tak být nemusí," rozhodl Sam a všichni jsme se jako na povel zvedli z míst.

„Všichni na své pozice. Počkámě na Rogerse a Brooksovou až dorazí a slečnu budou mít na starost dvojčata. Připravte se," vydal Fury povel a já s bratrem váhavě přikývla. Oba jsme ve spěchu opustili zasedačku a vyběhli na štěrkovitou cestu před budovu. V dálce jsme už vyhlíželi šedivé Kapitánovo auto.

Z pohledu Steva

Když jsme měli s Rose pocit, že nám tenhle den už nic nezkazí, spletli jsme se. HawkEye mi zavolal ohledně situace s hellicarierem. To, co se stalo bylo hodně depresivní. Většina lidí na hellicarieru zůstala a malá část se dokázala zachránit, včetně Furyho a Hillové. Vlastně jsme při cestě na základnu spolu ani nepromluvili. Rose se neptala na další věci a detaily. Bylo jí prostě jasné, že je zle. Když jsem s autem dojel až ke štěrkovité cestě základny, stála tam už Wanda s Pietrem. Netrpělivě přešlapovali a vyhlíželi nás. Když jsem s autem zaparkoval, přišli oba blíž. Vystoupil jsem si první a Rose po mně. Znejistila. Nevěděla, proč po ní dvojčata tak civěli. Už i mně to bylo nepříjemné a změřil si je pohledem.

„Děje se snad něco?" ozval jsem se a upoutal pozornost Pietra.

„Fury vydal rozkazy. My máme odvést Rose do bezpečí," oznámil mi bělovlasý chlapec. Já přivřel zaraženě oči a podíval se po svojí přítelkyni, která nechápala, o co šlo.

„Tak Fury si začíná drze dovolovat," zašeptal jsem tiše pro sebe mírně nazlobený se vydal do budovy za ředitelem. Nechal jsem za zády tři páry očí.

Z pohledu Rose

Jakmile mu Pietro odpověděl, vypadal Steve hodně vytočený. Působení Furyho pro něj zřejmě nebylo to nejlepší. Když mi Wanda naznačila, že mám jít za nimi, vyndala jsem si ještě z auta seskládané brnění a následovala je dovnitř. Odvedli mě do nějakého pokoj a zaznělo zamykání zámku dveří. Oni mě tady zamkli! To nemyslí vážně! Lidem jde o život a já mám zůstat tady? Ne. Sehnula jsem se k složenému brnění Iron Woman a aktivovala ho. Po chvíli bezhlavého létání částí brnění kolem mně, se konečně na mně utvořilo brnění. Pomocí žhavého paprsku na hřbetu ruky na zápěstí jsem rozťala železné mříže a poté je vylomila. Omylem se mi to povedlo i s oknem a sklo zařinčelo o zem. Tohle nebyl dobrý nápad. Teď pryč. Zažehla jsem trysky a vyletěla už tak dost úzkým otvorem, kde bývalo před chvíli okno. Naštěstí brnění bylo přizpůsobeno na moje tělo a nebylo to brnění Iron Mana, které by potřebovalo ten otvor asi ještě třikrát větší. Dostala jsem na nejvyšší úroveň, neboli do výšky čtyř pater této základny. Pod jsem zpozorovala nějakou malou postavu v plášti. Zaujala mě a já ji se zájmem z výšky pozorovala. Přišlo mi to podezřelé. Nikoho takového jsem u SHIELDu ještě neviděla. Sletěla jsem o dvě patra níž, abych viděla víc. Ochranka nechala postavu projít bez bránění. Sletěla jsem až na zem a všimla si očí ochranky. Zářily špinavou modrou barvou a jakoby nevnímali. Naposledy jsem tohle samé viděla u Clinta, když jsme bojovali na hellicarieru. Sakra...vždyť to je...Loki! Chtěla jsem dovnitř vletět a klidně i v tom brnění. Jakmile jsem byla asi tři metry od stráže, začali po mně střílet. Hlasitě jsem vykřikla a rychle kolem nich proletěla dovnitř. Pokračovalo to další přestřelkou na několika chodbách, kudy zřejmě Loki prošel. Povedlo se mi najít úkryt ve skladu a sundala si helmu. Ztěžka jsem popadala dech a snažila se zorientovat. On je tady...on je tady! Musím varovat ostatní, než bude pozdě! Vzpomněla jsem si na vyplé sluchátko v levém uchu. Spustila jsem si ho a zkusila navázat kontakt se základnou.

