Hned potom, co jsem ve spěchu opustila Avengers Tower, zavolal mi zrovna Steve. Nebyl na základně, ale vyřídil mi, že mě vyzvedne. Nejdříve jsem nechápala, co zamýšlí, ale sešli jsme se poblíž Central parku. Sundala jsem si brnění a nastoupila si k němu do auta. Po té se rozjel někam a já se ani neptala. Zavládlo mezi námi hrobové ticho. Stevovi cukal koutek oka kvůli tomu, že se chtěl na mně podívat, ale raději se soustředil na řízení. Já měla opřenou hlavu o okýnko dveří a pozorovala budovy New Yorku, co za námi mizely v dáli. Myslela jsem stále na to, co řekla mamka s Philem, Že se k Tonymu nehodím. Bylo mi ho líto.  Stále jsem v koutku duše doufala, že si to navzájem odpustíme a budem alespoň přátelé. K tomu zřejmě nedojde, protože zničí náš svět a nezvládnem Lokiho porazit.

„Povídej," ozvalo se vedle mně a já sebou ucukla. Vytrhlo mě to ze zamyšlení, ale neohlédla sem se.

„Co...co," vysoukala jsem ze sebe s popadáním dechu a ucítila, že se vozidlo zastavilo. K mé smůle. Dopravní zácpě...

„Jestli Stark pomůže," upřesnil se Steve a podíval se konečně po mně. Ucítila jsem v krku obří knedlík. Nevěděla jsem, jak mu říct pravdu. Zatímco celý svět upadá, tak my dva tu sedíme v autě a ještě dopravní zácpě.

„Odmítá spolupracovat. Jsme na to sami," odpověděl jsem polohlasně.

„Co si čekala...Je to prostě sobec," zareagoval na moji odpověď a stiskl víc volant v levé ruce. Tiše jsem si povzdychla a zavřela oči. Představovala jsem si, že jsem někde jinde. Co nejdál odtud a mimo Lokiho běsnění. „On ti něco řekl?" vyrušila mě ruka vojáka na mým rameni. Otevřela jsem oči a podívala se po něm.

„Ne, proč by měl?" zalhala jsem trochu rozmrzele.

„Tak já nevím...Než jsi odletěla do věže, byla jsi v pohodě, ale teď jsi dost skleslá. muselo se něco stát, protože to na tobě poznám," nenechal se odbýt a upíral na mně svoje modré oči.

„Vážně mi nic neřekl. Kam vlastně jedem?" jakoby jsem se náhle probrala a zeptala se ho, abych změnila téma. Nad mou otázkou se usmál a stočil pohled dopředu, aby mohl opět s autem vyjet. Zácpa pomalu pohnula a my se mohli hnout z místa.

„Za Peggy," odvětil a já ztuhla. Moment...řekl Peggy? Ta Peggy, o které mluvil posledně?

„Ona...ona ještě žije?" zeptala jsem se opatrně a Steve přikývl.

„Už dlouho jí slibuju, že vás obě seznámím. Vlastně v ten den, co tě postřelili," náhle utichl a já tušila, kam tím mířil. Nechtělo se mu o tom dni mluvit, i když ten nás právě nejvíc sblížil. Přiměl nás k tomu, aby sme si to konečně vyjasnili jednou provždy.

„Kdy jsi míval čas za ní jezdit?"

„Prakticky pořád, ale víc času jsem věnoval tobě. Když jsem se Pegg o tobě zmínil, byla nadšená. Nadšená z toho, že konečně někoho mám, ale pokaždé jsem ji zarazil," řekl mírně pobaveně, když končil větu.

Jak jako?" zarazila jsem se.

„Myslela, že spolu chodíme, ale já ji pokaždé odbyl, že ještě ne," odvětil a oba se zasmáli. Potom mi něco došlo. My spolu chodíme? 