„Slyší mě někdo? Tady Rosemary Brooksová. Ozvěte se někdo, sakra!"

„Rose?" vyhrklo několik lidí najednou a já si povzdychla. Alespoň, že spojení funguje.

„Loki je na základně. Je právě v...," přerušilo mě hlasité pípání a já si musela sluchátko ihned vyndat. Bolelo to, ale nešlo to jak. Ztratila jsem spojení a určitě ho přerušil ten hajzl. Buď o mně ví a nebo se teprve dozví. Jsou dvě možnosti. Rychle jsem si nasadila na zpocené vlasy helmu a vyletěla z úkrytu.

Z pohledu Tonyho

„Pane, měl byste...,"

„Už drž hubu, F.R.I.D.A.Y.! Nikam nepoletím. Vlastně už nikdy. Nejsem Iron Man a ani Avenger!" začal jsem hlasitě křičet na počítačový systém, který se mě pokoušel už od doby, co Rose odešla, přemluvit, abych jim šel pomoct. Nemohl jsem. Nemohl jsem bojovat po boku někoho, kdo mi přebral přítelkyni a má z toho ještě radost. Kolikrát jsem měl tomu vojákovi chuť vyvolat menší válku za všechno, co mi kdy udělal, ale nic jsem takového neudělal. Byl to můj přítel. Nešlo to...ale co teď? Loki se vrátil. Přišlo mi hlášení, že hellicarier byl dobyt Lokiho vojáčky a ještě si za mnou přišla expřítelkyně, abych jim pomohl. Co jsem místo toho udělal? Seřval ji. Vyčetl ji vše, co jsem pro ni udělal a ztratil ji ještě víc. Možná měl Kapitán pravdu. Vážně jsem asi nemohl nikdy mít. Možná jsme se k sobě s Rose ani nikdy nehodili. Stále však nepochopím to, jak si mohla Rose se Stevem začít takhle rozumět?! Jak to ten voják do prdele udělal?! To je vlastně jedno. Už neuvidím ani jednoho. Rozhodl jsem se uzavřít ve věži a topit se ve vlastních pocitech, šílenství apod. Něco jako Sherlock Holmes, když nemá žádný případ pro řešení. Jen ten Watson mi chyběl. Myšlenkový palác. Phe...

„Pane, Loki napadl Vámi postavenou základnu. Měl byste tam...," ozvala se znovu F.R.I.D.A.Y. a já toho měl už plný zuby.

„Ne!" okřikl jsem ji znovu a prudce dosedl na jedno ze svých křesel v obýváku, kde to obvykle bývalo přeplněné Avengery. Zastesklo se mi to po tom, ale bylo to všechno pryč. Oni, Pepper. Prostě všechno. Sebevražda by mi to všechno ulehčila, ale zemřít v boji by bylo asi mnohem lepší. Zvlášť pro publikum apod. To byly časy, kdy jsme s Avengers bombardovali základny Hydry, potom Ultrona a další. Bylo to přímo perfektní a možná by bylo víc, kdyby se nám do života nepřipletla ta mála Coulsonova blondýna! Proč jsem to všechno vůbec dělal! Bylo to úplně zbytečný. Unesl jsem ji do Malibu pro její vlastní dobro a teď jí to dávám všechno za vinu? Takový já jsem? To ne...musím na tu základnu. „F.R.I.D.A.Y., aktivuj všechny obleky a pro mně připrav Mark 42. Půjdem na malou záchrannou návštěvu," zvolal jsem.

„Mark 42 bude u Vás za deset sekund," oznámila F.R.I.D.A.Y. a já čekal na oblek.

...............................................................

Hezký to tady maj. Na každým rohu slizkej emzák z Lokiho nové armády a nikde žádný Avenger. K čemu ten tým teda je? Když ani...moment, tamhle jsou. Zahlédl jsem střílejícího HawkEye ze střechy budovy. Wandu, jak hází věci. Pietro je mate svou rychlostí, Hulk je trhá na kusy, Wilson si to vzal ze vzduchu a Rhodey s ním. Romanoffová je u vchodu do budovy a kde je Brooksová s Rogersem? Že si to teďkon někde nerozdávaj. Že ne? Něco kolem mně v tu chvíli proletělo a já měl co dělat, abych se udržel na místě. Následovalo potom červenobílý rychle se točící frisbee. Vyděsil jsem se a rychle před ním uhnul. Otočil jsem se a zahlédl oblek, co jsem vyráběl před třemi lety a bojoval s emzáky, co lítali ve vzduchu. Trochu špatně uspořádaný, když Kapitán Amerika hází štít na ty ve vzduchu, místo toho, aby se kryl dole. No ne?

„Tak jo, lidičky. Budem si to muset trochu uzpůsobit," prohlásil jsem a odstřelil dva E.T., co mi letěli naproti. „Tak jo, F.R.I.D.A.Y., pošli mi jich pár," promluvil jsem do své elektrotechniky v helmě Iron Mana.

„Jistě, pane. Dorazí za sedm sekund," oznámila mi a já začal v dálce vyhlížet asi kolem osmi svých obleků. Letěli docela rychle a já musel trochu sletět k zemi, aby mě neporazili. Seřadily se poslušně do řady, jako pejsci čekají u svých misek na jídlo a čekali. Já se podíval na situaci pod sebou a zvedl do vzduchu ruku. 

„Tak jo, zábava začíná...teď!" dal jsem ruku dolů a dal Iron Manům náznak, že mohou do boje. Měl jsem jich ještě pár mimo, kdyby se něco stalo těmto. O to jsem se tolik nestaral. Hlavně ochránit ty blbečky, co situaci nijak doteď nezvládali. „Avengers, do boje!" zvolal jsem hlasitě a s hlasitým dopadem přistál za Kapitánem Amerikou a odstřelil dva emzáky, co se na něj s radostí hrnuli. Steve se po mně podíval, jakmile se zbavil té své bandy a pozoroval mě se zájmem, jak odklízím svou půlku. Když jsem si je dodělal a on taky, tak jsme se na sebe otočili.

„Vítej zpátky, Starku," hlesl a já se musel usmát. Byl to posměšný úsměv, ale ten samozřejmě neviděl. 

„Ale, co to tu máme? Bohatého svůdníka puberťaček a Vlasteneckého přítele Rose pohromadě," uchechtla si Natasha ve vysílačce, když nás uviděla pohromadě a já se musel zasmát. Bohatý svůdník puberťaček sedí, ale Vlastenecký přítel? To by mě nenapadlo...To myšlení mi zatrhl další emzák, co se ke mně hrnul a já odstřelil střelou z jedné dlaně. Kapitán házel po nich štítem a snažil se nějak bránit. Nevýhoda stereotypu, který má je jednu zbraň a já na rozdíl od něj hned několik a u sebe. Ta zbraň vlastně byla na mně, jen jsem ji postupně odpouštěl. Když už Stevovi začal docházet dech, trochu jsem mu píchnul a zbavil se těch, co ho otravovali.

„Díky," vydechl a ztěžka se udržel na nohou. Doběhnul jsem k němu a nechal se o mně opřít. Podepřel jsem mu rameno a rozhlížel se, zda už neuvidím někde našeho čestného hosta...Lokiho přece.

„Tak dobře, vážení. Srandičky končí. Teď tu máme práci," vydal jsem povel místo Furyho, který se k tomu už pomalu měl, ale já ho předběhl. Udělalo mi to dobře. Konečně jsem byl po nějaké době rychlejší, než náš pirát. Když se konečně dokázal Steve postavit normálně na nohy, odletěl jsem pryč a díval se na všechno z výšky. Občas mi kryl záda Rhodey se Samem a já jim nepoděkoval. Proč? Záchrana života je přece dneska normální. Konečně se mi podařilo senzory označit někoho, koho jsem hledal. „Tak tady jsi...teď si spolu užijem," zavrčel jsem, když jsem uviděl boha, vycházejícího z budovy se sebejistým úsměvem v jeho ksichtu. Chci mu hned smazat, okamžitě! Sletěl jsem za ním a všiml si mě. Já na něj poslal pár světlic, co se nacházely v mém rameni. Loki se stihl před jejich dopadem teleportovat bůh ví kam a já ho ztratil. Sakra!