„Kolik jí je?" tázala jsem se, abych změnila chytře téma a nemluvili o našem vztahu, který není tím, jaký by měl ještě být.

„94,"

„Takže mladší než ty," usmála jsem se.

„A to tě těší," zasmál se.

„Nene!" ohradila jsem se s nevrlým přístupem. „Mám novou zálibu. Utahovat si z věku Kapitána Ameriky," ušklíbla jsem se a Stevovy cukal koutek úst. Jestli ho to vytočí, tak jsem v řiti. Naštvat jsem ho uměla prakticky vždycky, ale málokdy ho na sobě nechal znát.

„To by mě zajímalo, jestli tě ten humor přejde, až ti bude jako mně," uchechtl si a já vyvalila oči. Až mi bude jako jemu, tak už budu jenom ležet a ne skákat Bungee Jumping z Čínské zdi.

„To nevíš," vrátila jsem mu to s úsměvem.

„Kde bereš ten optimismus, že i po tom všem si taková čipera?" zajímal se zaujatě a po chvíli cesty zajel do parkoviště nějaké budovy a tam zaparkoval.

„Mám v mozku dva módy. Jeden je, když jsem totálně znuděná, tak dělám kraviny a když jsem pobavená, tak jsem hodná. Teď to mám na hranici mezi těma dvěma," vysvětlila jsem mu a Steve nad tím protočil očima.

Asi je pozdě, že to říkám, ale jsi hodně šílená," vzápětí zareagoval pobaveně a já pokrčila obočí. Jak jinak. Jsem prostě Rebel.

„A ty jsi zase...," začala jsem, ale Steve mě přerušil. Odepl si pás a dvěma prsty si mě přitáhl do polibku. Pro něj asi jediné možné řešení, jak mě umlčet. Ale účinné. Bejvalka Iron Mana a nyní přítelkyně Kapitána Ameriky. Docela rychlá změna orientace na to, že jsou naprosto oba rozdílní. Druhou rukou mi rozepl obtížný od sedačky a uvolnil mě. Nehnul se víc nade mně a namáčkl k oknu u dveří. Ocitla jsem se v tu chvíli zády na sedačce a voják nade mnou. Postupně ze rtů se přemisťoval přes okraj čelisti až na krk. Byla jsem z toho v úzkých. Zmatená z toho, co se právě dělo a nevěděla, jak z toho ven. Steve byl chvíli na jednom místě a zanechával mi na krku letmé polibky. Nechtěně ze mně vyšel přidušený vzdech a to probudilo něco v Kapitánových kalhotách. Nesnášela jsem se za to, jaký měl na mně vliv. Proč si vybral k téhle chvíli zrovna auto na parkovišti a před důchoďákem?! Začal být drsný a drzý. Líbilo se mi to na něm. Byl hrozně sexy a já se tomu nebránila. Chvíle mi přišlo, že to umí ještě líp, než Tony. „Ty to děláš poprvé?" zeptala jsem se a popadala dech. Každičká chvilička, kterou strávil na mým krku byla mučivá. Měla jsem tam citlivé místo a určitě nebylo jediné. 

„J...jo," vysoukal ze sebe překvapeně, když zvedl hlavu a byl v těsné blízkosti u mé hlavy.

„Já si myslím, že kecáš," ušklíbla jsem se a opřela se lokty o sedačku pod sebou, abych ho mohla nesměle políbit.

„Říkám ti pravdu," bránil se.

„Takže tě tohle všechno vzrušuje takhle moc?" naznačila jsem situaci v jeho těsných kalhotách a Steve se začervenal. Teď jsem trefila jeho hlavní terč celého dění.

„Nemůžu za to," špitl skoro neslyšně, „jsi strašně sexy."

„Návštěva tvojí kamarádky může na chvíli počkat, co myslíš?" nevině jsem se usmála a provokativně mu zasunula prsty do vlasů.

„Myslíš, že je to dobrý nápad? Ty, já...a tady?" začal si být sám sebou nejistý, když já jsem pro změnu nadržená. Jen pár slov mě dokáže vytočit. Vyhýbání, odbíhání od tématu a další. Vše se týkalo našeho vlastence s barvou vlajky na uniformě.

„Já měla sví poprvé na barovým stole. Ty bys ho neměl v posteli, jako obvykle každý, ale v autě. Je to mnohem zajímavější to ztratit tady a teď se mnou...Samozřejmě, jestli nechceš, tak...," položila jsem mu nabídku, ale když jsem uviděla jeho výraz, raději jsem začala odbíhat jinam k jinému téma.

„Víš co říkáš?" zůstal zaskočený a já se musela zasmát.

„Rozhodně," zareagovala jsem a na jedno přetáhnutí mu sundala tričko.

........................................................................

„Fondue? To si děláš srandu...," odfrkla jsem si nad slovem, co mi právě Steve řekl a založila si ruce na prsou, když jsme seděli naproti sobě v jedné restauraci. Oba jsme potom na návštěvu zapomněli a Steve mě pozval na oběd. Byli jsme nadšený z toho, že se nám to vyvedlo podle plánu, i když nás nějací lidé kolikrát okřikovali, že jsme nechutný a ještě takhle na veřejnosti. Veřejnost? V autě? No prosím...

„Jaký s tím máš problém. Já to používám zcela běžně," ohradil se.

„V dnešní době? Dnes je to slovo kratší o tři písmena a hned je svět lepší. To, že jsem sexy říct dokážeš, ale bez toho y to říct neumíš?" musela jsem se nad svým zamyšlením zasmát a voják se začal chovat uraženě. Já mu konečně pomohla z dlouhodobé nemoci, za kterou si ho všichni v týmu vychutnávali a teď ještě tohle.

„Co kdybys mě prostě nechala takovýho jaký jsem a ty si se držela pro změnu těch svých zásad?" navrhl, aby mohl mluvit o něčem jiném a já bezproblémově pokrčila rameny.

„Jestli ti to teda vyhovuje. Jen máš menší potíž," usmála jsem se posměvačně.

„Jakou?" 

„Když spolu teď chodíme, tak ti budu otravovat život až do smrti, nejlíp do tý mí," uchechtla jsem si a Steve se zatvářil zmateně a potom pobaveně. Asi mu došlo, kam jsem tím mířila a po té zasmál.

„Jistě. Jak jinak, nebyla bys to přece ty," ještě mě podpořil a já se hned cítila líp. Položila jsem obě ruce dlaněmi na stůl a trochu se uvolnila. Steve na to zareagoval tak, že mě za jednu z nich vzal a propletl s ní prsty. Druhou mi položil dlaní na hřbet mojí druhý ruky. Podívali jsme se po sobě a já se lehce začervenala a usmála. Teď jsme opravdu věděli, že k sobě patříme. Žádný Tony Stark, žádná Peggy Carterová. Nikdo, kdo by nám stál v cestě. Možná někdo ještě jo...„Promiň," ucukl sebou Steve, když mu zazvonil v kapse mobil. Já se urazila. Proč si ten mobil alespoň na ty naše schůzky nevypne?! „Halo? Bartone?" řekl, když si dal mobil k uchu. „Počkej, cože?! Jo, dobře, jasně. Hned přijedem." S tím ukončil hovor a já něj nechápavě zírala. Nevěděla jsem co se stalo a ani to nešlo vyčíst z jeho výrazu.

„Co se stalo?" vyděsila jsem se.

„Loki napadl hellicarier. Všichni agenti se přesunuli na novou základnu Avengers. Agentka Hillová byla zraněna, bylo zničeno vše. Musíme okamžitě jet," zvedl se ze sedačky a nabídl mi ruku, ať se můžu postavit, že by mě vytáhl na nohy. Já přikývla a podala mu ruku. Vytáhl mě za ní a oba vyběhli z restaurace.