Z pohledu Rose

Nával tu byl jak v nějakým butiku na oblečení, co bylo zrovna ve výprodeji. Bohužel se řady místo tenčení zvětšovaly a já pomalu ztrácela dech. Nešlo to vydržet napořád, ale něco jsem ještě udělat musela. Podle menšího zjištění jsem se dozvěděla, že Tony dorazil. Nechtěla jsem se s ním bavit, i když byl právě na naší straně a bojoval. Byla jsem na něj naštvaná. Vztek se dokáže hodně rychle nahromadit, když ho dlouho dusíte pod pokličkou. Jeden E.T. mě zezadu sestřelil a z mojí malé nepozornosti mě to stálo přistání hned k Lokiho nohám. Možná to nebyl emzák, co mě sestřelil, ale bylo mi to v tu chvíli vlastně jedno. Můj nepřítel si mě přišel podat a já se nechtěla jen tak dát. Chtěla jsem se zvednout, ale Loki byl rychlejší. Chytl mě za kus plechu někde u krku a vyzvedl do výšky. Po té se mnou praštil silně o zem několik metrů před sebe a já bolestně vykřikla. I když jste byli v brnění, zranění mohli být i tak. Teď jsem byla toho svědkem. Třásly se mi ruce a chtěla něco tomu černovláskovi udělat, ale nešlo to. Docházela mi rychle energii, ale ne v brnění. Naopak ta životní. Byla jsem slabší, než obvykle.

„Ty jeden Asgardskej hajzle! Proč jsi se vrátil!" vyštěkla jsem na boha a opírala se rukama o zem. Loki ke mně přistoupil a nenechal se mou nadávkou nijak vytáčet. Byl naprosto v pohodě. Znovu mě vyzvedl, ale jen na nohy a namířil na reaktor brnění svojí hůl.

Z pohledu Steva

Tony nám přišel pomoct. To není možné! Je to skvělí pocit, ale jak pro koho. Kde je vlastně Rose? Kde je Loki? Uslyšel jsem něčí vykřiknutí. Vyděšeně jsem se otočil k místu, odkud to šlo a uviděl Lokiho, jak zvedá ze země Rose. Zablesklo mi v očích a vyběhl jí na pomoc. Štít by to sám zřejmě nezvládl a proto jsem šel na to přímo. Loki zřejmě o mně věděl a prudce se otočil. Objevila se kolem něj zářící kopule, co ho obklopovala z každé strany alespoň pět metrů. Zarazil jsem se a pokusil se kopuli štítem rozbít. Bezúspěšně. Loki opět popadl svojí hůl a jejím hrotem namířil na reaktor brnění v kterém byla Rose. 

„Ne! Nech ji být!" hlasitě jsem zařval, ale Lokiho pozornost od Rose to neodvedlo. Při doteku hrotu o reaktor začal reaktor zeleně zářit. Loki Rose pustil a ta se sesunula na kolena. Co jí to udělal?! Až ho dostanu, tak si to s ním vyřídím!

„Co tady tak řveš?...Rosemary!" vykřikl Iron Man, co přiletěl hned po tom a pokoušel se probourat dovnitř taky. Pod jeho návalem už kopule praskla a rozletěla se. Já se ochránil štítem a tlak mě odsunul dál od dějství. Když prach a další vymizelo, Loki tam už nebyl. Pouze klečící Rose na tom samém místě. Já i Tony jsme k ní rychle běželi. Stark teda letěl, ale to je fuk. Pomohl jí ze země a já se jí pokusil sundal alespoň přední část helmy. Nešlo to, jakoby se náhle zasekla. Náhle se její hlava zvedla. Já i Tony jsme se vyděsili a ucukli sebou. Vyletěla do vzduchu a vytrhla se nám. Nechápali jsme co se stalo, nebo právě děje. Byli jsme zkrátka mimo. Přistála kousek od nás zády a potom se na nás otočila, ale s oběma dlaněma napřed. 

„Chránit Tesseract. Zničit Avengers," zněla jako robot a oba jsme se s Tonym po sobě bezmocně podívali.

„Vycvičená opice," prohlásili jsme oba najednou a vykryli střelu, co na nás poslala.